Metody snižování podnikatelského rizika: Diverzifikace



Investiční nástroje

Tato metoda byla tradičně používána a neustále se používá v investování. (Klasické pravidlo zní: „1/3 majetku vlož do nemovitostí, 1/3 majetku do zlata a uměleckých předmětů a 1/3 podrž v hotovosti.“) Podnikatelé mohou využít filozofii této metody i dnes, i když se již nebudeme omezovat na uvedené tři oblasti, protože nabídka investičních nástrojů je daleko širší. Dnes například můžeme investovat, resp. mít uloženy prostředky takto:

• Peněžní účty – běžné účty, spořicí účty, termínované vklady, případně specializované spoření, např. stavební, a to v různých měnách; riziko se odvíjí od rizik země (typicky inflace), měny (kursové rozdíly), peněžního ústavu; likvidita dle druhu účtu.
• Pojištění – penzijní připojištění, životní pojištění: dle názoru autorů se jedná o nejméně vhodné druhy investic s rizikem daným dlouhým časovým horizontem a prakticky nulovou likviditou.
• Investiční cenné papíry – akcie nebo obdobné cenné papíry představující podíl na společnosti nebo jiné právnické osobě, dluhopisy nebo obdobné cenné papíry představující právo na splacení dlužné částky.
• Cenné papíry kolektivního investování – akcie investičního fondu a podílové listy.
• Ostatní investiční nástroje – nástroje umožňující přenos úvěrového rizika, finanční rozdílové smlouvy, opce, futures, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke kurzu nebo hodnotě cenných papírů, měnovým kurzům, úrokové míře nebo úrokovému výnosu, jakož i jiným derivátům, finančním indexům či finančním kvantitativně vyjádřeným ukazatelům, komoditám, klimatickým ukazatelům, přepravním tarifům, emisním povolenkám nebo míře inflace a dalším ekonomickým ukazatelům uveřejněným na úseku oficiální statistiky, a ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích nebo právo na dodání majetkové hodnoty, k níž se jejich hodnota vztahuje.^[1]Sem by zřejmě bylo možné přiřadit i investice do měn (FOREX – Foreign Exchange) na mimoburzovním měnovém trhu a nákup či prodej futuresna měny, kdy je na určitou měnu obchodován jeden kontrakt s daným množstvím měny a termínem dodání. Hlavním rozdílem je fakt, že forex je mimoburzovní trh (protistranou obchodu je broker a obchodují se tzv. měnové páry, zejména ty nejdůležitější jako dolar, euro, jen, libra a švýcarský frank), zatímco futures jsou burzovně obchodované instrumenty (protistranou je clearingové centrum, které garantuje vypořádání).

Ve výše uvedených případech se riziko odvíjí od ekonomické situace výstavce cenného papíru, daného trhu nebo jiných vlastností příslušného investičního nástroje (např. měnového kurzu). Likvidita je závislá na podmínkách s tímto nástrojem spojeným a na stavu trhu.

• Komodity – od drahých kovů, zemědělských plodin a ropy přes umělecké předměty až po nemovitosti. Kromě uměleckých předmětů lze do komodit včetně nemovitostí investovat napřímo (fyzickým držením), nebo opět přes nějaký investiční nástroj navázaný na zlato, jako jsou podílové fondy zaměřené na zlato, komoditní fondy (ETF) nebo finanční deriváty CFD (kontrakty na vyrovnání rozdílů cen zlata) apod. V prvním případě se náklady zvyšují o skladování, údržbu, opravy apod., ve druhém případě je riziko opět odvislé od výstavce investičního nástroje. Je například známo, že množství vystavených cenných papírů (podílových listů) na zlato několikanásobně přesahuje jeho existující světový objem (údajně cca 170 tis. tun). V těchto případech je třeba obzvlášť zkoumat trojici parametrů výnos – riziko – likvidita z pohledu cílů investora. Dle názoru autorů je vzhledem k funkci zlata jako uchovatele hodnoty vhodné investovat do fyzického zlata v době skutečné krize (nehodláme-li spekulovat na trhu investičních instrumentů), a to podle typu investora od 10 % do 25 % portfolia. Burzovně obchodované nástroje jsou obvykle vysoce likvidní, ale velmi závislé na volatilitě trhu. Nemovitosti a především umělecká díla jsou středně až velmi málo likvidní.

Typy rizik investičních nástrojů:

• Politické riziko – Riziko regionu (např. EU), státu, spojené se změnou polických a/nebo ekonomických poměrů. Může souviset s ekonomickou krizí, ale i rozhodováním vlád, nadnárodních orgánů nebo s legislativními změnami.
• Tržní riziko – Riziko vývoje adekvátního trhu nebo jeho segmentu.
• Riziko odvětví, oboru – Riziko spojené s určitým odvětvím podnikání.
• Kreditní riziko – Riziko zhoršení finanční situace (v extrémním případě riziko krachu) firmy, jejichž cenné papíry (akcie, dluhopisy) jsou v portfoliu.
• Volatilita – Riziko kolísání kurzu investičního nástroje (změny cen aktiva).
• Kurzové riziko – Riziko spojené se změnami kurzů měn.
• Riziko likvidity – Riziko obtížné zpeněžitelnosti aktiva. Obvykle jde o odvozené riziko z výše uvedených rizik, tj. např. v případě špatně hospodařící firmy nebo státu.
• Riziko obchodního partnera – Toto riziko se odvíjí od vlastností protistrany, např. obchodníka s cennými papíry, finanční instituce apod.

Proti některým rizikům se lze chránit poměrně dobře (například proti kurzovým rizikům uzavřením termínovaných obchodů), proti některým omezeně (politické riziko lze snížit umístěním sídla do země se stabilním systémem a právním řádem). Proti celosvětovým krizím nebo politickým rozhodnutím typu Kypr ale prakticky obrana neexistuje, protože se jedná o typické „černé labutě“. Viz také kap. 7.1 dále a především specializovaná literatura. Základním cílem je rozložit riziko na co největší základnu.^[2]

^[1]    Viz zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu a zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, oba ve znění pozdějších předpisů.
^[2]    Anglické přísloví doporučuje: „Don’t put all of your eggs in the same basket.“ (Nedávejte všechna vejce do jednoho košíku.)

Převzato z knihy Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích vydané nakladatelstvím Grada v roce 2013