1. Úvod
V roce 1995 obnovila ČR jako první z transformujících se zemí střední a východní Evropy vládní program zahraniční pomoci (Zásady pro poskytování zahraniční pomoci (UV č. 153/1995 ze dne 15. března 1995). Česká republika se zapojila do mezinárodní rozvojové spolupráce a poměrně rychle se vyrovnala s rolí tzv. nastupující dárcovské země (emerging donor country). Uplatnila při tom vlastní zkušenosti z procesu politické a ekonomické transformace v 90. letech 20. století, kdy poznala, jak prospěšná může být vhodně zaměřená pomoc druhých zemí na cestě k demokratické společnosti a fungující tržní ekonomice.
Česká republika přijala řadu klíčových opatření směrem k efektivnímu, jednotnému systému zahraniční rozvojové spolupráce. Díky těmto změnám je dnes ČR dárcovskou zemí, která s využitím svých specifických zkušeností přispívá k odstraňování chudoby a plnění Rozvojových cílů tisíciletí. Jako členský stát Evropské unie (EU), Organizace spojených národů (OSN) a Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) si ČR uvědomuje svoji přináležitost k rozvinuté části světa. Projevuje solidaritu s lidmi v chudých, málo rozvinutých zemích a cítí svůj díl zodpovědnosti na řešení globálních problémů, které do značné míry souvisejí s chudobou.