Nigérie je velkou příležitostí pro všechny exportéry. Češi ji zatím neumí využít



Štěpán Beneš otevíral letos v lednu kancelář CzechTradu v nigerijském Lagosu. Věří, že se českým exportérům na druhém největším africkém trhu podaří dobýt zpět ztracené pozice.

Na Meeting Pointu v Praze, který se konal letos v létě, projevovali čeští exportéři velký zájem o nigerijský trh. Co je nejvíce zajímalo?
Zájem je velký napříč obory, ale zástupci domácích firem zatím spíše zjišťují situaci. Už slyšeli, že je to obrovský trh, ale na druhou stranu mají hlavně informace, že jde o nebezpečnou oblast. Takže kvůli předsudkům potenciál, který se v Nigérii nabízí, zatím bohužel zdaleka nevyužívají.

Ale v Nigérii operuje islámská militantní skupina Boko Haram, uskutečnilo se tam několik teroristických útoků. Přesto tvrdíte, že obavy jsou důsledkem předsudků?
Teroristické útoky zažily i Paříž, Berlín nebo Londýn. Přesto se tam dál dělají obchody. Do Nigérie se tlačí byznysmeni z celého světa, je to druhá nejsilnější ekonomika Afriky. Byť jsou tam propastné rozdíly mezi chudými a bohatými, tak tam žije 30 milionů milionářů, což je obrovský trh pro kvalitní spotřební zboží. Největší nigerijské dvacetimilionové město, přístav Lagos, generuje 60 až 70 procent obchodů celé západní Afriky. Na tamním trhu působí řada světových firem z Asie i USA. Kdyby byla oblast tak nepřátelská, jak se šíří v médiích, tak by tam nikdo ze světových obchodních hráčů nebyl. Opak je pravda, velcí exportéři si prostě nemohou dovolit tam nebýt.

Jaká je bezpečnost obchodů?
V překotných 90. letech získali tehdy nezkušení čeští obchodníci bohužel řadu špatných zkušeností, když naletěli třeba na různé podvodné e‑maily, v nichž podivní nigerijští princové žádali o pomoc se získáním svého královského majetku a podobně. Myslí si proto dodnes to nejhorší. Ale obchody v Nigérii probíhají standardně, při menších objemech se vyžaduje stoprocentní platba předem nebo se využívají akreditivy. Ostřílení exportéři jiné platební instrumenty nepoužívají, spálit se samozřejmě může nezkušená firma, která si platební podmínky neošetří.

Desatero pro obchodování s Nigérií

Takže do nezajištěného obchodu byste nešel?
Do toho bych nešel ani v Česku. Byznys s Nigérií ale lze standardně pojistit, dobře tuto lokalitu zná třeba pojišťovna Lloyd’s.

Kteří výrobci by se měli zajímat o tamní trh, co se tam dá dovézt?
Jde o proimportní zemi, dá se do ní dovézt téměř všechno. Nigerijci v podstatě nic nevyrábějí, nefunguje tam žádná průmyslová produkce. Od 80. let se začali postupně zcela spoléhat na ropu, která je dnes náplastí na veškeré problémy země. Rezignovali na svůj textilní a kožedělný průmysl i na zemědělství. A byť se vláda dnes snaží nastartování průmyslu podpořit, je dovoz podstatně jednodušší než zavedení vlastní výroby. Nigérie je proto už dlouho obrovskou příležitostí pro všechny exportéry, kterou zatím čeští výrobci neumí využít. CzechTrade proto dělá masivní osvětu.

Má země nějaké výrazné exportní bariéry?
Velkou bariérou by mohla být cla a certifikace. Pokud by si je chtěli čeští výrobci zajišťovat sami, zaplatili by spoustu peněz na různých poplatcích, ztratili by mnoho času a stejně by nakonec nic nevyřídili. Proto tuzemským firmám doporučuji, aby své aktivity ukončily už v přístavu, kde předají zboží svému místnímu partnerovi, který se musí umět v byrokratickém a bohužel i korupčním prostředí pohybovat.

Je i jiná cesta, jak najít v Nigérii partnera, než se spolehnout na služby CzechTradu?
Dají se využít například odborné výstavy a veletrhy. Účast na nich je ale hodně nákladná a nedá se očekávat, že by první cesta přinesla nějaký konkrétní výsledek. Velmi dobře může fungovat doporučení, pokud už nějaká česká firma spolupracuje s nigerijským partnerem a kontakt poskytne dalšímu tuzemskému výrobci, s nímž si nekonkuruje. To je ale spíše věcí náhodných setkání než systematické práce, kterou nabízí CzechTrade.

Na jaká specifika se musí čeští obchodníci v Nigérii připravit?
Bez osobního doporučení neuděláte nic. Každého nového partnera si přitom musíte prolustrovat, zda někde nedluží, zda v obchodě nedělá podrazy. Informace můžete zase získat jen přes známé, protože třeba banka vám oficiálně neřekne nic, ani kurz nigerijské měny naira k dolaru, a to přesto, že jinak tamní banky fungují dobře. V zemi se dělá přes osobní kontakty – všechno od registrace výrobků přes clení až po dopravu. Proto je tak důležité mít místního partnera.

Mají tuzemští výrobci šanci uspět i v tendrech na dodávky pro státní projekty?
Určitě mají, ale musí se ve spolupráci se svým místním partnerem angažovat kolem státní zakázky o hodně dříve, než se tendr vůbec vypíše. Pak už bývá většinou pozdě.

Sice říkáte, že se dá do Nigérie přivézt vše, ale jsou jistě obory, které vnímáte jako zvlášť perspektivní. Které to jsou?
Aktuálně připravujeme ve spolupráci s českou ambasádou v Nigérii obchodní misi a diskutujeme, které firmy pozvat. Pravděpodobně se soustředíme na výrobce strojírenských technologických celků, například armatur pro distribuci ropy a plynu, a na potravináře. Třeba trvanlivé, konzervované potraviny, paštiky se v Nigérii téměř vůbec nevyrábí.

Tamní trh z minulosti české výrobky zná. Proč jsme ho opustili?
Historicky vyváželo Československo do Nigérie hlavně obráběcí stroje. Místní obyvatelé znají látky z Veby Broumov, populární žiletky Czech Blades Jevíčko, nebo dokonce pokrývky hlavy z Tonaku Nový Jičín, které nosí jedna z místních národních komunit. V 90. letech se všichni čeští výrobci rozhodli vyvážet na Západ a dlouho budované obchodní kontakty se zpřetrhaly. Takže teď po dvaceti letech dobýváme pozice, které jsme dříve dobrovolně opustili.

Ale český dovoz do Nigérie začíná, byť opatrně, stoupat. Třeba tuzemská společnost Knights dodala prostřednictvím regionálních vlád místním firmám minitraktory. A protože nigerijská reprezentace si už uvědomuje, že spoléhat jen na ropu byla chybná strategie, stává se zemědělství hned další prioritou. Minitraktůrky tak byly podle mě onou pomyslnou první vlaštovkou českých dodávek pro jejich zemědělství a pro další obory.

Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Ivana Gračková. Fotografie: Matej Slávik.