Český zákon o dani z přidané hodnoty ukládá povinnost uvést na daňovém dokladu poskytnutou slevu vždy, jakmile je její výše známa v době vystavení faktury. Je-li sleva z ceny poskytnuta až po vystavení faktury na poskytnutou službu či dodané zboží, je nutné základ daně opravit, to znamená dodatečně změnit fakturovanou částku. Opravu základu daně je obecně možné provést dvěma způsoby, a to prostřednictvím daňového dobropisu, nebo prostřednictvím tzv. dobropisu finančního. Zatímco daňový dobropis je daňovým dokladem, a proto je jeho vystavení spojeno s daňovými dopady, vystavení finančního dobropisu nemá na DPH žádný vliv. V praxi doposud naprosto převažuje způsob opravy ceny prostřednictvím daňových dobropisů. V článku porovnáme tyto dvě možnosti a poukážeme na nesporné výhody, které přináší finanční dobropisy.
Dobropis jako daňový doklad
Daňový dobropis bývá vystavován zejména v případech, kdy kvalita dodávky neodpovídá sjednaným podmínkám nebo pokud dojde k vrácení části či celé dodávky zpět dodavateli. V praxi však bývají daňové dobropisy vystavovány i z jiných důvodů, jako je například chybná fakturace sjednané ceny nebo při dodání menšího množství zboží. Přestože množstevní a cenové opravy fakturované částky nejsou striktně dle zákona důvodem k vystavení dobropisu, Ministerstvo financí ČR takový postup připouští. Daňový dobropis je možné vystavit i v případě, pokud se dodavatel s odběratelem dodatečně dohodli, že původně fakturovaná částka bude snížena například proto, aby byl zákazník motivován k dodatečným nákupům zboží či odebírání služby.
Vystavení daňového dobropisu má následující daňové dopady: dodavatel je oprávněn snížit si daň na výstupu, odběratel je naopak povinen snížit svůj nárok na odpočet daně. Vystavování dobropisů plátcům daně je obecně administrativně náročné. Dodavatel si totiž snížení DPH na výstupu vyplývající z dobropisu může zohlednit až v daňovém přiznání za období, kdy je přijetí dobropisu potvrzeno odběratelem. Tento systém má zamezit tomu, aby dodavatel nesnížil daň na výstupu dříve, než odběratel zohlední snížení nároku na odpočet ve svém daňovém přiznání. Dodavatel je z hlediska uplatnění dobropisu ve svém daňovém přiznání plně závislý na tom, zda a kdy mu odběratel přijetí dobropisu potvrdí. Problematické je zejména to, že odběratel není ze zákona povinen potvrdit přijetí dobropisu. V praxi velmi často dochází k tomu, že odběratelé přijetí dobropisu potvrzují se zpožděním, v horším případě ho nepotvrdí vůbec. V důsledku toho pak na straně dodavatele vznikají zvýšené administrativní nároky na evidenci dobropisů z hlediska DPH a v řadě případů i zpoždění či znemožnění snížení daňové povinnosti.
Vzhledem k tomu, že dodavatel si může snížit svou daňovou povinnost až tehdy, kdy daňový dobropis obdrží odběratel, je potřeba, aby dodavatel vedl důsledně evidenci, kterou správci daně prokáže, že odběratel dobropisy přijal. Vedení evidence i způsob, kterým budou dobropisy potvrzované odběrateli, může být dohodnut různě, neboť zákon v této věci žádné požadavky neuvádí. V praxi si plátci většinou nechají potvrdit přijetí dobropisu e-mailem, případně faxem. Někteří odběratele zasílají potvrzené (podepsané) kopie poštou zpět dodavateli. V této souvislosti je vhodné upozornit na to, že nedostatečná evidence potvrzených dobropisů je předmětem četných doměrků ze strany správců daně.
Finanční dobropisy
Je-li sleva z ceny poskytnuta po vystavení daňového dokladu, je kromě daňového dobropisu možné využít možnosti opravit fakturovanou částku i bez vlivu na DPH, a to prostřednictvím finančních dobropisů. Vystavování finančních dobropisů není sice příliš rozšířené, představuje ale administrativně výhodnou možnost úpravy ceny v minulosti dodaného zboží nebo poskytnuté služby. Rozhodnutí, zda ke snížení původně fakturované ceny dojde prostřednictvím daňového nebo finančního dobropisu, záleží pouze na rozhodnutí dodavatele.
V případě, že se dodavatel rozhodne u slevy DPH neuplatnit, provede opravu fakturované částky prostřednictvím finančního dobropisu. Konkrétně to znamená, že vystaví doklad, na kterém uvede dohodnutou slevu v úrovni bez DPH. Finanční dobropis není daňovým dokladem, a proto se neuvádí do evidence pro DPH. Je třeba upozornit na to, že pojem „finanční dobropis“ není definován v českém zákoně o dani z přidané hodnoty ani v žádném jiném zákoně, a proto může být tento doklad v praxi označován i jiným způsobem. Protože finanční dobropis není v českých předpisech definován, nejsou definovány ani jeho náležitosti. Dodavatel by měl mít při vystavení finančního dobropisu na paměti, že finanční dobropis nesmí být zaměnitelný s daňovým dokladem, například s daňovým dobropisem. Z tohoto důvodu lze doporučit, aby finanční dobropis neobsahoval žádné informace o dani, sazbě daně či datu uskutečnění zdanitelného plnění. Finanční dobropis by rovněž neměl být označen pojmem „daňový doklad“.
Kromě administrativních výhod plynoucích z toho, že dodavatel nemusí čekat na potvrzení finančního dobropisu odběratelem, je důležité zmínit i výhodu finanční. Je-li poskytnuta sleva z ceny prostřednictvím daňového dobropisu, požaduje odběratel zaplatit kromě snížené původně fakturované částky i samotnou daň z přidané hodnoty, kterou musí odběratel odvést v rámci svého daňového přiznání. Dodavatel daň z přidané hodnoty zaplacenou odběrateli získá zpět až v rámci podaného daňového přiznání, ve kterém si v návaznosti na potvrzení dobropisu odběratelem sníží daň na výstupu. V případě finančního dobropisu však odběratel požaduje pouze platbu snížené fakturované částky a platba daně z přidané hodnoty zde odpadá.
Výhody finančních dobropisů si začíná uvědomovat stále více podnikatelských subjektů a jejich obliba proto rychle roste. Pokud také uvažujete o vystavování finanční dobropisů, je vhodné o tom dostatečně informovat odběratele, neboť povědomí podnikatelské veřejnosti o tomto zajímavém řešení snížení ceny původního plnění je stále ještě relativně malé.
Převzato z magazínu PLUS, časopisu Česko-německé obchodní komory (ČNOPK). Autoři: Pavel Klein, Petr Drahoš – Mazars s.r.o.