Projekt 22 Reforma vysokého školství (Strategie MK)



Obsah, charakteristika projektu

Cílem projektu „Reforma vysokého školství“ je reformovat systém vysokého školství tak, aby došlo k:

1. Posílení kvality VŠ;
2. Diverzifikaci VŠ.

Je třeba změnit současnou strukturu terciárního vzdělávání, kdy disproporční množství studentů získává magisterské tituly a kdy klesá kvalita vzdělávání. Je nutné postupně snižovat podíl studentů magisterských programů (MA) (na úkor bakalářských programů (BC)) a diverzifikovat nabídku vzdělání jak po stránce kurikulární, tak po stránce úrovně a formy vzdělání. Diverzifikované VŠ by tak i díky profesně orientovaným BC programům v součinnosti se zaměstnavateli měly lépe reflektovat potřeby trhu práce. Důležitým krokem při diverzifikaci VŠ je akceptace BC vzdělání jako základní úrovně VŠ vzdělání.

Je nutné zlepšit podporu nejnadanějších studentů i studentů ze znevýhodněného socioekonomického prostředí, stejně tak jako podporovat studenty technických a přírodovědných oborů. Stranou nesmí zůstávat ani internacionalizace studia, tedy volného pohybu studentů a pedagogických pracovníků v Evropě i mimo ni.

Na VŠ je zapotřebí zavést školné, které napomůže zodpovědnějšímu přístupu studentů při volbě oboru. Jeho zavedení ale musí předcházet vytvoření systému univerzálně dostupných kontingenčně splácených půjček (vratná finanční pomoc). Spolu s tím je vhodné změnit statut studenta jako na rodičích závislého dítěte, vytvořit systém nevratné a vratné finanční pomoci a zjednodušit příležitostnou práci studentů.

Úspěšná reforma také předpokládá změnu současného akreditačního procesu VŠ, s nímž souvisí zprostředkovávání a zveřejňování ukazatelů o vzdělávací nabídce. To předpokládá např. zpřístupnění dat ze Sdružené matriky studentů, (retrospektivní) pohled na průběh akreditačních procesů apod.

Kvalitě VŠ napomůže vytvoření systému monitoringu a hodnocení výsledků výzkumu a vývoje, který umožní efektivní usměrňování systému včetně financování.

Popis stávající situace, důvody řešení

V současnosti probíhá celá řada individuální národních projektů pro oblast terciárního vzdělávání financovaných ze strukturálních fondů.¹

Terciární vzdělávání vyžaduje vyšší diferenciaci škol a diverzifikaci systému vysokého školství jako takového, větší tlak na kvalitu, internacionalizaci² a diverzifikaci zdrojů financování a na užší propojení univerzitního vzdělávání s vědou a výzkumem a s podniky³. Protože klesá zájem o technické a přírodovědné obory jak na střední, tak i na terciární úrovni vzdělávání, je žádoucí udržovat dosažený podíl absolventů matematických, technických a přírodovědných oborů, a to kroky na více frontách: (i) Důrazem na efektivnější rozložení obsahu a náročnosti studia mezi BC programy a navazující magisterské (nMA) programy; (ii) Posilováním přirozených zájmů a dispozic absolventů základních a středních škol ke studiu těchto oborů (např. zvyšování matematické gramotnosti) a oslabováním příliš rozšířené averze k předmětům přírodních a technických věd již na základních školách (viz. projekt Změny obsahu vzdělávání); a (iv) Zkvalitněním kariérního poradenství. Případného zvýšení zájmu o tyto obory zdaleka nelze dosáhnout dnes populární marketingovou propagací, zavedením státní maturity z matematiky nebo omezováním možnosti studia v alternativních oborech.

