English version
Ceny v zahraničním obchodě
Ceny v zahraničním obchodě – dovozní a vývozní ceny, pro Českou republiku významnějších výrobků, surovin či materiálů (případně jejich zušlechtění) – tzv. cenových reprezentantů (cca 3400), jsou zjišťovány měsíčně na základě údajů u vybraných cca 1000 ekonomických subjektů. Vykazované ceny jsou průměrné ceny reprezentantů srovnatelných technických a užitných parametrů z významnějších obchodních případů a jsou to smluvní ceny mezi tuzemským právním subjektem a zahraničním dovozcem či vývozcem podle dohodnutých, pokud možno stejných kvalitativních, platebních a dodacích podmínek.
V průběhu roku 2006 proběhla revize cenových indexů a od ledna roku 2007 jsou publikovány revidované indexy cen v zahraničním obchodě počítané na struktuře zahraničního obchodu roku 2005. Současně došlo ke změně indexního referenčního období na průměr roku 2005 (dříve průměr roku 1999 a odvozený průměr roku 2000). Revizí se změnily zpětně indexy (a z nich odvozené směnné relace) za roky 2005 a 2006. Původní indexy za tyto roky pozbývají platnosti. Z vykázaných cen na základě stálých vah – struktury zahraničního obchodu v roce 2005, zjištěné z údajů celní statistiky, se počítají indexy dovozních a vývozních cen podle Harmonizovaného systému – celního sazebníku. Dále jsou indexy přepočteny v členění podle hlavních skupin klasifikace SITC Rev.3 a pro potřeby národních účtů a Eurostatu v členění Standardní klasifikace produkce SKP.
Ve výběru cenových reprezentantů jsou zastoupeny všechny významné 2-místné skupiny celního sazebníku a v rámci těchto skupin pokud možno i všechny nejvýznamnější 4-místné skupiny celního sazebníku. Vykazované ceny jsou průměrné fakturované ceny z realizovaných obchodních transakcí (bez cla, DPH či spotřební daně), které jsou přepočteny na Kč průměrným měsíčním měnovým kurzem ČNB. Do cenových indexů se tudíž promítá kromě cenového vývoje i vliv změn kurzů zahraničních měn.
Růst (pokles) dovozních a vývozních cen udává o kolik % se v daném měsíci zvýšila (snížila) průměrná cenová hladina dovozu či vývozu v porovnání s průměrnou cenovou hladinou ve stejném období předchozího roku.
První odhady jsou současně definitivní – tzn. běžné revize (tj. revize za účelem zpřesnění předchozích odhadů beze změny metodiky či koncepce výpočtu) se neprovádějí (viz Politika revizí).
Ceny výrobců
Ceny průmyslových výrobců
Ceny průmyslových výrobců jsou zjišťovány měsíčně na základě údajů z vybraných organizací (cca 1200) za vybrané reprezentanty (cca 4700). Vykazované ceny jsou ceny sjednané mezi dodavatelem a odběratelem v tuzemsku bez DPH a spotřební daně (bez nákladů na dopravu k zákazníkovi a nákladů s ní spojených) fakturované za významnější obchodní případy.
Z vykázaných cen se na stálých vahách počítá index cen průmyslových výrobců. Ten měří průměrný cenový vývoj všech průmyslových výrobků vyrobených a prodaných na domácím, českém trhu. Za průmyslové výrobky se považují výrobky vyrobené v odvětvích kategorií C až E podle Odvětvové klasifikace ekonomických činností.
V průběhu roku 2006 proběhla revize cenových indexů a od ledna roku 2007 jsou publikovány revidované indexy cen průmyslových výrobců počítané na struktuře tuzemských tržeb roku 2005 za výrobky spadající podle Standardní klasifikace produkce do oddílů 10 až 41. Současně došlo ke změně indexního referenční období na průměr roku 2005 (dříve průměr roku 2000). Původní indexy nadále zůstávají v platnosti.
Růst (pokles) cen průmyslových výrobců udává o kolik % se v daném měsíci zvýšila (snížila) průměrná cenová hladina těchto cen v porovnání s průměrnou cenovou hladinou ve stejném období předchozího roku.
