Arménie

Navzdory úsilí arménské vlády vynakládanému na zlepšení infrastruktury a silnic dopravní síť v Arménii stále potřebuje masivní investice. Obnova silnic je nutná ve městech i na venkově. Řada komunikací, zejména nižších tříd, je na zcela nevyhovující úrovni.

V roce 2023 došlo v Arménii k výraznému rozvoji dopravní infrastruktury i ke zvýšení investic v této oblasti, byly provedeny velké opravy, výstavba a rekonstrukce silničních úseků o celkové délce 356 km. Za období 2018-2023 byly provedeny opravy na úsecích silnic o celkové délce 663 km, na které bylo ze státního rozpočtu Arménie vyčleněno 33 miliard AMD. V průběhu roku 2023 bylo opraveno přibližně 150 km silnic, což si vyžádalo 6,5 miliardy AMD.

Významnou součástí arménské dopravní strategie je integrace do větších regionálních projektů, jako je iniciativa Střední koridor, jejímž cílem je vytvořit tranzitní trasu z Číny do Evropy, která by vedla přes země jako Turecko, Gruzie, Ázerbájdžán a potenciálně i Arménie. Tato iniciativa by pro Arménii představovala příležitost stát se důležitým tranzitním uzlem v rámci přepravy mezi Asií a Evropou.

Financování těchto rozsáhlých projektů často zahrnuje spolupráci s mezinárodními finančními institucemi, jako jsou mimo jiné Evropská investiční banka (EIB), Asijská rozvojová banka (ADB) a Světová banka. Tato partnerství poskytují nejen nezbytnou finanční podporu, ale přinášejí také technické znalosti a osvědčené světové postupy, aby se zajistila udržitelnost a ekonomická výhodnost projektů.

Také EU plánuje prostřednictvím svého ekonomického a investičního plánu pro Arménii (EU Economic and Investment Plan) podporu konektivity a tím sociálně ekonomického rozvoje země. Dopravní infrastruktura je jednou z priorit Arménie v rámci unijního plánu obnovy. Významné místo v programu zaujímá výstavba silničního koridoru Sever-Jih (North-South Road Corridor). Celková délka plánované silnice Meghri-Jerevan-Bavra (tedy od hranic s Íránem na jihu k hranicím s Gruzií na severu) je 550 km. Realizovat by se měla jak výstavba nových silnic, tunelů a dalších komunikací, tak oprava těch stávajících. Výstavba a zprovoznění tohoto strategického koridoru by zjednodušily a zkrátily spojení uvnitř země i s jejími sousedy. Spojení je klíčové jako pro nákladní, tak i pro osobní dopravu. Práce na některých úsecích silničního koridoru již probíhají.

V městských oblastech, zejména v hlavním městě Jerevanu, je patrné úsilí o zlepšení systémů veřejné dopravy s cílem snížit dopravní zácpy a znečištění. To zahrnuje obnovu autobusového parku modernějšími a energeticky účinnějšími autobusy, zlepšení systémů plánování a zlepšení celkového uživatelského komfortu s cílem přimět více obyvatel k využívání veřejné dopravy místo soukromých vozidel.

Aktuální zvýšení financování infrastruktury a akutní potřeba řešit její nevyhovující stav či naprostou absenci by mohli poskytnout prostor i pro české firmy. Obnova a výstavba dopravních komunikací představuje příležitost pro české investory a stavební společnosti, například co se týče plánované výstavby mostů nebo horských tunelů. Součástí projektu budou i tendry na inženýrské práce. Hlavní posuzovaná kvalifikační kritéria v tendrech budou zkušenosti a referenční stavby, finanční situace a zdroje, technické schopnosti a know-how, kvalifikovaný personál, úroveň zpracování projektů a dokumentace.

Trh veřejných zakázek v Arménii se řídí zákonem o veřejných zakázkách, v souladu s ním jsou veškeré informace o mezinárodních tendrech včetně příslušných podmínek (pravidla pro přihlášení, financování, dokumentace) zveřejňovány na webových stránkách https://www.tender.am/en a https://www.gnumner.am/en. Vzhledem k tomu, že projekt koridoru spadá pod Ministerstvo územní správy a infrastruktury Arménie a jeho „Road Department“ SNCO, jsou nová oznámení a další informace k tendrům dostupné také na stránkách ministerstva (http://www.mtad.am/en/) a na webu „Road Department“ SNCO (https://armroad.am/am).

