English version
Tuzemské firmy se v postsovětském prostoru dobře orientují a dokázaly na tamních trzích prorazit. Platí to rovněž o Střední Asii, kde dominuje Kazachstán, nebo o kavkazském regionu, kde se jako nejzajímavější jeví Ázerbájdžán. Je to ale stále málo, což dokazuje velice nízký podíl těchto zemí na českém vývozu.
Konkurence ve Střední Asii i v oblasti Kavkazu sílí. Obzvlášť aktivní tam jsou Němci a Rakušané. Stačí se jenom podívat na webové stránky jejich institucí podporujících z veřejných peněz vývozní a investiční expanzi do tohoto složitého, ale perspektivního obchodního teritoria, kde si nezanedbatelný vliv stále udržuje Rusko. Přibývá obchodních soupeřů z Číny, Jižní Koreje, Turecka i Íránu.
Kazachstán i Ázerbájdžán se kvůli svému obrovskému nerostnému bohatství těší velkému zájmu zahraničních investorů. Ti se zajímají zejména o ropná a plynová pole. Geologicky ověřené zásoby ropy Ázerbájdžánu se díky mohutnému přílivu přímých zahraničních investic zvýšily během uplynulých 20 let z 1,2 mld. barelů na přibližně sedm miliard barelů. V případě Kazachstánu z 5,3 miliardy na 30 miliard barelů, jak vyplývá z letošní statistické ročenky britského těžebního koncernu BP.
Kazachstán
Země, která se svojí rozlohou vyrovná západní Evropě, je regionální velmoc, jež zásadním způsobem ovlivňuje hospodářský vývoj v celé postsovětské Střední Asii. Zahraniční kapitál do Kazachstánu láká především jeho obrovské nerostné bohatství, které tvoří nejenom ropa, ale také zemní plyn, uhlí, uranová ruda, dále rudy četných neželezných kovů (mimo jiné mědi, chromu, titanu nebo niklu).
Významná je rovněž těžba drahých kovů a kovů vzácných zemin, které jsou stále žádanější v technologickém sektoru i v souvislosti s nástupem elektromobility.
Rozlehlá země v současné době za účasti zahraničního kapitálu realizuje četné nákladné projekty, které posílí její produkční a exportní potenciál. Vláda v Astaně i firmy tak získají zdroje tolik potřebné k diverzifikaci hospodářství, znamenající především zmírnění závislosti na ropě a dalších surovinách.
Ke stěžejním prioritám v těžebním sektoru patří rozšiřování tengizského ropného naleziště nacházejícího se na severovýchodním pobřeží Kaspického moře. O projektu v hodnotě 36,8 miliardy dolarů, jehož cílem je zvýšit těžbu z 27 milionů na 39 milionů tun ročně, bylo rozhodnuto v roce 2016, uvádí německá agentura Germany Trade & Invest (GTAI).
Zatímco někteří členové Společenství nezávislých států se přimkli k Rusku,
vláda v Baku se v posledních letech snaží o rovnováhu mezi Ruskem a Západem.
S jeho výstavbou souvisejí také rozsáhlé dodávky zařízení nejenom pro těžbu a zpracování, ale také dopravní, energetickou a sociální infrastrukturu.
Zhruba šest miliard dolarů se plánuje vynaložit na modernizaci a rozšíření tří rafinerií v Atyrau, Pavlodaru a Šymkentu. Příští rok má být uvedeno do provozu 1500 kilometrů dlouhé přenosové vedení (500 kW), jež propojí střední oblasti Kazachstánu se severem a jihem země.
Státní fondy mají přispět ke stabiliziaci
Vláda v roce 2000 zřídila národní ropný fond, do něhož se převádí část příjmů z exportu této suroviny. Byl tak vytvořen zdroj, s jehož pomocí lze ekonomiku chránit před nepříznivými dopady kolísajících cen ropy a dalších exportních komodit.
