English version
E15: Odlišují se čeští podnikatelé nějak výrazněji od ostatních?
U nás je poměrně malá ochota lidí vzít osud do vlastních rukou, ono to ale svým způsobem platí i o Evropě. rotože tomu říkají riziko. Většina chce mít takzvaně své jisté. Mnozí si myslí, že když jsou někde zaměstnaní, dostávají mzdu, je za ně placeno sociální a zdravotní pojištění, takže to tak bude navždy. Zdá se jim to jistější než se pustit do podnikání. Počet lidí, kteří chtějí na začátku své kariéry podnikat, je u nás nízký. Vidím to, když mluvím se studenty. A když mladí lidé přijdou do praxe, tak se chuť ještě zmenší. Druhá věc, která nás odděluje od zemí, jako jsou Spojené státy, je otázka neúspěchu. U nás, když se vám něco nepovede, je to jisté stigma. Vlastně jste v očích druhých téměř skončil. Kdežto jinde se oklepete a pokračujete s něčím jiným. Samozřejmě nesmíte opakovat stejné chyby, to už je hloupost. Každý se učí.
E15: Je dokonce přesně spočítáno, kolik lidí neuspěje.
Obvykle se udává číslo kolem sedmdesáti procent. Liší se to země od země, je to různé v různých oborech. Ta čísla jsou vysoká, pravděpodobnost nezdaru je poměrně velká. Důvody pro selhání jsou různé. Některá „údolí smrti“, která před vámi stojí, když začnete podnikat, prostě nepřekonáte.
E15: Co může člověka s nápady v oněch údolích smrti pohřbít?
Prvním je samozřejmě otázka získávání financí. Protože když vyčerpáte peníze, které jste dostal od přátel nebo od rodiny, tak vás banky ještě obrazně řečeno nevidí. Tudíž vám nepůjčí. Většinou vám pak paradoxně nabízejí peníze ve chvíli, kdy už je nepotřebujete. Ještě vás nevidí ani venture kapitál. Je velmi složité tohle překonat a dostat se do pozice, kdy jste dostatečně velký a viditelný, abyste peníze dostal. Druhé úskalí spočívá v nereálných úvahách. Viděl jsem to v České televizi v programu Den D, kde jsem vystupoval jako investor. Lidé tam často přicházeli s projekty, o nichž říkali: „Tohle je fantastický nápad, nikdo to nedělá!“ Ale on to bohužel ani nikdo nepotřeboval. A pak je tu třetí moment – dostat produkt či službu rychle na trh, před konkurenty. Když tohle zvládnete, jste na začátku z nejhoršího venku. Pak samozřejmě nastanou další problémy. Tohle si málokdo, kdo se pouští do podnikání, uvědomuje. Ovšem při stavu našeho školství se není čemu divit.
E15: Kdo u nás o podnikání přednáší?
V ekonomických školách nebo ve školách, které jsou s podnikáním spojené, nepřednášejí téměř vůbec lidé s podnikatelskými zkušenostmi. Oni se tam totiž ani nemohou dostat. Já na vysokých školách příležitostně přednáším, ale jen proto, že mne občas někdo požádá, abych se studenty pohovořil na nějaké téma. Stalo se mi ale, že mne už podruhé nepozvali.
E15: Proč?
Protože jsem ohrožoval lidi, kteří tam přednášeli. Když si představíte, jak se u nás mnohdy dělá akademická kariéra, že stačí zkompilovat nějaká skripta, články, pak to namnožit, podivně obhájit… V tomhle prostředí se těžko někdo z praxe prosazuje. Dalším obrovským problémem je propojení škol s praxí. K lékařským fakultám patří skoro z definice nemocnice, do kterých chodí profesoři i medici, aby se tu stýkali se životem. Ekonomické školy tohle bohužel nemají. Na ČVUT trvalo tři roky, než se založil první „spin off“. Pokud u nás školy založí jakési inkubátory, tak tam dají nějaké právní nebo účetní služby, ale jinak se tam o lidi nikdo moc nestará. Většina těch inkubátorů je totiž provozována podle pravidel, která nedávají žádný smysl. Zakládají se technologická centra za účasti škol, ale „knowledge transfer“, který by měl přicházet z univerzity do praxe a obráceně, prostě nefunguje. Už se o tom napsalo hodně slov, ale zbytečně. A když už větší komerční firma založí nějaký hospodářský projekt s univerzitou, tak to dříve nebo později skončí.
E15: Přitom se pyšníme, jak nám stoupá vzdělanost.
Máme tady čtrnáct MBA do tuctu a ti lidé nic neumějí, v praxi jsou nepoužitelní. Přesto se to nějakým způsobem pořád podporuje. Když přijdete do průmyslové firmy a ptáte se, všichni potřebují chemiky, strojaře. Jenže ti lidé nejsou. Dneska se dělají taková zvěrstva, že ČVUT má také bakalářský program. Vyrábí bakaláře-inženýra. To není ani průmyslovák, protože vyšel z gymplu, ale ani inženýr. Je to hybrid, který nikdo nepotřebuje. Za chvíli budeme snad mít i bakaláře-doktory. To snad ne! K takovému bych nešel. Naše školství potřebuje zásadní reformu. Na náměstích se demonstruje kvůli povinné maturitě z matematiky. Přitom aplikovaná matematika je fantastický obor, který má úžasnou budoucnost, z níž se na vás ty peníze sypou. Když to umíte. Biotechnologie také. To prostě nikoho nezajímá.
E15: Kdysi jste řídil českou pobočku Microsoftu. O místo u vás se ucházely stovky absolventů českých vysokých škol. Jak jste mezi nimi vybíral?
