Pravidla týkající se obsahu smluv

Rozdíly týkající se obsahu smluv uzavíraných mezi podnikateli a se spotřebiteli.

Obchodní podmínky

Část obsahu smlouvy bývá v praxi často určena v obchodních podmínkách, tedy mimo vlastní tělo smlouvy, ve zvláštním předpřipraveném dokumentu. Aby se obchodní podmínky staly součástí smlouvy, musejí být k nabídce připojeny nebo stranám známy.

Uzavírá-li se spotřebitelská smlouva, spotřebitel musí mít navíc možnost se s obchodními podmínkami seznámit před uzavřením smlouvy. Musí se jednat o skutečnou možnost. Čas k prostudování obchodních podmínek tedy musí odrážet jejich rozsah a složitost. Není-li tato podmínka splněna, obchodní podmínky se součástí smlouvy nestanou.

Uzavírají-li smlouvu dva podnikatelé a jedná-li se o obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi, lze je učinit součástí smlouvy i pouhým odkazem na ně.

Zákaz zneužívajících ujednání ve smlouvě

Ve spotřebitelských smlouvách nesmějí být obsažena zneužívající ujednání.

Zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Taková ujednání jsou neplatná, ať jsou obsažena v samotném těle smlouvy, nebo v obchodních podmínkách a bez ohledu na to, zda bylo ujednání individuálně projednáno, nebo nikoliv. Vedle této obecné klauzule občanský zákoník vypočítává konkrétní klauzule, které spotřebitelská smlouva nesmí obsahovat. U vypočtených klauzulí již není třeba zkoumat, zda jsou zneužívající i podle obecné klauzule.

Na vztahy podnikatelů se tato úprava nepoužije, přesto zde určitá mírnější pravidla platí.

Podnikatelům je obecně zakázáno zneužívat svého hospodářského postavení a svých odborných kvalit k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Slabší stranou může být i jiný podnikatel.

I ve vztazích mezi podnikateli probíhá obsahová kontrola obchodních podmínek podle obecné úpravy: ustanovení, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana výslovně.

Obdobné pravidlo platí i pro tzv. adhezní smlouvy, tedy smlouvy, jejichž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Zde navíc platí, že doložky v adhezních smlouvách, které jsou pro slabší stranu zvláště nevýhodné, aniž je pro to rozumný důvod, jsou neplatné. Podnikatelé mohou uvedená pravidla vyloučit – to však neplatí, pokud druhá strana prokáže, že doložka uvedená mimo vlastní text smlouvy a navržená druhou smluvní stranou hrubě odporuje obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku.

Výklad smlouvy ve prospěch spotřebitele

Pro všechny spotřebitelské smlouvy platí pravidlo, že je-li možné obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Jedná se o konkretizaci obecného pravidla, podle něhož v pochybnostech převáží výklad, který jde k tíži toho, který výraz ve smlouvě použil jako první. Spotřebitelské smlouvy jsou totiž zpravidla sepsány podnikatelem.

číst dále