Design pomohl unikátnímu přístroji na světový trh

Když brněnská firma Compex působící v oblasti profesionálních kosmetických přístrojů začala s vývojem nového produktu PlasmaLift, zvolil její majitel Radek Nešpor nejenom inovativní technologické řešení, ale také netradiční vzhled. Pro spolupráci si vybral Zdeňka Pudila, designéra z Adresáře designérů CzechTrade, což mu umožnilo využít podporu z projektu „Design pro konkurenceschopnost“.

Prvotní vzhled výrobku sestávající pouze z elektroniky a hliníkového válce působil velmi stroze a nepříliš esteticky. Inženýrům ze společnosti Compex se navíc podařilo vyvinout kapesní přístroj, který zredukoval hmotnost konkurenčních výrobků z několika desítek kilogramů do příruční hlavice. Právě proto se v Compexu rozhodli povolat designéra. Originální  vzhled výrobku bylo navíc potřeba spojit s jeho funkčností.

„Vývoj designu byl již od počátku limitován rozměry elektroniky a technologií výroby. Zadání bylo jednoznačné, jedinou použitou výrobní technologií bude soustružení a frézování hliníku nebo tvrzeného plastu. Limitovaný počet vyrobených kusů vyloučil vývoj formy pro vstřikování, a bylo tedy nutné přikročit ke strohému a přísně funkčnímu tvaru,“ popisuje Zdeněk Pudil omezení, která musel respektovat.

Jenže právě striktně formulované zadání představovalo pro designéra opravdovou výzvu, aby dodržel všechny funkční požadavky a zároveň nabídl přiměřeně atraktivní vzhled. „Na základě přísných kritérií tak vznikl nadčasový, odolný a funkční design. Všechny části přístroje jsou navíc recyklovatelné,“ popisuje Zdeněk Pudil výsledek.     

Návrh vznikal bezmála rok, od prvních skic až po plně funkční výrobek. Součástí designu přístroje byl i určitý kreativní balíček, který obsahoval také doporučené řešení malého a velkého stojanu, případně i propagace společnosti na veletrzích. Zdeněk Pudil v současnosti spolupracuje se společností Compex na dalším vylepšení výrobku, jeho prezentaci, ale i na celkové propagaci firmy.

Na začátku bylo umyvadlo

Práce na PlasmaLift byla pro designéra výsledkem mnohaletého působení v oboru. Profesionálně se designem zabývá již od studií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, dnešní UMPRUM, kde jako první větší zakázku nakreslil a zrealizoval umyvadlo ze syntetického kamene Hi-macs. Jako praxi absolvoval práci v dílně světově uznávaného designéra Luigi Colaniho v Karlsruhe.

„Po studiích jsem se vydal na zkušenou do Dubaje, obchodní destinace celého Středního východu a věnoval se tam designu výstavních expozic. Od té doby jsem pracoval u nás na volné noze a zdolával těžké začátky vlastního podnikání, než jsem v roce 2015 založil své studio a dnes spolupracuji s dalšími mladými designéry, sochaři a architekty,“ popisuje Zdeněk Pudil svůj profesní vývoj, který loni završil otevřením studia Stands and Design.

„Věřím, že perspektivní je v tomto oboru pouze týmová práce a zpětná vazba je velmi důležitá pro to, aby tvůrčí člověk neustrnul sám v sobě, zahlcen pouze ozvěnami vlastního ega,“ doplňuje. „Zakázky studia totiž plynule narůstají a podnikatel si musí v určité fázi přiznat, že na vše již sám nestačí. Chtěl bych vytvořit spolehlivý tým kreativních lidí, který bude dost silný na to, aby se vypořádal s velkými projekty, a dostatečně flexibilní, aby prokázal životaschopnost a odolnost v současném proměnlivém prostředí,“ podotýká designér.

Dobrý design není luxus

Za deset let v oboru Zdeněk Pudil poznal řadu větších firem i menších podnikatelů, kteří chtěli prorazit se zajímavým designem. „Uvědomil jsem si zásadní věc. Dobrý design nemusí za každou cenu následovat módní trendy, ani poutat pozornost vyzývavým vzhledem. To podstatné se odehrává pod povrchem, ‚v duši‘ produktu a v každodenních souvislostech, aniž bychom design vnímali jako nějakou přidanou, luxusní hodnotu,“ popisuje.

