English version
K nejdůležitějším obchodním partnerům Česka v Asii patří Indická republika, druhá nejlidnatější země světa. A také země, jejíž hospodářství v současné době roste nejrychleji na světě. Vláda v Novém Dillí slibuje, že ho otevře více světu a bude liberalizovat podnikání v klíčových sektorech. V nich umožní vyšší účast zahraničních investorů.
Premiér Naréndra Módí si při nástupu do úřadu v květnu roku 2014 předsevzal, že Indie se ve známém žebříčku „Doing Business“ (zveřejňovaném vždy na podzim Světovou bankou) dostane během pěti let do první padesátky. Nyní zaujímá nelichotivou 130. příčku přibližně ze 190 sledovaných ekonomik. „Je to velice ambiciózní cíl, ale zase ne tak bláznivý, jak by se mohlo zdát,“ komentoval toto předsevzetí před třemi lety Onno Ruhl, zástupce Světové banky v Novém Dillí.
Evropská unie od roku 2007 jedná s Indií o volném obchodu a investování. Rozhovory jsou ale složité. Unii jde při nich především o snazší přístup na obrovský indický trh a účinnější ochranu evropských investic. Indie, jež patří k prioritním exportním teritoriím, se podílí na českém vývozu 0,4 procenta, zatímco podíl Číny je přibližně třikrát větší.
Hospodářství by mělo zrychlit tempo
Indické hospodářství šlo v předchozích letech nahoru slušným tempem bez ohledu na značnou regulaci podnikání a dominantní postavení státu v mnoha sektorech.
Západní ekonomové jeho dynamiku často poměřují s Čínou. Ta v období 1999−2008 rostla průměrným ročním tempem 10,1 procenta, zatímco indická 6,9 procenta. Vyplývá to z údajů Mezinárodního měnového fondu. Nejlidnatější země světa pak srovnaly tempo růstu HDP v roce 2014. A už následující rok Indie zaznamenala rychlejší dynamiku (7,9 procenta proti čínským 6,7 procenta).
Loni se ale v Indii projevilo zpomalení tempa růstu v průmyslu, na který dolehly slabší domácí poptávka, stoupající ceny vstupních surovin i horší dostupnost bankovních úvěrů. Tak hodnotí poslední vývoj Hospodářská a sociální komise OSN pro Asii a Tichomoří (ESCAP) ve své květnové zprávě. Podle ní může Indie letos počítat s růstem hrubého domácího produktu o 7,1 procenta a v roce příštím by mohla zrychlit až na 7,5 procenta.
Indii, jež patří k největším dovozcům ropy, pomáhá výrazné zlevnění této komodity, které nastalo přibližně od poloviny roku 2014. „Z hlediska hospodářského růstu je to dárek v hodnotě několika desítek miliard dolarů,“ prohlásil guvernér centrální Reserve Bank of India Urjit Patel.
(Kliknutím obrázek zvětšíte)Daňový průlom má ozdravit veřejné finance
Hospodářství chce svojí fiskální politikou dále povzbudit ústřední vláda. I když se schodek veřejných financí pohybuje kolem šesti procent HDP, hodlá v rozpočtovém roce 2017/18 (od letošního 1. dubna) zvednout veřejné investice zhruba o čtvrtinu.
Celkové daňové příjmy indického státu Mezinárodní měnový fond odhaduje na necelých osm procent hrubého domácího produktu, což je o dost méně než v ostatních rozvojových ekonomikách Asie. Vláda potřebuje více peněz, a proto hodlá během července zavést celostátní daň ze zboží a služeb (goods and services tax − GST). Tím se v ekonomice, kde veřejný dluh odpovídá přibližně 73 procentům HDP, výrazně rozšíří daňová základna. Předpokládá se, že většina zboží se bude danit 12 a 18 procenty, zboží luxusní 28 procenty, uvádí server Gstindia.com.
Kabinet podle agentury Reuters uvažuje dokonce o zdanění příjmů 220 milionů venkovských domácností. Takový krok dosud ministr financí Arun Jaitley vylučoval. Premiér Naréndra Módí navíc slíbil, že vláda se postará o to, aby se příjmy zemědělců do roku 2022 zdvojnásobily.
