Albánie

V říjnu 2021 podepsaly Albánie, Severní Makedonie a Bulharsko memorandum o spolupráci na panevropském koridoru VIII, který vede z italského přístavu Bari do albánského přístavu Dures a odtud do Tirany, Vlore a přes Elbassan na hranici Severní Makedonie a dále do Bulharska. Koridor zahrnuje přístavy, železnici, dálnice a letiště. 

Největším projektem z oblasti letecké infrastruktury je výstavba nového mezinárodního letiště ve Vlorë. Součástí letiště bude logistické centrum napojené na dálniční, železniční i námořní síť. Nové letiště staví konsorcium švýcarské, turecké a kosovské firmy. Dodávka má být uskutečněna na bázi BOT, dodavatel stavbu zainvestuje a bude letiště následně provozovat po dobu 35 let. Náklady na výstavbu činí 2,6 mld. CZK, výstavba potrvá 3 roky, uvedení do provozu se očekává v roce 2025. Kapacita letiště má být 2 mil. cestujících ročně, rok po otevření se očekává 465 tis. cestujících. Vláda investorovi garantuje minimální příjem ve výši 3,5 mld. CZK během prvních 10 let provozu. Velvyslanectví v Tiraně je v kontaktu s investorem, který poptává technologie pro navádění letadel (AMLAT) a řízení letového provozu a také technologie pro provoz letištního terminálu. 

Druhé mezinárodní letiště bude postaveno blízko turistického střediska albánské riviéry Saranda v údolním horském městě Girokastra. Tendr na jeho výstavbu se očekává v roce 2025 a dodávka bude s největší pravděpodobností též na bázi BOT. 

V roce 2023 došlo k zahájení realizace projektu postupné instalace inteligentních dopravních systémů (ITS) pro meziměstskou silniční dopravu. Prvními úseky, kde má být ITS zaveden, budou dálnice A1:Tirana-Durres a A3: Tirana-Elbassan. Součástí projektu je i výstavba monitorovacího a řídícího centra v Tiraně. První fázi projektu získalo konsorcium albánské a turecké firmy. Projekt je součástí nově vytvořené Národní strategie zavádění ITS, která má postupně integrovat albánskou dopravu do multimodálního systému mezievropské dopravy dle standardů EU. 

Albánské ministerstvo infrastruktury ve spolupráci s magistrátem Tirany chystá projekt na vybudování tří páteřních linek tzv. Bus Rapid Transit systém obsluhovaných elektrobusy. Kromě dodávky elektrobusů bude projekt zahrnovat i dodávky nabíjecích stanic, výstavbu depa, řídící centrum a elektronicky odbavovací systém pro cestující. Projekt je ve fázi výběru konzultační firmy, která má zajistit vypracování studie, vypracování podkladů pro vypsání tendru na dodávku, vypracování projektu a stavební a investiční dozor. Tendr na dodávku vozidel by měl být vypsán koncem roku 2024 nebo počátkem roku 2025. Projekt ve výši 110 mil. EUR bude financován úvěrem od KfW ve výši 50 mil. EUR, grantem od WBIF ve výši 31,2 mil. EUR a zbylých 29,17 mil. EUR bude poskytnuto magistrátem Tirany. Doba implementace projektu, včetně přípravných konzultačních prací je stanovena na 60 měsíců. 

Největším silničním projektem je výstavba 6 km dlouhého tunelu pod průsmykem Logara. Tunel staví konsorcium tureckých firem. Náklady na výstavbu činí 3,5 mld. CZK, doba výstavby 3 roky. Práce byly zahájeny v listopadu 2021. 

S rekonstrukcí největšího albánského přístavu Durres, který se změní v turistickou zónu, terminál osobní dopravy a kotviště soukromých jachet, má pomoci přední dubajský developer s investicí ve výši 50 mld. CZK. Projekt přinese řadu příležitostí od projekčních prací přes dodávky stavebních materiálů, technického zabezpečení budov, informačních a komunikačních technologií až po vybavením interiérů luxusních hotelů a nákupních center, např. dekorativním osvětlením. Vláda připravuje v blízké budoucnosti i rekonstrukce přístavů Vlorë a Sarandë.

Celkem je v Albánii instalováno 677 km jednokolejných tratí. Elektrifikace neexistuje. Tratě jsou ve velmi špatném stavu, někde je z bezpečnostních důvodů povolena pouze nákladní doprava. Albánská vláda zahájila postupnou rekonstrukci a modernizací nejvíce potřebných úseků, na kterých dojde k úpravě podloží, aby splňovalo evropskou normu rychlosti do 100km/hod (nyní max. povolená rychlost je 60 km/hod) a zatížení vozové nápravy do 22,5 t. Dojde též k modernizaci signalizačních a zabezpečovacích systémů. 

