Exportéři příležitosti pro vodohospodáře v zahraničí ještě zdaleka nevyužili



Nová analýza odborníků z University of Twente v nizozemském Enschede odhaluje, že nedostupnost vody je ve světě mnohem větší problém, než se dosud předpokládalo – postihuje totiž čtyři miliardy lidí, tedy téměř dvě třetiny obyvatelstva Země, a bude „jednou z nejsložitějších a nejdůležitějších výzev tohoto století“. Vzhledem k této skutečnosti je skvělé, že do vodohospodářství mnoha cizích zemích úspěšně zasahují i české firmy.

„Čeští exportéři se uplatňují v cizině při vyhledávání zdrojů a výstavbě úpraven pitné vody, jejím rozvodu, při budování kanalizačních systémů a čistíren odpadních vod až třeba po malé vodní elektrárny,“ vyjmenovává Ivan Nikl, emeritní předseda České vodárenské aliance (CWA). Ta při exportu hodně spolupracuje s CzechTradem a podle Nikla agentura českým firmám v zahraničí výrazně pomáhá. Vodohospodářství je perspektivní a přitažlivé odvětví napříč světadíly. Někde investují do renovace, jinde budují zcela nové čističky a úpravny vod, kanalizace a progresivní technologie.

Vodohospodáři sdružují v zahraničí své síly

V současné době má CWA 17 členů, ale v tuzemsku podle odhadu působí ve vodohospodářství na 330 firem. Zatímco dřív si jednotlivé společnosti v zahraničí konkurovaly, v současné době podle Nikla spolupracují. A nejenom členové vodárenské aliance.

„Z celosvětového měřítka je lepší, když jdou na zahraniční trhy společně, spolu vyhledávají nová odbytiště. Třeba firmy Rekuper Sychrov a Teco Kolín společně vyvinuly řídicí průmyslové automaty využitelné i ve vodárenství, které se prodávají po celém světě. Nebo společnost GEOtest zastřešuje společné akce českých exportérů, je takovým supervizorem vodohospodářských staveb,“ uvádí příklady Nikl.

Brněnská firma GEOtest nabízí především konzultační a expertní služby, méně už technické dodávky. Na ty si najímá lokální společnosti. Pokud působí v zahraničí delší dobu, zřizuje tam dceřiné společnosti. Kromě slovenského trhu utržila loni v zahraničí 58 milionů korun. Z celkových tržeb představoval export 21 procent a mířil především do Mongolska, Etiopie, Bosny a Hercegoviny a Evropské unie.

„Naší vlajkovou lodí je pobočka v Nizozemsku, založená v roce 2011. Poskytuje expertní služby pro rámcové smlouvy poptávané Evropskou komisí a od dalších evropských institucí, jako třeba Evropské investiční banky,“ říká Lubomír Klímek, ředitel firmy GEOtest. Cílovými zeměmi, kde se tato rozvojová pomoc odehrává, jsou kromě států Evropské unie také centrální a východní Evropa, Balkán, země kolem Středozemního moře, Latinská Amerika, Asie, Afrika, karibská a pacifická oblast.

Ze zajímavých zakázek Klímek uvádí třeba ty, jejichž zadavatelem byla Česká rozvojová agentura. V mongolském městě Murun šlo o systém zásobování vodou za 20 milionů korun, v malých etiopských městech v zóně Sidama se jednalo o udržitelný systém zásobování pitnou vodou za stejnou částku. Pro region Kurdistán zpracovala firma studii proveditelnosti a projekt přehrady Bawanur a zavlažovacího systému v provincii Garmian v Iráku za 1,68 milionu amerických dolarů, v přepočtu za 40 milionů korun.

Vstup na zahraniční trh trvá roky

Podle Klímka jsou české firmy v zahraničí považovány za vysoce odborné a technicky zdatné, se schopností improvizovat. Samozřejmě záleží, na jak rozvinutém trhu exportér působí. Nikde se neobejde bez spolehlivého lokálního partnera, skoro vždy je potřebné externí financování a velkou výhodou jsou předchozí projekty realizované v dané zemi.

A co je pro exportéra nejdůležitější, chce­li uspět? „Mít silnou vůli a trpělivost, protože příprava na vstup do nového teritoria trvá někdy i roky,“ uvádí Lubomír Klímek, ředitel firmy GEOtest, s tím, že společnost musí být schopná a ochotná vydržet vysoké vstupní náklady. „V našem případě jsou pro export nejdůležitější lidé – vysoce samostatní, komunikativní, jazykově vybavení a k tomu na nejvyšší odborné úrovni. Exportovat služby je náročná disciplína.“

Nejvyšší manažer společnosti Presskan system z Prostějova, která exportuje hlavně čerpadla a komponenty s tím spojené, jako jsou snímače hladiny, ovládací automatika, armatury a podobně, dodává, že v zahraničí je důležitý místní člověk znalý poměrů a mentality dané země. Proto třeba v Rusku, respektive v Moskevské oblasti, založila společnost dceřinou firmu už před devíti roky.

„Jejím ředitelem je místní projektant, který se s naší pomocí specializuje na projektování a realizaci tlakových kanalizací. U několika soukromých projektů, jako třeba u developerské výstavby nedaleko Moskvy, se mu podařilo vyprojektovat náš systém,“ prozrazuje Robert Nevrlý, statutární ředitel a předseda správní rady Presskan systemu.

