Marocké království představuje pro Čechy stále velkou výzvu

Maroko, oficiálním názvem Marocké království, představuje pro české firmy vstupní bránu do subsaharské Afriky. S dynamickým rozvojem tamního průmyslu i dalších odvětví tato oblast přináší zajímavé vývozní příležitosti pro exportéry z České republiky.

Na ploše desetkrát větší, než je Česko, žije 35 milionů obyvatel, kteří vytvářejí zajímavý potenciální trh pro vývozce. Země disponuje rozvinutou infrastrukturou, diverzifikovanou ekonomikou, dobře rozvinutým bankovním sektorem a především zdravým prostředím pro zahraniční investice. Pro většinu běžných Čechů je však Maroko stále neznámou částí světa.

Český vývoz do Maroka v poslední době stoupá

Mezi hlavní obchodní partnery Maroka patří EU (Španělsko 22 procent a Francie 20 procent), dále Brazílie (4,6 procenta) a USA (4 procenta), stále častěji pak Rusko a Čína. Obchod s Českou republikou se pohybuje na úrovni 0,1 procenta. Hlavními marockými vývozními položkami jsou oděvy, dráty a kabely, hnojiva, kyselina fosforečná a automobily (země je druhým největším výrobcem osobních vozů v Africe). „Naopak mezi hlavní dovozní položky patří surová ropa a paliva, zemní plyn, plasty, automobily, obilí i chemické produkty,“ dodává Tamer El‐Sibai, ředitel zahraniční kanceláře CzechTradu v Casablance.

V posledních deseti letech tuzemský vývoz do této země neustále pomalu roste. V roce 2016 se Maroko v žebříčku našich exportních partnerů umístilo na 45. pozici a vyvezlo se do něj zboží za 6,2 miliardy korun. Tato hodnota představuje 18procentní růst oproti roku 2015. Za prvních osm měsíců letošního roku pak došlo k meziročnímu nárůstu vývozu o 38 procent.

Mezi nejvíce vyvážené položky patří osobní automobily a jiná motorová vozidla na přepravu osob, dráty, kabely a vodiče. Zájem je rovněž o stroje na automatické zpracování dat, izolační části pro elektrické stroje, elektrická zařízení k ochraně a spínání elektrických obvodů, trubky a hadice, pneumatiky i další výrobky z plastů. Opadá zájem o zařízení a výrobky „z druhé ruky“.

Tramvajová trať, software či stavebnictví

Sortiment, který lze do tohoto afrického státu dovážet, prakticky nemá omezení. Dynamicky se rozvíjí například středně těžký a lehký průmysl. „Obecně se jedná o průmyslovou produkci zastoupenou například kabelážemi a autobateriemi. Příležitosti jsou i ve výrobě pneumatik či hadic nebo třeba v leteckém průmyslu,“ přibližuje šance pro české firmy velvyslanec ČR v Maroku Viktor Lorenc a dodává: „V roce 2012 byla v třímilionové Casablance zprovozněna 31 kilometrů dlouhá tramvajová trať. V Rabatu i Casablance se budují nové linky. Nicméně nasazené soupravy zahraničních výrobců vykázaly provozní únavu v místech, která tramvaje z Česka desítky let zvládají bez problému. Je jen na tuzemských společnostech, zda aktuální příležitosti využijí.“

V Maroku se také modernizuje energetika, která z velké části přechází na obnovitelné zdroje. Země přijala národní energetickou strategii, která si vytyčila cíl, že do roku 2020 bude 42 procent energie pocházet z obnovitelných zdrojů, zejména solárních a větrných. S tím související poptávka po softwarovém vybavení solárních elektráren pak přináší zajímavé zakázky i pro české dovozce.

Protože tamní přehrady a další uměle vybudované vodní nádrže v současné době nestačí pokrýt potřebu pitné vody a vody pro tamní zemědělství, nabízí se uplatnění českých podniků také v projektech na využití odpadních vod, budování zavlažovacích systémů či odsolování mořské vody.

V podstatě nevyčerpatelné možnosti pak nabízí stavebnictví. Velkým stavbám sice již několik desetiletí dominují francouzské nebo španělské firmy, ale tuzemským společnostem by nemělo uniknout například to, že Maroko za posledních 25 let postavilo přes tři tisíce kilometrů dálnic. Stavby těchto silnic a mostů tak mohou přinést zajímavé příležitosti i pro menší stavební podniky. Zajímavou informací je to, že Maroko zatím „čeká“ na zdatného partnera v oboru ražení tunelů.

