Fondy Evropské unie a politika hospodářské a sociální soudržnosti



Principy politiky soudržnosti

Základní podmínkou pro získání finanční pomoci je přitom naplňování některého z právě aktuálních (v současnosti tří) cílů politiky HSUS. Pro účely zařazení konkrétních regionů různé úrovně pod jednotlivé cíle, byla v Evropské unii zavedena tzv. nomenklatura územních statistických jednotek NUTS (Nomenclature Unit of Territorial Statistic). Hierarchicky uspořádaná klasifikace NUTS se tedy používá jak pro potřeby statistiky, tak i posuzování a hodnocení potřebnosti regionů, popřípadě vhodnosti podpory konkrétního regionu z prostředků EU19. Z hlediska přísunu financí ze strukturálních pomoci EU je určující zejména rozdělení do tzv. regionů soudržnosti úrovně NUTS II. Česká republika je dělena na 14 krajů. Průměrná velikost těchto krajů je však v porovnání s průměrem NUTS II. za celou EU menší co do počtu obyvatel 2,5 krát, co do rozlohy 4 krát. Tyto kraje jsou proto zařazeny do nižší hierarchické úrovně NUTS III. Pro potřeby poskytování dat k čerpání strukturálních fondů, bylo proto v tomto případě nutné vytvořit sdružené kraje, tzv. oblasti na úrovni NUTS II. V České republice je jich celkem osm. Vytvoření této úrovně NUTS II v podmínkách ČR má ryze statistický charakter a podobně je tomu i v řadě dalších členských států EU.

Fungování regionální (strukturální) politiky EU jako celku je postaveno na několika základních principech, které se odrážejí v programové a právní úpravě celého procesu poskytování pomoci. Jde o princip programování, princip koncentrace, princip partnerství, princip adicionality a princip monitorování a vyhodnocování. Dalšími obecnými principy souvisejícími s uplatňováním kohezní politiky jsou ještě princip solidarity a princip subsidiarity.

• Princip koncentrace (zásada koncentrace úsilí) – Smyslem této zásady je soustředění největšího objemu prostředků do regionů s nejvážnějšími problémy, které jsou určené pouze na předem definované cíle. Jde o to, aby prostředky strukturálních fondů nebyly rozmělňovány na řadu drobných a méně významných akcí a aby naopak byly věnovány na projekty přinášející maximální užitek. Výhody plynoucí z koncentrace jsou kromě vyšší efektivity a větší viditelnosti také snadnější a přehlednější monitorování a kontrola.
• Princip partnerství (komplementarity) – Poskytnutí pomoci ze strany Evropské unie vyžaduje aktivní spolupráci jak samotných příjemců pomoci ve všech fázích a na všech úrovních procesu, tak i dalších subjektů (jmenovaných členským státem) – regionálních, místních orgánů a jiných příslušných veřejných orgánů, hospodářských a sociálních partnerů a dalších. Jde o to, aby se na konkrétní rozdělení pomoci podíleli samotní příjemci, pro něž jsou prostředky ze strukturálních fondů určeny.
• Princip programování – Kohezní pomoc je realizována formou víceletých a víceoborových programů, pro které se zpracovávají detailní programové dokumenty. Prostředky ze strukturálních fondů jsou alokovány na tyto Evropskou komisí schválené programy, jež se následně realizují prostřednictvím konkrétních projektů. Výsledkem je vzájemně integrovaný programový celek realizovaný v dlouhodobějším horizontu. Konec programového období se shoduje s víceletými finančními perspektivami pro celkový rozpočet Evropské unie. Uplatňuje se zde zásada subsidiarity na příslušné územní úrovni, přičemž celková odpovědnost zůstává na členském státu.
• Princip adicionality (doplňkovosti) – Prostředky poskytnuté ze zdrojů Evropské unie mají doplňovat, respektive posilovat prostředky ze strany příjemce pomoci. V zásadě jde o spolufinancování schválených projektů. Záměrem tohoto principu je důraz na finanční zainteresování členského státu a jeho orgánů, což má vést k vyšší efektivnosti a zodpovědnosti při využívání poskytnutých prostředků. Smyslem tedy je, aby prostředky vynakládané ze společného rozpočtu EU veřejné výdaje z národních zdrojů pouze doplňovaly, nikoliv nahrazovaly. Členské státy nemohou využívat prostředky poskytované v rámci kohezní politiky jako náhražku vlastních rozpočtových výdajů.
• Princip monitorování a vyhodnocování – Jedná se o průběžné sledování a vyhodnocování efektivnosti využívání prostředků ze zdrojů Evropské unie. Provádí se předběžné hodnocení (ex ante) a následné hodnocení (ex post). V případě konkrétních projektů znamená uplatňování principu monitorování vyhodnocování velmi důslednou kontrolu, a to ve všech fázích procesu čerpání z hlediska věcného i finančního. Před schválením projektu je požadováno podrobné hodnocení jeho dopadů, následuje průběžné monitorování realizace projektu a nakonec zhodnocení skutečných přínosů projektu.
• Princip solidarity – Byl právně zakotven ve Smlouvě o Evropské unii a vychází z předpokladu, že hospodářsky vyspělejší členské státy EU svými příspěvky do společného rozpočtu financují rozvoj ekonomicky méně rozvinutých členských států.
• Princip subsidiarity – Jde o princip rovněž zakotvený v Maastrichtské smlouvě. Tento princip určuje, že v oblastech, které nespadají do jeho výlučné působnosti, vyvíjí Společenství činnost v souladu se zásadou subsidiarity jen tehdy a potud, pokud cíle navrhované činnosti nemohou být uspokojivě dosaženy členskými státy a mohou být z důvodů rozsahu či účinku navrhované činnosti lépe dosaženy Společenstvím. V případě kohezní politiky jde tedy o to, aby byly jednotlivé cíle plněny na co nejnižší úrovni rozhodování, pokud je možno toto plnění nadané úrovni uspokojivě zajistit . Velmi důležitou úlohu při praktickém uplatňování tohoto principu (a také principu partnerství) sehrálo založení Výboru regionů jako poradního orgánu reprezentujícího nižší územněsprávní celky v institucionální soustavě EU.