Modernizace tratí započala úsekem Tirana-Durrës (součást panevropského koridoru VIII) o délce 39 km. Tendr na rekonstrukci vyhrála v roce 2021 italská firma s cenou 1,7 mld. CZK, která je hlavním dodavatelem stavebních prací. Subdodávky v podobě signalizační a zabezpečovací techniky dodá americká firma, signalizační systémy pro lokomotivy další italská. Projekt je financován půjčkou od Evropské banky pro rekonstrukci a rozvoj (EBRD) ve výši 1,5 mld. CZK a grantem od Western Balkans Investment Framework (WBIF) ve výši 885 mil. CZK, částečně též z prostředků albánské vlády (cca 20%). Práce byly zahájeny koncem roku 2021, doba výstavby se předpokládá 30 měsíců, výstavbu nicméně prodlouží dodatek ke kontraktu na elektrifikaci tratě. Pravděpodobné uvedení do provozu je rok 2025. 

Druhým úsekem v pořadí pro modernizaci je trať vedoucí na hranice s Černou Horou, konkrétně úsek Vore-Hani Hotit v délce 140 km s odhadovanými náklady na rekonstrukci ve výši 8,1 mld. CZK. Prováděcí projekt financovaný ve výši 112 mil. CZK prostřednictvím grantu WBIF je hotov, tendr na realizaci by měl být vypsán v průběhu roku 2024. Financování zajištěno prostřednictvím EIB a EBRD. Trať má být elektrifikována. 

Dalším úsekem je trať Durrës-Rrogozhinë-Elbasan-Pogradec, pro který byla v roce 2018 vyhotovena studie financovaná z prostředků Western Balkans Investment Framework. Tento úsek o celkové délce 151 km bude za účelem rekonstrukce rozdělen do několika částí, z nichž má nejvyšší prioritu úsek Durrës-Rrogozhinë o délce 33,5 km s  náklady ve výši 1,3 mld. CZK, na který je již vyhotoven projekt. Tendr na realizaci by mohl být vypsán již v roce 2024. Trať je součástí South East Pan European Corridor VIII (Durres-Skopje-Sofia). 

Ve střednědobém horizontu má být realizován úsek Rroghozine-Elbasan-Pogradec a navazující propojení až na hranici s Makedonií. Úsek si vyžádá náklady 5,2 mld. CZK, studie proveditelnosti financovaná ze strany WBIF je již hotova. 

V dlouhodobém horizontu je plánován projekt propojení albánské železnice s řeckou úsekem Pogradec-Kapshtica-Kristalopigi – Florina – Soluň, kde dojde k napojení na TEN-T Orient/East Med Rail Corridor (Hamburg-Soluň). Pre feasibility study byla dokončena, projekt je součástí INTERREG Albania-Greece Program IPA CBC (Instrument for Preaccession Assistance Cross Border Cooperation). Projekt si vyžádá náklady ve výši 3,7 mld. CZK. 

Vozový park albánských železnic je v žalostném stavu, všechny lokomotivy jsou československé provenience. Jedná se o diesel-elektrické lokomotivy řady T 669 firmy ČKD vyrobené v letech 1968-1990 (tzv. Čmelák), kterých bylo postupně z Československa dovezeno do Albánie 62 ks. V provozuschopném stavu je však v současné době méně než třetina. V roce 1988 a v průběhu devadesátých let bylo dovezeno i několik second-hand německých lokomotiv, které však také již nejezdí. Po rekonstrukci tratí nebudou stávající lokomotivy vyhovovat novým požadavkům na rychlost, bezpečnost a komunikaci s dispečinkem. V roce 2019 byla proto firmou CZ LOKO předána albánské straně studie proveditelnosti na jejich modernizaci. Zda se však vláda k modernizaci lokomotiv odhodlá není stále jisté, ve hře je i varianta nákupu lokomotiv nových. Kromě lokomotiv nastane v budoucnu i potřeba nových osobních a nákladních vagónů. Ty stávající jsou second-hand vozy nakoupené v 90. letech z Německa, Rakouska, Itálie a Polska.

V souvislosti se zahájením rekonstrukce železniční trati spojující dvě největší albánská města Tirana a Durres (34 km) připravují Albanian Railways nákup 7 ks osobních elektrických příměstských vlakových souprav se 3 vagony (tzv. Electric Multiple Unit Regional Vehicle). Tendr má být vypsán v druhé polovině roku 2024 nebo 2025. Ve hře je i možný pronájem tratě soukromému koncesionáři, který by si příslušné vozové jednotky opatřil sám (pravděpodobně jako secondhand).

