English version
Byl to zřejmě nejdelší lidský řetěz v dějinách lidstva. V srpnu roku 1989 se dva miliony Litevců, Lotyšů a Estonců chytily za ruce. Vznikla tak nepřetržitá linie, která symbolicky propojila celé Pobaltí. Spojila všechny tři metropole – od jihu se lidský had klikatil z Vilniusu přes silnice do Rigy a dále až na sever do Tallinnu. Bylo to celkem víc než 600 kilometrů.
Spolu. Proti sovětské okupaci vystoupily pobaltské národy společně,
později se jejich cesty začaly rozcházet.
Tímhle mírumilovným, a přitom nesmírně působivým gestem tehdy pobaltské národy upozornily svět na skoro půlstoletí trvající okupaci Sovětským svazem. Baltský řetěz se totiž spojil přesně 23. srpna, tedy v den 50. výročí podepsání neblaze proslulého paktu Ribbentrop-Molotov. Původně tajná dohoda, kterou si v roce 1939 Adolf Hitler a Josif Stalin rozdělili Evropu, zařadila Pobaltí do sféry sovětského vlivu.
Baltský řetěz přitáhl pozornost světových médií a politiků pro věc pobaltských národů, sovětská moc je ale ještě nebyla ochotna pustit. I při rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 doprovázely vyhlášení samostatnosti tří pobaltských republik násilnosti, z nichž mnohé dosud nebyly potrestány. Například hlavní aktéři tehdejšího masakru ve vilniuské televizi, na niž zaútočily sovětské jednotky, stanuli před soudem teprve letos. Před tribunál byl minulý měsíc předvolán i bývalý vůdce sovětské komunistické strany Michail Gorbačov.
Ještě pobaltí, nebo už Skandinávie?
Původní jednota malých pobaltských národů se ale začala během devadesátých let drobit. Vedle běžných sousedských sporů hrála roli i rozdílná kulturní vazba. Litvu a Lotyšsko totiž spojují příbuzné jazyky a také podobná historie. Naopak Estonci mají jazyk i mentalitu příbuzné s Finy.
Jsou také nejsevernějším národem Pobaltí a i celková atmosféra země má velmi blízko ke Skandinávii. Na tu se Estonci v současnosti hodně orientují i obchodně. Ostatně hlavní město Tallinn je málem na dohled přes moře proti finské metropoli Helsinkám a obyvatelé obou měst jezdí trajektem ze břehu na břeh zcela běžně, byť i jen na nákupy nebo na víkendový výlet.
V Litvě a Lotyšsku dnes můžete slyšet stesk nad tím, že Pobaltí už nedrží pospolu.
Estonci mají nejblíže také k severské rezervovanosti, korektnosti a nárokům na kvalitu. Jisté sebevědomí jim také dodává, že po přelomu tisíciletí patří jejich země k nejrychleji se rozvíjejícím koutům Evropy. V Litvě a Lotyšsku tak dnes občas můžete slyšet stesk nad tím, že Pobaltí už nedrží pospolu, a někdy dokonce i štiplavé poznámky o „domýšlivých“ Estoncích.
Tři země znovu spojuje strach z východního souseda
Drobnou nevraživost ale v posledních letech překryla nová situace v Evropě, která tři malé pobaltské státy zase chtě nechtě nutí do společného postoje. Vstup do Evropské unie byl ve všech třech zemích stimulem pro velký hospodářský růst, státečky ale většinou musejí mluvit jako jeden blok, aby je vůbec bylo při rozhodování vedle velkých unijních států slyšet.
Především ale Pobaltí zase spojila obava z východního souseda. Po ruské okupaci Krymu a válce na východě Ukrajiny investují pobaltské národy masivně do armádní výzbroje a prověřují možnosti společné obrany. V poslední době je ztrojnásobily. Za nákup zbraní a vojenské výbavy chtějí nyní dohromady utrácet 670 milionů dolarů ročně, tedy v přepočtu asi 16,5 miliardy korun. Obchodně je to příležitost, politicky symptom velkých obav.
Převzato z časopisu E15 Český export, přílohy deníku E15 a týdeníku Euro, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Tomáš Stingl. Foto kredit: Olga Popova / Shutterstock.com