Instituce terciárního vzdělávání v současnosti neodpovídají potřebám trhu práce. Přestože český systém středního vzdělávání je značně diverzifikovaný, terciární vzdělávání je diverzifikované nedostatečně. Vzhledem k formálnímu rozdělení pětiletých MA programů na BC a nMA, je v prvních třech letech studia soustředěna pozornost na teoretické znalosti a po získání BC titulu není zpravidla možné nastoupit do zaměstnání, aniž by zaměstnavatel neměl vysoké náklady na doškolení (oproti absolventům VoŠ, kteří jsou na praxi připraveni mnohem lépe).⁴ Proto většina studentů pokračuje ve studiu na nMA. Tento trend neodpovídá světovému vývoji. V ČR pokračuje v nMA více než 85 % studentů oproti předpokládaným 50 %. Změnou chápání BC titulu (jeho akceptací jako základní úrovně VŠ vzdělání) a jeho většímu přizpůsobení požadavkům praxe bychom se také mohli přiblížit požadavkům Strategie Evropa 2020, která si klade za cíl dosáhnout k danému datu u věkové skupiny 30-35 let alespoň 40% podílu osob s terciárním vzděláváním. nMA a Ph.D. programy také nejsou v tuto chvíli dostatečně propojeny s výzkumnou činností VŠ, což by se co nejdříve mělo změnit.

V současnosti jsou studenti považováni za závislé vyživované osoby. Pomoc s finančními náklady na jejich studium je pouze ve výši rodinných přídavků (max. Kč/měsíc 700,-), sociálního stipendia (Kč/měsíc 1.620,-; vypláceno čtvrtletně zpětně, vázáno na výši rodinných přídavků) a ubytovacího stipendia (v rozmezí Kč/měsíc 500-800,-; vypláceno čtvrtletně zpětně). Jiné systémové možnosti neexistují. V případě příjmově slabších rodin je proto problematické, ne-li nemožné, financovat děti na studiích. Zavedení půjček pro studenty pokrývající náklady spojené se studiem je tak nutností. Tyto půjčky by měly být omezeny dle dalších parametrů (odpovídající úročení, způsoby splácení, sankce a pokuty při nesplácení, stropy plateb a jejich časový horizont, odpuštění části školného za určitých podmínek apod.). S finanční podporou studentů také souvisí zjednodušení příležitostné práce studentů a její zvýhodnění pro zaměstnavatele, protože se v současnosti jeví jako příliš složitá a nemotivující zapojit se při studiu do chodu trhu práce.

Školné na VŠ má potenciál přinést do systému další potřebné prostředky a hrát autoregulační roli tím, že pomůže usměrnit poptávku a nabídku po jednotlivých vysokoškolských oborech studia. Výběr školného (obzvláště pokud je doprovázen zavedením půjček) zmenšuje nerovnosti mezi studenty soukromých a vysokých škol a omezuje daňovou regresivitu vysokoškolského systému. Školné sice nebude spásonosné, ale bude mít v řadě ohledů pozitivní přínos: (i) Racionalizace rozhodování uchazečů, studentů a škol; (ii) Cenný informační signál o nerovnováhách mezi nabídkou a poptávkou a o rozdílech v kvalitě vzdělávací nabídky; (iii) Autoregulační prvek v obtížně regulovatelném systému; (iv) Zdroj dodatečných prostředků na rozvoj úspěšných a poptávaných škol a vzdělávacích programů; (v) Nástroj umožňující výhodný export (prodej) vzdělávacích služeb zahraničním zájemcům o studium.

Výsledky českých VŠ v oblasti výzkumu a vývoje (VaV) nejsou v mezinárodním srovnání uspokojivé. Systém hodnocení výsledků VŠ ve VaV řídícím a řízeným subjektům neposkytuje potřebné informace o oborové a institucionální excelenci ve VaV ve vztahu ke světovým standardům a nevytváří žádoucí motivace, což brání efektivní alokaci finanční podpory na VaV a zdravé konkurenci nejen v sektoru VŠ. Nedávno zavedená metodika hodnocení výsledků VaV a na ní navázané institucionální financování VaV má v řadě oborů a ve společenskovědních především, negativní dopady na motivace k dosahování excelence. Absence kvalitního hodnocení výsledků VaV svazuje ruce státu při usměrňování a financování vzdělávací činnost VŠ.

