Fondy Evropské unie a politika hospodářské a sociální soudržnosti



Specifika současného programového období

Pro stávající období 2007–2013 byly zavedeny významné inovace a zjednodušení v oblasti komunikace a programování, mezi nimi například:

• zahájení strategického každoročního dialogu se členskými státy uvnitř Rady, jakož i s Evropským parlamentem, Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů, aby bylo zajištěno dodržování evropských priorit po celé období;
• plné uznání a posílení financování zón s přírodním handicapem a zvýšená pozornost věnovaná městským oblastem;
• širší delegování pravomocí na členské státy a regiony, včetně pravomocí v oblasti kontroly, ovšem při zachování přísnosti ve financování;
• snížení počtu finančních nástrojů soudržnosti;
• integrace oblasti působení současných iniciativ Společenství URBAN a EQUAL a inovačních akcí do priorit operačních programů členských států nebo regionů;
• financování operačních programů jediným fondem (ERDF nebo ESF), s výjimkou programů „infrastruktur“, kde ERDF a Fond soudržnosti zasahují společně;
• víceleté plánování pro Fond soudržnosti a stejná pravidla jako pro strukturální fondy.

Politika soudržnosti se nyní opírá o legislativní rámec tvořený čtyřmi nařízeními Rady (ES). Jde o obecné nařízení zavádějící společná ustanovení pro tři zdroje financování strukturálních akcí v letech 2007–2013; nařízení pro každý z těchto zdrojů (Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF), Evropský sociální fond (ESF), Fond soudržnosti) a zcela nové nařízení umožňující vytvoření přeshraniční struktury pro spolupráci.

Oproti minulosti tedy došlo ke snížení počtu strukturálních fondů. Ty oblasti, které se orientovaly na problematiku venkova, byly z politiky soudržnosti vyčleněny, nikoliv však úplně. V příslušných nařízeních nalezneme řadu spojovacích můstků, které nadále umožní provázat politiku rozvoje venkova s politikou soudržnosti. Nařízení k politice rozvoje venkova uvádí, že politika venkova respektuje cíle společné zemědělské politiky, zároveň však i cíle politiky hospodářské a sociální soudržnosti. Pro financování rozvoje venkova – intervence přímo či nepřímo spojené se zemědělstvím – vzniká speciální Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (European Agricultural Fund for Rural Development – EAFRD), jehož prostřednictvím jsou podporovány aktivity spojené se zlepšováním konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví, efektivní hospodaření s půdou a diverzifikace venkovské ekonomiky a kvalita života v urbánních oblastech. Jde o finanční nástroj na podporu rozvoje venkova, který nepatří mezi strukturální fondy EU a nespadá tak do politiky hospodářské a sociální soudržnosti, nýbrž do společné zemědělské politiky EU.

Rovněž Finanční nástroj pro podporu rybolovu (FIFG) již není součástí skupiny strukturálních fondů. V programovém období 2007–2013 byl nahrazen Evropským rybářským fondem – European Fisheries Fund (EFF). Hlavním cílem EFF je zajištění trvale udržitelného rozvoje evropského rybolovu a akvakultury. EFF podporuje projekty vedoucí k vyšší konkurenceschopnosti na jedné straně a k ochraně a zlepšování životního prostředí na straně druhé. Z EFF jsou financovány aktivity týkající se mořského i vnitrozemského rybolovu.

Další důležitou změnou se stalo zapojení Fondu soudržnosti. Doposud plnil Kohezní fond roli doplňkového nástroje, který nebyl řazen mezi strukturální fondy. Tento fond, který měl v minulosti vlastní speciální nařízení s vlastní úpravou, jak prostředky čerpat, je nyní přímo zaměřen na hlavní cíl politiky soudržnosti, na cíl Konvergence, a jsou pro něj uplatňována obecná pravidla, která jsou společná pro všechny strukturální fondy. Členské státy, které se mohou o čerpání z Kohezního fondu ucházet, mají hrubý národní důchod (HND) na obyvatele za období 2001–2003 na úrovni menší než 90 % průměru EU25. Fond již nefinancuje jednotlivé projekty, ale priority (včetně velkých projektů), které přesahují výši 25 milionů eur v oblasti životního prostředí a 50 mil. eur v ostatních oblastech.

Pro tzv. nové členské státy, tedy i pro Českou republiku, bylo schváleno uvolnění pravidel pro čerpání, zejména zvýšení míry spolufinancování ze 75 % na 85 % a její vztahování k celkovým a nikoli pouze veřejným nákladům. Objevily se tedy nové možnosti pro zapojení soukromého sektoru do spolufinancování projektů. Dále pro Českou republiku došlo k významnému posunu oproti zkrácenému programovému období 2004–2006 v tom, že do roku 2010 je umožněno prodloužení realizačního pravidla na tři roky („n+3“) a je rovněž možno financovat určité výdaje v oblasti bydlení. Po roce 2010 do konce programovacího období v r. 2013 bude opět platit původní pravidlo „n+2“. Akce každého strukturálního fondu (ERDF; ESF) je transparentnější díky principu „jeden fond pro jeden program“. Tento tzv. princip monofondovosti je doplněn možností financovat až do výše 10 % činnosti spadající pod jiný fond.