Arménie je země s bohatou hornickou historií, která sahá až do starověku. Těžební průmysl v Arménii je tradičně jedním z hlavních průmyslových odvětví a významně přispívá k rozvoji národního hospodářství. V průměru více než polovinu vývozu z Arménie tvoří rudné koncentráty a kovy.

Těžební odvětví v Arménii je rozmanité a zahrnuje těžbu široké škály nerostných surovin, jako je měď, molybden, zlato, stříbro a zinek. Ve státní evidenci nerostných surovin je v současné době registrováno více než 670 dolů na pevné nerosty, včetně 30 dolů na kovy, s potvrzenými zásobami. Z toho se využívá přibližně 400 dolů, včetně 22 dolů na kovy. Mezi kovovými nerosty je 7 dolů na měď a molybden, 4 doly na měď, 14 dolů na zlato a zlato-polymetalické, 2 polymetalické doly, 2 doly na železnou rudu a 1 důl na hliník. Kromě obecných kovů jsou v rudách zjištěny vzácné a rozptýlené prvky: rhenium, selen, tellur, kadmium, indium, helium, thallium, bismut a další. Arménie zaujímá přední místo ve světě také svou rozmanitostí a hojností nekovových nerostů. Na území země se vyskytují téměř všechny druhy minerálních hornin. Obrovské jsou zásoby různých druhů bazaltů, žul, nefelitu, syenitu, mramoru.

Arménská ekonomika je silně závislá na vývozu produktů těžby. Arménie vyváží měděný koncentrát především do Bulharska, Švýcarska, Číny, Polska, Kanady a Gruzie. Koncentrát molybdenu se vyváží do Číny, Belgie, Ruska a Chile. Feromolybden se vyváží do Nizozemska, Ruska a Běloruska.

Zangezur Copper-Molybdenum Complex (ZCMC), který se nachází ve městě Kajaran v jihovýchodní provincii Sjunik, je největším důlním dílem v Arménii a jedním z největších ložisek mědi a molybdenu na světě. Spoluvlastníkem 21,8 % společnosti ZCMC je vláda Arménie. Společnost má v současné době v plánu zpracovávat měděný koncentrát přímo v Arménii a do 5 až 10 let plánuje vytvořit huť na měď s cílem získat z mědi výrobky s vyšší přidanou hodnotou. V případě realizace může jít o největší projekt v historii nezávislé Arménie, v jehož důsledku bude společnost vyvážet nikoli měděný koncentrát, ale rovnou hotové výrobky – a tím zajistí větší výnos.

Dalšími významnými těžebními projekty v zemi jsou projekt Amulsar Gold (realizuje ho společnost Lydian Armenia CJSC) a důl Teghout (výrobní provoz zahajuje skupina Vallex, hlavní podíl zatím drží ruská banka VTB).

V roce 2023 došlo k poklesu těžby o 5,7 %. Důvodem je pokles objemu těžby měděného koncentrátu, ten se snížil o 8,4 procenta, a zinku o 19,8 procenta. Objem produkce tufu v podobě řezaných dlaždic nebo bloků se zvýšil o 43,3 procenta, objem produkce písku, štěrku, hlíny a porcelánu se zvýšil o 41,8 procenta, což je způsobeno zvýšenou stavební činností.

Těžební průmysl je v Arménii regulován třemi státními orgány. Ministerstvo pro územní správu a infrastrukturu vytváří státní politiku v těžebním odvětví, zajišťuje její dodržování a uděluje právo na využívání podzemí. Ministerstvo životního prostředí se podílí na tvorbě státních politik v odvětví ochrany životního prostředí a provádí omezení stanovená podle zákonů na ochranu životního prostředí. Orgán ochrany přírody a báňské inspekce vykonává státní dozor nad dodržováním norem ochrany životního prostředí v rámci využívání podloží. Zákoník o podloží upravuje vztahy týkající se využívání podloží v Arménii, určuje zvláštní práva na využívání podloží a proces získání práva, jakož i práva a povinnosti zúčastněných stran a státních orgánů.