Výrazně jsem preferoval lidi, kteří měli za sebou zkušenost v podnikání, i když třeba nedopadla dobře. Proč? Ti lidé se neptali: Kolik za to dostanu? U jakého stolu budu sedět? Jaké dostanu školení? Jaký budu mít počítač? Přišli pracovat a zacházeli s penězi firmy jako se svými vlastními. Než jsem se stal šéfem Microsoftu, tak jsem podnikal. Proto jsem ani já nebyl schopen zacházet s penězi firmy jinak než jako se svými. A to je velký rozdíl. Manažeři firem by měli být svým způsobem podnikatelé. Dneska se pro to razí termín intrapreneurship.
E15: Co si myslíte o atmosféře v Česku? Když u nás někoho nazvete podnikatelem, zní to málem jako urážka.
Bohužel je to tak. V Americe, když někdo věnuje peníze škole nebo na charitu, tak se tam objeví fotografie těch lidí. A všichni je obdivují, ukazují na ně prstem. U nás na vás také ukazují prstem, ale jinak. Když dáte dar, tak se spíše ptají, kde jste na to nakradl? Tohle nezmizí s jednou nebo dvěma generacemi. Máme za sebou desítky let, kdy byla taková atmosféra svým způsobem povzbuzovaná. Za druhé mnoho „podnikatelů“ se u nás skutečně dostalo k penězům za hranicí zákona. Jenže právě oni jsou medializovaní. Stačí dát na jednu stranu vah, co se píše a kolik se toho píše o úspěšných podnikatelích, a na stranu druhou, co se píše o všech Krejčířích, Mrázcích a Pitrech. Média potřebují prodávat a lidi přitahují právě tyhle zprávy. Jenže vzniká deformovaný pohled. Za podnikatele se u nás navíc označují i ti, kteří nic nevyrábějí, jako jsou pánové Bakala a Kellner. To jsou finančníci, investoři. Něco koupí a pak to chtějí se ziskem prodat. To nejsou podnikatelé. Na rozdíl třeba od pánů Březiny s Bestem, Frolíka s Linetem. Jenže kdo o nich ví?
E15: Podnikatele už delší dobu sráží druhotná platební neschopnost, faktury jsou propláceny stále později. Proč na to dosud nikdo nereagoval?
Situaci s pozdním proplácením jsem zažil už v devadesátých letech, když se tady zakládal Microsoft. Když jsem chtěl tehdy něco koupit, bylo mi řečeno: Zaplať na dřevo. A to jsem zastupoval obrovskou firmu se světovým renomé. Taková tady panovala nedůvěra. A teď je to tady znovu. Problém je, že politici vesměs vůbec nevěděli, k čemu se tady schylovalo, nic neřešili. Přitom už to zlikvidovalo mnoho podniků. Teď jsme schvalovali – nevím proč s takovým šíleným zpožděním – nějakou zprávu o situaci středních a malých podniků vyrobenou ministerstvem průmyslu a obchodu z roku 2012. Tam o tomhle problému nepadlo ani slovo. Ani slovo! Na druhé straně stát, pokud už nějak reaguje, tak nesmyslně. Třeba dnes nutí podnikatele, aby platili DPH z toho, co jim nikdo nezaplatil. To je prostě absurdita. Chápu, že se snaží nějak vyřešit problém výběru daní, ale takhle?
E15: Ve funkci předsedy sněmovního hospodářského výboru jste krátce. Přesto, máte pro to nějaké vysvětlení?
Tady, když člověk přijde a dotýká se těch reálií, tak potom vidí, že tu spousta lidí žvaní o věcech, o kterých nemají ani tušení. Na každém kroku vidím populismus.
E15: Jakou dáváte podnikání u nás šanci?
Jsem mírný optimista. Když odhlédneme od divadla, které občas panuje v parlamentu, když odhlédneme od těch lidí, co tam „objímají pulty“ a degradují televizní zábavu, která už takhle za moc nestojí, tak se pár věcí udělat dá. Hospodářský výbor, jemuž předsedám, má třeba celkem unikátní možnost propojovat rezorty. Což se tady nedělo. Tady panuje ohromný rezortismus. Přitom podnikání je věc mnoha ministerstev: školství, průmyslu, dopravy, vstupuje do toho energetická a digitální infrastruktura. Náš výbor by se mohl a měl stát v tomto integrátorem, facilitátorem. Mohlo by se to podařit, protože se tady dost výrazně obměnili lidé. Ale půjde to pomalu. Podnikatelské prostředí také potřebuje stabilitu. To je další důležitý úkol pro náš výbor. Nemůžu před koncem roku nevědět, jaké budu mít příští rok paušály, kde se mi změní daně, jak bude vypadat DPH. To je katastrofa. Podnikatelské prostředí snese nepříjemnou jistotu, ale trvalou. Ne že vám někdo všechno promění každé tři měsíce. Něco už se zlepšilo, třeba tady už není tolik byrokratických překážek pro podnikatele, to už není ten základní problém. Tím je dnes to, že prostředí, v němž se pohybují, není stabilní.
Převzato z deníku E15
Ivan Pilný (69)
Poslanec hnutí ANO, předseda Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V letech 1992 až 1998 byl generálním ředitelem Microsoftu ČR, poté působil jako prezident Sdružení pro informační společnost. Od roku 2001 zastával pozici předsedy představenstva Českého Telecomu a v roce 2002 se stal generálním ředitelem alternativního operátora společnosti eTel. Působil jako konzultant projektu Learn2Win, byl prezidentem Tuesday Business Network.
