Základní informace k WTO a DDA



Podepsáním Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (WTO) v Marrákeši dne 15. dubna 1994 bylo završeno mnohaleté úsilí o doplnění a přeměnu Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT) v mezinárodní organizaci. Zároveň byly přijaty výsledky tzv. Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání (19 dohod, 24 rozhodnutí, 8 ujednání a 3 deklarace), tvořící náplň činnosti WTO.

Svou činnost WTO oficiálně zahájila 1. ledna 1995. Česká republika se stala jedním z původních členů WTO. V současné době má WTO 164 členů a dalších 22 zemí je v různé fázi jednání o svém přístupu k ní (největší ekonomikou mimo WTO je nyní Írán). WTO je mezivládní organizace, členy nemusí být vždy státy, ale jednotná celní území (tedy celní unie nebo přímo celní území).

Struktura WTO

Struktura WTO je kromě zastřešující Dohody o ustavení WTO postavena na obsahu Dohod, tvořících tzv. tři pilíře WTO, a dále na dvou horizontálních aktivitách WTO. Jsou to: Dohoda GATT pokrývající oblast obchodu se zbožím, Dohoda GATS pokrývající oblast obchodu se službami a Dohoda TRIPS pokrývající otázky práv duševního vlastnictví.

K horizontálním aktivitám, doplňujícím základní rámec, na kterém fungují hlavní principy WTO, patří Ujednání o řešení sporů a Mechanismus přezkumu obchodních politik členů WTO. Bližší informace o shora uvedených dohodách a horizontálních aktivitách naleznete níže v této rubrice.

Základní cíle a funkce WTO

Základním cílem WTO je prostřednictvím zvýšení obchodu zbožím i službami přispět k plnění globálních makroekonomických cílů a zlepšení ekonomického postavení členů při optimalizaci využití světových zdrojů v souladu s Cíli udržitelného rozvoje.

Ve snaze dosáhnout výše uvedeného cíle WTO vykonává následující funkce:

• spravuje Dohody, které jsou v jejím legislativním portfoliu,
• je platformou pro jednání mezi členy o mnohostranných pravidlech mezinárodního obchodu,
• je fórem pro řešení obchodních sporů,
• monitoruje národní obchodní politiky členů,
• poskytuje technickou pomoc a výcvik rozvojovým zemím a
• spolupracuje s dalšími mezinárodními organizacemi.

Základní principy jednání ve WTO

Při liberalizaci a vytváření pravidel obchodu jsou dodržovány základní principy, na kterých je organizace vybudována:

• zásady nediskriminace:
  • princip doložky nejvyšších výhod (Most Favoured Nation/MFN) — pro všechny členy WTO je poskytováno stejné zacházení),
  • princip národního zacházení (v přístupu na trh není činěn rozdíl mezi domácími a zahraničními dodavateli),
• zásady předvídatelnosti, stability a transparentnosti (obchodní partneři musí mít možnost spolehnout se na právní závaznost a dlouhodobou neměnnost obchodních pravidel),
• rozvojový princip, který v zásadě znamená podporu rozvoje a ekonomických reforem (v současné době využíván jako asymetrický ve prospěch rozvojových a nejméně rozvinutých zemí).

Dohody a ujednání WTO, závazky členů

Mnohostranné dohody (cca 60 dohod) jsou právními texty závaznými pro všechny členy WTO, které pokrývají spolupráci v oblasti obchodu s nezemědělskými výrobky (Dohoda GATT 1994), se zemědělskými produkty (Dohoda o zemědělství), se službami (Všeobecná dohoda o obchodu se službami), právy k duševnímu vlastnictví (Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví).

Dalšími typy dohod jsou texty zabývající se ochrannými opatřeními, antidumpingem, sanitárními a fytosanitárními opatřeními, technickými překážkami obchodu, s obchodem souvisejícími investičními opatřeními, celním ohodnocením, pravidly původu apod. Významnými dohodami jsou i dohoda o (periodických) prověrkách obchodní politiky a ujednání o řešení sporů. Na IX. ministerské konferenci na Bali v prosinci 2013 byla schválena Dohoda o usnadňování obchodu, která vstoupila v platnost 22. února 2017.

Listiny koncesí obsahují závazné podmínky pro přístup na trh každého člena WTO. V oblasti zboží se jedná o stanovení celní ochrany a povolené míry exportních subvencí v oblasti zemědělství, v oblasti služeb jde o přístup zahraničních dodavatelů na trh v jednotlivých sektorech služeb.

