English version
Do Srbska nevyvážejí své zboží jen zavedené firmy. Na tamním trhu mohou s exportem uspět i drobní živnostníci, což je případ manželů Šanderových a jejich zmrzlinářství Češki Sladoled.
„Všichni chtěli pivo, ale to by na ně bylo příliš drahé. V tomto místě se běžně pracuje za minimální mzdu v přepočtu zhruba za šest tisíc korun, exportované české pivo by zdejší zákazníci nedokázali zaplatit. Ale jak jsme se dál bavili s místními, vyšlo najevo, že zde dřív měla, stejně jako v Česku, velkou tradici točená zmrzlina. Věděli jsme, že po celém městě není jediný stánek, jediný krámek, který by ji měl v nabídce. Všude byla jen kopečková zmrzlina,“ vzpomíná na začátky Pavel Šandera s tím, že dovážet právě zmrzlinu byl spíš manželčin nápad. „Říkala, že v Česku zažívá točená boom, tak proč by nemohla zažít boom i v Srbsku. Navíc investice nebyla veliká, pohybovala se celkově v řádu jednotek milionů korun.“
Manželé Šanderovi nejprve oslovili jednoho velkého výrobce zmrzlinových směsí, ale ten z jejich nápadu nebyl úplně nadšen. „Navíc jsme hledali takovou firmu, která by byla ochotná nám trochu pomoci v začátcích, což se těm zmiňovaným úplně nechtělo, báli se, že náš projekt nebude mít úspěch.“ Nakonec se jim podařilo najít výrobce, se kterým se domluvili na podmínkách spolupráce, a začali od něj odebírat zboží. Kromě toho museli pořídit také zmrzlinové stroje. Z velké nabídky nakonec vybrali tři od menší české firmy. Nově s oběma dodavateli uzavřeli jednání o tom, že Češki Sladoled bude fungovat i jako jejich výhradní distributor pro Srbsko.
Jiný kraj, jiné úřední mravy
Jakmile měli nasmlouvané dodavatele, založili d. o. o., což je obdoba tuzemského s. r. o. „Pokud nemáte zázemí velké firmy, je to téměř jediná cesta, jak v Srbsku začít podnikat. Čeští podnikatelé mají díky mezinárodním smlouvám stejné postavení jako srbští, takže založení d. o. o. je velmi snadné a hodně věcí to ulehčí,“ pokračuje Šandera, podle nějž je také dobré začínat s podnikáním v místě, které není úplně neznámé. „Je třeba, aby vás měli místní lidé rádi a mohli vám pomoci, protože úřady fungují trochu jinak než u nás. Nechci říkat, že je to o úplatcích, ale buď vás lidé znají a chtějí to pro vás udělat, a pak je to jednodušší, nebo vás nemají rádi a je to těžké.“
Velkou pomocí byly pro manžele Šanderovy nejen vztahy s lidmi v Bela Crkva, ale také veletrhy. Už jich absolvovali několik – v Srbsku Veletrh turismu v Bělehradě a pak obrovský zemědělský veletrh v Novém Sadu, kam byli přizváni Ministerstvem zemědělství ČR, v Černé Hoře jadranský veletrh v Budvě, který zase podpořila ambasáda ČR v Bělehradě.
„Někde jsem dokonce četl, že pro vstup do Srbska je nutné se účastnit těchto veletrhů, víc než kdekoliv jinde. A já s tím souhlasím, bez toho tu jen těžko rozhýbete jakýkoliv byznys.“
Provozování zmrzlinářství je stejně jako v České republice i v Srbsku vázáno mnoha hygienickými normami. Ty jsou ale podle Pavla Šandery trochu méně čitelné. Pokaždé když doveze zboží v podobě sypkých zmrzlinových směsí, musí je nechat znovu otestovat, protože Srbsko neuznává evropské fytoanalýzy. „Po nějaké době přijde papír, že je vše v pořádku, ale to my samozřejmě víme, protože jsme zboží nechávali analyzovat v Česku. Teprve potom nám směsi vydají a my můžeme zmrzlinu prodávat. Tohle nás omezuje hlavně časově.“
V předpisech týkajících se podnikání a provozu je také hodně výjimek, takže mnohdy není jasné, jak má co vypadat. „Zajímavé je, že do prodejny občas přijdou dámy v bílých pláštích z veterinární kontroly a řeknou, že vám musí ošetřit celý obchod proti mouchám a potkanům. I když v krámku žádné potkany nemáte, potřebujete na to úředně potvrzený papír. Takže pánové udělají kontrolu, natřou okna a dveře bílou tekutinou, dají vám razítko a jdou dál,“ říká a dodává, že kdyby kontrolory odmítl, je pravděpodobnost návštěvy jiné a šťouravější kontroly o hodně vyšší.
Konkurenční boj na hraně
Srbsko sice nemá moře, ale je tam určitě o dost tepleji než v České republice. Je tedy jasné, že Češki Sladoled nebude jediné zmrzlinářství široko daleko. „Konkurence je, i když jsme malá firma, jsme hodně viditelní. Hlídají si nás jak cukrárny s kopečkovou zmrzlinou, tak i velkovýrobce nanuků.“ Konkurenční boj tak občas dostává trochu nepříjemnou pachuť. „Když jsou městské slavnosti, máme před obchodem jejich velké reklamy. Někdy také přijedou s dodávkami a rozhazují z nich dětem nanuky. Ale lidi si k nám cestu najdou i přes tohle všechno, stojí se u nás fronty.“
Co se týče točené zmrzliny, konkurence podle Šandery není tak velká, i když pár tuzemských výrobců existuje. Naší výhodou je chuť té klasické české zmrzliny, ta je jednoznačně lepší než srbská. Zmrzlináři, kteří mají zdejší směsi, je musí hodně upravovat, například mlékem a cukrem, aby to mělo alespoň nějakou chuť,“ dodává.
Budoucnost v moštu
Pavel Šandera se svou ženou se pracovně usadili na Balkáně a v Česku podnikat neplánují. Podle svých slov se našli v Srbsku, a protože ho mají rádi, chtěli by region dále rozvíjet.
Za podpory místní samosprávy do budoucna připravují projekt výstavby moštárny v blízké obci Kruščica, kde už mají připravený a kompletně zasíťovaný pozemek. „Máme přislíbenou pomoc také srbského ministerstva zemědělství. Chtěli bychom tímto pomoci místním zemědělcům od nadbytku ovoce, které neodpovídá exportním klasifikacím, podpořit zaměstnanost v regionu a naší firmě také pomoci obohatit sortiment výrobků pro místní trh,“ přemýšlí na závěr nad budoucností svého podnikání Pavel Šandera.
Převzato z časopisu Agro export, přílohy Hospodářských novin a týdeníku Ekonom, vycházející ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR. Autor článku: Kristina Kadlas Blümelová, foto: Archiv HN