Arménská vláda v posledních letech podnikla kroky k modernizaci a rozvoji těžebního odvětví a zavedla několik iniciativ zaměřených na zlepšení investičního prostředí, zvýšení transparentnosti a přilákání zahraničních investic do těžebního odvětví. Vláda rovněž zřídila řadu volných ekonomických zón, které nabízejí daňové a jiné pobídky společnostem působícím v těžebním odvětví.

V roce 2023 byla vyhlášena vládní strategie těžby do roku 2035, která je dlouhodobým plánem zaměřeným na řešení různých systémových problémů v odvětví, včetně environmentálních problémů, správy a technologické modernizace. Cílem uvedené strategie  je zlepšení geologických databází, přísnější environmentální a bezpečnostní normy a spravedlivější rozdělení výnosů z těžby mezi místní komunity. Strategie tímto reaguje na přetrvávající problémy, jako je zhoršování životního prostředí, odpor veřejnosti vůči těžebním projektům a potřeba technologické modernizace s cílem zvýšit účinnost a snížit škodlivé dopady. V rámci ekologických aktivit byly posíleny iniciativy zaměřené na monitorování a zmírnění dopadu těžby na místní ekosystémy, zvýšil se vládní dohled nad těžebními projekty a do monitoringu se zapojily i mezinárodní ekologické organizace.

Příležitosti v arménském těžebním sektoru pro české společnosti zahrnují transfer technologií, modernizaci a rozvoj těžební, dopravní, energetické, vodohospodářské nebo bezpečnostní infrastruktury na podporu těžby nejrůznějších nerostů. České firmy mohou vytvářet společné podniky s místními arménskými společnostmi a rozšiřovat své aktivity, aby tak získaly přístup na místní trhy. Kromě toho arménský těžební sektor potřebuje modernizaci, což je příležitost pro české firmy dodávat kvalitní moderní technologie a vybavení nebo sdílet své odborné znalosti.

Arménský energetický sektor se posunul od vážné krize na počátku 90. let k relativní stabilitě. Dobré výsledky přinesla kombinace politických, právních, regulačních a institucionálních reforem. Zlepšení provozní efektivity a snížení ztrát pomohli vytvořit komerčně životaschopné poskytovatele služeb. Problémy spojené se zásobováním energií, dotacemi a přebujelou administrativou však přetrvávají.

Arménie čelí několika hlavním výzvám, mezi něž patří nedostatky v zásobování (supply gap), nespolehlivost dodávek elektřiny, ve srovnání s vyspělými zeměmi velmi nízká energetická účinnost a nutnost udržovat pro obyvatelstvo cenově dostupné tarify. Vzhledem k omezeným energetickým zdrojům může Arménie z domácích zdrojů pokrýt pouze zlomek ze své celkové poptávky po energiích. Arménie nedisponuje zásobami ropy ani zemního plynu a je tudíž vysoce závislá na dovozu. Ropu a zemní plyn dováží zejména z Ruska, Gruzie a Íránu.

Arménie má v současnosti dostatečnou kapacitu výroby elektřiny, aby pokryla domácí spotřebu. Podle projekcí poroste poptávka po elektřině až o 3 % ročně. Zhruba 40 % elektřiny generuje jaderná elektrárna Metsamor s provozní kapacitou 385 MW. Arménie se nachází v seismicky vysoce aktivní zóně a je dlouhodobě pod mezinárodním tlakem, aby svou jadernou elektrárnu z bezpečnostních důvodů vyřadila z provozu. Vláda se však zdráhá ji uzavřít a místo toho plánuje elektrárně prodloužit provozní licenci alespoň do roku 2026. V plánu je rovněž další prodloužení provozní životnosti jaderné elektrárny Metsamor až do roku 2036, které bylo arménskou vládou avizováno v tomto roce.

Společnost Elektrické sítě Arménie (Electric Networks of Armenia – ENA) je od roku 2006 jediným distributorem elektrické energie v zemi. Je největším arménským zaměstnavatelem a obsluhuje přibližně 985 tisíc odběratelů. Arménskou přenosovou síť provozuje a spravuje společnost Vysokonapěťové elektrické sítě (High Voltage Electric Networks), státní monopol provozovaný jako uzavřená akciová společnost. Ceny energií určuje Regulační komise pro veřejné služby (Public Services Regulatory Commission), která určuje postupy pro stanovení a úpravy tarifů.

