English version
Srbský trh není pro české exportéry žádnou neznámou. K jeho popularitě jistě přispívá geografická blízkost, podobný jazyk i kultura, historická propojenost již od dob Rakouska-Uherska a v neposlední řadě i to, že jde o největší trh Balkánu mimo Evropskou unii.
Oblast environmentálních technologií dlouhodobě trpěla nedostatkem zájmu ze strany srbské vlády a tomu odpovídaly i nedostatečné investice do ekologické infrastruktury. Až soustavný tlak EU v rámci přístupových jednání negativní trend změnil a v Srbsku začíná po těchto technologiích růst poptávka. Jde o nelehký trh, který je silně založen na osobních vazbách a kontaktech, se stále nevyhovující vymahatelností práva a nedostatečnou ochranou především zahraničních investorů. Přesto nabízí velký potenciál a stojí za to se na něj podívat detailněji.
Dopad války a nestability na ekologii
Válečné konflikty doprovázející rozpad Jugoslávie v 90. letech minulého století měly významně negativní dopad na srbské hospodářství. Další komplikace přinesla politická nestabilita a časté změny ekonomických priorit střídajících se vlád po roce 2000. Ekonomická situace rovněž svazovala vládám ruce, takže investice do zelených technologií a ekologie byly soustavně odkládány. Výsledkem je zcela nevyhovující stav odpadového hospodářství, kanalizačních systémů, čistíren odpadních vod, emisí v průmyslu a energetice a životního prostředí obecně.
Odhaduje se, že celkově si „ekologizace“ Srbska podle evropských standardů vyžádá investice v rozsahu 14 mld. eur. Oblastí, kde lze v nejbližší době očekávat největší příležitosti (v souvislosti s otevřením kapitoly 27 předvstupních rozhovorů), je sektor vody. Zde by mělo být v následných 15-20 letech proinvestováno cca devět miliard eur. Na výstavbu čistíren odpadních vod by z toho mělo připadnout 4,9 mld. eur. Předpokládá se rozsáhlé využití evropských fondů a zapojení institucí, jako je EBRD, EIB a další. Ty by měly pokrýt cca 53 % nákladů, zbývajících 47 % by měl doplatit srbský stát.
Aktuální stav srbské infrastruktury dobře dokumentují i další čísla. V současnosti je čištěno přibližně 5-10 % všech odpadních vod. Na kanalizační síť je napojeno jen 35 % domácností. Pro srovnání – v EU je to přibližně 80-90 % všech obyvatel. Většina existujících čistíren odpadních vod realizuje pouze primární (mechanické) nebo sekundární (biologické) čištění. V současnosti v Srbsku funguje pouze okolo 40 čistíren odpadních vod. Odpovídající čističku nemá ani město Bělehrad, které odpadní vody vypouští přímo do Dunaje a Sávy.
Před vstupem do EU by mělo být vybudováno 320 čistíren odpadních vod nejrůznějších velikostí, což pro české firmy představuje velkou příležitost. Mohou zde uplatnit zkušenosti z budování ekologické infrastruktury v ČR a využít tak své know-how i výrobní kapacity.
Voda je sociálně citlivá komodita
Odpadní vody, ale nejsou jedinou oblastí, která by mohla být pro české firmy zajímavá. I systém zásobování vodou je značně zastaralý a neefektivní, s velkými ztrátami v rozvodné síti. Voda je vnímána jako sociálně citlivá komodita a její cena je udržována na tak nízké úrovni, že negeneruje dostatek prostředků pro investice ani na běžnou údržbu. Očekává se, že v následujících pěti letech vzroste cena vody až na trojnásobek stávající ceny (v současnosti je 1 m3 poskytován za cenu 50 RSD – cca 12 Kč). To by mělo přispět nejen k racionalizaci nakládání s vodou a jejímu hospodárnějšímu využívání, ale i ke zvýšení investic do této oblasti.
Podobná je situace u elektrické energie a tepla. V tomto případě je na rozdíl od vodného a stočného proces postupného zavádění tržní ceny elektrické energie již patrný. Srbsko i pod tlakem mezinárodních institucí a EU snižuje dotace na energie.
S rostoucí cenou se zvyšuje zájem o technologie, které umožní snižování spotřeby, případně spravedlivé rozdělení nákladů dle skutečného odběru. Zatímco podnikatelská sféra jde cestou hledání energeticky efektivnějších technologií do výroby, vlastníci bytů a bytových domů (mezi které se v Srbsku často řadí i města a místní samosprávy) hledají spíše cesty, jak spravedlivě rozdělit náklady na elektrickou energii či teplo.
Zastupitelský úřad s potěšením registruje rostoucí zájem v této oblasti a posilující přítomnost českých firem na srbském trhu. Ta je realizována většinou prostřednictvím místního zástupce.
Najít toho pravého
Nalezení takového člověka či firmy ovšem často bývá tou největší výzvou při vstupu na trh. I proto se nevyplatí uvažovat o jednotlivé zakázce nebo zakázkách (snad s výjimkou největších projektů), ale spíše je potřeba k trhu přistoupit koncepčně, s cílem se na něm dlouhodobě etablovat. To ostatně potvrzují i dosavadní zkušenosti českých firem, jako je VHS Brno, Dekonta nebo Enviros.
Na rozdíl od obchodních prostředí většiny středo a západoevropských zemí je obchodování v Srbsku založeno na osobních kontaktech a vazbách, které se „na dálku“ těžko budují.
Podstatnou agendou místního zástupce je také registrace výrobku, neboť i přes pokračující přístupové rozhovory s EU nejsou evropské certifikáty dosud uznávány. S ohledem na skutečnost, že je Srbsko značně podkapitalizované (a v případě environmentálních technologií jde často o finančně náročné investice), je místní zástupce nepostradatelný i v ověření finančního krytí zakázky. Pomocnou ruku s výběrem zástupce může nabídnout i agentura CzechTrade, která má v Srbsku svou zahraniční kancelář.
Jedním z významných specifik oblasti zelených technologií je financování. V rámci příprav na vstup Srbska do EU jde společně s dopravou o segment, kam plyne největší podpora z evropských fondů. S pokračováním přístupových rozhovorů se očekává další významný nárůst evropské podpory, kterou lze očekávat i po případném vstupu země do unie. Díky tomu je možné považovat financování environmentálních projektů za méně problematické než jiné investice z veřejných prostředků.
V této souvislosti je potřeba upozornit na obecnou snahu srbské vlády a místních samospráv prosazovat financování prostřednictvím PPP. Dosud existuje minimum úspěšných projektů realizovaných touto cestou a zkušenosti českých i jiných evropských firem jsou rozporuplné. Systém, který relativně uspokojivě funguje v severských zemích s velmi stabilním ekonomickým i právním prostředím, v Srbsku naráží na časté změny legislativy a provázanost státních zakázek s politikou na centrální i regionální úrovni.
Srbský trh environmentálních technologií tedy lze shrnout následovně: jedná se o velkou příležitost pro české firmy, které jsou schopné nabídnout řešení odpovídající evropským standardům za konkurenční cenu, dokážou si poradit s překážkami plynoucími z toho, že Srbsko není členem EU, vnímají vstup na trh jako koncepční a dlouhodobou záležitost (a jsou připraveny nést počáteční náklady tohoto rozhodnutí) a v neposlední řadě si dokážou poradit s náročnější administrativou, kterou přináší financování z fondů EU a dalších mezinárodních institucí.
Převzato z časopisu Agro export, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR. Autor článku: Jiří Král, vedoucí obchodního úseku české ambasády v Bělehradě, jiri_kral@mzv.cz.
