Charakteristika hlavních skupin rizik



Rizika legislativní (právní)

Rizika legislativní neboli právní se soustředí nejprve na pokrytí požadavků právních předpisů nebo nařízení, která se týkají například regulací dovozů nebo dovozních cel, daňové zákony a předpisy, jejichž změny nebo neznalost mohou mít vliv na výsledek projektu, zákony pro ochranu životního prostředí, pracovní legislativu a s tím související postavení odborů a jejich práva, případně další předpisy nebo normy obecné platnosti, jejichž plnění je zákonem vyžadováno. Rizika v této oblasti je třeba zjistit ještě před realizací projektu, protože některá omezení mohou mít zásadní dopad do celé koncepce projektu. Proto by za identifikaci těchto rizik měl být zodpovědný:

• u externích projektů dodávajících zákazníkovi obchodník, který daný potenciální obchod připravuje,
• u interních projektů ten, kdo zpracovává podklady ke schválení projektu, studii proveditelnosti apod.

Z této skupiny jsou vyjmuta pouze rizika týkající se použití technických norem, která byla vzhledem k přímé souvislosti s návrhem produktu zařazena do technických rizik (T3a).

Důležitou podskupinou je oblast průmyslových práv, patentů a licencí, kde může dojít k porušení práv cizích subjektů nebo mohou být zneužita vlastní práva. K druhému případu může dojít zejména v počátcích vývoje, kdy není vyvíjené řešení včas přihlášeno a může dojít k úniku informace a jejímu zneužití, případně i patentování jiným subjektem. Ke speciálním otázkám, které je často nutné řešit, patří:

• ošetření průmyslových práv a vlastnictví výsledků vývoje při zadávání části vývoje mimo podnik (zajistit vlastnictví výsledků a zamezit případnému zneužití),
• práva k softwaru vytvářeného za prostředky podniku v rámci řešení projektu (riziko neúplné dokumentace a závislosti na jejím dodavateli v případě oprav).

Rizika je třeba zjistit a ošetřit i v případech využívání cizích licencí a patentů na základě příslušných licenčních smluv.

Samostatná podskupina pokrývá velmi důležitou oblast škod způsobených při realizaci projektu a neplnění důležitých smluvních ustanovení. S tím souvisí i možnost obou stran, zejména však zákazníka, odstoupit od smlouvy. Porušení některých důležitých povinností je často pokutováno, jedná se zejména o pozdní dodání, nedodržení klíčových parametrů produktu (hmotnost, provozní náklady).

V této oblasti je třeba identifikovat, v čem skutečně riziko spočívá. Je možné při tom klást otázky typické pro jednotlivé oblasti:

• Náhrady škod a jejich omezení:
  • Váže se škoda jen k dodávce produktu, nebo k celému širšímu projektu?
  • Do jaké míry je náhrada škod omezena?
  • Lze škodu podle práva příslušné země omezit? (Například v ČR není judikatura, zda ano či ne.)
  • O jakou škodu se jedná? Škody je nutno uvažovat v rozdělení na:
    • přímé, tedy přímo na předmětu projektu,
    • nepřímé, vyvolané mimo předmět projektu, například poškození jiné věci, usmrcení, náhrady ušlého zisku při zpoždění apod.,
    • způsobu přenosu náhrad škod na dodavatele.
  • Můžeme zajistit plný přenos škod na dodavatele?
  • Je schopen dodavatel náhradu škod plnit a jaký dopad bude mít jeho neplnění?
  • Má dodavatel škodu krytou pojištěním?
• Smluvní určení stavu norem a předpisů, podle kterých je povinen podnik produkt dodat, včetně udání rozhodného data norem (zejména ve vztahu k potenciální možnosti změny předpisů, která je v diskusi, ale není ještě specifikovaná).
• Riziko započtení pohledávek dodavatele vůči podniku plnícímu projekt proti závazkům téhož podniku k zákazníkovi nebo postoupení pohledávky jinému subjektu – důsledkem je ztráta páky na dodavatele a omezení plateb od zákazníka (může se jednat o neuznanou pohledávku za neúplné nebo vadné plnění).

V této skupině jsou i ostatní škody, které mohou při realizaci projektu vzniknout, zejména krádeže nebo vandalismus, jež mohou poškodit produkt nebo jeho díly ještě ve výrobě, často i při dopravě na místo určení nebo při zkušebním provozu. Důležité je, zda je majitelem při vzniku škody ještě dodavatel, nebo již zákazník. Nejčastěji jsou tato rizika chráněna pojištěním, i v tomto případě je třeba prověřit, zda je standardní pojistka dostatečná, zda je produkt nebo materiál prokazatelně chráněn proti krádeži a zda je například dostatečná kontrola nad klíči nebo dalšími zabezpečovacími prostředky – při krádeži, při níž nebyla překonána překážka, pojišťovna neposkytuje plnění. Podobně existuje řada výluk plnění pojišťovny pro různá teritoria a spáchané činy (vandalismus, sprejeři), pozor je třeba si dát i na podmínky plnění na novou cenu, kde u zařízení opotřebených z více než 70 % takové plnění poskytnuto nebude (je třeba dobře nastudovat všeobecné podmínky, otázkou je i definice 70% opotřebení).

Pro identifikaci i ošetření právních rizik je třeba znát právo země, podle kterého se uzavřené smlouvy řídí, důležité je nalézt tzv. situace charakterizované jako „red flag situations“ (situace označené červeným praporkem), jež mohou vést k soudním sporům.

Rizika legislativní neboli právní mají přímou návaznost na ostatní rizika zejména v případě, že podmínky kontraktu je potřeba smluvně ošetřit. V mnoha projektech se projevuje například to, že pozornost se věnuje především termínům dodání a platebním podmínkám, ale není připraveno zadání zahrnout do smlouvy povinnosti subdodavatelů a zákazníka na další plnění. Příkladem je poskytování součinnosti při provádění projektu za definovaných podmínek, které by zajistily ochranu před následky zpoždění požadovaných reakcí, schválení nebo poskytnutí neúplných informací.

Je třeba si uvědomit rozdělení kompetencí mezi pracovníky podniku, kteří musí problém věcně definovat, a právníky, kteří na základě jejich zadání a po důkladné diskusi vytvoří optimální smluvní řešení.