Přijít včas je na Filipínách nezdvořilé



Filipíny mají pověst země, která je velmi levná i na asijské poměry. Je to pravda?
Uvedu pár příkladů. Na ulici se dá najíst od 20 korun. Třetinka místního piva San Miguel vyjde v přepočtu zhruba na 15 korun. Krabička cigaret na 18 korun. Ceny hotelů jsou hodně rozdílné. Jednodušší ubytování je opravdu za hubičku. Naopak hotely od tří hvězdiček výš, tam může cena vyletět vysoko. Pokud bychom to zprůměrovali, cenová hladina je tak na 70 procentech českých cen.

Pokud se na Filipíny podíváme očima investora, co ho tam může lákat?
Sociální odvody jsou tam v podstatě nulové, takže pracovní síla je levná. A je jí dost, je to lidnatý národ. Také umějí skoro všichni plynule anglicky. Málo se ví, že vedle Spojených států, Indie a Nigérie jsou Filipíny čtvrtým nejlidnatějším státem, kde je angličtina oficiálním jazykem. Bez problému jí mluví skoro každý počínaje kdekterým taxikářem na ulici. Druhým oficiálním jazykem je na bázi tagalogu uměle vytvořená filipínština. Díky znalosti angličtiny patří Filipínci k národům, které nejvíc pracují v zahraničí. Ve světě je v současnosti ze stomilionového národa kvůli práci rozptýleno asi deset procent.

Kam hlavně míří?
Snem většiny Filipínců je dostat se do Spojených států. Hodně jich ale pracuje také v Dubaji, v Jižní Koreji a v dalších vyspělých zemích.

A které národy naopak přicházejí na Filipíny?
Přistěhovalce za Západu potkáte na každém ostrově. K bílým lidem mají Filipínci obecně velmi pozitivní vztah. Také tam žije početná komunita podnikavých Číňanů, o nichž se dá říct, že v podstatě na Filipínách ovládají obchod. Českému obchodníkovi se může velmi snadno stát, že bude o zakázce v Manile jednat s Číňanem. Stěhuje se tam i spousta Američanů. Filipínci je mají rádi, protože je Spojené státy osvobodily, a to hned dvakrát. Nejdřív od Španělů, později od Japonců. A když se dnes Američan odstěhuje na Filipíny na důchod, kupní síla. Navíc se tam snadno domluví anglicky. Běžně tak potkáte na ulici starého amerického válečného veterána, jak se vede za ruku s mladou Filipínkou a jsou oba naprosto spokojeni. Naopak dosud na Filipínách nejsou příliš populární Japonci. Při okupaci za druhé světové války tam nadělali dost zločinů.

Zmínil jste, že na Filipínách zatím příliš nefunguje sociální systém. Co ho nahrazuje?
Rodina. Ta je pro Filipínce vším. Zvlášť u těch chudších lidí nahrazuje v nemoci nebo ve stáří sociální služby. Proto také všude vidíte spoustu dětí. Když má Filipínec hodně dětí, ví, že se o něj ve stáří postarají. A mladé dívky jsou zase vedeny k tomu, že založit rodinu a postarat se o ni je naprostý základ života.

Asijské kultury mívají výraznou kuchyni. Jak jsou na tom Filipíny?
Musím otevřeně říct, že to je jediná vyloženě slabší stránka tamějšího života. Když se podíváte na mapu východní Asie, je to jedna kulinářská velmoc vedle druhé. Thajsko, Indie, Čína, Malajsie, tam všude dostanete přímo na ulici skvělé jídlo. Na Filipínách mám pocit, že jídlo v běžných restauracích je sice levné, ale zároveň takové nijaké. Výhodou alespoň je, že jelikož jsou to křesťané, nemají v jídelníčku přílišná omezení. Hodně jedí vepřové, v tom jsou nám blízcí. A na pobřeží vám ugrilují dobré ryby, to ano.

Co rádi pijí?
Symbolem Filipín je výborný rum. Pro jeho výrobu potřebujete čerstvou cukrovou třtinu a ta se na Filipínách pěstuje ve velkém. A protože tam prodej nezatěžují žádné nadbytečné daně, pořídíte tam sedmičku špičkového rumu v přepočtu za 45 korun! Filipíny jsou jednou z mála zemí, kde když nalijete rum do koly, tak se zvedne jeho cena.

Jaká je mentalita Filipínců?
Ta země má pro nás jednu velkou přednost. Je to jediný východoasijský stát s dominancí křesťanů. A ještě přesněji řečeno katolíků, kterých je v populaci asi 80 procent. Mají podobný kulturní náhled na svět jako my. Slaví Vánoce, slaví Velikonoce. Je zároveň znát, že hodně cestují a mají přehled o globálním dění. Na druhé straně jsou to pořád Asijci. Berou věci uvolněně, nespěchají. Přijít na schůzku včas je projev nezdvořilosti. Ale jsou solidní a poctiví, my s nimi máme zatím jen dobré zkušenosti. To platí i o těch chudých Filipíncích. Uvedu příklad – třeba nám řidič vozu ráno naloží zavazadla v jednom hotelu a převáží je do jiného, který je šedesát kilometrů daleko. Přestože nikdo od nás s řidičem nejede, aby bagáž hlídal, nic se neztratí. V některých jiných zemích by to možná tak samozřejmé nebylo.

