English version
O renesanci státní podpory potravinářským firmám v poslední době hovoří Martin Déva, exportní ředitel společnosti Rudolf Jelínek. Na mysli má jak tři ministerstva – průmyslu, zahraničí a zemědělství, tak především agenturu CzechTrade.
„S jejími pracovníky spolupracujeme nejčastěji. Účastníme se jak veletrhů a výstav, na nichž CzechTrade zajišťuje českou prezentaci, tak třeba i propagačních akcí v zahraničí, které agentura pro české výrobce organizuje,“ uvádí Déva.
Přitom výrobce destilátů ve Vizovicích má s exportem dlouholeté zkušenosti, vyvážet totiž začal už v roce 1934, a dokonce až do USA, kde se prosadil s košer produkty. I v současné době je v tomto teritoriu úspěšný,a nejenom tam. Z loňského půlmiliardového obratu představoval vývoz 40 procent, do už zmiňované Ameriky, ale také do okolních zemí, jako jsou třeba Rakousko, Německo, Polsko a samozřejmě Slovensko, které je historicky největším exportním trhem.
Daří se vyvážet potraviny na Kubu
Na firmě Rudolf Jelínek tak lze dokumentovat, kam především čeští potravináři vyvážejí. Loni právě Slovensko získalo 26 procent z celkového českého vývozu potravin. Mezi dvacet a deset procent se pak dostaly Německo a Polsko. Pod pomyslnými stupni vítězů se seřadily Rakousko, Maďarsko, Itálie, Velká Británie… Export českých potravin tedy směřuje především do Evropské unie. Což je i logické, protože vývoz potravin na větší vzdálenosti je omezen jejich trvanlivostí. Ale i tak produkty s delší životností hrají při exportu prim.
Na obiloviny a obilné výrobky připadá 23 procent z celkového vývozu potravin, 14 procent dělá export kávy, čaje, kakaa a výrobků z nich a třetí pomyslné místo s 13 procenty patří mléčným výrobkům a vajíčkům. Pro zajímavost, zelenina a ovoce nebo masa a masné produkty mají po osmi procentech.
Sortiment s delší životností nejčastěji jistí Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP). „Z potravinářského sortimentu podporujeme hlavně vývoz mléčných výrobků, nápojů včetně piva, obilí, sladu a potravinových doplňků. Celková pojistná hodnota za deset let činí 2,8 miliardy korun, podpořený vývoz 3,5 miliardy,“ uvádí Jan Procházka, generální ředitel EGAP. Pochopitelně pojišťovna pomáhá exportérům na rizikovějších trzích a těmi jednoznačně Evropa není, takže nejvíce v poslední době podporuje firmy, které vyvážejí potraviny na Kubu.
Odborníci OECD zařazují země do osmi kategorií, přičemž nula znamená vyspělé trhy a sedmičku mají zeměsnejvyšší úrovní teritoriálního rizika. Kuba je aktuálně zařazená do 7. kategorie, a přesto EGAP nehlásí problémy se splácením. „V současné době je Kuba bez problémů, není tam žádná pohledávka po splatnosti, platební morálka je velice dobrá,“ míní Procházka s tím, že na Kubu čeští exportéři vyvážejí hlavně slad, pšenici, potravinové produkty a doplňky i sušené mléko.
Export potravin a živých zvířat roste
Celkově vývoz potravin z Česka neustále roste. Například v roce 2010 představoval 76 miliard a loni téměř dvojnásobek – skoro 142 miliard korun. V posledních letech se daří českému exportu v sektorech potravinářství a zemědělství. Během posledních pěti let rostla jenom producentům potravinaživých zvířat každý rok hodnota vývozu téměř o dvanáct procent.
„Pevně věřím, že snad již uplynuly doby a prohlášení, že potraviny si můžeme levně dovézt a zemědělství žádnou podporu nepotřebuje. Naopak rok od roku je výroba potravin stále významnější a strategičtější a všechny vyspělé státy a jejich vlády si své zemědělce v maximální možné míře hýčkají, protože vědí, že bez potravin a zdrojů vody nemůže žádná společnost fungovat a přežít,“ uvádí Zdeněk Jandejsek, prezident Agrární komory ČR.
Do čela komory nastoupil letos v březnu právě s prioritou posílit tuzemskou zemědělskou produkci a následné zpracovaní těchto produktů, tedy toho, co si čeští farmáři ve vlastním prostředí vyprodukují. Je známý jako kritik toho, že čeští producenti vyklidili nejenom tuzemský trh, ale i většinu tradičních světových trhů, kde měly české suroviny i potraviny silné jméno. V poslední době podle něj ale byly učiněny i dobré kroky. „Ministerstvo zemědělství zprovoznilo institut zemědělských diplomatů a v regionech jako USA, Blízký východ, Japonsko, Čína, Rusko či v bývalé Jugoslávii, ale i jinde je potřebná aktivní a činná agrární politika pro uplatnění techniky, technologií, vývozu surovin i potravin.“
Myšlenku, že Česko je příliš malá země, aby zemědělské komodity a potraviny vyváželo, Jandejsek striktně odmítá s tím, že není důvod klást si malé cíle. Zvláště když v produkci hovězího nebo vepřového masa na 100 hektarů zemědělské půdy Česko předstihují nejenom země jako Německo a Holandsko, ale i menší Dánsko. „Pohled do historie ukazuje, že máme schopnosti i podmínky na udržení potravinové soběstačnosti i na vývoz,“ tvrdí šéf Agrární komory.
