Elektronický obchod

Související aspekty: způsob uzavírání smluv na dálku, problematika ukládání informací poskytnutých uživatelem, úprava šíření obchodních sdělení, reklama a poprodejní podpora a služby. Též přehled možností elektronických podání vůči státní správě, kategorizaci elektronického obchodu a typy elektronických podpisů.

Související právní předpisy:

• Zákon o účetnictví
• Zákon o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů
• Zákon o elektronických komunikacích
• Zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce
• Trestní zákoník
• Trestní řád
• Správní řád
• Soudní řád správní
• Občanský zákoník
• Občanský soudní řád
• Daňový řád
• Celní zákon

Související právní průvodci:

• Mezinárodní právo soukromé
• Obchodní právo
• Pohledávky
• Smlouvy
• Základy občanského soudního řízení

Pojem elektronického obchodu (e-obchodu)

Pod pojmem elektronický obchod se obecně rozumí podnikání prostřednictvím elektronických prostředků. To zahrnuje nejen obchodování se zbožím (hmotným i nehmotným) a službami, ale i všechny související kroky od reklamy přes uzavření smlouvy a její plnění, a to včetně poprodejní podpory a služeb.

Z právního hlediska jde zásadně o projevy vůle – právní jednání – směřující k uzavírání smluv, které jsou realizovány pomocí počítačových sítí.

Podle definice používané OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development, česky Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) zahrnuje elektronický obchod jakékoli obchodní transakce, které provádějí osoby fyzické i právnické, přičemž tyto transakce jsou založeny na elektronickém zpracování a přenosu dat.

Podobně WTO (World Trade Organization, česky Světová obchodní organizace) pod elektronický obchod zahrnuje jak výrobky, které jsou prodávány a placeny přes internet, ale doručovány ve hmotné podobě, tak produkty, které jsou přes internet doručovány v podobě digitální.

Z právních předpisů práva EU se k elektronickému obchodu vztahuje primárně směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000, o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu.

Česká republika tuto směrnici transponovala do českého právního řádu především zákonem č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti (co do odpovědnosti providera a šíření obchodních sdělení), a zákonem č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání (co do úpravy nevyžádané komunikace za účelem šíření obchodních sdělení), který byl nahrazen zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a nakonec i přijetím občanského zákoníku (v rámci institutu tzv. spotřebitelských smluv).

Kategorie e-obchodu

Podle typů lze e-obchod rozdělit do několika kategorií:

• podle účastníků
  • obchodování mezi podniky/obchodníky navzájem – B2B (business to business),
  • spotřebitelské smlouvy s koncovými zákazníky – B2C (business to customer),
  • obchod mezi dvěma nepodnikateli/spotřebiteli navzájem, např. elektronické aukce – C2C (customer to customer),
  • obchody, kdy zákazník oslovuje podnikatele, např. definuje zboží a vyzývá obchodníky k podání nabídek – C2B (customer to business),
  • vztahy ke státní správě (eGovernment), např. elektronické podání daňového přiznání – B2A, C2A (business/customer to administration).
• podle otevřenosti použitého média
  • uzavřené transakce – obchod po uzavřených sítích,
  • otevřené transakce – obchod mezi otevřeným počtem účastníků.
• podle způsobu plnění
  • přímé e-obchody – objednávka, placení i dodávka nehmotných statků se uskutečňuje výhradně prostřednictvím elektronických prostředků,
  • nepřímé e-obchody – objednávka, uzavření smlouvy nebo i placení se uskutečňuje prostřednictvím elektronických prostředků, dodávka zboží se děje tradičními prostředky.

Česká právní úprava e-obchodu

Na e-obchod reaguje právo třemi možnými způsoby:

• V některých případech lze stávající právní úpravu bez dalšího aplikovat na e-obchod (např. ochrana autorského práva).
• Jiné stávající právní normy dostaly aplikací na právní vztahy vznikající v rámci e-obchodu zcela nový rozměr (např. určení rozhodného práva).
• V neposlední řadě si e-obchod vynutil přijetí i zcela nových právních norem (např. právní úprava elektronického podpisu).

Z předpisů českého právního řádu, které reagují na e-obchod, lze uvést:

• zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti,
• zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce,
• zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (úpravou spotřebitelských smluv prostřednictvím elektronických prostředků),
• zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele,
• zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, který upravuje elektronické úkony státních orgánů, orgánů územních samosprávných celků, Pozemkového fondu České republiky a jiných státních fondů, zdravotních pojišťoven, Českého rozhlasu, České televize, samosprávných komor zřízených zákonem, notářů a soudních exekutorů (orgán veřejné moci) vůči fyzickým osobám a právnickým osobám, elektronické úkony fyzických osob a právnických osob vůči orgánům veřejné moci a elektronické úkony mezi orgány veřejné moci navzájem prostřednictvím datových schránek.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.