Ceny stavebních prací a stavebních objektů
Ceny stavebních prací, stavebních děl a nákladů stavební výroby se zjišťují statistickým výkaznictvím typu „pendl“ od roku 1995. To znamená, že se formuláře výkazu po dobu 2 let nemění. Po tuto dobu pendlují mezi zpravodajskými jednotkami (respondenty) a státní statistikou. Výkaz obsahuje 141 vybraných cenových stavebních prací (reprezentantů). Zpravodajská síť byla stanovena záměrným výběrem cca 750 respondentů různých kategorií. Ceny jsou zjišťovány čtvrtletně. Jedná se o ceny sjednané mezi dodavatelem a odběratelem za jednotku stavební práce, včetně materiálu, pro tuzemskou výstavbu. Do ceny se nezahrnují náklady spojené se zařízením staveniště a nezapočítává se daň z přidané hodnoty. Měsícem zjišťování je 2. měsíc sledovaného čtvrtletí.
Pro klasifikaci cen stavebních prací je používán oddíl 45 Standardní klasifikace produkce (SKP). Pro stavební díla je původní klasifikace oddíl 46 SKP (platná od 1. 1. 1994) od 1.ledna 2004 nahrazena klasifikací CZ-CC, která obsahově vychází z mezinárodního standardu Klasifikace stavebních děl (Classification of Types of Construction-CC), který vydal Eurostat v říjnu 1997. Zkratka CZ v názvu klasifikace vyjadřuje národní verzi mezinárodního standardu.
V průběhu roku 2006 proběhla komplexní revize cenových indexů a od 1. čtvrtletí 2007 jsou publikovány revidované indexy počítané na základě nových revidovaných indexních schémat a váhových systémů, které vycházejí ze struktury stavební výroby roku 2005. Současně došlo i ke změně základního období, kterým je od roku 2007 průměr roku 2005 (dříve 4. čtvrtletí 1999). Původní indexy nadále zůstávají v platnosti.
Čtvrtletní šetření a výpočet indexu cen stavebních prací a cen stavebních děl je doplňován měsíčními odhady vývoje cen stavebních prací. Odhady měsíčního vývoje cen se vždy po uplynutí čtvrtletí (45. den) zpětně zpřesňují podle výsledků přímého čtvrtletního šetření cen. Pro odhady vývoje cen stavebních prací byl zvolen cenový základ průměr roku 2005.
Růst (pokles) cen stavebních prací udává o kolik % se v daném měsíci zvýšila (snížila) průměrná cenová hladina těchto cen (určená odhadem) v porovnání s průměrnou cenovou hladinou ve stejném měsíci předchozího roku, která byla již zpřesněna čtvrtletním šetřením.
Ceny tržních služeb
Ceny tržních služeb zahrnují následující ceny v podnikatelské sféře (t.j. mezi podnikatelskými subjekty): ceny nákladní dopravy a skladování, služeb pošt a telekomunikací, peněžnictví, pojišťovnictví, podnikatelských služeb a služeb v oblasti nemovitostí a pronájmu a stočného. Cenová šetření uvedených tržních služeb, která jsou agregována v úhrnný cenový index, zahrnují vybrané služby obsažené ve Standardní klasifikaci produkce (SKP) a Odvětvové klasifikaci ekonomických činností (OKEČ) v oddílech: 60, 61, 62, 64, 65, 66, 70, 71, 72, 74 a 90.
Stálou váhou úhrnného indexu je souhrn vah za jednotlivé okruhy služeb za rok 2005. Růst (pokles) cen tržních služeb udává o kolik % se v daném měsíci zvýšila (snížila) průměrná cenová hladina těchto cen v porovnání s průměrnou cenovou hladinou ve stejném měsíci předchozího roku.
Ceny zemědělských výrobců
Ceny zemědělských výrobců jsou měsíčně zjišťovány u cca 500 vybraných výrobců v zemědělství (u soukromých, družstevních, příp. státních firem). Ceny jsou očištěny od daně z přidané hodnoty. Zjišťovány jsou realizační, smluvní ceny (bez vlastní spotřeby), určené pro tuzemský trh. Od 1. 1. 2005 jsou ceny zemědělských výrobců zjišťovány u 95 základních zemědělských výrobků (cenových reprezentantů), z toho je 62 rostlinných, včetně ovoce a zeleniny, a 33 živočišných. Mimo indexové zpracování se sleduje dalších 29 reprezentantů.