Albánie využívá na výrobu elektrické energie výhradně vodní elektrárny. Jednostranná závislost na vodních zdrojích však představuje riziko v případě slabých srážek, a proto se vláda rozhodla výrobu elektrické energie diverzifikovat cestou výstavby solárních a větrných elektráren. Albánie má pro výrobu solární energie velký potenciál, počet hodin slunečního svitu se pohybuje od 2 100 do 2 700 za rok, což je dvakrát více než v České republice. Záměrem vlády je dosáhnout v příštích 5 letech podílu solární energie na celkových kapacitách ve výši 25 % (cca 850 MW). 

Vláda výstavbu a provoz velkých „strategických“ solárních elektráren přenechala plně soukromým investorům. Ti se však musí o příslušnou licenci utkat mezi sebou v aukci. Stát garantuje po dobu 15 let výkupní množství elektřiny, což bývá obvykle 50-70 % instalované kapacity, a tuto elektřinu bude kupovat za v aukci investorem nabídnutou nejnižší výkupní cenu. 

V polovině ledna 2024 byla vyhlášena třetí státní aukce na výstavbu a provoz solárních parků až do celkové instalované kapacity ve výši 300 MW, z čehož na jednoho nabízejícího připadne minimálně 10 MW a max. 100 MW. Uzávěrka aukce je 17. května 2024, k vyhlášení vítězů má dojít 10. července 2024. Oproti minulým aukcím si nyní nabízející musí vhodnou lokalitu vytipovat sami a předložit závazek vlastníka pozemku tento pro stavbu elektrárny prodat či pronajmout. Současně musí předložit studii sociálních a environmentálních dopadů elektrárny na danou lokalitu. Znalost místního prostředí bude proto pro investory nezbytná. Stát bude opět garantovat výkup elektřiny za nejnižší nabídnutou cenu po dobu 15 let. Státem maximálně akceptovatelná cena byla pro tuto aukci stanovena na 59,97 EUR za 1 MWh.

Historicky první vládní aukci na velkokapacitní solární park Karavasta o instalovaném výkonu 140 MW vyhrála v roce 2020 francouzská firma Voltalia s cenou 24,89 EUR/MWh fixovanou po dobu 15 let. Stát tedy bude po dobu 15 let za tuto cenu odebírat 70 MW kapacity, druhá polovina bude prodávána na volném trhu. Elektrárna byla uvedena do zkušebního provozu koncem roku 2023. Náklady na výstavbu činí 125 mil. EUR. Firma obdržela licenci na provoz elektrárny po dobu 30 let. Svoji velikostí jde o největší solární elektrárnu na Balkáně. Druhým velkým projektem ve výstavbě je solární park Spitalla o instalovaném výkonu 100 MW, z čehož 70 MW bude rezervováno pro odkup státem po dobu 15 let za cenu 29,89 EUR/MWh a 30 MW instalovaného výkonu bude určeno pro nabídku na volný trh. Aukci vyhrála opět francouzská firma Voltalia, kontrakt byl podepsán v roce 2021, elektrárna je ve výstavbě, uvedení do provozu se očekává v roce 2024. 

Kromě účasti v aukcích vypisovaných Ministerstvem infrastruktury a energetiky mohou zájemci o provozování solárních elektráren požádat příslušné ministerstvo o schválení individuálního projektu. V roce 2022 bylo takto schváleno 7 projektů s celkovým instalovaným výkonem 300 MW, z nichž jsou 3 elektrárny o výkonu 50 MW (Blue1, Blue2 a Nova Solar) a zbylé 4 o výkonu do 25 MW. Současně bude uvedeno do provozu cca 20 malých zdrojů do 5 MW. 

Ministerstvo infrastruktury a energetiky Albánie připravilo též program výstavby větrných elektráren formou udělování licencí soukromým investorům na základě mezinárodních aukcí. Aukce je dvoukolová, v prvním kole se posuzují reference z oboru a finanční zázemí investorů. V druhém kole pak technické a finanční nabídky. Lokality jsou dané, investoři si nicméně mohou vybrat jednu nebo i více z nich. Volitelná je i velikost investice od 10 MW do 75 MW. Stát bude garantovat výkupní množství a cenu elektřiny po dobu 15 let. Všechny projekty budou tzv. „utility-scale on-shore wind power plants, což jsou energetické zdroje instalované na pevnině a napojené na distribuční síť. Celková výše licencí udělených v první aukci má být 100-150 MW. Projekt je finančně a technicky podpořen Evropskou bankou pro rekonstrukci a rozvoj, která se podílela na přípravě technické studie jednotlivých lokalit. Do pěti let má být uvedeno do provozu celkem 350-400 MW instalovaného výkonu větrných zdrojů, což představuje 12 % energetického mixu v roce 2028.