Na podporu hospodářství a jeho diverzifikaci byl v roce 2008 založen státní investiční holding Samruk‐Kazyna, jehož jediným akcionářem je vláda. Drží majetkové podíly ve zhruba 600 státních společnostech podnikajících v různých odvětvích. Slouží jako důležitý nástroj k modernizaci hospodářství.
To se v zásadě řídí dlouhodobou strategií, kterou v prosinci 2012 vyhlásil prezident Nursultan Nazarbajev. Podle ní by se země měla zařadit mezi třicítku klíčových ekonomik světa. Počítá s podporou soukromého podnikání, zejména malých a středně velkých firem, jejich úloha v přeměně ekonomiky – posílení neropného sektoru – je zatím nepatrná.
I když je odvětvový záběr investic široký, za klíčové priority lze označit důlní průmysl, hutnictví, zemědělství a potravinářství, chemický průmysl a dopravu. Významná role připadá energetice, včetně té, jež se opírá o obnovitelné zdroje. Právě její budoucnosti byla věnována letošní specializovaná výstava EXPO 2017 v Astaně.
Kazachstán svojí investiční politikou sleduje ještě jeden cíl – stát se důležitým dopravním uzlem a tranzitním územím na cestě z Číny do Ruska a dále do celé Evropy. Tomu má sloužit program Nurly Zhol (Světlá cesta) vyhlášený v listopadu roku 2014 prezidentem Nazarbajevem. Zahrnuje výstavbu a modernizaci silnic, železnic, přístavů, ale také IT infrastruktury. V období 2015–2019 se v jeho rámci počítá s investicemi 23 miliard dolarů. Finanční zdroje poskytuje nejenom stát ze svého ropného fondu, ale také mezinárodní organizace a Čína.
Možné uplatnění českého vývozu
Kazachstán zprvu potřebuje zvýšit těžbu paliv a surovin, aby získal více zdrojů na modernizaci svého hospodářství. To vyžaduje značné investice do zastaralé infrastruktury a technologií, což za svou velkou příležitost považují i české firmy. V prvé řadě jde o modernizaci přenosové elektrosoustavy, jejíž kapacita zatím omezuje tranzit elektřiny i její vývoz. České firmy již působí jako subdodavatelé při stavbě elektráren.
„Na okraji zájmu dosud bylo vodní hospodářství, to se však postupně mění. Například sběr a třídění odpadu v některých kazašských městech bude v příštích letech příležitostí pro české technologie,“ podotýká Jiří Hansl, ředitel zahraničního odboru Hospodářské komory ČR. V hledáčku tuzemských firem podle něj jsou také zemědělství a potravinářství.
Šance skýtá i program vlády nazvaný Agribusiness 2020, který poskytuje dotace a podporu na stavební práce, zemědělskou techniku a nákup strojů. Z českého pohledu je zajímavá rovněž modernizace pivovarů nebo mlékárenského průmyslu.
Nepříznivé dopady levné ropy
Kazachstán, který po rozpadu Sovětského svazu zažil hospodářský otřes, se poměrně rychle z tohoto „šoku“ vzpamatoval. V období 2000–2013 dosahoval v průměru zhruba osmiprocentního tempa hospodářského růstu. Poté ho ale postihlo to, co všechny ostatní producenty ropy – klesající cena této komodity. Její geologicky ověřené zásoby v Kazachstánu britský těžební koncern BP odhaduje na 30 miliard barelů (to je asi půl procenta celosvětových zásob).
Tempo hospodářského růstu v důsledku klesající ceny ropy citelně zvolnilo k jednomu procentu. Nejenom kvůli nízkým cenám ropy a dalších surovin, ale také slabší spotřebitelské poptávce. Velice negativně ji poznamenala prudká devalvace kazašské měny tenge, kterou si vynutil padající kurz ruského rublu – země, jež patří k hlavním hospodářským partnerům Kazachstánu. Problémy přidělal také slábnoucí čínský jüan. Prudký pokles hodnoty peněz spolu s dvoucifernou inflací způsobily domácnostem velké problémy.
