English version
Do hospodářství Nikaraguy má přinést revoluci projekt století: nový průplav, který spojí Atlantský s Tichým oceánem. Stal by se tak přímou konkurencí nedalekého Panamského průplavu.
Platit má Čína
Megalomanský projekt ale od začátku budí rozpaky. Ten hlavní otazník samozřejmě visí nad tím, jestli se vůbec mohou vrátit obrovské náklady na vybudování nového kanálu, které jsou odhadovány minimálně na 50 miliard dolarů. Další otázkou je, kdo to celé zaplatí, když nikaragujskou státní pokladnu zdobí nanejvýš zaprášené pavučiny.
Hlavním investorem tak má být konsorcium vedené čínským miliardářem Wang Jingem, který je od počátku hlavním vizionářem celého projektu. Jeho majetek se ale kvůli krizi na asijských akciových trzích smrskl během jediného roku o třetinu. Také poskytnutí kontroly nad klíčovou obchodní spojnicí Číňanům ledaskomu nevoní – od nikaragujských patriotů až po USA, které si dosud hlídaly kontrolu nad Panamským průplavem i nad celým regionem naprosto nekompromisně.
Další skupinou, které plánovaný Canal Interoceánico leží v žaludku, jsou domorodí obyvatelé v okolí jezera Nikaragua. Monstrózní projekt, který má půlku země proměnit v rozkopané staveniště, by asi vzbudil odpor části obyvatel kdekoliv na světě. Jih Nikaraguy je o to háklivější, protože tu má kanál vést přes oblasti s unikátní přírodou a také přes poklidná turistická letoviska, která patří k tomu nejlépe prosperujícímu, co zatím nikaragujská ekonomika má.
Při všech těchto problémech je otázkou, kdy a zda vůbec se nakonec opravdu kopne do země. Investor Wang Jing zatím oznámil, že začátek stavebních prací se odkládá na konec letošního roku. Oficiálním důvodem je zapracování připomínek k ochraně životního prostředí. Neoficiálně se mluví o problémech při hledání těch potřebných miliard.
Ortega je znovu u moci, Češi chtějí zpět
Kolem kanálu samozřejmě vyroste spousta nezbytné infrastruktury, což by mohla být šance i pro české dodavatele. Výhodou je, že na rozdíl od ostatních středoamerických zemí je v Nikaragui Česko známou značkou. Před sametovou revolucí totiž socialistické Československo rozsáhle podporovalo levicovou vládu Sandinistické fronty, která vládla Nikaragui po celá osmdesátá léta.
Její vůdčí osobnost Daniel Ortega se navíc v roce 2006 vrátil na vrchol moci, když vyhrál prezidentské volby a zemi od té doby znovu vede. Politik přitom zmírnil původně přísně levicovou orientaci. To se mimo jiné projevilo ve smíru s katolickou církví a ve vstřícnosti vůči zahraničním investorům.
Dobré vztahy z dřívějška mají stále svou váhu. Při dubnové obchodní misi českých podnikatelů do Nikaraguy, která byla po dlouhé době prvním větším byznysovým setkáním, tak české obchodníky osobně přivítal mimo jiné i Laureano Ortega, syn prezidenta a vládní poradce pro investice a turistiku. Na obchodním fóru se z českých firem představily Nikaragujcům mimo jiné společnosti Kovobel, Linet, YSoft nebo Česká zbrojovka. Mítink stejně jako celou misi pomohla zorganizovat česká ambasáda v Mexiku, do jejíž kompetence středoamerický region spadá.
Čeští podnikatelé si prohlédli v Nikaragui i jeden ze zhruba 50 průmyslových parků, kde mohou investoři získat také daňové pobídky. Mezi přednostmi jmenovali hostitelé mimo jiné to, že je Nikaragua oproti svým severním sousedům podstatně bezpečnější. Příležitost pro firmy ze zemědělství prý čekají v mimořádně úrodné sopečné půdě, která je pro tuto oblast Ameriky typická. Z pěti milionů hektarů zatím 80 procent leží ladem. Jinak řečeno, i kdyby nakonec na megalomanskou stavbu nového průplavu nedošlo, v Nikaragui čeká i bez něj dost příležitostí.
Převzato z časopisu E15 Český export, přílohy divize Euro E15, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR a agenturou CzechTrade. Autor: Tomáš Stingl.