„Rád bych také ve spolupráci s Hospodářskou komorou ČR na podzim příštího roku realizoval podnikatelskou misi do Maroka načasovanou na období konání jednoho z největších stavebních veletrhů v regionu – SIB,“ doplňuje Viktor Lorenc.

Obecně se dá říci, že Maročané mají o české výrobky zájem. Vědí, že Česká republika disponuje špičkovými technologiemi, a navíc si velmi váží toho, že produkce není nutně vždy plně automatická jako třeba v Japonsku. To je pro zemi, která každý rok vytvoří kolem 60 tisíc pracovních míst, důležité.

Co je překážkou většího rozvoje obchodu?

I přesto existuje několik faktorů, které rozvoji vzájemného obchodu brání. Jedním z nich jsou samotné představy českých podnikatelů o Maroku. „Tato část světa je pro běžné Čechy neznámá, bojí se, argumentují terorismem nebo nemocemi,“ přibližuje situaci Lorenc.

Ale opak je pravdou. Češi, kteří tuto zemi v poslední době navštívili, byli překvapeni čistotou a fungováním tamního běžného i byznysového života. Maročané žijí zcela normálně, chtějí především pracovat a uživit rodinu a jsou nesmírně pohostinní. Při navázání přátelských kontaktů se rádi pochlubí zahradou, domem nebo rodinou a klidně vás pozvou na oslavu narozenin syna či svatbu dcery.

Všichni členové rodiny se starají o prosperitu celého rodu, tedy i vzdálených příbuzných. Je nutné zdůraznit, že běžný Maročan se děsí radikálních islámských proudů úplně stejně jako většina společnosti v Evropě.

Ze strany českých podnikatelů pak často dochází k podceňování vyspělosti nejbohatších rodů, které vlastní často mimořádný majetek nashromážděný obchodem a prací za poslední staletí. Jejich členové mají špičkové vzdělání a získávají praxi v zahraničí. Proto je důležité marocké obchodníky nepodceňovat.

Ani tamní obyvatelé ale nemají reálnou představu o Česku. Marocké podnikatele je potřeba do tuzemska přivést, ukázat jim, že nejsme součástí vzdálené východní Evropy před Uralem, kam naši zemi stále hodně Maročanů zařazuje.

Podle velvyslance i honorárního konzula Ahmeda Lemzaha vzájemnému obchodu neprospívá ani to, že neexistuje přímá letecká linka mezi Prahou a Casablankou, která by vzájemné poznávání ulehčila. Lze si vzít příklad z Maďarů, kteří letos zavedli lowcostové spojení mezi Budapeští a marockými destinacemi.

Velkou překážkou může být také jazyk. Pokud česká firma nemá zástupce, který hovoří arabsky nebo francouzsky, je lepší využít služeb profesionálního překladatele.

Rovněž je třeba mít na paměti, že Maročany je vnímáno negativně všechno, co se může dotknout bezpečnosti země. Mnoho firem dnes využívá například drony, což však může být bez potřebného povolení problém.

Rozvoji vzájemné obchodní výměny mohou pomoci i studijní pobyty

S Marokem má Česká republika dobré vztahy, které nejsou zatíženy ničím negativním. Tuzemští podnikatelé mohou navazovat i na historické vazby, díky kterým jsou zde české výrobky stále vnímány jako vysoce kvalitní.

V poslední době také roste počet marockých studentů na českých školách. Pro vzájemné poznání obou zemí je to dobře, protože si zde vytvářejí vztahy, na kterých je možné v budoucnu stavět. České velvyslanectví v Rabatu evidovalo vloni čtrnáct žádostí o studium v Česku, letos jich do začátku podzimu bylo již 32. Marocká mládež má zájem například o báňské inženýrství nebo strojírenství či lékařství.

Podle slov českého zástupce agentury CzechTrade v Casablance Tamera El‐Sibaie je pro úspěšné působení v Maroku nejdříve nutné nastudovat samotný trh. Neexistuje na něm jedna konkrétní „díra“, ale paradoxně se tam dá prodat vše. S tím může velmi pomoci agentura CzechTrade, která zájemcům poskytne potřeb‐ né informace. Cestou je i vlastní prezentace na veletrhu.

• Desatero pro obchodování s Marokem

Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Marcela Havlová, vedoucí oddělení PR a komunikace, CzechTrade (marcela.havlova@czechtrade.cz).