English version
Velké nadnárodní korporace předkládají konsolidované účetní výkazy, tj. do účetních výkazů zahrnují také účetní výkazy jednotlivých dceřiných společností, které jsou však zpravidla v místní měně. Konsolidované účetní výkazy jsou tak významným způsobem ovlivněny vývojem měnového kurzu a použitou metodou konsolidace.
Translační riziko se projevuje zejména ve vztahu k potenciálním investorům, kteří důkladně sledují vývoj jednotlivých položek konsolidovaných výkazů. Vývoj kurzu tak může ovlivnit náklady cizího kapitálu a také vývoj kurzu akcií příslušné firmy v důsledku horšího vnímání firmy potencionálními věřiteli, investory apod. Virtuální ztráty, které primárně existují pouze v konsolidovaném účetnictví a nejsou spojeny s žádným faktickým finančním tokem, tak ve svých důsledcích mohou vést k reálným ztrátám v podobě zdražení cizích i vlastních zdrojů firmy.
Předpokládejme například, že americká společnost zakládá dceřinou společnost v Německu. Finanční management firmy očekává v prvním roce, že dceřiná společnost dosáhne zisku ve výši 30 mil. eur. Celý zisk bude v Německu reinvestován pro potřeby dalšího rozvoje dceřiné společnosti. V nejbližší budoucnosti tak americká firma neočekává žádné finanční toky z Německa, a přesto je vystavena translačnímu kurzovému riziku.
Na konci roku se zisk dceřiné společnosti převede váženým průměrným kurzem v příslušném roce do konsolidovaných výkazů americké společnosti. Předpokládejme, že aktuální kurz činí 1,20 USD/EUR. Finanční manažeři očekávají, že tento kurz zůstane stabilní. Očekávaný zisk dceřiné společnosti tak v konsolidovaných výkazech činí 36 mil. amerických dolarů. Pokud však nyní v daném roce dojde k posílení průměrného kurzu dolaru k euru např. na 1,10 USD/EUR, bude zisk dceřiné společnosti v konsolidovaných výkazech činit 33 mil. amerických dolarů. Nižší konsolidovaný zisk společnosti pak může vést ke zdražení zdrojů na kapitálových trzích a ke snížení kurzu akcií společnosti na akciových trzích.
Translační riziko lze snížit např. prostřednictvím forwardů a dalších finančních instrumentů, které budou detailněji popsány v následující kapitole. Nicméně použití forwardů k eliminaci translačního rizika je limitováno řadou problémů.
Za prvé, nepřesný odhad zisků dceřiných společností může vést k tomu, že translační ztráta (zisk) se bude výrazně odchylovat od zisku (ztráty) z forwardového kontraktu.
Za druhé, ne pro všechny měny existují potřebné forwardové kontrakty, anebo tyto sice existují, avšak jsou spojeny s nepřiměřeně vysokými dodatečnými náklady.
Velikým problémem je také, za třetí, tzv. účetní distorze, jež spočívá v tom, že zisky (ztráty) z forwardu odráží rozdíl mezi forwardovým kurzem a budoucím kurzem, kdežto ztráty (zisky) z translačního rizika jsou závislé na rozdílu mezi průměrným kurzem v dané periodě a očekávaným budoucím kurzem. Navíc např. ve Spojených státech platí, že zatímco translační ztráty nelze odečíst od zisku pro účely zdanění, zisky z forwardu jsou předmětem zdanění.
Za páté, eliminací translačního rizika prostřednictvím finančních instrumentů se současně zvyšuje expozice vůči transakčnímu riziku, což může být pro finanční řízení firmy nepřijatelné, a to zejména v těch případech, kdy je translační (v podstatě virtuální) zisk kompenzován transakční (faktickou) ztrátou.
Užitečné odkazy: www.riskglossary.com
Součást článku „Řízení kurzového rizika".Součást článku „Řízení kurzového rizika".
Ukázka z knihy „Finanční strategie v mezinárodním podnikání“ vydané nakladatelstvím Wolters Kluwer. Autor: Eva Černohlávková, Alexej Sato, Josef Taušer a kolektiv.
