Součástí zemědělského dodavatelského řetězce je každý subjekt, který se podílí na výrobě, pěstování, zpracování, obchodu a distribuci zemědělských produktů. Investice do zemědělství za poslední léta rostou a očekává se, že tento růst bude pokračovat v souvislosti s tím, jak se zemědělský sektor rozšiřuje, aby uspokojil rostoucí poptávku, a to jak v oblasti potravinové produkce, tak v poptávce po průmyslových plodinách. Stejnou měrou roste i konkurence na tomto trhu a podniky hledají nástroje, které by jim pomohly uspět.
Při činnosti většiny podniků vznikají vedlejší efekty, které mohou mít nepříznivý vliv na určité oblasti lidského a společenského života či životního prostředí. Právě předcházením těmto rizikům a odstraňováním již způsobených negativních účinků se lze odlišit od „neodpovědné“ konkurence a získat lepší image a pozici na trhu.
V roce 2016 vznikla ve spolupráci OECD a Světové organizace pro výživu a zemědělství doporučení, jak vytvářet a být součástí odpovědného zemědělského řetězce. Tato doporučení byla shrnuta do Pokynů pro odpovědné zemědělské řetězce, odkaz na ně naleznete níže.
Pokyny rozvádějí principy odpovědného obchodního jednání obsažené ve všeobecně uznávané směrnici OECD pro nadnárodní podniky. Pokyny jsou určeny pro zahraniční i domácí společnosti, pro veřejný i soukromý sektor, pro malé a střední podniky i pro velké korporace. Oslovují společnosti v tzv. horních i dolních částech dodavatelského řetězce − od dodávání zemědělských vstupů, přes výrobu, okamžité zpracování po sklizni po následné zpracování, dopravu, marketing, distribuci a maloobchod.
Doporučení se zaměřují na ochranu rizikových a citlivých oblastí, jako jsou lidská a pracovní práva, zdraví a bezpečnost, bezpečnost potravin, vlastnická práva a práva přístupu k přírodním zdrojům, zacházení se zvířaty, ochrana životního prostředí a udržitelné užívání přírodních zdrojů, používání technologií a zavádění inovací.
Uplatňováním dále zmíněných principů náležité péče lze účinně předcházet případnému nepříznivému vlivu činnosti podniku na chráněné oblasti či ho včasně a efektivně odstraňovat. Podniky by zejména měly mít ve své výrobní a obchodní strategii zakomponovány základní principy odpovědného obchodního jednání, měly by mít zmapována a zhodnocena rizika, která při jejich činnosti mohou vzniknout, a mít navržen způsob, jak těmto rizikům předcházet či je odstraňovat. V neposlední řadě by společnosti měly pravidelně provádět kontrolu těchto opatření.
Zmíněné principy jsou v pokynech podrobněji a hlavně prakticky rozvedeny, například tím, že přímo obsahují návrhy vnitřních postupů a opatření, které mohou podniky přijmout, nebo uvádějí příklady situací, jež mohou indikovat, že se v dodavatelském řetězci neděje vše standardním způsobem.
Pokyny nejsou právně závazné, jsou to praktická doporučení, která pomáhají chránit určité specifické oblasti našeho života a zároveň jsou účinným nástrojem, jak zvýšit svoji konkurenceschopnost na trzích, kde jsou tyto principy považovány za běžný standard a kde je původ produktů a způsob jejich výroby podstatný pro odběratele i spotřebitele.
Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Ludmila Hyklová, odbor evropského a mezinárodního práva, MPO (hyklova@mpo.cz).