Image pohodové země ale trochu kazí zprávy o radikálních islamistech na druhém největším filipínském ostrově Mindanao. Mají na svědomí únosy a atentáty. Je na Mindanau cítit nějaké reálné nebezpečí?
Nutno říct, že už jen malé povstalecké skupinky jsou jen na úplně nejvzdálenějším jihovýchodním cípu ostrova a dalších malých ostrůvcích směrem k Borneu. V poslední době se islamisté poprali hlavně mezi sebou, vláda totiž uzavřela před dvěma roky s povstalci smlouvu o příměří. Minimálně na dvou třetinách Mindanaa se lze dnes pohybovat naprosto normálně.

Druhou negativní asociací, která plyne ze zpravodajství, jsou živelní pohromy. Hlavně nejsilnější tajfun Haiyan, který před dvěma lety převálcoval ostrovy Samar a Leyte a zabil víc než šest tisíc Filipínců. Je už oblast po katastrofě v pořádku?
Příroda je na bouře poměrně zvyklá, palmy se rychle zregenerovaly. Bohužel tajfun zničil i část pobřežních korálů. Dřevěné domy, které v zasažené oblasti stály, bouře smetla kompletně. Zděné domy přišly o střechy, které zase Filipínci stavějí. Obnova šla rychle. Kdyby na ty místa přijel někdo, kdo neví, že tam řádil tajfun, teď by to už ani nepoznal.

Hrozí opakování podobné pohromy?
Jak je to krásná země, tak v tomhle má smůlu. Na jaké katastrofy si vzpomenete, ty se tam potkávají: nejen tajfuny, ale i zemětřesení, činné sopky, sesuvy půdy. Ten národ je ale zase díky častým pohromám velmi odolný. Vezměte si, že například nejhorší tajfun Haiyan udeřil v listopadu i na malý plážový ostrov Bantayan a oni už na Vánoce byli připraveni přijímat turisty!

Filipíny tvoří víc než sedm tisíc ostrovů. Jaká doprava je propojuje?
Narazíte na všechno od tradičních vahadlových lodí – takzvaných pumplat – až po rychlé trajekty. Na pevnině jsou běžné moderní autobusy. Typickým symbolem filipínské dopravy je ovšem takzvaný jeepney. Po válce tam americká armáda zanechala spoustu vojenských jeepů. Šikovní Filipínci je prodloužili, dali na ně nástavby a dnes slouží jeepneye jako takové místní mikrobusy nebo taxíky. Jsou krásně pomalovány, každé město má svůj typický styl zdobení. A k tomu ještě připočtěte lidovou tvořivost jednotlivých majitelů. A nesmíme samozřejmě zapomenout na leteckou přepravu, existuje tu řada společností propojujících desítky letišť.

Češi se začínají o Filipíny zajímat i jako o turistický cíl. Co tam – vedle koupání a potápění – cestovatele láká?
Památek je relativně málo, navíc nás moc neoslní – je to převážně španělské baroko z koloniální doby. Zajímavé jsou hlavně přírodní krásy, které jsou často součástí seznamu světového dědictví UNESCO, ale v Česku zatím nejsou příliš známé. Pokud bych měl jmenovat tři čtyři nejzajímavější, tak jsou to předně rýžové terasy u Banaue. Dále jde o vulkán Taal. To je hodně velký geologický unikát: na ostrově je jezero, v tom jezeře je sopka, ta sopka má kráter a v tom kráteru je zase jezero – a v tom jezeře je ještě ostrůvek…. Pak jsou to slavné Čokoládové hory. Ty známé jsou na ostrově Bohol. Objevili jsme ale ještě jedny menší, o kterých se vůbec nikde nepíše, a ty jsou na ostrově Negros. Ten je zároveň znamenitým místem pro milovníky potápění. Národní parky s tropickou přírodou jsou vedle moře tím největším lákadlem.

Vnímáte jako šanci pro investory postavit turistický resort na Filipínách tak, jak už to zkusili čeští podnikatelé v sousední Indonésii?
V zásadě ano. Navíc hodně cestovního ruchu dělají na Filipínách i sami domácí turisté a to znamená miliony klientů. Ale nutno připomenout, že vy jako cizinec pozemky vlastnit nesmíte. Musíte si na to najít filipínského společníka.

Převzato z časopisu E15 Český export, přílohy divize Euro E15, vycházející ve spolupráci s agenturou CzechTrade a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Autor článku: Tomáš Stingl. Foto: archiv China tours.