Mezinárodní právo soukromé

Např. v rámci mezinárodního obchodu dochází k uzavírání smluv mezi účastníky z různých států. Mezinárodním prvkem ve smlouvách je např. sídlo nebo bydliště účastníka v cizím státě. Naopak příkladem soukromoprávního společenského vztahu uvnitř hranic určitého státu je manželství, kdy snoubenci stejné státní příslušnosti uzavřou manželství před příslušným orgánem na území svého domovského státu.

Státy mají pro úpravu soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem zvláštní právní normy. Právní úprava je tedy záležitostí každého státu, a proto má každý stát své mezinárodní právo soukromé a soukromoprávní vztahy s mezinárodním prvkem se vždy řídí právním řádem některého státu. Mezinárodní právo soukromé tak tvoří soubor zvláštních právních norem, které jsou určeny výhradně k úpravě soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem.

Související právní předpisy:

• Občanský zákoník
• Zákon o mezinárodním právu soukromém
• Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů
• Zákon o volném pohybu služeb
• Autorský zákon
• Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
• Zákon o obchodních korporacích
• Ústava České republiky
• Zákon o vynálezech a zlepšovacích návrzích
• Zákon o ochranných známkách
• Zákon směnečný a šekový
• Zákoník práce

Související právní průvodci:

• Elektronický obchod
• Nadnárodní formy společností
• Nemovitosti
• Pracovněprávní problematika
• Smlouvy

Mezinárodní prvek

Na základě zobecnění může být mezinárodní prvek založen, jestliže je vztah k zahraničí:

1. u subjektu právního vztahu,
2. u nepřímého předmětu právního vztahu (jde o věci, práva a jiné majetkové hodnoty),
3. u skutečnosti právně významné pro vznik a existenci právního vztahu,
4. u právního vztahu, který souvisí či je závislý na jiném právním vztahu, který se řídí cizím právem.

Druhy norem mezinárodního práva soukromého

Rozlišujeme normy vnitrostátního původu (obsažené v právních předpisech daného státu) a mezinárodního původu (obsažené v mezinárodních smlouvách či v jiné mezinárodněprávně závazné formě). Mezinárodní právo soukromé obsahuje tyto druhy norem:

Kolizní normy:

• samy práva a povinnosti účastníků právních vztahů neupravují, pouze podle určitých kritérií určí právní řád některého státu, jehož normami se daný právní vztah řídí.

Přímé normy:

• samy přímo stanoví práva a povinnosti účastníků právního vztahu. Tyto normy se stávají součástí právních řádů – nejčastěji na základě mezinárodních smluv, které mezi sebou sjednávají státy. V právních řádech tak pak vzniká pro určité druhy soukromoprávních vztahů (např. pro vztahy z kupní smlouvy) dvojí úprava:
  • pro ty upravené mezinárodní smlouvou, se použije této smluvní úpravy,
  • a pro ostatní, na které se sjednaná úprava nevztahuje, se, pokud jde o vztahy s mezinárodním prvkem, použije vnitrostátních norem, jestliže kolizní norma odkazuje na právní řád daného státu.
• Povahu přímých norem mají také normy, které jsou výlučně určeny pro úpravu právního postavení cizinců v soukromoprávních vztazích. Použije se jich na otázky jimi upravené bezprostředně, i kdyby se jinak příslušný vztah řídil cizím právem.

Věcné normy mezinárodního práva soukromého:

• jedná se o normy obsažené ve vnitrostátních předpisech, které jsou určené pro úpravu určitých soukromoprávních vztahů s mezinárodním prvkem. Nepoužije se jich bezprostředně, ale teprve jestliže kolizní norma odkazuje na právní řád, jehož jsou součástí.

Normy mezinárodního práva procesního:

• upravují postup soudů a dalších orgánů a účastníků, jakož i vztahů mezi nimi vznikajících v soukromoprávních řízeních, v nichž se vyskytuje mezinárodní prvek.

Postavení mezinárodního práva soukromého

Mezinárodní právo soukromé je součástí právního řádu každého státu a je samostatným zvláštním odvětvím. Mezinárodní právo soukromé netvoří součást mezinárodního práva (veřejného).

Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) ve svém článku 10 stanoví: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“ Z výše uvedeného tedy vyplývá zásada aplikační přednosti, tedy přednostní použití ustanovení určitých mezinárodních smluv na místo vnitrostátních právních předpisů.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.