Průměrné ceny sledovaných výrobků se vypočítávají prostým aritmetickým průměrem z cen jednotlivých výrobců. Měsíční ceny jednotlivých výrobků se porovnají s jejich průměrnou cenou v roce 2005.
Měsíční ceny jednotlivých výrobků (reprezentantů) se spočítají podílem jejich průměrné ceny za příslušný měsíc a průměrné celoroční ceny roku 2005. Měsíční indexy agregací až do úrovně „zemědělské výrobky úhrnem“ se počítají jako aritmetické průměry indexů příslušných výrobků. Pouze u vnitřní části agregace ovoce a zelenina se využívá váženého průměru (tzv. oblast sezónních cen). Váhové podíly se stanovují pro výrobky i pro jejich agregáty a jsou rozděleny na sezónní (ovoce a zelenina)a nesezónní většinovou část. Tyto váhové podíly mají stejnou hodnotu v každém měsíci roku. Pouze u agregace ovoce a zelenina (sezónní vliv) se využívá vah, které se v jednotlivých měsících odlišují. Odlišnost nového váhového schématu spočívá v tom, že proti minulému váhovému schématu jsou jednotlivé váhy pro každý měsíc stejné, až na již zmíněné agregace ovoce a zelenina, které jsou zahrnuty do váženého schématu (sezónního). Nominálnímu součtu 1000 je pak roven součet stálých vah v nejvyšší agregaci „zemědělská výroba celkem“.
Pro výpočet individuálních, skupinových indexů a úhrnného indexu cen je stanoveno stálé vahové schéma, které vychází ze struktury tržeb zemědělských výrobků v měsících roku 2005. Základním cenovým obdobím je průměr roku 2005 = 100. Růst (pokles) cen zemědělských výrobců udává o kolik % se v daném měsíci zvýšila (snížila) průměrná cenová hladina těchto cen v porovnání s průměrnou cenovou hladinou ve stejném období předchozího roku.
Deflace
Deflace je opakem inflace. Je to situace, v níž dochází k absolutnímu (meziročnímu) poklesu cenové hladiny, obvykle měřenému indexem spotřebitelských cen. Krátkodobá deflační situace nemusí mít pro ekonomiku nepříznivé důsledky. Je dobrou zprávou pro spotřebitele, kteří za zboží či služby platí méně, ale již ne tak dobrou zprávou pro výrobce a prodejce, kteří za poskytované výrobky či služby inkasují méně. Deflační situace nastává, když obecně ve světové, případně specificky v národní ekonomice je příliš mnoho zboží (služeb) a málo peněz využitelných na jeho nákup. Krátkodobá deflační situace tak může být způsobena i poklesem cen dovozu – tzv. dovezená deflace. Dalším faktorem může být vývoj cen na dosud regulovaných trzích, a to ve dvou směrech: jednak snížením tempa administrativních změn cen v dosud regulovaných odvětvích a jednak ukončením regulací (v odvětví) a připuštěním konkurence, což obvykle vede ke snižování cen.
Krátkodobá deflační situace se za určitých okolností může rozvinout v deflační spirálu či past. Ta vypadá zhruba takto: Pokles cen (jak spotřebitelských, tak cen výrobců) vede ke snížení tržeb a zisků podnikatelské sféry. Podniky a podnikatelé jsou nuceni snižovat náklady. To obvykle vede k růstu nezaměstnanosti, případně i ke snižování mezd zaměstnanců. Rostoucí nezaměstnanost a klesající mzdy snižují koupěschopnou poptávku domácností. Nižší poptávka vede k dalšímu tlaku na snižování cen. Spirála je uzavřena.