Vícestranné dohody WTO, jejichž smluvními stranami jsou na základě dobrovolnosti jen někteří členové WTO:

• Dohoda o informačních technologiích (Information Technology Agreement, ITA), která byla uzavřená na I. Ministerské konferenci WTO v Singapuru v prosinci 1996, a to 29 členy WTO s cílem liberalizovat obchod uvedenými výrobky a technologiemi. V souvislosti s dalším rychlým vývojem těchto technologií bylo na X. Ministerské konference v prosinci 2015 v Nairobi dohodnuto její další rozšíření (tzv. ITA II), které začalo být implementováno k 1. červenci 2016;
• Dohoda pro obchod s civilními letadly (Agreement on Trade in Civil Aircraft, ATCA);
• Dohoda o vládních zakázkách (Government Procurement Agreement, GPA).

ČR byla členem ITA prakticky od počátku, smluvní stranou ostatních dvou vícestranných dohod se stala teprve po svém vstupu do EU.

V r. 2013, resp. 2014, byla zahájena jednání o dalších dvou vícestranných dohodách – Dohodě o obchodu službami (Trade in Services Agreement, TiSA) a Dohodě o environmentálním zboží (Environmental Goods Agreement, EGA).

Jednání o TiSA se účastní 23 členů WTO včetně EU, kteří dohromady vytváří 70 % světového obchodu službami. Dohoda TiSA vychází z dohody GATS (General Agreement on Trade in Services), kterou dále rozšiřuje. TiSA by měla pokrývat sektory jako finanční služby, telekomunikace, digitální obchod, námořní doprava nebo pohyb osob za účelem poskytování služeb.

Jednání o EGA byla zahájena v roce 2014 čtrnácti členy WTO (včetně EU), kteří reprezentují cca 90 % světového obchodu s environmentálním zbožím. Sjednaná Dohoda by měla přispět prostřednictvím snížení celních sazeb u vybraných produktů k boji proti klimatickým změnám a rozvoji moderních technologií v oblasti životního prostředí.

Jednání o obou iniciativách však byla s ohledem na odlišné pozice jednotlivých členů pozastavena v roce 2016 a v současné době nepokračují. Pokud bude dostatečná politická vůle, jednání mohou být znovuobnovena.

Orgány WTO

Nejvyšším orgánem WTO je Konference ministrů, scházející se jednou za dva roky. Rozhoduje o jakýchkoli otázkách týkajících se mnohostranných obchodních dohod. V období mezi konferencemi řídí WTO Generální rada, která se skládá z představitelů jednotlivých členských zemí. Má v zásadě stejné pravomoci jako Konference ministrů.

Jednotlivými oblastmi obchodu se zabývají pracovní orgány, jako jsou např. Rada pro obchod se zbožím, Rada pro obchod se službami, Rada pro obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví. Výkonnými orgány jsou jednotlivé výbory a pracovní skupiny, které se zabývají specializovanými součástmi obchodu (např. výbory pro zemědělství, pro přístup na trh, sanitární a fytosanitární opatření, technické překážky obchodu, subvence a vyrovnávací opatření, antidumping, celní hodnocení, pravidla původu zboží, licence, investiční opatření a ochranná opatření, pro obchod a rozvoj a další).

Sekretariát WTO poskytuje administrativní a technické zázemí uvedeným orgánům. V čele sekretariátu stojí generální ředitel WTO, volený členy na 4 roky. V současné době vykonává tuto funkci Roberto Azevêdo z Brazílie.

Sídlem WTO je Ženeva. 

Postavení České republiky ve WTO

Československo bylo zakládajícím členem GATT a nikdy z organizace nevystoupilo, i když se do r. 1989 aktivně nezapojovalo do její činnosti. Po rozdělení na Českou republiku a Slovenskou republiku se oba státy staly plnoprávnými členy GATT. Česká republika je zakládajícím členem WTO.

Dohody a ujednání WTO jsou základním smluvním rámcem, v němž realizujeme svou obchodní politiku, a to i po vstupu do Evropské unie dne 1. 5. 2005, kterým se změnilo postavení České republiky ve WTO. Nadále zůstává členem, v souladu se zásadami společné obchodní politiky EU však přestala samostatně jednat a vystupovat. EU je z hlediska zásad WTO považována za celní unii, za EU vystupují ve WTO zástupci Evropské komise. Společné přístupy EU k jednání WTO jsou formulovány v Bruselu, příp. na koordinačních schůzkách v Ženevě.