Banky tíží nesplácené úvěry
Jako by to nestačilo, provalily se problémy v bankovnictví. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že nesplácené a restrukturalizované úvěry tvoří až 40 procent celkového úvěrového portfolia kazašských bank.
Vláda v lednu roku 2012 zřídila akciovou společnost nazvanou Fond problémových úvěrů, jejímž jediným podílníkem je stát zastoupený Státním výborem pro správu majetku a privatizaci a ministerstvo financí. Jeho hlavním úkolem je odkupovat špatné půjčky od komerčních ústavů a tento majetek spravovat. Svoji činnost financuje především emisemi dluhopisů.
„Krize v bankovním sektoru dosáhla v uplynulých týdnech vrcholu. Tisíce klientů si stěžují, že nemohou vybírat své vklady,“ napsal sedmého listopadu server eurasianet.org informující o další záchranné akci centrální banky. Tentokrát šlo o ústav BK Bank, jemuž stát poskytl kapitálovou injekci 160 miliard tenge (v přepočtu asi 480 milionů dolarů), ale ani tato suma nemá být konečná.
Šéf centrální banky Danijar Akišev oznámil, že souběžně s tím stát od tohoto ústavu převezme špatné půjčky v hodnotě 600 miliard tenge (1,8 miliardy dolarů). „Zloději musí jít do vězení, kam patří,“ prohlásil začátkem listopadu na sjezdu vládnoucí strany Nur Otan prezident Nazarbajev. Podle něj musí stát přinutit akcionáře, aby peníze klientům vrátili.
Země začíná opět nabírat tempo
Kazachstán patří k ropným zemím, které koncem roku 2016 podpořily kartel OPEC a omezily (zatím do konce března 2018) těžbu ropy, aby podpořily růst její ceny. Tato taktika, do níž se zapojilo mimo jiné Rusko (nikoli však USA), producentům vyšla.
Zvyšující se cena ropy Kazachstánu přirozeně prospívá. Hrubý domácí produkt během letošního prvního pololetí meziročně stoupl o 4,2 procenta ve srovnání s 0,1 procenta během stejného období roku 2016.
Meziroční míra inflace klesla ze 17 procent loňského července na 7,1 procenta ve stejném letošním měsíci a dále se snižuje.
I když hospodářství funguje ve srovnání s obdobím 2014–2016 lépe, s nějakým podstatným zlepšením rozpočtové situace se počítat nedá, uvádí Asijská rozvojová banka (ADB). Jednak proto, že vláda v Astaně hodlá nadále nancovat důležité rozvojové projekty hlavně v infrastruktuře, jednak proto, že je nucena sanovat bankovní sektor. Průměrný hrubý výdělek v Kazachstánu během letošního prvního čtvrtletí v přepočtu odpovídal 435 dolarům. Ale ve stejném období roku 2013, tedy předtím, než se začala propadat cena ropy a došlo na značnou devalvaci tenge, to bylo 679 dolarů.
Přístup domácností k bankovním úvěrům se letos zlepšil. Jejich kupní sílu podpořily rovněž zvýšené sociální dávky a příspěvky. Nicméně vláda v Astaně letos i příští rok počítá přibližně s jednoprocentním poklesem reálných mezd, neboť z nominálních příjmů stále hodně odkrajuje inflace.
Kdy nastane střídání na nejvyšším postu?
Makroekonomický obraz Kazachstánu je podle Ivana Čakarova, analytika Citi Research, přes popsané problémy solidní. Avšak nelze přehlížet politickou nejistotu související s budoucím předáním mocenského žezla. V zemi od získání její nezávislosti v roce 1991 dosud pevnou rukou vládne prezident Nursultan Nazarbajev. I když se nadále těší podpoře obyvatel, otázka „kdo přijde po něm“ je vzhledem k jeho věku (letos v červenci mu bylo 77 let) stále naléhavější.