První aukce byla vypsána v roce 2021, v září 2022 bylo ze 16 zájemců vybráno 6 firem, které byly z Turecka, Francie, Rakouska a Albánie. Tyto firmy postoupily do druhého kola, kde měly předložit technickou a cenovou nabídku s max. výkupní cenou ve výši 75 EUR/MWh. Koncem července 2023 vláda vyhlásila vítěze, kterým se stalo konsorcium francouzské a albánské firmy s bezkonkurenční cenou 44,88 EUR/MWh a nabídnutým instalovaným výkonem 75 MW. Vzhledem k tomu, že nabídku pro druhé kolo podaly z kvalifikovaných firem pouze tři, vláda rozhodla udělit licence též zbývajícím dvěma firmám/konsorciím. Celková výše licencí udělených v první aukci se proto zvýšila na 222,5 MW instalovaného výkonu. První větrné elektrárny z této aukce mají být připojeny na síť již v roce 2025. 

Kromě účasti v aukcích vypisovaných Ministerstvem infrastruktury a energetiky mohou zájemci o provozování větrných elektráren požádat o schválení individuálního projektu. V dubnu 2022 byl takto schválen projekt z roku 2008, kterým je výstavba větrné elektrárny v oblasti Lezhe a Shenjin. Elektrárnu postaví a bude provozovat konsorcium italské a albánské firmy. Jedná se o dva solární parky s 39 turbínami a instalovaným výkonem 234 MW. Práce na tomto projektu byly již zahájeny a první turbína by měla dodávat elektřinu již v roce 2024. Projekt přijde na 244 mil. EUR. U těchto individuálních projektů však stát výkupní množství a cenu předem negarantuje. 

Potenciál pro výrobu větrné energie je značný, zejména v oblastech kolem pobřeží Jaderského moře. Roční průměrná rychlost větru se pohybuje mezi 6-8m/s a průměrná energetická hustota větru je mezi 250-600 W/m2. Možnosti jsou minimálně pro výstavbu 20 větrných parků s celkovým instalovaným výkonem více jak 2 000 MW. 

Postupně dochází i k modernizaci přenosové a distribuční sítě, aby nedocházelo k výpadkům elektřiny z důvodu výkyvů v odběrech. EBRD za účelem modernizace distribuční sítě poskytla státní distribuční společnosti OSHEE půjčku ve výši 1,75 mld. CZK. Projekty pokryté půjčkou počítají se zaváděním technologií na snižování ztrát v distribuci (cca 22 %) cestou tzv. „smart grid“ a pomocí digitalizace sítě. Největším projektem bude výstavba moderní rozvodny vysokého napětí v Tiraně, která bude umístěná v podzemí města. Na modernizaci distribuční sítě poskytla v listopadu 2021 půjčku ve výši 1, 25 mld. CZK i francouzská rozvojová agentura AFD. 

Státní přenosový operátor OST plánuje v letech 2024-26 investovat do modernizace přenosové sítě 400 kV a 110 kV celkem 3,3 mld. CZK. Zejména přenosová síť 110 kV, včetně rozvoden, je velmi zastaralá a má za sebou více jak 50 let provozu. 

V oblasti dálkových vedení se připravuje projekt výstavby propojení vedením 400 kV se Severní Makedonií (součást koridoru VIII propojující Itálii, Albánii, Severní Makedonii a Bulharsko) s odhadovanými náklady ve výši 1,8 mld. CZK (z čehož 1,0 mld. CZK poskytne německá rozvojová banka KfW). Výstavba na makedonské straně započala v roce 2021, na albánské straně byl zatím vybrán dodavatel, kterým je konsorcium turecké firmy a albánského výrobce stožárů a albánské montážní firmy. Práce na vedení dlouhém 130 km (úsek Fier-Elbassan o délce 74 a úsek Elbassan-Qafe Thane o délce 56 km) by měly být zahájeny v roce 2023. Projekt zahrnuje i výstavbu 3 nových rozvoden 400/110kv v oblasti Elbassanu a modernizaci rozvodny 400/110 kV v regionu Fier. Albánie je v současné době propojena vedením 400 kV pouze s Kosovem a Černou Horou. 

V souvislosti s účastí na COP 26 si vláda stanovila za cíl závazek redukce CO2 emisí o 20,9 % do r. 2030 a dosáhnutí uhlíkové neutrality do roku 2050.

Ministerstvo infrastruktury a energetiky Albánie nabízí zahraničním investorům možnosti v oblasti prospekce a těžby chromitové rudy ve čtyřech oblastech země, každé o velikosti cca 1 000 km 2. Minimální roční investice se pohybují kolem 5 mil. CZK. Koncese uděluje na základě výběrového řízení Národní agentura pro přírodní zdroje. 