Pád do deflační spirály má pro reálnou ekonomiku tyto důsledky: všeobecně se zvyšuje nejistota při ekonomickém rozhodování, výrazně se zvyšuje nejistota při alokaci kapitálu, jsou narušeny distribuční procesy, dochází k nevyužívání výrobního potenciálu ekonomiky a v důsledku toho se některé výrobní kapacity stávají nadbytečnými. Deflační spirála se projevuje i v peněžní ekonomice mimo jiné takto: klesají ceny aktiv a akciové trhy, nedostatečná je úvěrová emise a rovněž růst peněžní zásoby.
Hrubý domácí produkt (HDP)
Hrubý domácí produkt (HDP) je peněžním vyjádřením celkové hodnoty statků a služeb nově vytvořených v daném období na určitém území; používá se pro stanovení výkonnosti ekonomiky. Může být definován, resp. spočten třemi způsoby: (1) produkční metodou, (2) výdajovou metodou a (3) důchodovou metodou.
Produkční metodou se HDP počítá jako součet hrubé přidané hodnoty jednotlivých institucionálních sektorů nebo odvětví a čistých daní na produkty (které nejsou rozvrženy do sektorů a odvětví). Je to také vyrovnávací položka účtu výroby za národní hospodářství celkem, kde se straně zdrojů zachycuje produkce a na straně užití mezispotřeba. Hrubá přidaná hodnota je rozdílem mezi produkcí a mezispotřebou. Vzhledem k tomu, že produkce se oceňuje v základních cenách a užití v kupních cenách, je strana zdrojů za národní hospodářství celkem doplněna o daně snížené o dotace na výrobky.
HDP = Produkce mínus Mezispotřeba plus Daně z produktů mínus Dotace na produkty
Výdajovou metodou se HDP počítá jako součet konečného užití výrobků a služeb rezidentskými jednotkami (skutečná konečná spotřeba a tvorba hrubého kapitálu) a salda vývozu a dovozu výrobků a služeb. Skutečná konečná spotřeba je odvozena prostřednictvím naturálních sociálních transferů od výdajů na konečnou spotřebu domácností, vlády a neziskových institucí sloužících domácnostem. Tvorba hrubého kapitálu se člení na tvorba hrubého fixního kapitálu, změnu zásob a na čisté pořízení cenností.
HDP = Výdaje na konečnou spotřebu plus Tvorba hrubého kapitálu plus Vývoz výrobků a služeb mínus Dovoz výrobků a služeb
Důchodovou metodou se HDP počítá jako součet prvotních důchodů za národní hospodářství celkem: náhrad zaměstnancům, daní z výroby a z dovozu snížených o dotace a hrubého provozního přebytku a smíšeného důchodu (resp. čistého provozního přebytku a smíšeného důchodu a spotřeby fixního kapitálu)
HDP = Náhrady zaměstnancům plus Daně z výroby a z dovozu mínus Dotace plus Čistý provozní přebytek plus Čistý smíšený důchod plus Spotřeba fixního kapitálu
Inflace
Inflace je obecně definována jako růst cenové hladiny, tj. charakterizuje míru znehodnocování měny v přesně vymezeném časovém období. Míra inflace je měřena pomocí přírůstku indexu spotřebitelských cen.
Uváděná míra inflace (přesněji průměrná míra inflace) vyjadřuje procentní změnu průměrné cenové hladiny za dvanáct posledních měsíců proti průměrné cenové hladině dvanácti předchozích měsíců. Tyto tzv. klouzavé průměry jsou počítány z bazických indexů spotřebitelských cen s cenovým základem prosinec 2005 =100. Vyjadřují tendenci vývoje cenové hladiny oproštěnou od sezonních vlivů.
Vývoj spotřebitelských cen (životních nákladů) se sleduje na spotřebních koších založených na souboru vybraných druhů zboží a služeb placených obyvatelstvem. Za cenové reprezentanty byly vybrány takové výrobky a služby, které se významně podílejí na vydáních obyvatelstva a svým rozsahem pokrývají celou sféru spotřeby. Celkový počet reprezentantů je cca 730. Jejich soubor je postupně agregován až do 12-ti hlavních oddílů spotřebního koše a to formou váženého aritmetického průměru individuálních cenových indexů.Váhy ve spotřebních koších byly pro výpočet indexů spotřebitelských cen (životních nákladů) stanoveny na základě struktury výdajů domácností podle výsledků statistiky rodinných účtů v roce 2005, které byly korigovány statistikou národních účtů.
