Singapur: lev o dvou tvářích

Nedávná cesta singapurského prezidenta Tonyho Tana Kenga Yama do České republiky oživila zájem o tuto vzdálenou exotickou zemi, která je největším obchodním centrem v jihovýchodní Asii.

Singapur je městský ostrovní stát, nezávislá Singapurská republika, „lví město“ (to podle jeho názvu v sanskrtu) nebo také jeden z nejlidnatějších ministátů vůbec. Žije zde celkem 5,7 milionu lidí a s ukazatelem 7500 obyvatel na kilometr čtvereční je tak třetí ve světě po Monaku a Macau. Tři čtvrtiny populace tvoří etničtí singapurští Číňané, zbytek zejména Malajsijci, Indové a další národnosti. Státní útvar o rozloze pouhých 710 km² leží pod jižním cípem Malajského poloostrova a patří k nejbohatším na světě.

Podle údajů Světové banky za rok 2015 přesáhl hrubý domácí produkt Singapuru v přepočtu na osobu 52 000 USD, což bylo víc než v Norsku, Švýcarsku či USA. Nezaměstnanost tady prakticky neznají, její míra nepřekračuje tři procenta. Singapur představuje čtvrtou nejvýznamnější finanční metropoli na světě – po Londýnu, New Yorku a Tokiu. Tamní přístav v objemech překládky kontejnerů zaostává v globálním měřítku jen za Šanghají.

Mezi ekonomickou špičku se země vypracovala za vlády „otce zakladatele“, který se za života i po smrti – zemřel v březnu 2015 – těšil a těší přirozené autoritě a obdivu. Li Kuang-jao zastával úřad prvního předsedy vlády celých 31 let a za jeho éry se vystřídalo pět prezidentů. Podařilo se mu skloubit demokracii s autoritářskými prvky a během několika desítek let zemi posunul z třetího světa na vrchol toho prvního. Ze Singapuru vytvořil intelektuální, finanční a technologické centrum jihovýchodní Asie se silnou armádou. Letos oslaví městský stát v těsném sousedství Malajsie a Indonésie 52 let své samostatnosti.

Nic není zadarmo

Životní úroveň obyvatel Singapuru, z nichž však jen necelé dvě třetiny mají jeho občanství, je imponující. Nadprůměrné výdělky ve spojení s nízkými daněmi přivedly do země už desítky tisíc zahraničních zaměstnanců. Získat „employment pass“ je však složitější – firmy mají na většinu pozic do určité výše příjmů limity na počty cizinců.

Země má vynikající zdravotnictví a školství, rychlou a pohodlnou hromadnou dopravu, spoustu možností sportu, zábavy a kultury. Chtělo by se říci „ráj na zemi“, ačkoli i ten má svoji odvrácenou tvář a méně lichotivé pojmenování – „země zákazů“. Všudypřítomné cedulky s četnými výstrahami a napomenutími jsou tak typické, že k nejpopulárnějším suvenýrům, které si odsud turisti odvážejí, patří trička potištěná právě těmito poučnými hesly.

Propracovaný systém trestů za všechno, co by mohlo uškodit etice, estetice či bezpečnosti, plus jejich důsledné vymáhání může nepřipravenému návštěvníkovi způsobit šok. Nesmíte jíst v hromadné dopravě, popíjet na ulici, plivat po chodnících, odhazovat nedopalky a „nekulturně využívat“ toalety, či dokonce vlastnit xerokopie tištěných materiálů, na něž se vztahují autorská práva. Za jakýkoli z těchto a dalších – podle našich měřítek drobných – přestupků hrozí pokuta až do výše 1500 dolarů, za ničení obecního majetku veřejné lynčování ratanovým prutem a za obchodování s narkotiky dokonce trest smrti.

Snaha o pořádek a bezpečí se promítla i do zdánlivě tak nevinné věci, jako jsou žvýkačky, které se jednoduše do země nesmějí dovážet a žvýkat zde nemohou ani cizinci. Jako hlavní důvod je uváděno… bezpečnostní riziko, protože zalepování dveřních čidel u hypermoderních vozů metra, čímž se za jízdy bavila část mládeže, prý vedlo k nehodám. Zákon je tedy ke žvýkačkám ještě přísnější než k cigaretám, na jejichž dovoz jsou pouze uvalena vysoká cla.

Turistu v Singapuru mile překvapí množství taxíků na ulicích, ale i to má svůj skrytý důvod. Vlastnictví auta je zde totiž velmi drahé a komplikované. Podobně jako pro vstup do kasina je potřeba speciální licence i na provoz automobilu, která může být dokonce dražší než samotný vůz. Navíc platí jen deset let, pak je potřeba vysoký poplatek uhradit znovu. Cílem je nezahltit ulice automobily.

Jasná pravidla svědčí prosperitě

Evropan by možná očekával, že se zákazy a tresty promítnou do chování obyvatel – ale nikdo se tady ustrašeně nerozhlíží, všichni jsou ukáznění, působí spokojeně a pochvalují si, jak dobře se jim vede. Jasně daná a důsledně dodržovaná pravidla vytvářejí předpoklad pro ekonomický rozvoj a prosperitu, druhým předpokladem jsou ovšem také jednoduše a nízko nastavené daně. Firmy a korporace platí plošně ze zisku daň ve výši jen 17 procent, kapitálové výnosy zdanění nepodléhají. Větším problémem jsou naopak vysoké náklady na bydlení a pronájmy plochy, což je předznamenáno již zmíněnou vysokou hustotou osídlení.

Informace o služebách kanceláře v Singapuru naleznete na webu agentury CzechTrade.

I přes nedostatek prostoru ovšem Singapur neroste do výšky tolik, jak by se dalo čekat. Stále více místa pro sílící ekonomiku získává tak, že systematicky ukrajuje plochu moři. V současnosti je ostrov o 22 procent větší, než byl v roce 1965. Jenže rozšiřováním se mění námořní hranice a to se sousedům samozřejmě nelíbí. I proto Indonésie a Malajsie zakázaly do Singapuru vyvážet písek, který k tomu využívá. Právě problém s pískem naznačuje, jak zvláštní vztahy má země se svými sousedy. Malajsie a Indonésie sice Singapur respektují jako nejvýznamnější ekonomické centrum jihovýchodní Asie a čile s ním obchodují, v politické rovině však dochází k tlakům a nedorozuměním.

Mezi problematické stránky singapurského hospodářství patří fakt, že ostrov trpí nedostatkem přírodních zdrojů. Složité je zejména zásobování vodou a země je prakticky závislá na dovozu ropy a plynu. Navzdory všem omezením však Singapur dál roste doslova před očima a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by jej mělo do budoucna něco výrazněji ohrozit.

Převzato z časopisu Český exportér, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a agenturou CzechTrade. Autor článku: Jiří Zavadil , vedoucí zahraniční kanceláře CzechTrade v Singapuru