Vláda zdůvodnila demonetizaci obavami ze šířícího se padělání bankovek. Avšak měnová operace týkající se
86 procent hotovosti v oběhu byla ve skutečnosti namířena na příjmy plynoucí ze stínové ekonomiky.
Rozvoj průmyslu je jednou z klíčových priorit
Indie si rovněž předsevzala, že zvýší úlohu zpracovatelského průmyslu ve svém hospodářství. Tento sektor nyní vytváří asi 18 procent hrubého domácího produktu, což je mnohem méně než v ostatních asijských ekonomikách. Do roku 2022 by to mělo být alespoň 25 procent. Módího kabinet kvůli tomu zřídil zvláštní webovou stránku s oficiálním sloganem „Make in India“. Zahraničním investorům umožní držet v indických firmách až stoprocentní podíl, pokud budou dodávat na trh − a hlavně vyvážet − zboží označené Make in India.
Zvýšit podstatně váhu průmyslu v ekonomice ale předpokládá provést několik zásadních změn. Předně uvolnit striktní zákony regulující trh práce. Samotní vládní úředníci v Dillí připouštějí, že jsou velice tuhé a rozporné. To je také důvod, proč většina pracovních míst vzniká ve stínové ekonomice.
Má-li se rozvíjet průmysl, musí se také zlepšit zásobování energií. V neposlední řadě je nutné provést pozemkovou reformu, neboť podnikatelé si stěžují, že mnohdy nemají kde stavět nové továrny. Na stejný problém naráží stát, když chce stavět nové silnice nebo železnice, poznamenává britský list Financial Times.
Země prožila šok zvaný demonetizace
Indové zažili 8. listopadu 2016 šok. Premiér Naréndra Módí jim ve večerním televizním projevu sdělil, že se s okamžitou platností stahují z oběhu dvě bankovky s nejvyšší nominální hodnotou (500 a tisíc rupií).
A aby toho nebylo málo, dodal, že obchody nebudou od půlnoci přijímat většinu bankovek. Lidé si mohli do konce roku 2016 směnit staré bankovky za nově vytištěné, případně získat nové bankovky proti penězům uloženým na bankovních účtech.
Vláda tento nečekaný krok, nazvaný demonetizace, zdůvodnila obavami ze šířícího se padělání bankovek. Nikoho nepřekvapilo, že přitom ukázala na odvěkého rivala − sousední Pákistán, který obviňuje, že se podílí na obchodu s drogami i na financování terorismu. Avšak zmíněná měnová operace týkající se 86 procent veškeré hotovosti v oběhu byla ve skutečnosti namířena na příjmy plynoucí ze stínové (nebo také „černé“) ekonomiky. Ta se podle některých odhadů podílí na indickém HDP asi 20 procenty.
Po náhlé demonetizaci následovaly v Indii protesty a stávky. Ekonomika dočasně pocítila naprostý nedostatek oběživa, což negativně ovlivnilo průmysl, realitní trh i služby. Indickou vládu ostře kritizovali i mnozí ekonomové v zahraničí. Situace s oběživem se ale během letošního ledna stabilizovala.
Co vyvolalo poprask v pohostinství
Indický Nejvyšší soud loni v prosinci postavil mimo zákon prodej alkoholu do vzdálenosti půl kilometru od všech silnic první třídy a dálnic. Zdůvodnil to tím, že je nutné snížit počet lidí umírajících každý rok při dopravních nehodách.Rozhodnutí soudu vyvolalo značný poprask v pohostinském průmyslu, jehož zástupci se ho pokusili zvrátit sérií odvolání. Všechna ale skončila zamítnutím a zákaz vstoupil v platnost začátkem letošního dubna.
Majitelé hotelů, restaurací a barů stojících do vzdálenosti půl kilometru od silnic vyšší kategorie se obávali, že zákaz bude mít pro jejich podnik likvidační následky. Už první dny po zavedení zákazu v platnost ukázaly, že se nemýlili: jejich zisk se prakticky přes noc zhroutil. Podnikatelské skupiny a odborové svazy uvádějí, že jsou ohroženy statisíce pracovních míst.