Výpočet bazických indexů spotřebitelských cen (životních nákladů) je prováděn podle Laspeyresova vzorce. Základním obdobím pro výpočet cenových indexů je prosinec 2005. Z těchto bazických indexů jsou vypočítávány indexy spotřebitelských cen srovnávající dvě libovolná období.
Mimořádná revize indexu spotřebitelských cen – inflace:
- zveřejnění s rychlou informací 14. 2. 2007;
- za časové období 2005–2006.
- Důvod revize: změna báze z 12/1999 = 100, respektive průměr 2000 = 100 na novou bázi 12/2005 = 100, respektive průměr 2005 = 100.
Konjunkturální průzkum
Konjunkturální průzkumy, indikátory důvěry – výhledy do budoucna
ČSÚ nezkoumá jen jevy minulé, ale snaží se postihnout i očekávaný vývoj v budoucnosti. Věci příští se dají odhadovat různě a ČSÚ se chce vyhnout jakémukoli „hádání z ruky“. Proto provádí tzv. konjunkturální (konjunkturní) průzkumy, při nichž se vybraných subjektů (podnikatelů, spotřebitelů) táže na jejich očekávání do budoucna.
Konjunkturální průzkumy prováděné v podnikové sféře jsou významným zdrojem informací v zemích s ekonomikou založenou na tržních vztazích, poskytují informace o očekávaných tendencích ve vývoji hlavních oblastí podnikové ekonomiky v nejbližší budoucnosti. Jsou významné především v tom, že postihují atmosféru v podnikatelském prostředí a poskytují informace s velkým časovým předstihem, čímž slouží k identifikaci bodů obratu v ekonomice a poskytují informace i za takové oblasti, které jsou obtížně postižitelné kvantitativními údaji. V tomto smyslu jsou již celá desetiletí organizovány a využívány v zemích s vyspělou tržní ekonomikou.
Konjunkturální průzkumy se opírají o názory podnikatelů, působících v oblasti zájmu (např. v průmyslu, stavebnictví, obchodě, ve vybraných službách) a vypovídají o výhledech do budoucna pomocí dílčích otázek (o výrobní či obchodní činnosti, poptávce, cenách, úvěrech atd.). Spotřebitelské průzkumy vypovídají o úmyslech spotřebitelů, zejména o sklonu k nákupům či spoření a o konkrétních záměrech pro nákup vybraných předmětů dlouhodobé spotřeby.
Společným rysem těchto průzkumů je to, že odpovědi nepodávají přímou kvantifikaci, ale budoucnost hodnotí pomocí obecnějších výrazů – např. lepší, stejný, horší.
Konjunkturální průzkumy využívají ke zjišťování názorů respondentů velmi jednoduché dotazníky, ve kterých se táží na poměrně blízkou budoucnost – měsíc, tři měsíce či půl roku dopředu. Dotazník je koncipován tak, aby ho management podniku mohl rychle a operativně vyplnit. Obsahuje otázky na očekávané a probíhající tendence – například podnikatel odpovídá v dotazníku na takto formulovanou otázku:
Očekávané zakázky (smlouvy) pro nejbližší 3 měsíce:
- vzrostou
- nezmění se
- klesnou
Vyhodnocení výsledků je prováděno shrnutím odpovědí v jednotlivých variantách. Jednoznačným vyjádřením tendencí je konjunkturální saldo, což je rozdíl mezi odpověďmi zlepšení a zhoršení, vyjádřený v procentech. Čím vyšší je kladné saldo odpovědí, tím optimističtěji je možné hodnotit získanou odpověď.
ČSÚ vypočítává nejen indikátory důvěry mezi podnikateli a spotřebiteli zvlášť, ale vydává též Souhrnný indikátor důvěry (Indikátor ekonomického sentimentu), který určitým způsobem shrnuje podnikatelskou a spotřebitelskou důvěru. Někdy se uvedené indikátory nazývají „předstihové ukazatele“.
