Eurolicence pro přepravu v rámci EU

Eurolicence je doklad, který nahrazuje dříve používaná zahraniční vstupní povolení a opravňuje k provádění bilaterálních, tranzitních či třetizemních přeprav na území členských států EU.

Licence pro mezinárodní silniční přepravu zboží pro cizí potřeby, tzv. Eurolicence

Právní úprava vychází z Nařízení Evropského  parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009 ze dne 21. října 2009, o společných pravidlech pro přístup na trh mezinárodní silniční nákladní dopravy (dále jen „Nařízení č. 1072/2009“). Na základě tohoto předpisu Eurolicenci obdrží každý podnikatel v silniční nákladní dopravě provozujícímu nákladní dopravu pro cizí potřebu (dále jen „dopravce“), který je usazen v tomto členském státě v souladu s právními předpisy Společenství a vnitrostátními právními předpisy daného členského státu a je v členském státě usazení, v souladu s právními předpisy Společenství a vnitrostátními právními předpisy tohoto členského státu o přístupu k povolání podnikatele v silniční nákladní dopravě, oprávněn k provozování mezinárodní silniční nákladní přepravy.

Mimo Eurolicenci obdrží dopravce opisy Eurolicence, jejichž počet je roven počtu vozidel provozovaných dopravcem, přičemž nezáleží na tom, zda se jedná o vozidla vlastní nebo pořízená na základě smluv o pronájmu či leasingu. Opis slouží jako doklad pro případ silniční kontroly, a proto je třeba, aby byl v době přepravy k dispozici ve vozidle. Platnost Eurolicence může být stanovena až na 10 let.

V případě, že dopravce bude provozovat toliko vozidla do 3,5 t,  bude se na eurolicenci a její opisy podle čl. 4 odst. 4 druhý pododstavec Nařízení  č. 1072/2009 vždy zapisovat zvláštní poznámka „≤ 3,5 t“. Pokud bude dopravce provozovat vozidla nad 3,5 t a do 3,5 t, uvede se tato příslušná poznámka pouze na opis eurolicence připadající na toto „malé“ vozidlo (celkový počet vydaných opisů s poznámkou „≤ 3,5 t“ a opisů vydaných bez poznámky „≤ 3,5 t“ musí odpovídat počtu nahlášených vozidel a prokázané finanční způsobilosti).

Eurolicenci ani jinému povolení pro přepravu v rámci EU nepodléhají:

1. Přeprava poštovních zásilek v rámci veřejné služby.
2. Přeprava poškozených nebo havarovaných vozidel.
3. Přeprava nákladu vozidly, jejichž největší přípustná hmotnost, včetně největší přípustné hmotnosti přípojného vozidla, nepřesahuje 2,5 t;
4. Přeprava zboží motorovými vozidly ( silniční doprava pro vlastní potřeby) , pokud splňují tyto podmínky (dopravce musí být schopen v případě silniční kontroly splnění podmínek také prokázat):
   • přepravované zboží je ve vlastnictví podniku nebo je jím prodáváno, kupováno, pronajímáno, najímáno, vyráběno, získáváno, zpracováváno nebo opravováno;
   • účelem přepravy je převést zboží z nebo do podniku, jeho přeprava uvnitř podniku, popř. mimo podnik, jde-li o přepravu pro vlastní potřebu;
   • motorová vozidla pro takovou přepravu musí být řízena vlastními zaměstnanci podniku;
   • vozidla přepravující zboží musí podniku patřit nebo jím být koupena na úvěr nebo je musí mít podnik v pronájmu, přičemž v naposledy uvedeném případě musí tato vozidla splňovat podmínky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/1/ES ze dne 18. ledna 2006 o užívání vozidel najatých bez řidiče pro přepravu zboží po silnici;
   • přeprava smí být pouze pomocnou činností v rámci celkové činnosti podniku.
   • První čtyři z výše uvedených podmínek se nepoužijí v případě náhradního vozidla během krátkodobé poruchy běžně používaného vozidla.
5. Přeprava léků, zdravotnických přístrojů a vybavení, jakož i dalšího materiálu pro poskytování pomoci v naléhavých případech (zejména při živelních pohromách).

Eurolicenci ani jinému povolení k přepravě nepodléhají také přepravy a jízdy bez nákladu související s přepravou uvedenou v bodech 1- 5.

Osvědčení řidiče pro silniční přepravu zboží pro cizí potřeby

Od 1. května 2004, tj. vstupu České republiky do EU, musí každý dopravce, který zaměstnává řidiče ze třetích států, tj. států, které nejsou členem EU, zajistit, aby tito řidiči byli při přepravách prováděných na území členských států EU vybaveni Osvědčením řidiče pro silniční přepravu zboží pro cizí potřeby (dále jen „Osvědčením řidiče“).

Osvědčení řidiče je vydáváno řidiči, který je státním příslušníkem třetí země, tj. země, která není členem EU, a není na území EU dlouhodobě pobývajícím rezidentem (nemá přiznán právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta za podmínek stanovených v článcích 4 až 7 Směrnice Rady 2003/109/ES o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty).

Spolu s Osvědčením řidiče je vydán i opis Osvědčení řidiče, který je uložen u dopravce. Originál osvědčení Řidič dostává k dispozici řidič, který musí být na požádání předložit kontrolním orgánům.

U osvědčení řidiče, se  poznámka„≤ 3,5 t“ neuvádí, situace se však dotýká nutností prokázat profesní způsobilost. Protože při řízení kategorie vozidel, pro kterou je vyžadováno pouze řidičské oprávnění skupiny B, není vzhledem k § 3 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích nutné být držitelem a předkládat doklad svědčící o profesní způsobilosti, nelze jej po žadateli o vydání osvědčení řidiče logicky vyžadovat.

V takovém případě je nutno § 33b odst. 2 písm. g) zákona o silniční dopravě vykládat co do smyslu v návaznosti na právní předpisy upravující podmínky provozu na pozemních komunikacích. Dopravnímu úřadu proto v tomto konkrétním případě, tedy pokud je požadováno vydání osvědčení nezkoumá, zda je řidič profesně způsobilý či nikoliv a vydá osvědčení řidiče, na kterém není uvedeno označení harmonizovaného kódu „95(DD.MM.RR)“, když k řízení tohoto vozidla není zapotřebí, aby byl řidič držitelem průkazu profesní způsobilosti.

Vydávání Eurolicencí a Osvědčení řidiče

Příslušným orgánem pro vydávání Eurolicencí a Osvědčení řidiče jsou ve smyslu zákona č. 111/1994 Sb.,o silniční dopravě (dále jen „ZSD“)  dopravní úřady příslušné pro vydání stanoviska ke koncesi,  tj. krajské úřady, dle místa sídla (právnické osoby) nebo místa podnikání (fyzické osoby) dopravce.