English version
Sedmdesá léta minulého století byla v zemích Evropského hospodářského společenství poznamenána fragmentací kurzových režimů. Řada členských států v čele s Německem se účastnila kurzového uspořádání „hada", Francie, Itálie i Velká Británie ponechávaly své měny volnému plování. Toto období se vyznačovalo značnou kurzovou nestabilitou, která vytvářela ohniska napětí ve vzájemném obchodu. Četné pokusy o obnovení užší měnové spolupráce selhávaly. Teprve ke konci sedmdesátých let se díky iniciativě vrcholných politiků Francie a Německa podařilo dát společné kurzové politice nový mocný impuls tím, že byl ustaven Evropský měnový systém.
Evropský měnový systém (European Monetary System) byl založen v březnu 1979 zpětně k 1. lednu 1979.
Vytkl si tyto cíle:
- stabilizovat měnové kurzy,
- podpořit konvergenci členských států,
- výhledově přispět k podpoře hlubší měnové integrace směrem k hospodářské a měnové unii.
Pro Evropský měnový systém byly příznačné tři základní prvky:
- Evropská měnová jednotka ECU (European Currency Unit);
- Mechanizmus měnových kurzů ERM (Exchange Rate Mechanism);
- Úvěrové nástroje Evropského fondu pro měnovou spolupráci.
ECU byla uměle vytvořená měnová jednotka konstruovaná jako koš členských měn. Váhy jednotlivých měn v koši odrážely ekonomickou sílu členských států a upravovány byly v pětiletých intervalech. ECU plnila funkci zúčtovací jednotky Společenství a sloužila jako rezervní měna, kterou používaly centrální banky v případe intervencí na devizovém trhu. Vedle tohoto oficiálního ECU existovalo také tzv. privátní ECU. Takto se nazývaly četné finanční instrumenty (bankovní vklady, obligace, aj.), které kopírovaly košovou strukturu oficiálního ECU.
| Měna | Podíl národní měny v 1 ECU (%) | Počet jednotek národní měny v 1 ECU |
|---|---|---|
| Belgický a lucemburský frank | 9,5 | 0,828 |
| Britská libra | 13,6 | 1,15 |
| Dánská koruna | 3,0 | 0,286 |
| Francouzský frank | 19,8 | 3,80 |
| Irská libra | 1,1 | 109,0 |
| Italská lira | 9,5 | 0,217 |
| Německá marka | 33 | 0,00759 |
| Nizozemský gulden | 10,5 | 0,0885 |
Za jádro Evropského měnového systému lze označit intervenční mechanizmus. Každá členská země ERM měla stanovenu centrální paritu vůči ECU. Z těchto parit byly vypočítány vzájemné parity všech měnových párů, které byly uspořádány do tabulky nazývané paritní mřížka. Vzájemné kurzy se mohly pohybovat uvnitř pásma vytyčeného okolo centrální parity. Fluktuační pásma měla standardní šířku ± 2,25 %, jako dočasná výjimka byla povolena šířka ± 6 %. Pokud nějaký měnový kurz dosáhl okrajů pásma povolených fluktuací, centrální banky daných dvou zemí měly automatickou povinnost zahájit devizové intervence s cílem udržet kurz uvnitř pásma. Měnit centrální paritu bylo možné pouze se souhlasem všech členů ERM.
Evropský měnový sytém byl vybaven též indikátory divergence, které měly upozorňovat na nadměrné vychylování kurzů od svých centrálních parit. Smyslem těchto indikátorů bylo vyslat včasný signál o nutnosti přijmout účinná opatření, která by zamezila další divergenci a tím i minimalizovala potřebu devizových intervencí.
Evropský měnový systém prodělal několik vývojových etap. Počáteční období se vyznačovalo poměrně častým přestavováním parit, které reagovalo na odlišný makroekonomický vývoj v členských zemích. Naopak od roku 1983 do září 1992 se neuskutečnilo žádné přestavení parity. V té době se také rozšířil počet měn zapojených do ERM. Toto neobvykle dlouhé období kurzové stability bylo ukončeno měnovými turbulencemi a masivními spekulačními ataky. Nápor spekulace si nakonec vynutil rozšíření fluktuačních pásem v rozsahu ± 15 % od centrální parity. Jako hlavní příčiny hluboké krize jsou uváděny vysoké německé sazby po sjednocení Německa a odmítnutí Maastrichtské smlouvy v dánském referendu.
Převzato z webu Národní koordinační skupiny pro zavedení eura v ČR www.zavedenieura.cz.