Arménie přijala v roce 2021 program rozvoje energetického sektoru na dalších dvacet let. Jeho cílem je vybudovat transparentní, diverzifikovaný, energeticky účinný a udržitelný systém. Hlavní priority, které arménská vláda zahrnula do programu, jsou:

1. Maximální využití potenciálu obnovitelné energie

Vzhledem k dostupným domácím zdrojům a obecným tendencím ve světě má výstavba solárních elektráren převažovat nad ostatními typy zdrojů. Arménská vláda má v úmyslu do roku 2030 zvýšit podíl produkce solární energie alespoň na 15 % (1,8 mld. kWh). Solární a větrné elektrárny jsou považovány za nejlevnější a nejsnadnější řešení. Cílem strategie je zajistit institucionální prostředí, které bude v co největší míře podporovat rozvoj těchto technologií. Nejde přitom jen o zajištění výroby s nejnižšími náklady, ale také o snížení závislosti na dovážených zdrojích energie. Využití potenciálu obnovitelných zdrojů by tak mělo přispět i k posílení energetické bezpečnosti a konkurenceschopnosti Arménie.

2. Zlepšení energetické účinnosti

Všechna odvětví hospodářství Arménie mají velké rezervy v oblasti energetické účinnosti. Podle strategie je třeba podpořit a zlepšit energetickou účinnost prováděním cílených reforem. Cílem je větší energetická účinnost, bezpečnost, přínos pro životní prostředí a podpora energetické účinnosti ve všech oblastech hospodářství. Vyšší energetická účinnost by mohla přinést také značné úspory.

3. Prodloužení životnosti druhého bloku jaderné elektrárny Metsamor

Jednou z hlavních priorit arménské vlády je prodloužení provozní životnosti druhého bloku jaderné elektrárny Metsamor za rok 2026 (2036). Významným dlouhodobým cílem je pak výstavba zcela nové jaderné elektrárny po uplynutí životnosti té stávající.

4. Výstavba energetického koridoru Sever–Jih

Paralelně s výstavbou severojižního silničního koridoru je v plánu výstavba energetické infrastruktury, konkrétně elektrického přenosového vedení propojujícího Arménii s Gruzií a s Íránem. Cílem regionálního propojení energetického systému je stabilizace a větší odolnost systému (zajištění možných záložních dodávek).

5. Postupná liberalizace trhu s elektřinou

Arménie nedávno zahájila přechod na nový model trhu s elektřinou. Od 1. 2. 2022 došlo ke změnám předpisů upravujících obchodování s elektřinou. Cílem změn je liberalizace trhu a zavedení větší konkurence. Nová pravidla pro obchodování s elektřinou na liberalizovaném trhu zahrnují mimo jiné postup pro spotřebitele při změně dodavatele elektřiny.

Co se týče obnovitelných zdrojů, naskýtají se v Arménii příležitosti pro rozvoj solární, větrné a geotermální energie. Arménie má značný potenciál v oblasti solární energie. Díky geografickému umístění Arménie je zde sluneční svit intenzivnější, než je průměr v Evropě. Solární energie ale v současnosti představuje jen nepatrný zlomek vyrobené elektřiny. Existuje také potenciál pro nárůst podílu vodních elektráren na produkci elektřiny. Vodní elektrárny celkově zajišťují zhruba 20 % arménské poptávky po elektřině, úroveň výroby však závisí na ročním období a množství srážek. 

Vláda plánuje tendry na výstavbu dalších sedmi solárních fotovoltaických elektráren s celkovým instalovaným výkonem 520 MW. Další možnosti se otevírají i u středně velkých vodních elektráren, jako jsou například Lori-Berd (60 MW) a Shnogh (76 MW) na severu Arménie. To poskytuje příležitost i pro české firmy a dodavatele technologií. České firmy by se mohly zúčastnit nadcházejících tendrů na výstavbu solárních elektráren nebo dodávat komponenty pro vodní elektrárny.

Vláda rovněž pracuje na zvyšování energetické účinnosti v různých odvětvích a podporuje zavádění čistších energetických technologií mezi podniky a domácnostmi. To zahrnuje pobídky pro energeticky úsporná opatření a investice do energeticky účinné infrastruktury. Arménie navíc zkoumá možnosti regionální spolupráce v oblasti energetiky, aby stabilizovala své dodávky energie a integrovala se do regionálních energetických trhů v rámci přechodu na energetický mix.