Státní správa má k dispozici celou řada ukazatelů a informací, které by při jejich vhodně strukturovaném publikování mohly dobře posloužit uchazečům o studium v orientaci. Tyto informace (např. informace ze Sdružené matriky studentů, z MŠMT, akreditačních procesů apod.) by měly být publikovány on-line, přičemž by neměly mít podobu žebříčku. Každý uchazeč je individuální a bude si vybírat podle svých požadavků. Rozšířením těchto informací se přispěje k informovanosti uchazečů a jejich větší spoluodpovědnosti při rozhodování o budoucím studiu. Tyto kroky by měly být implementovány bez ohledu na European Standards and Guidelines for Quality Assurance.

zpět na začátek

Příklad ze zahraničí

Ve Finsku probíhala vlna reforem od sedmdesátých let. Významná vlna reforem v rámci terciárního vzdělávání proběhla koncem devadesátých let. Mimo jiné byla jejich hlavním obsahem decentralizace, deregulace (včetně deregulace akreditací), odpovědnost vysokých škol za kvalitu své výuky a internacionalizace studia. Obsahovala také rozdělení VŠ programů na prakticky orientované (vzdělávají se na polytechnikách) a VŠ univerzitního typu. Součástí reforem bylo jasně definované poslání a role instituce. VŠ mají ve Finsku silnou vazbu na stakeholdery, kteří se podílejí i na jejich řízení. V průběhu reforem také došlo k redukci počtu VŠ. V tomto trendu chce Finsko pokračovat až do roku 2020.

Inspiraci je také možné hledat v ostatních skandinávských zemích, ve Velké Británii, a v zemích Beneluxu.

zpět na začátek

zpět na začátek

zpět na začátek

Popis realizace projektu

Popis realizace

Úspěšná realizace projektu je závislá na následujících zpravidla paralelně probíhajících krocích.

Pro zvýšení kvality a výkonu VŠ je nutné upravit zásady a pravidla financování VVŠ, zavést indikativní soustavu ukazatelů výkonu ve vysokém školství spolu s institucionálními rozvojovými plány a také kontraktové financování VŠ. VŠ je nutné podpořit v implementaci národního kvalifikačního rámce vysokoškolského vzdělávání včetně důsledné implementace výstupů z učení v rámci ECTS a European Standards and Guidelines for Quality Assurance na institucionální a systémové úrovni, dále pak v rozvoji vnitřních systémů zajišťování kvality a posílení významu vnitřního hodnocení kvality studijních programů na VŠ.

Akreditační proces VŠ je nutné zjednodušit a přenést váhu z formálních ukazatelů na ukazatele kvalitativní. Především musí být možné neudělit nebo odebrat akreditaci z důvodu neplnění kvalitativních ukazatelů. Váha akreditace musí být přenesena z oborů na celé instituce. Měly by být také zajištěny podmínky pro pravidelnou evaluaci VŠ nezávislými tuzemskými i zahraničními institucemi (z hlediska European Standards and Guidelines for Quality Assurance), což zabezpečí i mezinárodně srovnatelné výstupy VŠ.

Internacionalizaci studia je zapotřebí usnadnit podporou inbound i outbound mobilit studentů a pracovníků VŠ, buď vytvořením nových stipendijních programů, nebo zjednodušením čerpání prostředků ze současných programů a zlepšení povědomí o nich; v nejzazším případě (pokud by prostředky byly zjevně nedostačující) i navýšením jejich objemu. Internacionalizace se může dále prohlubovat díky podpoře vytváření společných studijních programů (joint degree) českých a zahraničních VŠ (to vyžaduje úpravu zákona o VŠ, lepší připravenost studijních programů v cizích jazycích a plnou integraci ECTS na českých školách ve smyslu uznávání a kompenzování předmětů), dále také podporou vytváření mezinárodního prostředí na VŠ (tzv. internationalization at home) a v neposlední řadě propagací českého vysokého školství v zahraničí.

K tomu, aby byli uchazeči o VŠ studium dobře obeznámeni s úrovní školy a mohli se rozhodnou podle svých preferencí, je nutné začít pracovat na standardech kvality VŠ a zavedení monitoringu jejich kvality. Tyto informace je pak nutné systematicky předkládat uchazečům na jednom místě.

Aby zavedení školného nevedlo k nepříznivé selekci studentů, je zapotřebí nejdříve připravit systém dostupných půjček pro všechny zájemce o studium na VŠ. Jeho implementace, resp. spuštění, musí chronologicky předcházet výběru školného (MŠMT předpokládá přijetí zákona o finanční pomoci studentům (návrh VZ na prosinec 2011, návrh zákona na 2. čtvrtletí 2012)).

