Neobjevená Kolumbie skýtá mnoho příležitostí pro český export

Praktické tipy

Oblečení

Může to znít absurdně, ale mnozí Kolumbijci mají o Evropanech a Severoameričanech představu, že se příliš nemyjí a že doslova „zavánějí“. Nemohou pochopit, že bohatí západní cizinci chodí po městě v kraťasech a v plážových botách. Samotní Kolumbijci totiž velmi důkladně pečují o svůj zevnějšek, který má vyjadřovat i postavení na společenském žebříčku. Městské obyvatelstvo chodí oblečeno elegantně a uměřeně, bez výstředních prvků. Byznysmenovi lze na obchodní jednání doporučit nejlépe oblek, dámě decentní kostým. Obuv pomohou ve chvilce vyčistit do perfektního stavu pouliční čističi bot.

Doprava ve městech

S rostoucí životní úrovní Kolumbijců přibývá ve městech aut a motorek. Bogota, která má přes osm milionů obyvatel, ale zatím jen plánuje metro, tudíž trpí velkými dopravními zácpami. Je vhodné si najít ubytování ve čtvrti, kde budete mít obchodní jednání. Cesta napříč městem může v autě trvat i přes hodinu a autobusy jsou přeplněné. Naopak Medellín nabídne vynikající systém veřejné dopravy, jehož páteří je čisté a spolehlivé metro a který zahrnuje v rámci jediné přestupní jízdenky i tramvaje, autobusy a několik lanovek. Metro může být v této třímilionové aglomeraci lepší alternativou než auto.

Taxi

V Kolumbii funguje velmi dobře taxislužba. Nepřehlédnutelné žluté taxíky účtují cenu poctivě podle taxametru, jízda uvnitř měst obvykle nestojí víc než ekvivalent sta korun. Služba Uber je v Kolumbii nelegální, přesto široce dostupná. Policie ovšem načerno podnikající řidiče tvrdě postihuje a třeba cesta na letiště může předčasně skončit na policejním checkpointu.

Konverzace

Kolumbijci jsou hrdí patrioté, což je nutné respektovat. Je to typická ukázka latinskoamerického patriotismu, kdy místní lidé často sami kritizují poměry ve své zemi, ale velmi těžce nesou, pokud by něco zkritizoval cizinec. Je nutné se vyhnout citlivým tématům, jako jsou drogové kartely, kokain nebo ozbrojené guerilly. Kolumbijce velmi trápí stereotypní vnímání jejich země, proto je lepší vyzdvihnout její přírodní krásu nebo rozvoj ekonomiky. Pozitivních témat pro rozhovor skýtá současná Kolumbie víc než dost. A vždy zabodujete dotazem na rodinu, spolehlivým a věčným námětem je také fotbal.

Dárky

Své zahraniční přátele Kolumbijci rádi zvou na návštěvu a jídlo k sobě domů. Automaticky se očekává, že host přinese nějakou pozornost. Sázkou na jistotu, pokud host neví, co přinést, jsou dorty nebo jiné sladkosti, které se prodávají v pouličních panaderiích a které obohatí prostřený stůl. Z alkoholu je nejbezpečnější variantou láhev vína, odvážnější možností je případně národní pálenka aguardiente.

Spropitné

V levnějších restauracích a kafeteriích se obvykle nedává. Někdy je vedle pokladny umístěna sklenice s nápisem „propina“, kam můžete spropitné vhodit. V lepších restauracích se při závěrečné platbě obsluha zeptá, zda si přejete zahrnout na účet také „servicio“. Pokud souhlasíte, připočítá na účtenku obvykle deset procent.

Platební karty

Lze je široce využívat jak pro bezhotovostní platbu v obchodech, hotelech i restauracích, tak pro výběr pesos z bankomatů, které jsou bez problému dostupné i v malých městech. Některé banky si účtují za výběr relativně vysoký poplatek, ale například ze sítě bankomatů společnosti Davivienda nebo banky BBVA lze vybrat bez místního poplatku (zůstává tedy jen ten, který si účtuje česká banka).

Česko? Kundera a Jezulátko

Reklamou na Českou republiku je v Kolumbii také fotbal a krásy Prahy.

Co ví průměrný Kolumbijec o České republice? Když zjistí, že pocházíte z této země, obvykle vysloví poměrně nesourodou směsici asociací. Šlo by ji nazvat jako trojúhelník Nedvěd–Praha–Kundera. Pro Kolumbijce je stejně jako pro většinu Latinoameričanů náboženstvím fotbal. Dokonce i ženy znají hvězdy evropských lig, včetně dřívější zlaté české generace. Okamžitě se českému protějšku pochlubí znalostí jmen Pavla Nedvěda, Milana Baroše nebo Petra Čecha.

Dále mají v povědomí Prahu jako symbol krásné evropské architektury a mnozí ji chtějí navštívit. Dá se říct, že Praha a Budapešť jsou pro kolumbijské turisty jasnou volbou při druhé návštěvě starého kontinentu. Při té první většinou volí okruh po Španělsku, Itálii a Francii.

Další asociace jsou už překvapivější. V Kolumbii je stejně jako v dalších zemích Latinské Ameriky velice časté uctívání Pražského Jezulátka. Je ironií, že zatímco mnoho Čechů tuto půlmetrovou sošku umístěnou v kostele v pražské Karmelitánské ulici nikdy nevidělo, miliony Jihoameričanů se k Jezulátku obracejí v modlitbách a ledaskde lze narazit na oltáříky s fotografií tohoto pražského Ježíška.