Trh veřejných zakázek v Arménii se řídí zákonem o veřejných zakázkách, v souladu s ním jsou veškeré informace o mezinárodních tendrech včetně příslušných podmínek (pravidla pro přihlášení, financování, dokumentace) zveřejňovány na webových stránkách https://www.tender.am/en a https://www.gnumner.am/en.

Sektor informačních a komunikačních technologií (ICT) představuje pro Arménii jedno z nejperspektivnějších odvětví. Významný je díky konkurenceschopné pracovní síle, podílu na HDP a neustálému růstu. 

Arménský sektor ICT i v roce 2023 vykázal silný růst, aktivně v něm působí více než 3 000 společností, které zaměstnávají více než 20 000 pracovníků a generují příjmy přesahující jednu miliardu dolarů ročně. Odvětví, které roste ročním tempem 20 %, přilákalo vysoký počet kvalifikovaných IT pracovníků ze zahraničí, což dále posílilo jeho rozvoj. Arménie je aktivní v oborech, jako je vývoj softwaru, web design, IT služby a poradenství, tvorba mobilních aplikací, počítačová grafika, hry a multimédia, práce s daty, výzkum umělé inteligence a různé inovativní technologie. Mezi další rozvinuté oblasti patří přizpůsobení a testování softwaru, design a testování čipů.

Arménská vláda ve spolupráci s mezinárodními dárci aktivně realizuje strategii digitalizace země, jejímž cílem je přeměnit Arménii na digitálně vyspělou společnost.

Sektor využívá poměrně vysoký vědecký a vzdělanostní potenciál obyvatelstva (odborníků v oblasti vývoje softwaru, průmyslové výpočetní techniky, elektroniky a polovodičů). Řada místních univerzit a výzkumných institucí rozšířila svou nabídku programů relevantních pro ICT, aby tak byl umožněn další růst sektoru a budoucí dostupnost kvalifikovaných pracovníků. V zemi působí řada kvalitních univerzit, včetně Jerevanské státní univerzity a Americké univerzity v Arménii, které nabízejí programy v oblasti informatiky, inženýrství a příbuzných oborech. Kromě toho existuje řada soukromých vzdělávacích institucí, které poskytují školení a kurzy v různých oborech IT (například TUMO centrum kreativních technologií). ICT sektor je také jeden z nejlépe placených na arménském trhu práce, obzvlášť pokud jde o zaměstnání u mezinárodních společností. 

Růst tohoto odvětví není způsoben pouze novými talenty, ale také vládní podporou a strategickým zaměřením na digitální transformaci. V roce 2019 bylo vytvořeno speciální Ministerstvo hi-tech průmyslu, mezi jehož hlavní cíle patří vytváření podmínek pro udržitelný rozvoj ICT průmyslu. Arménie aktivně pracuje na posílení svého odvětví informačních a komunikačních technologií prostřednictvím iniciativ, jako je Strategie digitalizace na období 2021-2025, jejímž cílem je přeměnit zemi v digitální společnost. To zahrnuje posílení kybernetické bezpečnosti, datové politiky a systémů elektronické veřejné správy včetně využití podpory mezinárodních dárců.

Arménie podnikla i významné kroky ke zlepšení své infrastruktury kybernetické bezpečnosti v reakci na rostoucí kybernetické hrozby. Země zavedla pevný regulační rámec prostřednictvím přijetí zákona o informační bezpečnosti a zákona o ochraně osobních údajů, jejichž cílem je chránit citlivé informace a zajistit soukromí údajů. Mezi klíčové iniciativy patří rozvoj Centra kybernetické bezpečnosti Národní bezpečnostní služby a Týmu pro reakci na počítačové hrozby (CERT), které posilují schopnosti Arménie odhalovat kybernetické hrozby a reagovat na ně. Arménie se dále zapojila do mezinárodní spolupráce, účastní se celosvětových fór o kybernetické bezpečnosti a spolupracuje s mezinárodními orgány s cílem posílit své schopnosti kybernetické obrany.