Společná obchodní politika (a tudíž i problematika WTO) je součástí vnější činnosti Unie, která je vytvářena Radou pro zahraniční věci (FAC). Na pracovní úrovni se otázky vyplývající z mnohostranné obchodní politiky včetně aktivit WTO řeší ve Výboru pro obchodní politiku (TPC).

Současná jednání WTO

Na základě rozhodnutí IV. Ministerské konference WTO v Doha byla v roce 2001 zahájena mnohostranná jednání o tzv. „Rozvojové agendě z Doha“ (Doha Development Agenda, DDA).

Mandát pro jednání přitom zahrnul prakticky všechny hlavní disciplíny WTO – zlepšení v přístupu na trh pro nezemědělské výrobky, zemědělské produkty včetně snížení domácích podpor a dalších otázek v oblasti zemědělství a v oblasti služeb úpravu mnohostranných pravidel obchodu, dále pak mechanismus urovnávání sporů, obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví a řadu dalších oblastí.

Jeho důležitou součástí byl tzv. princip jednotného závazku, který stanoví, že jednání budou zcela dokončena až po dokončení a vyvážení všech jejich částí. Základním rysem byl rozvojový aspekt, který se promítnul do všech jednání s cílem dosáhnout širšího zapojení rozvojových členů do mnohostranného obchodního systému.

V průběhu jednání se však ukázalo, že ambice byly nastaveny příliš vysoko a rozhodujícího průlomu přes výraznou snahu v jednáních nebylo dosaženo. Na vyjednáváních se začal postupně výrazně projevovat také vliv vývoje světové ekonomiky, především pak posílení postavení „emerging economies“ a s tím související změny rozložení sil ve světové ekonomice a obchodu, a v neposlední řadě i některé přetrvávající dopady ekonomické krize.

Klíčovým momentem pro další jednání se staly IX. (Bali, prosinec 2013) a zejména X. Ministerská konference (Nairobi, prosinec 2015). V Deklaraci ministrů z Nairobi členové poprvé oficiálně přiznali zásadní názorové rozdíly, pokud jde o uzavření DDA jako celku. Někteří členové trvali na dokončení dle původního mandátu, jiní tento cíl považovali za překonaný (nereálný) a požadovali zaujmout k jednáním nový přístup.

Všichni členové se zavázali jednat dále ve zbývajících oblastech DDA, někteří však požadovali začít jednat i o dalších, tzv. nových tématech, na něž se mandát nevztahuje, nicméně která v závislosti na aktuálním vývoji světového obchodu nabývají stále větší důležitosti (elektronický obchod, investice, obecně problematika globálních hodnotových řetězců apod.). V souladu s Deklarací však rozhodnutí o zahájení jednání o nových otázkách mělo být odsouhlaseno všemi členy. Mj. i vzhledem k tomu k žádnému pokroku, přes řadu pokusů, nedošlo.

XI. Ministerská konference (Buenos Aires, prosinec 2017) nepřinesla žádný pokrok v negociační agendě WTO. Nepodařilo se dosáhnout žádného substantivního výsledku v žádné z beztak omezeného počtu očekávaných oblastí a ani jasného pracovního programu do budoucna. Velmi omezeným mnohostranným výstupem je otázka subvencí do rybolovu, a to jen v podobě omezeného pracovního programu dalšího jednání.

Fakticky minimalistickými výsledky Konference jsou dále jen rozhodnutí ministrů o pokračování práce v rámci pracovního programu pro e-commerce spolu s dalším dvouletým prodloužením moratoria na cla v e-commerce, a obdobné prodloužení moratoria na uplatňování sporů plynoucích z nezaviněných a situačních stížností v dohodě TRIPS (Dohoda WTO o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví), kterých se podařilo dosáhnout na poslední chvíli, a dále velmi omezený pracovní program k problematice malých ekonomik.

Za relativně nový pozitivní moment lze označit společná prohlášení části členů v otázkách jako e-commerce, domácí regulace ve službách, záležitosti mikro, malých a středních podniků (MSMEs) či usnadňování investic. Ne jejich základě by nyní měla probíhat jednání s cílem případné pozdější multilateralizace dosažených výsledků. 118 členů a pozorovatelů WTO se v Buenos Aires připojilo ke  Společnému prohlášení k obchodu a posílení ekonomické pozice žen, tedy v oblasti genderových aspektů v mezinárodním obchodě.

Další doplňující informace lze získat v publikaci Understanding the WTO. K dispozici je také plná verze  Dohody o zřízení Světové obchodní organizace (2,6 MB) v českém jazyce.