Vzdělanější Kolumbijci také často znají české spisovatele. I v tom se ale skrývá drobet ironie. Dvěma nejpopulárnějšími českými spisovateli jsou totiž v Kolumbii Milan Kundera a Franz Kafka. Kunderova veliká fotografie například zdobila vstup u loňského knižního veletrhu v Medellínu. Co na tom, že literární teoretici spekulují, zda lze Kunderu vůbec ještě označit za českého autora, když dlouhodobě žije ve Francii a své novodobé texty píše ve francouzštině.

Kolumbijci ho naštěstí mají za Čecha. Stejně tak populárního Kafku, u kterého je „českost“ ještě spornější, jestliže šlo o německy píšícího židovského autora na území Rakouska-Uherska, který navíc závěr života strávil v Německu. Takže se k tomuto velikánovi rádi hlásí i Rakušané, Němci a Izraelci. Ale Kolumbijci mají jasno: „Vy jste Čech? Jé, zrovna jsem dočetla Proces od toho vašeho Kafky.“

Kdepak kokain. Marihuana

Zajímavé je, že i když Kolumbie zůstává největším světovým producentem kokainu, v zemi samotné je spotřeba minimální. Gram nejčistšího kokainu lze koupit za dva dolary. Přesto se žádný normální Kolumbijec této látky nikdy nedotkne. Říkají, že kokain nenávidí, protože způsobil jejich zemi tolik utrpení. Jak levicové guerilly, tak krajně pravicové polovojenské jednotky AUC a další zločinecké skupiny nákup zbraní a vedení války vždycky financovaly z prodeje drog.

Ne že by současná mladá generace občas s drogami neexperimentovala, ale možná právě kvůli nenávisti ke kokainu se Kolumbie uvnitř přeměnila spíše na zemi marihuany, jejíž charakteristickou vůni lze ucítit u kdekterého parku. Pokud jí lidé drží malé množství jen pro vlastní spotřebu, je konzumace tolerována. Popularita marihuany ale zasáhla i do byznysu. V pouličních stáncích, v obchodech s přírodními přípravky i v některých alternativních lékárnách jsou hojně nabízeny léčivé přípravky vyrobené právě z této rostliny.

Kolumbijci: práce a zdvořilost

Jací jsou v zaměstnání i v soukromí? Kolumbijci překvapí pracovitostí i vstřícným chováním. Od cizince čekají respekt.

Typickou vlastností, která okamžitě po příjezdu do Kolumbie cizince upoutá, je všeprostupující zdvořilost. Ať už člověk vstoupí do obchodu, jde na oběd do restaurace nebo jedná s úředníky, všude se setká s velice ochotným a přátelským přístupem. Nejde o onu pokryteckou úslužnost, s níž se lze setkat v některých jiných latinsko­amerických zemích a za níž se skrývá jen zištná snaha vytěžit z cizince co nejvíc peněz.

Kolumbijci se k sobě navzájem chovají s respektem a ochotou, a to nejen ve službách, ale i v soukromém životě. Zřejmě jde o rys hlouběji zakořeněný v jejich kultuře.

Proto se i od cizince očekává, že se bude chovat s respektem a grácií. Naprosto nevhodné je zvýšit hlas nebo Kolumbijce otevřeně kritizovat. Případný rozpor je potřeba vyřešit v klidu. Kolumbijci také neradi říkají napřímo „ne“. Proto je dobré číst při rozhovoru mezi řádky a netlačit Kolumbijce do kouta, pokud nechce na něco přistoupit.

V Andách vládne disciplína, pobřeží je bohorovnější 

Další, v kontextu Latinské Ameriky poměrně překvapivou vlastností Kolumbijců, je pracovitost. Ve službách jako jsou banky, maloobchody, hotely, restaurace nebo doprava vykazují téměř asijskou přičinlivost a disciplínu. Služby jsou ve městech k dispozici od rána až do večerních hodin, svůj požadavek většinou vyřídíte poměrně rychle. Pracovníci vystupují velmi profesionálně, ale zároveň dokážou improvizovat podle konkrétního přání klienta.

Nutno ale zdůraznit, že toto platí převážně jen pro centrální, andské oblasti Kolumbie. V nich nicméně žije 70 procent populace a jsou tu soustředěna také hlavní ekonomická centra jako Bogota, Medellín, Cali, Tunja nebo Bucaramanga. Obyvatelé pobřežních nížin zvaní costeños vyznávají klidnější životní styl a volnější pracovní tempo.

Klišé neplatí, Kolumbijci jsou konzervativní

Přestože stereotypní představa vykresluje Latinoameričany jako bohorovné a žoviální bohémy, Kolumbijci jsou typickou ukázkou, jak zjednodušené je toto klišé. Typický středostavovský Kolumbijec z andské oblasti je totiž poměrně konzervativní, zřejmě podstatně víc než průměrný Čech.

Středobodem života Kolumbijců je rodina, a to včetně vzdálenějších příbuzných. I současní Kolumbijci jsou pobožní a často navštěvují kostely nebo shromáždění různých moderních církví, kterých působí v zemi velké množství. V náboženských aktivitách se hojně angažuje i mladá generace.

I když se jdou Kolumbijci bavit, snaží se zachovat dekorum. Rádi se napijí národního alkoholického nápoje aguardiente, energii a dobrou náladu ale směřují hlavně do tance. Tancovat umějí Kolumbijci výborně. Například Cali je považováno za hlavní město světa pro milovníky salsy. Často se ale tančí i jiné latinskoamerické styly jako tango, paso doble nebo merengue.

Kolumbijci jsou velmi hrdí – a nutno říci že právem – na svou zemi, její historii, kulturu a přírodní diverzitu. Když někteří cizinci poměry v zemi kritizují, Kolumbijců se to dotkne a vztáhnou si to na sebe. Naopak pokud vidí, že návštěvník kolumbijskou společnost respektuje a má o ni zájem, snesou mu modré z nebe. Často výrazně nad rámec obchodního vztahu.