Arménie se snaží vytvářet příznivé prostředí pro přímé zahraniční investice do sektoru ICT. Jako své hlavní konkurenční výhody oproti dalším zemím uvádí mimo jiné schopnost provádět vědecký výzkum a experimentální práci podle mezinárodních standardů, vysoce kvalitní a talentované specialisty, univerzitní vzdělávací programy v oboru IT a dalších souvisejících specializacích, levnou pracovní sílu s vysokou úrovní konkurenceschopnosti a nízkými provozními náklady, podporu sektoru ze strany státu a ochotu zlepšit investiční prostředí, rozsáhlé zkušenosti se spoluprací s velkými nadnárodními společnostmi a také právní rámec pro ochranu duševního vlastnictví, který splňuje mezinárodní standardy. Mnoho mezinárodních společností outsourcuje a zadává vývoj softwaru a další IT služby arménským firmám.

Kromě výhod nicméně existují i nevýhody. Poptávka po kvalifikovaných pracovnících je vyšší než místní nabídka, což může způsobit problémy s dalším rozšiřováním činnosti. Arménii navíc trápí řada systémových problémů v podnikatelském prostředí, jako je nedostatečná konkurence a transparentnost, korupce, omezený přístup k financování, těžkopádné daňové a celní procedury. To vše se negativně projevuje i v sektoru ICT.

Nakládání s odpady a odpadové hospodářství obecně představují pro Arménii dlouhodobě jednu z největších výzev. Sběr komunálního odpadu je vzhledem k zastaralé technice na poměrně špatné úrovni. Třídění a recyklace na národní nebo regionální úrovni prakticky neexistuje, do běžného komunálního odpadu se navíc často dostává i nebezpečný odpad, který pak kontaminuje životní prostředí v okolí. Problémy způsobuje plýtvání a vznik velkého množství odpadů, absence snah o třídění, otřesný stav skládek, nedostatečně systematický přístup úřadů i zjevná neznalost veřejnosti. Arménská populace toho o třídění, recyklaci a opětovném použití odpadů moc neví. Velice běžné jsou i nelegální černé skládky v přírodě. Jedná se tak o jednu z nejkontroverznějších veřejných služeb. Problém je výrazný jak v Jerevanu, tak v regionech.

Namísto materiálového nebo energetického využití je téměř veškerý komunální odpad skládkován, což kromě mrhání zdroji představuje i vysokou zátěž pro životní prostředí. V celé zemi je na 340 skládek, z nichž žádná neodpovídá hygienickým a sanitárním standardům. Veškeré dosavadní úsilí o řádné nakládání s odpady je spíše individuální, lokální a menšího rozsahu. Nedostatek odborných znalostí ve spojení s neefektivními programy a službami pro nakládání s komunálním odpadem následně vytváří řadu problémů, které k řešení potřebují čas a množství zdrojů.

Aby mohlo dojít ke zlepšení situace, je potřeba v rámci reformy nakládání s odpady zlepšit přístup k nakládání s různými druhy odpadů a zavést moderní, praktická a ekologická řešení. Na zlepšení situace a rozvoj sektoru jsou alokované prostředky ze státního rozpočtu i pomoc velkých zahraničních donorů.

Evropská investiční banka (EIB), Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD) a Evropská unie (v rámci EU Neighborhood Investment Tool) společně financují projekt nakládání s komunálním odpadem nazvaný „Solid Waste Management in Yerevan“. Vedle stávající skládky v lokalitě Nubarašen by měla být vybudována nová skládka odpovídající všem příslušným standardům. Dva další velké projekty stavby skládek probíhají s podporou EBRD a EU v provinciích Kotayk a Gegharkunik.

Vláda Arménie se snaží o zlepšení situace a zkvalitnění nakládání s odpady, a to prostřednictvím legislativních změn, zapojením dalších obcí do systému sběru odpadu, podporou projektů zaměřených na sběr odpadu, jakož i inventarizací stávajících skládek a uzavíráním některých z nich. 

České firmy by mohly dodávat zejména třídící linky, technologie pro recyklaci a pro další využití odpadů včetně energetického. Dále se nabízí příležitosti v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady, sanace půdy, čištění a dekontaminace odpadních vod. 

Přestože Arménie disponuje množstvím zdrojů kvalitní pitné vody, voda dodávaná spotřebitelům často nesplňuje mikrobiologické normy kvality pitné vody kvůli špatné infrastruktuře zásobování vodou, zanedbávání dezinfekčních zařízení, nedostatečnému tlaku vody a špatnému řízení veřejných služeb. Odpadní vody, zejména z velkých průmyslových podniků, dolů a těžebního průmyslu (například špatně zajištěná odkaliště), se často dostávají přímo do vodních toků a kontaminují je mimo jiné těžkými kovy a nebezpečnými chemikáliemi.

