Jak podpořit vznik inovativních firem? Naučme děti tvořivě přemýšlet, říká Lukáš Sedláček

Přibližně za měsíc v Česku už podruhé proběhne unikátní týden podpory podnikání, který bude součástí celosvětové akce s názvem Global Entrepreneurship Week (GEW). U nás ho pořádá ELAI (European Leadership & Academic Institute), jehož spoluzakladatelem a ředitelem je Lukáš Sedláček. U této příležitosti jsme si s ním povídali nejen o GEW, ale také o tom, jak podpořit inovační podnikání v ČR, jak změnit vzdělávací systém apod.

Takže ta zastřešující organizace nedává žádné pokyny, jak by ona „podpora podnikání“ v rámci GEW měla vypadat?
Oni dávají pouze nějaké tipy na základě své databáze různých akcí tohoto typu, které se už pořádaly, jako jsou třeba soutěže pro start-upy ap., ale samotnou organizaci a vytvoření konkrétního programu nechají zcela na uvážení pořadatelů v jednotlivých zemích. Není tedy ani stanovené žádné jednotné globální téma, což jsme si ale na úrovni České republiky upravili. Rozhodli jsme se stanovit jedno dominantní téma, které považujeme za důležité a kolem kterého by se de facto všechno mělo točit. 

A GEW je zaměřený obecně na podporu podnikání, anebo je tam nějaký akcent na začínající firmy a inovace?
Pořadatelé uvádějí, že to je podpora podnikání, start-upů a inovací. Zahrnuje to tedy víc podtémat, navíc je možné je různě modifikovat. My jsme v loňském roce náš GEW zaměřili na start-upy, mimo jiné jsme vyhlašovali dvacet nejlepších, a hlavním tématem byla podpora start-up scény v ČR. 

V loňském roce tedy v ČR proběhl první ročník GEW, který organizoval váš ELAI. Jak vás to vlastně napadlo a proč jste do toho šli?
Když jsem zakládal ELAI, hlavním cílem bylo vytvořit funkční platformu, která by dokázala komunikovat s různými sektory společnosti jejich jazykem a hlavně realizovat projekty, které pomůžou rozvoji i v oblastech apolitického rázu. Co tím chci říct? Vyrůstal jsem ve Finsku, kde už tehdy byla vláda poměrně osvícená a vytkla si určité prioritní oblasti, např. dlouholetou podporu vzdělávání a inovací. Tyhle strategicky důležité obory jsou tam podporované dlouhodobě, a nezáleží prakticky vůbec na tom, jaká je u moci vláda či jaký má program. Je to jakýsi modus vivendi té země, a přesvědčení, že to je mimořádně důležité, je sdílené i obyvatelstvem.
Platformu, která by u nás v tomto duchu podporovala vzdělávání, školství, start-upy a inovace, jsem chtěl vytvořit. Takže když jsem se dozvěděl, že Česká republika jako jedna z posledních zemí EU zatím nebyla začleněna do GEW, přišlo mi ideální se do toho zapojit. Oceňuji zejména to, že nejde o konkurenci kdo s koho, ale o spolupráci, která umožní každému se zviditelnit, sehnat si sponzory, kteří mají chuť podpořit jeho činnost atd.

Jak první ročník hodnotíte? Splnil vaše očekávání, překvapilo vás něco a jaké jste měli ohlasy?
My jsme měli na přípravu loňského ročníku velmi málo času, pouze dva měsíce. Oslovili jsme asi dvacet organizací typu velvyslanectví, obchodní komory, různé coworkingové spolky, neziskovky apod., které se akce zúčastnily. Řekli jsme jim: uspořádejte během tohoto týdne prakticky cokoli, co se nějak dotýká podnikání. A my budeme vaše akce propagovat.
Navzdory omezenému času jsem velice spokojen s tím, jak jsme to zvládli. Napříč republikou se zúčastnilo přibližně 1500 lidí, fungovalo to i na vysokých školách, zapojili se také studenti. Zpětná vazba byla celkově velmi pozitivní. Jsem zejména rád, že proběhlo vyhlášení 20 nejlepších start-upů, které jsme pak pozvali na slavnostní večeři. Té se zúčastnili různí lidé, kteří se snaží pomáhat start-up scéně v ČR. Představitelé oceněných firem se tak mohli přesvědčit, že jejich činnost je velmi oceňována a že není nutné něco vymyslet a pak se hned přesunout do zahraničí, protože si vážíme toho, co dělají, a že pojem začínající podnikatel už je vnímán mnohem lépe než kdysi.