Kazachstán se už vzhledem ke své zeměpisné poloze snaží provádět zahraniční politiku „otevřenou na všechny strany“. Astana podle svého vyjádření prosazuje „multivektorovou politiku“, tedy spolupráci nejen s mocnými sousedy (Ruskem a Čínou), ale i s dalšími důležitými „hráči“ na globální scéně – USA, Evropskou unií, Indií, ale stejně tak s Jižní Koreou, Íránem i arabským světem, konstatuje v jedné ze svých studií Východní výbor německého hospodářství.
Ázerbájdžán
Zmíněná instituce, intenzivně podporující hospodářské vazby Německa s Východem, podobně posuzuje také zahraničněpolitickou orientaci Ázerbájdžánu, největší a nejhustěji obydlené země v oblasti Kavkazu. Zatímco někteří členové Společenství nezávislých států se přimkli k Rusku, vláda v Baku se v posledních letech evidentně snaží o rovnováhu mezi Ruskem na jedné straně a Západem (USA / EU) na straně druhé. A v poslední době lze pozorovat příklon k Turecku a Íránu.
Hlavní město Baku v bývalém SSSR patřilo k největším obchodním přístavům a jeho terminály se za léta samostatnosti rozšířily. Po Kaspickém moři odtud vyplouvají nákladní lodě do ruské Astrachaně nebo do Turkmenbaši (dříve Krasnovodsk) v Turkmenistánu i do dvou íránských přístavů.
Období prudkého růstu skončilo
Ázerbájdžán je názorným příkladem toho, jak země silně závislá na ropě trpí, když cena této komodity (a návazně i zemního plynu) výrazně klesne. Výpadek v exportních příjmech, následně seškrtané státní výdaje, prudké znehodnocení národní měny a citelné oslabení kupní síly obyvatel dostaly hospodářství do recese.
Zatímco v roce 2010 dostával Ázerbájdžán za barel ropy v průměru 79 dolarů a v roce 2014 dokonce 101 dolarů, v roce 2015 se tento příjem propadl přibližně o polovinu, uvádí ve svém přehledu Východní výbor německého hospodářství.
Příjmy z těžby ropy a zemního plynu mají posloužit dosažení klíčového vládního cíle – diverzifikace hospodářství. Prvořadou prioritu představuje rozvoj zemědělství, pro které má země příznivé podmínky, a navazujícího potravinářského průmyslu.
Hospodářský výkon země vyjádřený HDP v období 2017–2018 podle podzimní předpovědi Mezinárodního měnového fondu klesne o více než čtyři procenta. Přitom během desetiletého období předcházejícího poslední globální krizi (1998–2007) hospodářství díky zvyšující se těžbě a vývozu ropy dynamicky rostlo – v průměru o 14,1 procenta, což byl jeden z nejlepších ukazatelů na světě. Značnou měrou se na tom podílel silný příliv přímých zahraničních investic do těžebního sektoru.
Hospodářství stále dost drhne
Pozitivního obratu se zatím dosáhnout nepodařilo. Hrubý domácí produkt během prvního pololetí roku 2017 meziročně klesl o 1,3 procenta. Útěchou může být, že za stejné loňské období spadl o 3,4 procenta. Dále se snížila produkce důlního průmyslu a těžba ropy klesla o devět procent, uvádí ve svém přehledu Asijská rozvojová banka (ADB).
Slabá je i spotřebitelská poptávka. Z kupní síly domácností značně ukrajuje vysoká inflace, jejíž meziroční míra v létě přesahovala 14 procent. Svým dílem k tomu přispělo nejen zdražení potravin, ale i elektřiny a pohonných hmot. Inflace nepolevuje ani letos, kdy během prvního pololetí se hladina spotřebi telských cen podle o ciálních údajů vzedmula o 13,9 procenta.
Centrální banka Ázerbájdžánu během roku 2015 dvakrát výrazně devalvovala národní měnu manat, když její kurz vůči euru spadl na 1,685 manatu a na 1,550 manatu za jeden americký dolar. Manat od ledna roku 2015 do konce letošního října ztratil zhruba polovinu své hodnoty. Euro se během října obchodovalo přibližně za dva manaty.