Arménii zásobují vodou především dvě velké řeky, Araks a Hrazdan, a řada menších řek a potoků. Země má také několik velkých jezer, včetně jezera Sevan, které je jedním z největších sladkovodních vysokohorských jezer na světě. Arménská vláda zavedla řadu politik a programů pro správu vodních zdrojů a zlepšení infrastruktury pro zásobování vodou a kanalizaci. Patří mezi ně úsilí o zvýšení účinnosti zavlažovacích systémů, podpora úspory a opětovného využívání vody a zlepšení čištění odpadních vod.

Dalším problémem je zastaralá a nedostatečná infrastruktura pro zásobování vodou a kanalizaci. Mnoho vodovodních systémů v zemi potřebuje opravu a modernizaci. Přístup k nezávadné pitné vodě je v mnoha venkovských oblastech stále omezený. V poslední době se proto vláda Arménie zaměřila na zajištění modernizace vodních systémů a zlepšení celého sektoru, včetně příslušné legislativy. K vyřešení stávajících problémů v oblasti zásobování vodou hodlá vláda zlepšit poskytování služeb a zavést aktivní mechanismus monitoringu kvality pitné vody. Dále hodlá zajistit čištění odpadních vod vypouštěných ze tří čistíren odpadních vod v současnosti fungujících v povodí jezera Sevan a zavést systém sledování kvality vod vytékajících z čistíren. Mezi další plány patří podpora dostupnosti infrastruktury pro čištění a opětovné využití odpadních vod v obcích. V Jerevanu je v plánu program obnovy vodovodů a kanalizace, včetně prací na zlepšení vodovodní sítě, výměny vodoměrů u domů nebo výměny starých čerpadel. 

Úsilí země je podporováno mezinárodní spoluprací a iniciativami na budování kapacit, například těmi, které jsou uvedeny v 6. cíli udržitelného rozvoje Organizace spojených národů, který podporuje čistou vodu a hygienu pro všechny. To zahrnuje rozšíření mezinárodní spolupráce v oblasti činností a programů souvisejících s vodou, kterých se Arménie aktivně účastní s cílem zlepšit hospodaření s vodními zdroji. Cílem těchto snah je vzdělávat obyvatelstvo v oblasti ochrany vody, nakládání s odpady a dalších ekologicky šetrných postupů. 

V oblasti ochrany životního prostředí Arménie zavedla několik opatření zaměřených na zvýšení udržitelnosti svých přírodních zdrojů. V oblasti vodohospodářství mezi ně patří posílení dohledu nad vodními zdroji, zejména v Araratském údolí, kde bylo v minulosti problémem špatné hospodaření s vodou. Bylo vyvinuto úsilí o zlepšení regulačních rámců a podporu partnerství veřejného a soukromého sektoru s cílem zvýšit kvalitu a účinnost vodohospodářských služeb.

Kromě toho země pracuje na přizpůsobení se dopadům změny klimatu, zejména v odvětví vodního hospodářství. To zahrnuje aktualizaci a provádění politik, které jsou v souladu s vnitrostátními i mezinárodními environmentálními normami, s cílem ochrany vodních zdrojů a zvýšení jejich adaptability v souvislosti se změnou klimatu.

V oblasti vodohospodářství by české firmy mohly do Arménie dodávat systémy kontroly kvality vody, pokročilé filtry a další vybavení.

Trh veřejných zakázek v Arménii se řídí zákonem o veřejných zakázkách, v souladu s ním jsou veškeré informace o mezinárodních tendrech včetně příslušných podmínek (pravidla pro přihlášení, financování, dokumentace) zveřejňovány na webových stránkách https://www.tender.am/en a https://www.gnumner.am/en.

Zemědělství nadále představuje jeden z klíčových sektorů arménské ekonomiky, pracuje v něm 36 % ekonomicky aktivního obyvatelstva a produkuje přibližně 10 % celkového HDP Arménie. Zemědělský a potravinářský průmysl se přitom do značné míry stále přizpůsobuje tržní ekonomice. Domácí produkce zatím nedokáže plně nasytit poptávku po řadě potravin, které se dovážejí. Často se jedná i o základní výrobky jako pšenice či olej.