Soudem to ale nijak nepohnulo, a proto se místní vlády rozhodly vložit do hry a pravidla poněkud poupravit. Například největší indický stát Rádžasthán provedl revizi procedury klasifikace silnic a došel k závěru, že několik důležitých silnic bylo „nedopatřením chybně označeno jako dálnice“.
Využije země „demografickou dividendu“?
Experti se obávají, že ani sedmiprocentní tempo hospodářského růstu nepostačuje ke vzniku dostatečného počtu pracovních míst. „Je to vážný problém. Částečně proto, že průmyslu a stavebnictví, které zaměstnávají nejvíce lidí, se tolik nedaří, částečně proto, že stoupá produktivita práce,“ konstatuje Dharmakirti Joshi, hlavní ekonom indické ratingové agentury Crisil.
V tomto ohledu lépe nebude, neboť nekvalifikovanou práci, kterou v Indii vykonávají miliony lidí, stále více nahrazuje automatizace. „Pro Indii z toho vyplývá, že se musí v globálním hodnotovém řetězci posunout výš,“ říká Sher Verick, náměstek ředitele Mezinárodní organizace práce (ILO) v Dillí. V Indii žije více než 1,3 miliardy lidí, z toho jsou zhruba dvě třetiny mladší 35 let. To znamená, že země má největší počet mladých lidí na světě a stárnutí populace, s nímž se potýká stále více ekonomik, jí v dohledné budoucnosti nehrozí.
Avšak Indie může mít z této „demografické dividendy“ prospěch jedině v případě, že mladí lidé naleznou odpovídající pracovní uplatnění. A do tohoto optimálního stavu je hodně daleko. „Největším problémem, s nímž bude Indie zápolit, je nezaměstnanost této generace,“ varuje Jayshree Sengupta z dillíské Observer Research Foundation.
Indičtí statistici míru nezaměstnanosti pravidelně nezjišťují. Poslední údaj z roku 2012 uvádí, že ve věkové skupině patnáct až dvacet čtyři let přesahuje 10 procent. Uvedené číslo ale nepostihuje mladé lidi, kteří se živí samostatně příležitostnou prací, ani ty, kteří nacházejí obživu ve stínové ekonomice. Jedna ze studií, kterou si nechala loni vypracovat vláda, vypovídá, že skoro 80 procent všech pracovních sil v Indii jsou buď „osoby samostatně výdělečně činné“, nebo se živí příležitostnou prací.
Hospodářství tíží špatné půjčky
Optimismus ohledně nesporného růstového potenciálu Indie kalí problém s přibývajícími špatnými půjčkami. To, že část dlužníků bankám nesplácí, není pro Indii nic nového, poznamenává list Wall Street Journal. Horší je, že tento neduh, dříve příznačný pro státem kontrolované banky, se rozšířil i na banky soukromé. Například ústav Yes Bank, pátá největší privátní banka v Indii, koncem dubna oznámil, že v posledním finančním roce (do konce letošního března) se mu objem nesplácených úvěrů zdvojnásobil. Bylo to způsobeno hlavně tím, že přestala splácet jedna velká cementárna.
Celková suma nesplácených úvěrů, která tíží banky kontrolované státem, se odhaduje zhruba na 12 bilionů indických rupií, v přepočtu kolem 185 miliard dolarů. Podle Hospodářské a sociální komise OSN pro Asii a Tichomoří špatné půjčky koncem minulého roku představovaly skoro 12 procent všech poskytnutých úvěrů.
Indie má největší počet mladých lidí na světě a stárnutí populace, s nímž se potýká stále více ekonomik,
jí v dohledné budoucnosti nehrozí. Ale tito mladí lidé musí ještě také najít odpovídající pracovní uplatnění.
Centrální indická banka nedávno nařídila komerčním ústavům, aby navýšily svůj kapitál a současně „přitlačily“ na dlužníky. Rovněž si vyhradila právo zasahovat do jejich hospodaření, například tím, že jim omezí výplatu dividend. Před svými dluhy vůči bankám přesahujícími miliardu dolarů „utekl“ počátkem loňského března do Británie indický magnát Vijay Mallya. Minulý měsíc byl ve Spojeném království zatčen a čelí obvinění z podvodů. Mallya, který v minulosti šéfoval například největšímu indickému výrobci lihovin United Spirits, patří k těm podnikatelům, kteří se od poloviny minulého desetiletí vrhli na akvizice jak v Indii, tak v zámoří, na něž si často půjčovali od bank.