Vzhledem k tomu, že konjunkturální a spotřebitelské průzkumy jsou důležitou součástí informačního systému užívaného na úrovni Evropské unie pro monitorování ekonomických trendů, jsou zařazeny do priorit pro oblast makroekonomické statistiky. Otázky jsou harmonizovány s požadavky a doporučeními mezinárodních institucí (Evropská komise DG ECFIN, OECD) a výsledky průzkumů tvoří součást materiálů těchto institucí a jsou využívány pro mezinárodní srovnání.
Definice základních pojmů:
Souhrnný indikátor důvěry (Indikátor ekonomického sentimentu) je vážený průměr sezónně očištěných indikátorů důvěry v průmyslu, stavebnictví, v obchodě, ve vybraných odvětvích služeb a indikátoru spotřebitelské důvěry.
Souhrnný podnikatelský indikátor důvěry je vážený průměr sezónně očištěných indikátorů důvěry v průmyslu, stavebnictví, obchodě a ve vybraných odvětvích služeb.
Indikátor důvěry spotřebitelů je složen ze čtyř ukazatelů zjišťovaných agenturou GfK Praha (očekávaná finanční situace spotřebitele, očekávaná celková ekonomická situace, očekávaná celková nezaměstnanost (s opačným znaménkem) a očekávané úspory spotřebitele v příštích 12 měsících).
Souhrnný indikátor důvěry a podnikatelský indikátor důvěry jsou konstruovány na základě následujícího váhového systému: indikátoru důvěry v průmyslu je přiřazena váha 40 %, indikátoru ve stavebnictví a v obchodě po 5 %, indikátoru ve vybraných odvětvích služeb 30 % a indikátor důvěry spotřebitelů má v souhrnném indikátoru důvěry váhu 20 %. Indikátor důvěry ve službách vstupuje do souhrnného a podnikatelského indikátoru důvěry od května 2002 (počátek konjunkturálního šetření ve vybraných odvětvích služeb). Od ledna 2006 tvoří bázi bazických indexů průměr roku 2005. Časové řady jsou přepočítány a údaje jsou srovnatelné.
Odvětvové indikátory důvěry jsou konstruovány jako průměry sezónně očištěných vážených konjunkturálních sald, přičemž Konjunkturální saldo je rozdíl mezi odpověďmi ve variantách růst (+) a pokles (-) vyjádřený v %.
Indikátor důvěry v průmyslu je průměr sezónně očištěných sald tří ukazatelů (hodnocení celkové poptávky, zásoby hotových výrobků s opačným znaménkem a očekávaný vývoj výrobní činnosti),indikátor důvěry ve stavebnictví je průměr dvou ukazatelů (hodnocení celkové poptávky a očekávaný vývoj zaměstnanosti),indikátor důvěry v obchodě je průměr tří ukazatelů (hodnocení ekonomické situace, hodnocení současného stavu zásob s opačným znaménkem a očekávaný vývoj ekonomické situace).Indikátor důvěry ve vybraných odvětvích služeb je průměr tří ukazatelů (hodnocení ekonomické situace, hodnocení poptávky a očekávaná poptávka).
Uvedené údaje jsou zpracovány váženě: v průmyslu, v obchodě a ve službách jsou vahami tržby, ve stavebnictví stavební produkce. Pro hodnocení ukazatelů z oblasti zaměstnanosti je jako váha použitý průměrný evidenční počet zaměstnanců.
Zdroji dat konjunkturálních a spotřebitelských průzkumů jsou přímá zjišťování ČSÚ v podnikové sféře a průzkum u spotřebitelů prováděný GfK Praha. Konjunkturální i spotřebitelské průzkumy jsou prováděny s měsíční periodicitou, některé otázky se čtvrtletní a pololetní periodicitou.
Co a jak ČSÚ o konjunkturálních průzkumech publikuje?
Veškeré informace ČSÚ o konjunkturálních průzkumech najdete na internetových stránkách www.czso.cz, pokud v rubrice „Ekonomika“ zvolíte odkaz Konjunkturální průzkumy.
ČSÚ zveřejňuje pravidelně každý měsíc Rychlou informaci o vývoji podnikatelského, spotřebitelského i souhrnného indikátoru důvěry, s nejnovějšími čísly. První odhady jsou současně definitivní –