Je něco, co nevyšlo podle vašich představ?
Je škoda, že jsme nemohli pro start-upy udělat něco konkrétního, např. vytvořit jakýsi ekosystém. V té době totiž ještě nebyla ustanovena vláda, takže na závěrečné konferenci nemohli být lidé, kteří rozhodují o zásadních věcech. A tak jsme i v rámci závěrečné konference mluvili spíše o tom, na co lze použít konkrétní dotace z evropských strukturálních fondů, protože jsme nemohli řešit strategické věci, viz onen zmíněný ekosystém.

Zanedlouho se v ČR uskuteční 2. ročník GEW, na co se můžeme těšit? 
Hlavním tématem letošního ročníku, který bude probíhat ve dnech 18. až 21. 11., je odstraňování bariér v podnikání. Chceme k tomu přistoupit komplexně, bariéry identifikovat a bavit se o tom, jak je odstranit. Rádi bychom, aby v rámci GEW proběhl dialog o tom, jaké jsou skutečné bariéry. Je totiž velice snadné všechno hodit na nějaký subjekt, který nedělá svoji práci správně. Ale podívat se, jestli náhodou není chyba také na mé straně, je mnohem těžší a také dost nepříjemné. Zajímat nás tedy budou i naše vnitřní bariéry, např. proč si nevěříme, proč nechceme do zahraničí na zkušenou, proč se nám nedaří apod. Celkový cíl je motivovat společnost, aby se na tomto poli více snažila, což je extrémně těžký úkol. Chceme proto rovněž publikovat různé zprávy hodnotící stav v ČR v různých odvětvích, které napoví, jak to s těmi bariérami vypadá a jak jsme na tom ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi.

Jaké konkrétní akce chystáte?
Celý týden uvede 18. listopadu proslovem na zahajovací konferenci na VŠE ministr financí Andrej Babiš. Hlavním motivem akce bude debata o tom, jak nadchnout studenty pro podnikání. Tedy jak změnit dnes obvyklé uvažování, které jde směrem maturita – vysoká škola – zaměstnání ve velké firmě. Na VŠE proběhne i akce Studenti studentům, v jejímž rámci se současní studenti různých univerzit a fakult budou moci seznámit s úspěšnými podnikatelskými příběhy svých předchůdců a sdílet s nimi jejich zkušenosti. Chceme jim takto představit vzory hodné následování.   
Od úterý do čtvrtka budou probíhat tzv. movie nights, kdy budeme v podnikatelském akcelerátoru Wayra na Václavském náměstí promítat filmy zaměřené na problematiku podnikání. 
Na středu 19. listopadu máme připravenou novinku, kterou jsme nazvali Art Meets Business. Chceme dát dohromady lidi, kteří začínají nebo už jsou trochu etablovaní v oblasti užitkového designu či grafiky, s lidmi ze soukromého sektoru. Myslíme si, že by z toho mohlo vzniknout hodně zajímavé spolupráce. V rámci této akce bude probíhat i řada přednášek, workshopů ap.

Bude tak jako vloni na závěr slavnostní večeře a konference?
Ano, na čtvrtek chystáme slavnostní večeři, kam chceme pozvat 10 nejperspektivnějších českých firem, které vybereme ve spolupráci s různými odborníky na základě stanovených kritérií. Představitelům těchto firem tam chceme umožnit setkání s mnoha osobnostmi českého podnikatelského světa.
Páteční závěrečná konference se bude zabývat samotným odstraňováním bariér v podnikání, zúčastní se jí mimo jiné ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Pokusíme se tam identifikovat ty největší bariéry a zároveň vymyslet, jak je odstranit. 

Když o tom mluvíme, jaké jsou v ČR ty největší bariéry v podnikání podle vás?
Jako problém číslo jedna vnímám pozdní splatnosti faktur a z toho vyplývající problémy s cashflow. Když vám větší firma platí pozdě, v nejhorším případě vůbec, nemáte jako slabší partner prakticky žádnou šanci, jak se tomu bránit. Když si budete stěžovat, obchod prostě dostane někdo jiný. Další věcí je, že pravidla pro podnikání se nastavují uniformně pro všechny, ať jste malá firma, nebo velká. Týká se to různých nařízení z oblasti zaměstnávání lidí, daní atd. Pro velké korporace většinou není tak velký problém tyto věci plnit, ale těm malým to může hodně zkomplikovat život. 
Třeba bych si představoval, že stát poskytne určitou daňovou úlevu začínající firmě a další incentivy k růstu. Když jí takto pomůže růst, později od ní na daních získá více peněz atd. V současné situaci je v prvních několika letech mimořádně těžké obstát, nejen kvůli daňové zátěži. Připočtěte si k tomu i komplikovanou situaci v oblasti bankovních úvěrů a už zmiňované problémy se splatností faktur. Tohle všechno od rozhodnutí začít podnikat mnoho lidí odrazuje. Takže tu pomoc na začátku bych považoval za mimořádně důležitý krok vpřed.