Desítky miliard dolarů do těžby plynu
Zvyšující se cena paliv na světovém trhu, na němž Ázerbájdžán závisí, by měla jeho ekonomice pomoci. Tím spíše, že vláda počítá s dalším rozšiřováním těžby na vydatném nalezišti plynu Shah Deniz nacházejícím se v jižní části Kaspického moře přibližně 70 kilometrů od hlavního města Baku. Největší podíl na tomto klíčovém projektu má britský koncern BP, dále ázerbájdžánský státní podnik SOCAR. Účastní se ho také ruský Lukoil, malajský Petronas nebo íránská společnost NIOC.
Vládní prioritou číslo jedna v energetice je výstavba takzvaného jižního plynového koridoru, jímž bude do Evropy proudit ekologické palivo nezávisle na Rusku. Jde o projekt v hodnotě kolem 40 miliard dolarů zahrnující Transanatolský plynovod (TANAP) a Transjadranský plynovod (TAP). Celá přepravní trasa vedoucí přes Gruzii, Turecko, Řecko, Albánii a Itálii má být uvedena do provozu
v roce 2020.
Do zvýšení těžby zemního plynu na nalezišti Shah Deniz v jižní části Kaspického moře by se mělo ve druhé etapě (2014–2019) investovat až 45 miliard dolarů. Ázerbájdžán si tak chce vybudovat pozici významného prodejce zemního plynu, který bude proudit různými směry. Státní těžební koncern SOCAR plánuje do roku 2020 roční produkci zemního plynu zdvojnásobit na 30 miliard krychlových metrů.
Část příjmů z vývozu paliv směřuje stejně jako v Kazachstánu do státního ropného fondu SOFAZ, kde bylo koncem letošního června k dispozici 34,7 miliardy dolarů. Uvedené zdroje slouží k diverzifikaci hospodářství s důrazem na zemědělství a potravinářský průmysl, cestovní ruch, dopravu a logistiku i výrobu zařízení sloužících účinnější ochraně životního prostředí. Těžba ropy a zemního plynu loni přispěly k tvorbě hrubého domácího produktu více než 34 procenty.
Ázerbájdžán uvedl koncem října do provozu přes 820 kilometrů dlouhou železnici, jež propojí další dvě země – Gruzii a Turecko. Nová spojnice urychlí dopravu mezi Evropou a Čínou. Stavba přišla na více než miliardu dolarů. Trasa začíná v ázerbájdžánské metropoli Baku, odkud vlak jede do cílové destinace v tureckém městě Kars na severovýchodě země, a cestou staví v gruzínském hlavním městě Tbilisi. Modernizace železniční dopravy je rozvržena na příštích pět až deset let.
Možnosti pro české firmy
Zahraniční firmy, včetně českých, do Ázerbájdžánu lákají šance spojené se snahou vlády o diverzifikaci ekonomiky a snížení její závislosti na vývozu ropy. „Ázerbájdžánská vláda si stanovila prioritní odvětví, kde české firmy určitě mohou uspět jako přímí dodavatelé či subdodavatelé. Jde o zemědělství a potravinářství, farmaceutiku, elektrotechniku, strojírenskou výrobu, spotřební průmysl a technologie pro životní prostředí. Preference jistě bude dána těm dodavatelům, kteří dokážou nabídnout alespoň určitý stupeň lokalizace či transferu technologií,“ uvádí Jiří Hansl.
Zajímavé příležitosti zdejším firmám může nabídnout také energetika. Vláda v Baku hodlá uvolnit kapacity na export zemního plynu tím, že bude významně investovat do větrné a vodní energetiky
i do efektivnějšího využívání energie. Proto začíná klást velký důraz na výstavbu čistíren odpadních vod a úpraven vody, stejně tak na čištění kontaminované půdy, kde může technologie českých firem najít dobré uplatnění. Velkou příležitost představují také jak realizované, tak i plánované infrastrukturní projekty, například rekonstrukce silniční a železniční sítě spolu s dodávkami dopravních prostředků.
Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Václav Lavička.