Agrární produkce je ekonomicky výhodná
Jeho kolega Miroslav Toman, prezident Potravinářské komory ČR, vidí rezervy zejména ve struktuře, kde na vývoz míří nezpracované suroviny jako třeba mléko, obilí, živá zvířata, řepka. Naopak dovážejí se výrobky zpracované, tedy s přidanou hodnotou. „Není třeba, aby členové vlády cestovali jako Marco Polo, ale aby věděli, kam a proč jedou, aby podnikatelé jeli s nimi jako partneři jednání, a ne jako křoví.“
Jeden z hlavních důvodů, proč z tuzemska míří do zahraničí nezpracované suroviny, vidí Toman v tom, že v zahraničí nemá Česko své obchodní sítě, které by výrobky prodávaly. „Významné posílení vývozu by mohlo snížit závislost českého průmyslu na tuzemském trhu a oslabit diktát obchodních řetězců a vydíratelnost dodavatelů,“ uvádí šéf Potravinářské komory, podle něhož hodně vyvážejí nadnárodní firmy právě v rámci specializace nebo proto, že mají v zahraničí obchodní strukturu, která jim to umožňuje. „Jako dobré příklady českého exportu můžeme brát třeba Budějovický Budvar nebo čokoládovnu Carla a sýrařskou firmu Brazzale Moravia se sýrem Gran Moravia.“
U agrární produkce a potravin může být bez problému 100 procent hodnoty výrobku vytvořeno v tuzemsku.
Proto je podpora agrární produkce a exportu zpracovaných produktů tak důležitá a ekonomicky zajímavá.
Za perspektivní trhy pro český export potravin považuje lokality, které jsou čistými dovozci, v nichž má Česko historické vztahy, kontakty a produkce dobré jméno. Typicky jsou to severní Afrika, Blízký a Střední východ, země bývalého Sovětského svazu a asijské země jako Čína či Vietnam.
V Číně je hlad po evropských potravinách
V současné době je v zahraničí především v asijských zemích patrný hlad po evropských brandech a toho by měly české potravinářské firmy využít. Třeba jako společnost Marlenka international, která vyváží do Číny už třetím rokem, loni tradiční medové dorty, snacky, napoleonky a další cukrovinky celkem za 2,5 milionu korun.
Díky vynikajícím konzervačním účinkům medu nevadí, že zboží cestuje z Frýdku-Místku kamiony a pak hlavně loděmi po moři v chladicích boxech 1,5 měsíce. Zdržení na celnici trvá další dva týdny, takže celkově putují produkty Marlenka na čínský trh dva měsíce. Tam je lze koupit v hotelech, cukrárnách a luxusních obchodech.
Zájem o potraviny z Evropy dokazují mimo jiné i jejich ceny na čínském trhu. „V obchodě stojí Marlenka 1150 korun a v kavárně 1500. Tím, jak vzniká v Číně bohatá skupina spotřebitelů, roste zájem o kvalitní produkty z Evropy. Třeba kavárníci jsou rádi, že mají naše zboží, které jim zvyšuje obrat,“ uvádí zakladatel a majitel společnosti Gevorg Avetisyan. V čínských luxusnějších supermarketech si všiml několika evropských produktů. „Třeba italské a francouzské sušenky stojí deset dolarů, litr německého mléka více než pět dolarů (přes 120 korun, pozn. red.). Číňané prý mají nekvalitní mléko, a protože jeho spotřeba roste, mají evropské mléčné produkty zelenou,“ dodává.
Práce na košer destilátech se finančně vyplatí
I když pro potravináře není z legislativního hlediska čínský trh jednoduchý, tak se určitě vyplatí. Martin Déva, šéf exportu ve firmě Rudolf Jelínek, přiznává, že ho Čína hodně potrápila. Ale i tak tam firma vyváží, stejně jako na další exotické trhy, které stále přibývají. „V Japonsku pijí naši whisky, borovičku a vodku, do Panamy vyvezeme absint, první zakázku za sebou máme v Hongkongu,“ vyjmenovává exportní ředitel.
Přitom firma nemá strategii neustále rozšiřovat portfolio zemí, kam exportovat. Spíš jde cestou zvyšování prodeje na trzích, na něž se už dostala. „Řekli jsme si, že budeme víc poznávat naše zákazníky, třeba upravovat výrobky podle jejich představ a místních zažitých zvyklostí. Ve vývozu chceme vyjít maximálně vstříc našim odběratelům,“ prozrazuje vizovické exportní know-how Déva.
Recept, podle kterého podnikají ve Vizovicích, má ovšem mnohem víc ingrediencí. Snaží se například dělat maximum, aby zpracovávali vlastní produkci, nebyli na nikom moc závislí. Proto třeba vysazují a rozšiřují vlastní sady, z nichž zpracovávají švestky, třešně, meruňky a podobně. Firma dokonce expanduje do ciziny a vyrábí destiláty v Bulharsku a také v Chile. V těchto zemích postupně osazuje nakoupené hektary hrušněmi, z hrušek dělá v místě destiláty a ty pak dováží do Česka na další zpracování.
Mezi vlajkové lodě firmy patří košer alkohol, na němž se dá nejlépe dokumentovat, že čím vyšší přidaná hodnota, tím větší zisk a atraktivnější trhy. „Získat certifikát košer udělený americkou Ortodoxní unií není jednoduché a musíme ho neustále obhajovat. Dokonce k nám jezdí i dozor ze zahraničí, který kontroluje kvalitu ovoce, kvašení, stáčení i třeba plombuje jednotlivé sudy,“ prozrazuje Martin Déva, exportní ředitel společnosti Rudolf Jelínek. Ve výsledku jde o opravdu prvotřídní slivovici, o niž je zájem nejenom v USA, ale také v Polsku, Izraeli i dalších zemích, kde je chápána jako velice kvalitní a luxusní alkohol. Větší náročnost výroby se prý firmě vyplatí. „Hlavně v USA se daří prodávat s vysokou přidanou hodnotou.“
Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Marcela Honsová