Jedním z dalších nutných kroků je diverzifikace škol prostřednictvím studijních oborů, a to na školy výzkumné, vzdělávací a praktické, které budou vzdělávat odborníky MA a BC úrovně včetně prakticky orientovaných BC oborů. To předpokládá zhodnocení stávajících pravidel a identifikaci těch, které je vhodné zrušit či změnit (toto je zapotřebí provést ve smyslu politik založených na evidenci). Stejně tak je nutné vypracování legislativy upravující současný stav VŠ a univerzit. (V tomto směru už MŠMT podniklo určité kroky změny v legislativě týkající se terciárního vzdělávání – přijetí zákona o terciárním vzdělání (ZTV) a zákona o finanční pomoci studentům). Momentálně platí zákon č. 111/1998 o vysokých školách. Návrh věcného záměru ZTV by měl být předložen vládě v listopadu 2011 s tím, že v účinnost by měl vejít od r. 2013. Plánuje se s přechodným obdobím 4-5 let. Klíčovou roli by měly mít samy VŠ, které mají na základě ZTV přijmout své autonomní statuty. Kvalitu a rychlost diverzifikace VŠ také podpoří zavedení nové metodiky hodnocení vědeckovýzkumné a umělecké činnosti VŠ. Zvýšením počtu prakticky orientovaných BC absolventů se VŠ otevírá prostor k propojení vzdělávací sféry a praxe prostřednictvím různých typů partnerství, což vyžaduje legislativní úpravu. V tomto smyslu je nutný rozvoj intersektorální mobility mezi vysokoškolskými institucemi a subjekty praxe, rozvoj podnikatelského prostředí na VŠ, zapojení odborníků z praxe do výuky na VŠ a konečně také implementace národního rámce kvalifikací.

Výstupy projektu

• Kvalitní a diverzifikované vysoké školství
• Lépe informovaní uchazeči o studium na VŠ
• Tlak na kvalitu, konkurence mezi VŠ
• Jednodušší, přehlednější a transparentnější akreditační systém
• Větší internacionalizace VŠ a VaV
• Financování VŠ podle jejich opravdové přidané hodnoty
• Změna vnímání BC vzdělání, jeho akceptace jako dokončeného VŠ vzdělání veřejností a především státní správou

zpět na začátek

1. Zajišťování a hodnocení kvality v systému terciárního vzdělávání; Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání; Podpora technických a přírodovědných oborů; Systémová podpora efektivního řízení institucí terciárního vzdělávání a výzkumných a vývojových organizací; Mezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v ČR a implementace jeho výsledků do strategických dokumentů; Efektivní transfer znalostí a poznatků z výzkumu a vývoje do praxe a jejich následné využití; Reforma terciárního vzdělávání (Navržení optimálního systému řízení a financování (a jejich vzájemné provázanosti) terciárního vzdělávání v České republice).
2. Současná data ukazují, že pouze 5,5 % absolventů VVŠ má zahraniční zkušenost v délce min. 1 měsíce. Záměrem EU přitom je, aby v roce 2020 bylo 20 % absolventů VŠ se zahraniční zkušeností. S tím souvisí i možnosti studia v cizích jazycích a rozvoj vhodných služeb pro zahraniční i české studenty a pedagogy (rozšíření ECTS systému na českých VŠ, jeho pochopení a užívání nejen jako administrativního prostředku, uznávání, resp. kompenzace v zahraničí vystudovaných předmětů apod.).
3. V roce 2020 budou dle odhadů vysokoškoláci představovat okolo 25 % pracovní síly, zatímco míst pro ně určených (v dnešním chápání) bude jen 20 %. V takovém případě budou absolventi nuceni obsazovat méně kvalifikované profese. Tomu mohou VŠ předejít spoluprácí s budoucími zaměstnavateli absolventů, čemuž odpovídají i zahraniční trendy. Na druhé straně se v řadě zemí ukázalo, že v důsledku technologického pokroku země rostla poptávka po vysoce vzdělané pracovní síle než její rychle rostoucí nabídka.
4. Problematika VoŠ není v současnosti dořešena. VoŠ studuje cca 8 % studentů terciárního sektoru. V nejbližší době se počítá se začleněním VoŠ do studijních programů krátkých cyklů v rámci VŠ, což je v souladu s doporučeními odborníků OECD z roku 2006.

zpět na začátek

• obsah Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR
• diskusní fórum ke Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti ČR