Přestože má Arménie v zemědělském sektoru značný potenciál, existuje také řada problémů a omezení. V zemi funguje přes 335 tisíc farem, ale průměrně mají rozlohu jen 1,4 hektaru, což značně omezuje možnost diverzifikace. Významným problémem je také rozsah degradace půdy. Přestože přibližně 70 % území Arménie je klasifikováno jako zemědělská půda, orná půda představuje pouze 15 % celkového území. Rovněž chov hospodářských zvířat čelí překážkám, jako je neefektivní hospodaření s pastvinami. V důsledku neefektivity chovu dobytka tvoří dovážené maso polovinu celostátní spotřeby masa a dochází také k sezónnímu kolísání produkce a nabídky mléčných výrobků. Některé potravinářské technologie, které by pomohly zlepšit kvalitu a bezpečnost potravin, zde nejsou dostupné, což představuje příležitost pro české firmy (například mléko z místní produkce je k dispozici většinou pouze čerstvé; trvanlivé mléko se do Arménie dováží z poměrně vzdáleného zahraničí jako Ukrajina či Bělorusko). Certifikace potravin a dovoz zemědělských výrobků se nyní řídí pravidly v rámci tzv. Eurasijské unie (EAEU). 

Ve spolupráci s Organizací pro výživu a zemědělství (FAO) se Arménie zaměřila na udržitelné využívání zdrojů, řízení rizik katastrof a potravinovou bezpečnost. Toto partnerství vedlo k cíleným opatřením, jako je zlepšení zavlažovacích systémů, zvýšení kvality osiva a podpora moderních postupů chovu hospodářských zvířat. 

Navzdory dosaženým úspěchům se arménské zemědělství potýká se značnými problémy. Patří mezi ně rizika související s klimatem a problémy s přístupem na trh, které ovlivňují produkci a bezpečnost potravin. Světová banka a další mezinárodní orgány uznaly potřebu důrazné podpory, která by Arménii pomohla tyto překážky překonat, a zdůraznily význam udržitelných a inkluzivních potravinových systémů. Tato podpora je zásadní nejen pro hospodářský růst, ale také pro zajištění blahobytu arménského venkovského obyvatelstva, které je z hlediska obživy do značné míry závislé na zemědělství.

Arménie může nabídnout několik zajímavých investičních příležitostí v zemědělském a potravinářském sektoru. Roste poptávka po technologiích pro skleníky (zvlášť malé a střední), po zavlažovacích systémech a po skotu. Arménie má v posledních letech problémy s nedostatkem vody a absencí účinných zavlažovacích systémů. Tím se otevírají možnosti pro dovoz a instalaci úsporných a efektivních systémů kapkového zavlažování. Také sektor živočišné výroby čelí v Arménii vážným problémům (nedostatek skotu, problémy s nedostatečně efektivním chovem dobytka), což může představovat příležitost pro vývoz kvalitního českého skotu do Arménie.

Příležitost pro rozvoj představuje rovněž sektor udržitelného zemědělství, produkce bio a organických potravin, zpracování ovoce a zeleniny a jejich balení, kde mohou české firmy nabídnout své zkušenosti a know-how. Zajímavou oblastí pro spolupráci by mohly být poradenské služby v oblasti zemědělství (veterinární oblast) či potravinové bezpečnosti (kvalita potravin a podobně). Pravděpodobně poroste také poptávka po hnojivech, především těch kvalitnějších a dražších, která zatím nejsou tak snadno dostupná (na arménský trh jsou nyní dovážena hlavně hnojiva z Ruska, Gruzie a Íránu). 

Perspektivním odvětvím pro investice je rovněž vinařství, které se zde těší dlouhé tradici. Arménské víno má dobrou kvalitu, v zemi se pěstují jak méně obvyklé historické odrůdy vína, tak moderní odrůdy evropského typu. Arménský vinařský průmysl se soustředí především na export do zemí EU. Export vína z Arménie vzrostl ve srovnání s předchozími lety minimálně o 35 %. Na rozdíl od arménského brandy („koňaku“) se však arménského vína do Česka podle statistik stále dováží jen velmi malé množství. Jeho dovoz tak může být zajímavou příležitostí.