Zásoby nerostných surovin zahrnují chrom (32,8 mil. tun), měď (53 mil. tun), feronikl (220 mil. tun), vápenec, pískovec, asfalt a přírodní bitumen, dekorativní vápenec a dekorativní masivní pískovec. Jádrem těžebního průmyslu je výroba chromu, mědi, železa, niklu, bitumenu a inertních minerálů, které se používají jako materiály ve stavebním průmyslu. 

Budoucí orientace albánského těžebního průmyslu je zaměřena nejen na zvýšení těžby tradičních surovin (chrom, měď a nikl), ale také na rozšíření způsobů jejich zpracování. Variabilita finálních produktů by se měla promítnout do větší konkurenceschopnosti na zahraničních trzích. Potenciál vidí vláda i v rozšíření výroby dalších materiálů, jako je bitumen, basalty a dekorativní kameny. 

Vláda při rozvoji odvětví sází především na zahraniční investory, kteří by měli přinést moderní těžební a zpracovatelské technologie. Příležitosti se však naskýtají i v dodávkách těžební techniky místním i zahraničním těžebním společnostem operujícím na albánském trhu. 

Albánie se snaží získat nové investory i do průzkumu a těžby ropy. Zájemci z řad zahraničních i místních firem se mohou účastnit tendrů, které průběžně vypisuje Národní agentura pro přírodní zdroje. Podnikání v této oblasti není v místních přírodních podmínkách snadné, ale může se vyplatit. Svědčí o tom i nedávný objev nového naleziště nizozemskou ropnou společností, která narazila na ropný pramen v oblasti Girokastra s možností těžby přes několik tisíc barelů ropy denně. Zájem o těžbu albánské ropy má dále italská firma, která podepsala kontrakt na prospekci a těžbu v oblasti Dumre o velikosti bloku 587 km2.

Těžba ropy není výrazná a zdaleka neodpovídá ropnému potenciálu země. Největším producentem ropy je čínská firma, která v  Albánii působí od roku 2004 a podílí se na celkové těžbě z 90 %. Druhým největším producentem je albánský státní podnik s podílem 6%. Zbylý podíl připadá nově na nizozemskou firmu. Průměrná denní těžba ropy činí 14 tis. barelů ropy denně, což Albánii řadí na 71. místo na světě vedle zemí jako je Srbsko či Maďarsko. Ropné rezervy Albánie jsou nicméně v porovnání s těmito producenty více jak dvojnásobné. Albánie disponuje ložisky ropy o prokázané velikosti 220 mil. barelů a ložisky plynu o velikosti 5,7 mld. m3. Ložiska ropy jsou situována na pevnině, blízko pobřeží. Z tohoto pohledu patří Albánie k evropským zemím s největšími „onshorovými“ zásobami. Ropná oblast Patos-Marinëz-Kolonjë je uznávána jako největší ropné pole v kontinentální Evropě. Zemní plyn se netěží vůbec a ani do budoucna se s jeho těžbou zatím neuvažuje. Veškerá vytěžená ropa se vyváží, což z ní činí produkt s nízkou přidanou hodnotou. Jediná místní rafinérie je již několik let zavřená a potýká se s opakovanými změnami vlastníků. 

V roce 2020 dokončený tranzitní plynovod TAP, vedoucí z Řecka přes Albánii do Itálie, otevřel Albánii možnost využití zemního plynu v průmyslu, energetice a domácnostech. Albánie, stejně jako Černá Hora a Kosovo, není zatím připojena na žádnou regionální síť zemního plynu a ani sama zemní plyn netěží. Funkční plynová distribuční síť neexistuje. Dohoda albánské vlády s vedením TAP o vytvoření terminálu Fier pro napojení budoucí albánské distribuční sítě byla podepsána v červenci 2021. Distribuční terminál umožní dodávky plynu v obou směrech, neboť se uvažuje o jeho propojení s projektem terminálu na dovoz kapalného zemního plynu (LNG) z USA v přístavu Vlora. 

Snaha Evropy o zbavení se závislosti na ruském plynu přiměla Albánii přehodnotit priority projektů spojených s plynofikací země. Budování distribuční sítě bylo na čas odloženo a prioritu dostal projekt výstavby LNG terminálu v přístavu Vlora a jeho napojení obousměrným plynovodem o délce 40 km na plynovod TAP v oblasti Fier za účelem reexportu plynu do Evropy. Současně bude vybudována i přípojka k nedaleké tepelné elektrárně Vlora a její přeměna na plyn. Projekt je ve fázi přípravy Terms of Reference pro vypsání mezinárodního tendru na výběr EPC dodavatele. Financování bude řešeno jako PPP (BOT) projekt. Dodavatel tak výstavbu LNG terminálu a jeho propojení s plynovodem TAP a elektrárnou Vlora též zafinancuje. Tendr na EPC dodavatele má být vypsán v roce 2024-2025. 

