Evidence skutečných majitelů

Text rovněž nabízí stručný návod, jak zajistit zápis údajů o svých skutečných majitelích, a informace, kdo může do rejstříku nahlížet. Věnuje se i sankcím pro subjekty, které nesplní svou povinnost evidence, a další související problematice.

Související právní předpisy:

• Zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů
• Zákon o soudních poplatcích
• Zákon o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu
• Zákon o zadávání veřejných zakázek
• Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích
• Vyhláška o náležitostech formulářů na podávání návrhů na zápis, změnu nebo výmaz údajů do veřejného rejstříku a o zrušení některých vyhlášek
• Vyhláška o některých požadavcích na systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES
• Zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů
• Vyhláška č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů, správců pozůstalosti a Notářské komory České republiky

Související právní průvodci:

• Veřejné rejstříky
• Povinnosti podnikatelů podle zákona proti praní špinavých peněz

Úvod

Evidence skutečných majitelů byla zavedena novelou zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, s účinností od 1. ledna 2018. Od tohoto data také vznikla právnickým osobám zapsaným v obchodním rejstříku k 1. lednu 2018 povinnost zapsat svého skutečného majitele do 1 roku, tj. do 1. ledna 2019, a těm ostatním pak do 1. ledna 2021. Pro všechny povinné subjekty zapsané do veřejných rejstříků po těchto datech pak platí, že evidenční povinnost musí splnit bez zbytečného odkladu po vzniku rozhodné skutečnosti (vznik obchodní korporace, registrace, apod.).

Důvodem předmětné právní úpravy je zejména snaha o zajištění transparentnosti při tocích finančních prostředků a přesunu majetku konkrétních fyzických osob, předcházení zneužívání právnických osob a jiných právních uspořádání (např. podílové či penzijní fondy, zahraniční investiční fondy) pro legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu či prověření případného střetu zájmů ve sféře zadávání veřejných zakázek.

Předpokládaným účelem je pak možnost dispozice s dostatečnými, přesnými a včasnými informacemi o skutečných majitelích a jejich vlivu na právnické osoby a jiná právní uspořádání včetně vlivů jejích kompetentních orgánů či úřadů (případně jiných osob, které prokáží oprávněný zájem) při provádění identifikace či kontroly.

Úprava evidence skutečných majitelů se následně přesunula do samostatného právního předpisu, zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „zákon o evidenci skutečných majitelů“ či zkráceně jen „ZESM“), a to s účinností k 1. červnu 2021.

S účinností od 1. října 2022 došlo zákonem č. 245/2022 Sb. (dále jako „novela ZESM“), k novelizaci zákona o evidenci skutečných majitelů, neboť bylo třeba zákon uvést do souladu s evropskými předpisy upravujícími předcházení využívání finančního systému k praní peněz a financování terorismu.

Právní rámec

Povinnost zápisu skutečných majitelů zavedla do českého právního řádu část takzvané „IV. AML směrnice“, tzn. směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES. Anti Money Laundering je zkratka a výraz obecně používaný pro oblast boje proti praní špinavých peněz.

Směrnice byla do českého právního řádu implementována zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „AML zákon“).

Dne 1. června 2021 nabyl účinnosti zákon č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů (dále jen „evidenční zákon“), kterým dochází k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/843 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu (dále jen „V. AML Směrnice“).

Cílem této úpravy je transponovat požadavky evropské legislativy týkající se evidence skutečných majitelů, harmonizovat právní úpravu, zjednodušit orientaci a v neposlední řadě také snížit administrativní zátěž. S těmito cíli pak souvisejí praktické aspekty nové právní úpravy, jako je požadavek zápisu struktury vztahů evidujících osob, zpřístupnění evidence veřejnosti, možnost kontroly pravdivosti zapisovaných údajů a stanovení sankcí v případě nesplnění některé z povinností, které v předchozí právní úpravě zcela absentovalo.

Definici skutečného majitele, jakož i procesněprávní úpravu související s jeho evidencí, tak namísto výše zmíněného AML zákona a zákona č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rejstříkový zákon“) naleznete přímo v zákoně o evidenci skutečných majitelů. Skutečným majitelem se podle tohoto zákona původně rozuměla  každá fyzická osoba, která byla koncovým příjemcem nebo osobou s koncovým vlivem.

Evropská komise však shledala nesoulad znění zákona o evidenci skutečných majitelů s V. AML Směrnicí a zahájila proti České republice tzv. řízení o porušení povinnosti pro nesprávné provedení směrnice. Nesprávnost provedení dané směrnice byla shledána především v definici vymezující skutečného majitele v ZESM, konkrétně v nadbytečnosti formulace tzv. koncového příjemce, i v širokém množství subjektů, pro které platila výjimka, že nemají skutečného majitele.