Dobrý design je podle něj naopak tak samozřejmý, že se stává přirozenou a nedílnou součástí našeho prostředí i bez vtíravého marketingu a módních klišé. „Myslím, že doba, kdy byl design vnímán jako něco extravagantního a cenově nedostupného, už dávno pominula. Navrhoval jsem například židli pro značku TON, akrylátovou vanu, kryt kartonovacího stroje. Nějak mi ale nesedlo prostředí produktového designu, kdy se firmy často snaží jen naivně kopírovat zahraniční trendy, aniž by rozuměly tomu, co samy chtějí,“ vysvětluje Zdeněk Pudil.

Také z tohoto důvodu se nakonec rozhodl pro výstavnictví, které je na světě trendů nezávislé. Průmyslovému designu se však částečně hodlá věnovat i dále. „V souladu s posledním přístrojem pro firmu Compex bych chtěl i v budoucnu navrhovat pouze smysluplné a funkční věci, ne například bytové doplňky,“ upozorňuje.

Jeho hlavním těžištěm by měl zůstat výstavní design, kterému se věnuje několik let. Každoročně realizuje několik výstavních expozic například v Německu nebo Spojených arabských emirátech. „Vyhovuje mi, že se pohybuji na rozhraní architektury a designu a také nejsem závislý na soutěžích, protože velká část návrhů se skutečně realizuje na světových veletrzích,“ vysvětluje Zdeněk Pudil. Založení firmy bylo pro něj logickým krokem, jak dát této práci větší váhu, ale také s sebou nese větší administrativní zátěž a odpovědnost.

Technologie nejsou to hlavní

Díky současným technologiím mají dnešní designéři k dispozici aplikace nebo nástroje, které ještě před několika lety nefungovaly. Jejich práci zrychlují nejenom počítače, ale i 3D myši nebo 3D tiskárny.

„Na druhou stranu určité principy stále platí, i kdyby měl architekt nebo designér opět pracovat jen s papírem a rýsovacím prknem. Technologii vnímám jako možnost lépe si porozumět, a jestli mám rok či dva prošlou aktualizaci je mi opravdu srdečně jedno. Počítač je skvělá věc, ale středobodem by měl být výsledek, který z práce vzejde. V poslední době se opět cení spíše autentičnost, řemeslo a ruční výroba,“ porovnává Zdeněk Pudil.

Hlavní výhodu technologie spatřuje v tom, že se designér může maximálně věnovat každému zákazníkovi, ať už je kdekoli na světě. Má okamžitou zpětnou vazbu a také detailní přehled o procesu, který probíhá v jednotlivých článcích týmové práce.

„Obecně lze ale říci, že každému designérovi pasuje něco jiného. Někdo se realizuje v nových médiích, někdo preferuje oldschool technologii a zásadní je pro něj spíše příběh nebo mýtus, který kolem výrobku vzniká,“ uzavírá Zdeněk Pudil.

Do budoucna by chtěl pro svůj obor vydobýt u zákazníků více respektu. „Ve světě designu, a toho výstavního obzvlášť, nic netrvá věčně. Vaše celoroční práce tak po pár dnech trvání veletrhu nenávratně zmizí. Přál bych si dostat se v této branži na špičku a volněji pracovat s prostorem tak, aby si i vystavovatelé uvědomili, že může pro návštěvníka vzniknout esteticky mnohem zajímavější myšlenka než pouhé položení modrého koberce a vylepení plakátu na bílý panel. V tomto směru osvěty nás čeká obrovské úsilí,“ upozorňuje Zdeněk Pudil.

Zároveň si od založení studia slibuje, že vytvoří větší kreativní kapacitu na interiérový a produktový design. „Neméně důležitým aspektem této práce je hra, takže člověk by měl mít pocit, že ho ta práce stále opravdu baví a naplňuje. Pro tento pocit chci jít stále dál. Ne pro sbírku ocenění a plácání po ramenou. Myslím si, že toto se nějakým způsobem promítá i do autenticity samotného díla, takže dobrý designér nebo designérka nemají pozlátka image zapotřebí,“ podotýká Zdeněk Pudil.

Dalibor Dostál