S budováním vlastní distribuční sítě bude Albánie postupovat velmi pomalu. Začne se nejprve pilotními projekty v oblastech blízko terminálu plynovodu TAP u města Fier a u města Korča. Po vyhodnocení finanční návratnosti těchto pilotních projektů přijdou teprve na řadu velké aglomerace, jako je Elbassan, Durres nebo Tirana, a to nejdříve v horizontu příštích 10 let. Součástí plynofikace Albánie má být řada projektů, z nichž možno jmenovat např. napojení tepelné elektrárny Vlora o výkonu 97 MW, vybudování velkokapacitního podzemního zásobníku plynu v oblasti Dumre, napojení průmyslových závodů na zpracování rud v oblasti Ebasan. 

Plynofikaci oblastí severní Albánie, reexport plynu z budoucího přístavního LNG terminálu Vlora do zemí Jižní a Střední Evropy a propojení stávajícího plynovodu TAP s plynovou soustavou Chorvatska umožní Transitní plynovod IAP (Ionian Adriatic Pipeline), který je společným projektem Albánie, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory a Chorvatska. Plynovod o celkové délce 516 km (z toho 167 km na albánském území) povede z albánského Fieru do chorvatského Splitu a měl by přepravit ročně 5 mld. m³ plynu z Ázerbájdžánu do zemí Jižní a Střední Evropy. Práce na albánské části plynovodu měly započít v roce 2021, ale byly na několik let odloženy. Předpokládaná doba výstavby albánského úseku je 5 let. Plynovod otevře Albánii možnost využití zemního plynu v průmyslu, energetice a domácnostech v oblastech Severní Albánie, tedy oblastech vzdálené od trasy plynovodu TAP vedoucího z Jihovýchodní Albánie (město Korča) na jihozápadní pobřeží (město Fier),

V rámci komplexu univerzitní nemocnice Matky Terezy v Tiraně byla v roce 2022 zahájena výstavba chirurgické nemocnice se 120 lůžky a sedmi operačními sály. Celková investice činí 350 mil. CZK. V komplexu se dále modernizuje dětská nemocnice. Mimo komplex probíhá rekonstrukce a dostavba porodnické a gynekologické nemocnice Královny Geraldiny a porodnické a gynekologické kliniky Koco Gliozheni.  Dokončuje se rekonstrukce Národního terapeutického a rehabilitačního centra pro děti. Největšími projekty mimo hlavní město je rekonstrukce dětské regionální nemocnice ve městě Elbasan a dokončení druhé fáze rekonstrukce krajské nemocnice v Kukés. 

V oblasti primární péče je ve výstavbě a rekonstrukci 80 poliklinik, dalších 220 má být postaveno do roku 2025. 

V listopadu 2021 poskytla Světová banka Albánii půjčku ve výši 620 mil. CZK na rehabilitaci zdravotnického sektoru. Z půjčky je financována modernizace třech nemocnic (regionální nemocnice Kruje a Lezhe a interní klinika v rámci komplexu nemocnice Matky Terezy v Tiraně), zavedení nového regionálního zdravotnického informačního systému ve čtyřech nemocnicích a rekonstrukce nemocnice v Laci, která byla poničena zemětřesením. V universitní nemocnici Matky Terezy mají být prostředky dále použity na modernizaci oddělení pro srdeční chirurgii a angiologii, psychiatrické oddělení, oddělení popálenin a oddělení plastické chirurgie. Novou zdravotnickou techniku dostane i dětská nemocnice v Tiraně, včetně nového operačního sálu.

Albánské nemocnice disponují v současné době cca 10 000 lůžky, z čehož je 9 023 lůžek ve veřejném sektoru (617 lůžek pre/neo/natální péče a 387 lůžek pro okamžitou pomoc). Soukromý sektor disponuje 845 lůžky. 

Albánie má 42 veřejných a 13 soukromých nemocnic. Největší fakultní nemocnice v Albánii: 1/ Mother Teresa Hospital Tirana (1612 lůžek), 2/ Mbreteresha Geraldine Maternity Hospital Tirana (248 lůžek), 3/ Trauma Military Hospital Tirana (250 lůžek), 4/ Shefqet Ndroqi Hospital Tirana (193 lůžek), 5/ Koco Gliozheni Maternity Hospital Tirana (120 lůžek). 