Novelou ZESM proto byla ze zákona vypuštěna definice koncového příjemce, za kterého byla u právnické osoby původně považována každá osoba, která mohla přímo nebo nepřímo získávat více než 25 % z celkového majetkového prospěchu právnické osoby (u obchodní korporace byl za majetkový prospěch považován především podíl na zisku) a tento prospěch náležel této osobě.

Zákonodárce ze zákona vypustil ale i druhou definici skutečného majitele, a to tzv. osobou s koncovým vlivem, za kterou byla považována osoba, která mohla bez pokynů jiného přímo nebo nepřímo uplatňovat v právnické osobě rozhodující vliv. U korporace se mělo za to, že takovou osobou je osoba, jejíž přímý nebo nepřímý podíl na hlasovacích právech významně převyšoval podíly ostatních osob ve společnosti, především převyšoval-li 25 %.

Od 1. října 2022 došlo novelou ZESM ke zjednodušení definice skutečného majitele a uvedení této definice do souladu s požadavky V. AML Směrnice. Nově se tak skutečným majitelem dle ZESM rozumí každá fyzická osoba, která v konečném důsledku vlastní nebo kontroluje právnickou osobu nebo právní uspořádání. Dle § 4 ZESM korporaci v konečném důsledku vlastní nebo kontroluje každá fyzická osoba, která přímo nebo nepřímo prostřednictvím jiné osoby nebo právního uspořádání:

• a) má podíl v korporaci nebo podíl na hlasovacích právech větší než 25 %,
• b) má právo na podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku větší než 25 %,
• c) uplatňuje rozhodující vliv v korporaci nebo korporacích, které mají v dané korporaci samostatně nebo společně podíl větší než 25 %, nebo uplatňuje rozhodující vliv v korporaci jinými prostředky.

Za osobu uplatňující rozhodující vliv je dle § 4 odst. 2 ZESM považována taková osoba, která na základě vlastního uvážení, bez ohledu na to, zda a na základě jaké právní skutečnosti, může přímo nebo nepřímo prostřednictvím jiné osoby nebo právního uspořádání dosáhnout toho, že rozhodování nejvyššího orgánu korporace odpovídá její vůli. Má se za to, že rozhodující vliv v korporaci uplatňuje ten, kdo může jmenovat nebo odvolat většinu osob, které jsou členy statutárního orgánu korporace.

Ze současné definice skutečného majitele je patrné, že zahrnuje obě předchozí varianty, tedy jak původní definici koncového příjemce, tak i osoby s koncovým vlivem. Zrušení tohoto rozlišování a úprava pojmu skutečný majitel přináší evidujícím osobám mimo jiné usnadnění v tom, že ve formuláři pro návrh zápis nových skutečností již není třeba rozlišovat, o jaký typ skutečného majitele se jedná.

Pokud osobu skutečného majitele dle § 4 ZESM nelze určit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po evidující osobě rozumně požadovat, nebo pokud v korporaci uplatňuje rozhodující vliv právnická osoba, která nemá ve smyslu § 7 ZESM skutečného majitele, dohledá se náhradní skutečný majitel takové právnické osoby. Náhradním skutečným majitelem je dle § 5 ZESM každá osoba ve vrcholném vedení korporace.. Osoba ve vrcholném postavení je fyzická osoba, která zajišťuje každodenní nebo pravidelné řízení výkonu činností právnické osoby jako je obchodní vedení, a při tom je členem statutárního orgánu právnické osoby nebo osobou přímo podřízenou statutárnímu orgánu.

U jiných než obchodních korporací, u bytového a sociálního družstva a u investičního fondu v právní formě akciové společnosti s proměnným základním kapitálem se má za to, že rozhodující vliv v těchto subjektech uplatňuje každá fyzická osoba, která je členem statutárního orgánu nebo osobou v obdobném postavení nebo osobou zastupující právnickou osobu v tomto orgánu.

ZESM v původním znění stanovoval poměrně velké množství soukromoprávních subjektů, které dle zákona neměly skutečného majitele. Tato úprava však byla v rozporu s evropskými předpisy, a proto došlo novelou ZESM k omezení těchto výjimek. Po novelizaci je tak upraveno, že skutečného majitele nemají pouze některé subjekty veřejnoprávního charakteru. Výčet subjektů, které nemají skutečného majitele, je uveden v § 7 ZESM.

Vedle skutečného majitele zavádí zákon tzv. osobu evidující. Osobou evidující je právnická osoba, která má skutečného majitele, nebo svěřenský správce anebo osoba v obdobném postavení u zahraničního svěřenského fondu právního uspořádání.

ZESM dále definuje pojmy jako je např. struktura vztahů, řetězení či větvení a mnohem více se tak zaměřuje na samotnou strukturu vztahů mezi jednotlivými osobami právních vztahů, jejichž vzájemná provázanost musí být v evidenci reflektována s důrazem na větší transparentnost a zjednodušení mechanismů nové právní úpravy.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.