English version
Írán je druhou největší ekonomikou zemí Středního východu a severní Afriky po Saúdské Arábii. Jeho hrubý domácí produkt se za loňský rok odhaduje na úrovni okolo 393,7 miliardy amerických dolarů. Je to po Egyptu zároveň druhá nejpočetnější země regionu s odhadovanou populací 78,8 milionu lidí.
Se svými zásobami zemního plynu se řadí na druhou příčku na světě a čtvrtou, co se týče odhadovaných ropných rezerv. Od 16. ledna tohoto roku, neboli od takzvaného „implementation day“ byly zrušily sankce na export ropy a zemního plynu. To samozřejmě přispělo k tlaku na ceny ropy na světových trzích. Zároveň přestalo platit objemové omezení pro Íránce, kteří od té chvíle zvyšují svůj exportní podíl.
Peníze čekaly i na zmrazených kontech
Dalším zdrojem finančních prostředků jsou odblokovaná aktiva v zahraničí. A to nemusí zrovna být pouze peněžité sumy vlastněné na zahraničních účtech, ale také různé podíly, zejména v petrochemických celcích a projektech po celém světě. A ačkoliv export ropy je stále hlavním příjmem, tak v blízké budoucnosti se dá očekávat, že jej export zemního plynu, petrochemických produktů a dalších nerostných surovin předstihne. Obecně platí, že Írán si chce zachovat za každou cenou podstatu své ekonomiky – tou je výroba.
Írán byl odjakživa výrobním centrem regionu a pouze mezinárodní sankce jej v tomto ohledu omezily. Nyní, když je šance na obnovu ztracených pozic, upřednostňují Íránci vše, co obsahuje „transfer know-how“. Ideální partner z íránského pohledu je tedy firma, která chce nyní do Persie vyvážet, ale ve výhledu tří až sedmi let převede alespoň část výroby do samotného Íránu.
Ideální partner z íránského pohledu je firma, která ve výhledu tří až sedmi let
převede alespoň část výroby do samotného Íránu.
Izolace donutila zemi budovat vlastní výrobu
Léta embarga připravila Írán na uspokojení svých vlastních potřeb docela dobře. Samozřejmě není v tuto chvíli možné říci, že by Íránci byli soběstační, nicméně základní stroje si již zvládá vyrobit sám. Nesmírným pozitivem je velmi dobré jméno České republiky a skvělá historická zkušenost se stroji a zařízeními českého původu. Existují prvotní indikace o zájmu v rámci postupné modernizace závodů v minulosti vybavenými českými firmami. Ale jde o komplexní dodávky, které dnes Íránci chtějí. Například i se zabezpečeným financováním třeba v podobě odběratelského úvěru.
Začněte na veletrhu
Kde obchod s Persií začít? Íránci jsou zvyklí navštěvovat veletržní akce a nebojí se komunikace. Prakticky po celou dobu sankcí se zde konaly veletrhy, pouze místně vyráběná nabídka byla cílena na uspokojení místní poptávky. Ale veletržní akce jako platformy na seznámení se s novými produkty fungují velice dobře. Spousty českých firem získaly prvotní vazby na veletrzích v Německu či jiných zemích Evropské unie.
Nyní, když se procento zahraničních vystavovatelů zvětšuje, je kýžený efekt veletrhů znát daleko víc. Od zprovoznění nové kanceláře agentury CzechTrade v polovině dubna bylo prioritou připravit se na šňůru veletrhů – stánky počínaje a kontaktováním potenciálních obchodních partnerů pro vystavující české firmy konče.
Ať už šlo o stavební veletrh Project Iran v dubnu, nebo následně v květnu největší veletrh zaměřený na ropu a plyn Iranian Oil Show. Doposud posledním veletržním počinem byl Iran Health zaměřený na zdravotnické vybavení a farmaceutický průmysl. Pro příští rok chce CzechTrade tuto paletu veletrhů dál rozšířit o akce zaměřené na energetiku, potravinářství a zemědělství. V tuto chvíli začínají mít firmy více zájem i o individuální služby, mezi kterými samozřejmě převažuje vyhledávání a oslovování možných obchodních partnerů.
V tuto chvíli administruje kancelář v Teheránu čtyři takové případy a další jsou v přípravě. Nejlepší cestou pro nalezení možných obchodních partnerů je kombinace účasti na veletrhu s tím, že CzechTrade už s předstihem připraví individuální jednání. Mimochodem, CzechTrade je jednou z prvních takových agentur, která má své pevně dané sídlo v Íránu.
Převzato z časopisu E15 Český export, přílohy deníku E15 a týdeníku Euro, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Filip Tůma, vedoucí kanceláře CzechTrade v Teheránu.
