Evidence skutečných majitelů začne v Česku platit v roce 2018



Již od 1. ledna 2018 vstoupí v účinnost novela zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, která do českého právního řádu zavádí další část takzvané čtvrté AML směrnice. Konkrétně jde o povinnou evidenci údajů o skutečných majitelích právnických osob.

„Navazuje na dřívější novelu zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, neboli zákon proti praní špinavých peněz, a zavádí do českého právního řádu povinnou evidenci skutečných majitelů právnických osob zapsaných do obchodního rejstříku a svěřenských fondů,“ vysvětluje Ondřej Tejnský, advokát kanceláře bnt.

Podle zákona se skutečným majitelem rozumí fyzická osoba, která má právně nebo fakticky možnost vykonávat přímo či nepřímo rozhodující vliv v právnické osobě, svěřenském fondu či jiném právním uspořádání.

Přehled změn pro podnikatele od roku 2018 na BusinessInfo.cz

Za zápis zaplatí tisíc korun

„Skuteční majitelé se budou nově povinně evidovat v evidenci skutečných majitelů. Do této evidence se o skutečném majiteli budou vedle jména, data narození, místa pobytu, tedy bydliště, a údaje o státní příslušnosti zapisovat i údaje o podílu na hlasovacích právech, v případě přímé účasti na právnické osobě, podílu na rozdělovaných prostředcích, je-li zapisovaná osoba jejich příjemcem, nebo jiná skutečnost zakládající zapisované osobě postavení skutečného majitele,“ konstatuje Ondřej Tejnský.

Údaje o skutečném majiteli zapíše do evidence skutečných majitelů příslušný rejstříkový soud do pěti pracovních dní na návrh osoby, která je oprávněna podat návrh na zápis do obchodního rejstříku, a to aniž by o tom vydával rozhodnutí. K provádění zápisů budou oprávněni také notáři. Poplatek za zápis údajů o skutečném majiteli bude činit 1000 korun.

„Evidence skutečných majitelů je informačním systémem veřejné správy, kterou v elektronické podobě vede příslušný rejstříkový soud. Evidence skutečných majitelů však nebude veřejným rejstříkem a údaje o skutečném majiteli nebudou ani součástí takzvaného výpisu právnické osoby z obchodního rejstříku,“ upozorňuje Ondřej Tejnský.

K údajům o skutečném majiteli tak nebude mít přístup veřejnost, ale pouze osoby a orgány taxativně vymezené v zákoně, např. soudy, orgány činné v trestním řízení, správci daní nebo Česká národní banka a jiné instituce.

V Česku žádné zásadní zlepšení

Právě to kritizují organizace, které se zabývají transparentností tuzemského prostředí. „Způsobem, jakým se Česká republika vyrovnala s transpozicí AML směrnice bohužel nijak zásadně nezlepšuje situaci s (ne)dohledatelností konečných vlastníků. Sama evidence ani rejstříkové soudy nebudou mít prakticky žádné páky, aby zajistily, že informace poskytované společnostmi budou aktuální a pravdivé,“ říká Milan Eibl, analytik české pobočky Transparency International.

V případě, že zapsaná osoba nesplní povinnost evidence skutečného majitele ve stanovené lhůtě, rejstříkový soud ji k tomu vyzve a stanoví dodatečnou lhůtu ke splnění této povinnosti. „V případě marného uplynutí dodatečné lhůty soud na návrh rejstříkového soudu nebo osoby, která na tom osvědčí právní zájem, zapsanou osobu zruší a nařídí její likvidaci,“ upozorňuje Ondřej Tejnský.

Zatímco za včasné nezaevidování skutečných majitelů tedy hrozí citelné sankce, nic podobného v českém úpravě směrnice neplatí v případě poskytnutí nepřesných nebo nepravdivých informací. Také proto je podle odborníků neveřejný charakter rejstříků chybou.

„Zásadním aspektem funkčnosti rejstříků skutečných majitelů je jistota, že jsou informace správné. Pokud nejsou, měl by existovat sankční mechanismus za vložení zkreslených údajů. V případě, že chybí sankční mechanismus, bylo by logické mít evidenci skutečných majitelů otevřenou, aby existovala minimálně psychologická motivace nepodvádět,“ zdůrazňuje Milan Eibl.

Česká úprava čtvrté směrnice AML je tak podle něj do značné míry bezzubá. „V současné podobě je pouze jakýmsi nesměrodatným vodítkem a další administrativní zátěží,“ upozorňuje Milan Eibl.

Údaje musí firmy uchovat deset let

Tuzemský způsob zavedení nové směrnice tak do značné míry oslabuje její hlavní smysl. „Novela, potažmo celá AML směrnice, je důležitým krokem směrem k otevřenějšímu byznysovému prostředí a narovnání podmínek v nakládání s veřejnými penězi. Ačkoliv je české ‚překlopení‘ novely promarněnou šanci vytvořit kvalitní nástroje pro státní správu v boji proti praní špinavých peněz, v obecnějším měřítku znamená velký krok kupředu k narovnání informační asymetrie v rámci majetkových struktur,“ zmiňuje Milan Eibl.

Právnické osoby, správci svěřenských fondů a osoby v obdobném postavení budou povinni vést a průběžně zaznamenávat aktuální údaje ke zjištění a ověření totožnosti svého skutečného majitele. Včetně údajů o tom, na základě čeho je daná osoba za skutečného majitele považována. „Všechny tyto údaje budou muset být uchovávány po celou dobu, po kterou bude příslušná osoba skutečným majitelem, a poté po dobu nejméně deseti let ode dne zániku takového vztahu,“ konstatuje Ondřej Tejnský.

Dalibor Dostál