Nedávno byly představeny výsledky konkurenceschopnosti ČR. Oproti loňskému roku jsme si celkově o několik míst polepšili, nicméně jedna z oblastí, kde jsme se zhoršili, byly inovace. Čím to podle vás je?
V ČR bohužel nevytváříme mnoho služeb a zboží s přidanou hodnotou, invence jsou zde spíše okrajovým jevem. Je to samozřejmě komplexní problém, ale podle mě to začíná u vzdělávání. Když jsem studoval v Cambridgi, viděl jsem, že ty nejlepší školy výborně pracují s potenciálem studentů a učí je především přemýšlet. Není to ani tolik otázka peněz, ale spíše toho, že se tam snaží každého co nejvíc tlačit, aby ze sebe intelektuálně vydal to nejlepší.
Obávám se, že náš vzdělávací systém zrovna přemýšlení moc nepodporuje. Když to přeženu, tak úspěch čeká spíše ty, kdo mají lepší paměť a vůli, než studenty schopné tvořivého myšlení. Například o slavných lidech se u nás učíme hlavně to, kdy se narodili, co vytvořili a kdy zemřeli. Ale ne to, jak pracovali, přemýšleli, tvořili. To je velká škoda.
Druhý problém, který vidím, je, že to téma samo o sobě není nijak zvlášť oceňováno veřejností. To se pochopitelně odráží v tom, že inovativní projekty s podporou státu příliš počítat nemohou, jelikož politici necítí tlak voličů, aby tuto oblast výrazněji podpořili. S tím souvisí i fakt, že jsme spíše egalitářská společnost a vybočování z řady, které často přináší překvapivá a skvělá řešení a nápady, se u nás příliš nepodporuje. Mohl bych zmínit ještě další věci, ale tyto považuji za hlavní.

Několikrát jste zmiňoval problém vzdělávání, považujete ho v této perspektivě za naprosto zásadní. Co s tím tedy udělat, aby se žáci a studenti učili tvořivosti?
Jedním z hlavních faktorů úspěchu ve zmiňovaném Finsku je to, že povolání učitele s sebou nese velkou prestiž a ti pedagogové do toho dávají opravdu maximum. Studentům se skutečně věnují, přemýšlejí nad tím, jak každou hodinu připravit lépe, jak studenty přimět k tomu, aby přemýšleli, jak je motivovat atd. Ze své vlastní pedagogické praxe vím, že se v této oblasti velmi snadno zabředává do navyklých stereotypů. Tím chci říct, že učitelem nemůže být každý, musí to být opravdový nadšenec, kdo tuhle práci chápe jako poslání.

V Česku to tak není?
Připadá mi, že v Česku bereme vzdělání jen jako něco, co se zkrátka musí, ale moc nevidíme jeho skutečný potenciál. Je třeba k tomu přistupovat tak, že už každé dítě je osobnost a že je důležité podpořit jej ve snaze objevovat a tvořit. Myslím si, že nám hodně schází sebevědomí. Učitelé ty schopné děti a studenty totiž často berou jako konkurenty své autoritě a nutí je dělat věci tak, jak chtějí oni. Tento model se pak pochopitelně přenáší do firem, všichni pracují tak, jak to chce šéf, a přijít s něčím jiným si dovolí málokdo. Což samozřejmě inovační prostředí nepodporuje. 
Důležitý je přitom jakýkoli třeba i ojedinělý podnět, protože vznik něčeho dobrého stimuluje další přínosné věci. My bohužel nejsme příliš aktivní národ, dokud není krize, nic moc nevytváříme. Když už se ale pak k něčemu rozhoupeme, tak se dokážeme relativně rychle přizpůsobit tomu, co se děje ve světě a pak to aplikovat. Proto je potřeba připravit nějakou vlnu, která už pak na sebe bude nabalovat další a další aktivity.   

Martin Zika