Jde o tři oblasti po 400 rodinných domech, z nichž speciální čerpadla odvádějí použitou vodu do veřejné kanalizační sítě nebo přímo do čistírny odpadních vod. Realizace zakázky, jejíž celková suma dosahuje dvou milionů eur, v přepočtu 53 milionů korun, je rozvržena do čtyř let. Vzhledem k sankcím a poklesu rublu ovšem Nevrlý očekává, že se doba prodlouží.

„V Rusku už máme podobný projekt menšího rozsahu za sebou. Na něm naši pracovníci zaučili ruské kolegy, takže v současnosti už montáže i servis jsou výhradně na straně naší dceřiné společnosti. My se staráme pouze o dodávku materiálu a know­how,“ doplňuje Nevrlý.

Společný podnik s Rusy se vyplatí

Česko­ruskou firmu založila v Jekatěrinburgu šumperská společnost Fortex­AGS, která se specializuje na čistírny odpadních vod. A právě díky joint venture Fortex UPEC už dodala do Ruska 15 čističek. Ta největší pro 130 tisíc obyvatel bude do užívání předána letos v září. Po určitém propadu kvůli sankcím a poklesu rublu se prý zájem z ruské strany opět zvedá.

„Situace v Rusku nebude trvat věčně, kdo vydrží, bude mít v této zemi otevřené dveře. Je tam obrovská plejáda šancí, které se naskytnou v případě, až se uvolní trh. Působíme tam dlouho, je to třeba zhodnotit,“ uvádí Ivo Ambrož, ředitel divize ČOV firmy Fortex­AGS. O tak velké čističky, jaké společnost staví v Rusku, není prý v tuzemsku ani v západní Evropě zájem.

A jak vlastně společný podnik funguje? „Výhoda joint venture je obrovská. V Rusku máme základnu se stovkou lidí, kteří jsou tam doma, znají podmínky, mají kontakty, bez toho by nemělo význam do akcí chodit,“ je přesvědčený šéf české divize ČOV. Samotný projekt na základě ruských požadavků vzniká v Česku, pak jej ruští projektanti dokreslí, protože nejlépe znají domácí normy a požadavky, a výsledek opět kontrolují Češi. Do tendrů se hlásí česko­ruská firma. Aktuálně o čističku pro 60 tisíc obyvatel v Krasnouralsku. Podle ředitele Ambrože jsou šance vysoké, protože jsou autory celého projektu.

Fortex UPEC má v Rusku velice dobré jméno. Od projektu až po realizaci jejich čistírny odpadních vod fungují, přesto mají mezi ruskými firmami velkou konkurenci. „Jsou tam firmy, které vyhrají tendr, drapnou prachy, zmizí do tajgy a nikdy je nenajdete. My ukazujeme jinou úroveň,“ usmívá se Ivo Ambrož.

V Egyptě i Indii zavlažuje pole Sigma

Historicky nejvýznamnější firmou ve výrobě čerpadel v tuzemsku je Sigma. Podle Milana Stratila, generálního ředitele a předsedy představenstva Sigma Group, dál považuje společnost vodárenské odvětví za perspektivní. Z ročních miliardových tržeb pochází tak polovina z energetiky a čtvrtina z vodárenství. Především jde o závlahové systémy, ale čerpadla třeba čerpají prosakující vodu i ze základů a zdiva na přehradách a vodních elektrárnách.

Nejvýznamnějším zahraničním trhem pro Sigmu je Egypt, kde má společnost v deltě řeky Nil padesátku stanic, které slouží k závlahám. „Egypťané vybagrují kanál, my zvedneme z Nilu vodu do výšky takových deseti metrů a ta pak kanálem gravitací teče a zavlažuje políčka zemědělců,“ vysvětluje princip Stratil. Na kanále tak může vzniknout i víc čerpacích stanic, takže Sigma dokáže dostat vodu až 50 kilometrů do vnitrozemí.

Na projektech spolupracuje s egyptským ministerstvem závlah a těší se skvělému renomé. Jednotlivé zakázky pro závlahy se pohybují od 50 do 250 milionů korun. Přitom v Egyptě existuje podle Stratila velká konkurence, především z Maďarska a Indie, přičemž hlavně indická firma tlačí ceny neuvěřitelně dolů. „Jinde je nejenom cenou, ale naštěstí i kvalitou,“ uvádí generální ředitel.

Vedle egyptského trhu Sigma exportuje také do Iráku, kam dodávala i čerpací stanici pitné vody a lahvovací linku. Velkým trhem je Indie, kde český výrobce čerpadel realizoval během posledních čtyř let přečerpávací stanice vody z přehrady, která zavlažovala potrubím zemědělskou půdu až do 300 kilometrů. „Předpokládám, že do budoucna bude solidním trhem Vietnam, kde je hodně vody, která se musí přečerpat. Ale asijský trh je velmi levný, nikdo tam není ochoten zaplatit evropskou kvalitu,“ naznačuje Stratil, že Sigma může najít uplatnění všude, kde jsou problémy s vodou. A takových zemí v současné době přibývá.

Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Marcela Honsová