Skupina American Hospital je v současné době monopolním vlastníkem soukromých nemocnic v Albánii s kapacitou cca 850 lůžek. American Hospital byla v roce 2006 první soukromou nemocnicí v Albánii, postupně vznikla skupina 5 nemocnic v Tiraně, Duresu a Fieru, poté, co skupina odkoupila další soukromé nemocnice od řecké firmy Hygeia a italské Salus.

Strategie albánské vlády pro rozvoj zemědělství je zaměřena do pěti oblastí: 1/ zajištění konkurenceschopnosti v celém hodnotovém potravinovém řetězci, 2/ zajištění rozvoje agroturistiky a krátkých potravinových řetězců jako mechanismu pro rozvoj venkova, 3/ zajištění efektivní potravinové, veterinární a plodinové bezpečnosti, 4/ zajištění udržitelného využívání přírodních zdrojů, ochrany přírody, ochrany ekosystémů, zmírnění dopadu klimatických změn a adaptace na ně, 5/ zajištění efektivního krizového řízení. 

Podíl potravin a nápojů na celkovém albánském dovozu činí 18 % (30 mld. CZK). Pro české firmy jsou perspektivními položkami vývozu mléčné výrobky (zejména sušené a kondenzované mléko), cukr a cukrovinky (čokoláda, čokoládové oplatky, trvanlivé dorty a perníky), pivo a lihoviny, nealkoholické slazené nápoje, uzeniny, konzervované potraviny (omáčky, kečupy, hořčice, ryby), pražené lupínky, těstoviny. 

Další možnosti jsou ve vývozu technologických zařízení na zpracování zemědělských produktů (linky na zpracování masa, mléka, ovoce a zeleniny, balící linky, nápojové plnící linky a technologie pro pivovary a minipivovary) a solárních technologií pro vytápění skleníků.

Do budoucna je potenciál na dovoz 5 tis. traktorů (obměna za stávající staré a sporadicky fungující stroje) a 12 tis. zemědělských strojů různého druhu. České zemědělské stroje mají v Albánii dobré jméno, neboť až do začátku 90. let minulého století bylo bývalé Československo jedním z největších dodavatelů zemědělských strojů do Albánie. Vzhledem k roztříštěnosti zemědělské výroby (průměrná velikost jednoho hospodářství je 1,2 ha, celkem cca 350 tis. farem) je poptávka spíše po malé zemědělské technice (traktory menší výkonové řady, malé zemědělské stroje), než po klasické zemědělské mechanizaci. 

Dohoda albánské vlády, EBRD a komerčních bank o Albánském garančním fondu pro podporu agrárního sektoru a rozvoje venkova zvýšila úvěrování investic do zemědělského podnikání. Úvěry jsou určeny nejen větším agropodnikům (skleníky, sběrná místa zemědělské produkce, vodní hospodářství, zpracovatelské linky), ale i drobným farmářům, kterým mají být bankami poskytovány zvýhodněné mikroúvěry. 

Hojně využívány jsou i evropské dotace z nástroje IPARD, prostřednictvím kterého byly farmářům poskytnuty dotace ve výši 3 mld. CZK. Nově chystaný nástroj IPARD III (2022-2027) má poskytnout dotace v celkové výši 3,7 mld. CZK. Tyto dotace mají být alokovány do oblasti zemědělské produkce, vytváření sběrných míst produkce malých farmářů a zpracování zemědělské produkce. Dále bude dotační politikou podpořena živočišná výroba, agroturistika, nákupy zemědělské techniky a zalesňování.

Albánské vysoké školství trpí nedostatkem kvalitních profesorů a výzkumných pracovníků, kterou způsobil a stále způsobuje masivní odliv mozků do zahraničí. Podle Human Flight and Brain Drain Index 2022 se Albánie umístila na 8. místě ze 177 zemí (1. místo je nejhorší), za ní jsou už jen země, jako je Palestina, Eritrea, Somálsko, Salvador… V roce 2022 byl průměrný index pro 41 evropských zemí 3,66 bodu (světový průměr 5,21), zatímco Albánie měla 8,3 (z 10), což je nejvíce na evropském kontinentu (rozmezí ostatních zemí regionu západního Balkánu je od 4,9 do 6,8). Tato situace výrazně snižuje schopnost země inovovat. Podle Global Innovation Index 2022 zaujímá Albánie v oblasti výzkumu a vývoje 120. místo (celkově 84.) ze 132 posuzovaných zemí světa. 

Potenciál pro možnou spolupráci v oblasti výzkumu a inovací je omezen i slabou úrovní místního průmyslu, který je zaměřen výhradně na zpracování místních zemědělských produktů a nerostných surovin (vápenec, mramor, chromit). Strojírenské podniky, které potřebují inovace, v zemi chybí. To má dopad i na nezájem soukromého sektoru o spolupráci s univerzitami na aplikovaném výzkumu.