To, co bankám dluží Mallya, je ovšem jenom špička obrovského ledovce. Indické podniky koncem loňského září nesplácely skoro 17 procent svých bankovních úvěrů. Celková dlužná suma odpovídá přibližně 8,4 procenta hrubého domácího produktu, uvádí švýcarský ústav Credit Suisse. „Sedíme na časované bombě. Osm procent je opravdu hrozivé číslo. Za kritickou hranici se považuje pět procent,“ podotýká bombajská ekonomka Rajeswari Senguptová. Jak dodává, situace dospěla nyní tak daleko, že indické banky nechtějí půjčovat ani finančně zdravým firmám.
Centrální Reserve Bank of India v září roku 2015 komerčním ústavům nařídila, že musí do letošního března své bilance „pročistit“. Ale to se nestalo. „Nic nenasvědčuje tomu, že se problém se špatnými půjčkami podařilo zvládnout,“ konstatuje Ashish Gupta, který v Credit Suisse odpovídá za výzkum akciových trhů. Indický ministr financí Arun Jitley se snaží nalézt řešení. Jedním z nich je založení jedné konsolidační banky, do které by se „spláchly“ všechny nesplácené firemní půjčky. Další variantou je vznik firem pro správu aktiv (asset management).
Insolvenční zákon se teprve musí prosadit
Odepsat špatné půjčky by bylo snazší, pokud by banky mohly přimět dlužníky k prodeji části aktiv a získat v nich určitý majetkový podíl. K tomu je ale nutný účinný insolvenční zákon. Indický parlament ho schválil loni v květnu. Ale potrvá několik let, než se prosadí v praxi, uvádí britský list Financial Times.
Zákon, který investoři velice přivítali, by měl umožnit, aby se věřitelé ke svým penězům dostali maximálně během 180 dnů. Nový zákon také stanoví trest odnětí svobody až na pět let manažerům, kteří zašantročí majetek platebně neschopné společnosti. Úpadkové řízení v Indii se v průměru vleče více než čtyři roky, uvádí Světová banka.
Jak si stojí ambiciózní premiér?
Mnozí Indové předsedu vlády Módího i po listopadovém „šoku“ obdivují a důvěřují mu, napsal počátkem letošního roku britský týdeník The Economist. Nadále ho podporuje kolem 80 procent voličů.
Znalci indické politické scény hovoří o „Módího magii“. Podle nich je to rozený politik, který dovede nasadit kamennou tvář a přitom pronášet říznou hindštinou plamenné projevy, v nichž obhajuje své kroky. Obléká se stereotypně a používá stejná gesta. Nepořádá tiskové konference. Veřejné mínění ovlivňuje hlavně prostřednictvím pečlivě připravených rozhovorů.
Když stál Módí v čele indického státu Gudžarát coby nejdéle sloužící předseda jeho vlády (2001−2014), projevil se jako nekompromisní manažer, který prosadil četné investiční projekty a podařilo se mu zlepšit hospodaření státních firem. Není to ale žádný ekonomický liberál. „Zamlouvá se mu východoasijský model kladoucí důraz na značnou váhu státu v hospodářství,“ říká o něm jeho příznivec a podporovatel Gurcharan Das, veřejně činný intelektuál a také autor knihy o reformě indického hospodářství.
Premiérovi přeje štěstěna i v tom smyslu, že Indická lidová strana, jejímž je lídrem, disponuje solidními finančními zdroji a má proti sobě značně roztříštěnou opozici. Ta navíc nepřichází se žádnými významnými podněty. Kongresová strana, která vládla v Indii celá desetiletí a stále si udržuje celostátní vliv, trpí korupčními skandály a nemá vyjasněn svůj program.
Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Václav Lavička. Zdroje grafů: Mezinárodní měnový fond, Citi Research, Evropská komise, Český statistický úřad, Asijská rozvojová banka.