Možnosti pro umístění českých řešení se tak omezují na ICT sektor, který je sice malý, ale roste tempem 30 % ročně. Příležitosti se naskýtají např. v oblasti rozvoje „chytrých měst“, tj. inteligentních dopravních systémů, chytrého veřejného osvětlení a chytrých budov. Další možnosti jsou v oblasti internetového prodeje, on-line marketingu a komunikačních služeb. 

Vládní „Strategie zaměstnanosti a dovedností 2023-2030“ má ambice výrazně zlepšit počítačovou gramotnost obyvatel, která je zatím na nízké úrovni, zejména v oblastech mimo velká města, kde není souvislá internetová síť a v základních školách chybí potřebná IT technologie pro výuku dětí. Ministerstvo školství a tělovýchovy pracuje na návrhu „Strategie pro vědu, techniku a inovace 2023-2030“ a ve spolupráci s Akademií věd i na novém vědeckém zákoně. Cílem je zvýšení investic do vědecké infrastruktury (budování technoparků s podporou státu) a podnícení spolupráce akademických institucí se soukromým sektorem na aplikovaném výzkumu. Do této strategie zapadá i zákon 25/2022 „O podpoře a rozvoji start-upů“, jehož účelem bylo vytvořit regulační a institucionální rámec pro realizaci inovativních nápadů a rozvoj nových podniků, které by podpořily inovační rozvoj albánské ekonomiky. Součástí institucionálního rámce zákona je i vznik speciální agentury spadající pod státního ministra pro podnikání a obchodní prostředí. V roce 2023 založená „Startup Albania Agency“ bude zpracovávat dotační programy na podporu inovací a pořádat řadu vzdělávacích a networkingových akcí. 

Handicap odlivu mozků se vláda snaží zmírnit lákáním „digitálních nomádů“, pro které by dlouhodobý pobyt v Albánii mohl být z ekonomického hlediska výhodný. Podpora digitálních nomádů byla oficiálně schválena parlamentem v květnu 2023 jako dodatek zákona č. 25/2022 „O podpoře a rozvoji startupů“ Podle tohoto dodatku se „mobilní digitální zaměstnanci“ nebudou po dobu jednoho roku považovat za daňové rezidenty Albánie. Současně se jim dostane i zvláštního statutu v rámci zákona o pobytu cizinců. Od digitálních nomádů albánská vláda očekává jejich možnou spolupráci s místní digitální komunitou, zejména v oblasti rozvoje startupů. 

První dotační výzva na podporu startupů vyhlášená agenturou v únoru 2024 má rozdělit 3 mil. EUR mezi cca 80 subjektů. Pro začínající podnikatele, studenty či digitální nomády s inovativními nápady je počítáno s dotací ve výši 14 tis. EUR, pro firmy činné minimálně 1 rok s dotací do 45 tis. EUR a firmy, které již mají vyvinutý prototyp a potřebují ho uvést na trh si mohou požádat o dotaci ve výši až 90 tis. EUR. 

Finanční podpora inovací bude zajišťována nejen ze státního rozpočtu, ale též z prostředků Evropské unie a některých členských zemí. Evropská Unie se bude v rámci svého programu „EU4innovation“ vyhlášeného v roce 2023 podílet částkou 10 mil. EUR, Německo částkou 1,2 mil. EUR a Švédsko poskytne dotaci ve výši 0,5 mil. EUR. Program „EU4innovation“ zahrnuje nejen podporu inovativních startupů, ale též vybudování inovativního ekosystému a propojení jeho aktérů. 

Rozvoj širokopásmového internetového připojení je jednou z klíčových priorit „Národního plánu pro udržitelný rozvoj digitální infrastruktury na roky 2020-2025“. V rámci tohoto plánu byla definována i „Digitální agenda Albánie 2022–2026“, která si klade za cíl pokročit v digitalizaci vládních služeb, zejména v oblasti veřejných financí (výběr daní), zdravotnictví (online recepty a elektronická databáze pacientů), školství, zemědělství (elektronický registr hospodářských zvířat, systému dotací atd.), dopravě, justici, kultuře a podnikání. Realizátorem většiny projektů digitální agendy je Národní agentura pro Informační Společnost spadající přímo pod předsedu vlády.

Albánie udělala významný pokrok v digitalizaci služeb státní správy občanům, které vycházejí z registru obyvatel. Byl vytvořen portál E-Albania, prostřednictvím kterého mají občané s digitální identitou přístup k řadě služeb, jako je např. vyřízení stavebního povolení, výpis z katastru nemovitostí, obnova řidičského průkazu atd. Celkem se jedná cca o 300 služeb s propojením do 55 státních registrů.