Hospodářské trestné činy

Postup orgánů činných v trestním řízení

Postup orgánů činných v trestním řízení v grafickém znázornění:

Postup orgánů činných v trestním řízení, tedy policejních orgánů, státních zástupců a soudů, při zjišťování, zda došlo ke spáchání trestného činu a kdo je za tento trestný čin odpovědný, upravuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Základní schéma jednotlivých kroků v trestním řízení potom vypadá následovně:

• Trestní oznámení (adresované státnímu zástupci či policejnímu orgánu) nebo zahájení z úřední povinnosti.
• Fáze prověřování – v této fázi trestního řízení ještě není jisté, že určitá osoba spáchala trestný čin, případně zatím není znám okruh potenciálních pachatelů. Policejní orgán nebo státní zástupce teprve prověřuje, zda byl vůbec spáchán trestný čin a bylo-li tomu tak, začne činit potřebná šetření vedoucí k odhalení jeho pachatele..
• Zahájení trestního stíhání (sdělené obvinění musí obsahovat popis skutku, ze kterého je konkrétní osoba obviněna, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, řádná identifikace obviněného, označení skutečností, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání) – je zde tedy vyžadován určitý vyšší stupeň pravděpodobnosti, že konkrétní osoba daný trestný čin mohla spáchat.

Trestní stíhání je zahájeno doručením opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému, a to do vlastních rukou. K doručení může případně dojít při úkonu trestního řízení, avšak nejpozději na počátku jeho prvního výslechu.

• Vyšetřování trestného činu konají na základě zákona útvary Policie České republiky (ve výjimečných případech potom Generální inspekce bezpečnostních sborů, nebo státní zástupce). Vyšetřováním se označuje úsek trestního řízení mezi zahájením trestního stíhání a podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, postoupením věci jinému orgánu nebo zastavením trestního stíhání. Při vyšetřování postupuje policejní orgán z vlastní iniciativy a to tak, aby byly co nejrychleji vyhledány potřebné důkazy k objasnění všech skutečností důležitých pro náležité posouzení daného případu, včetně osoby pachatele a následku trestného činu.
• Policejní orgán může připustit účast obviněného na vyšetřování, a to zejména v případě, nemá-li obviněný obhájce. Pokud obviněný obhájce má, je policejní orgán povinen umožnit obhájci účast na vyšetřovacích úkonech, avšak pouze na těch, které lze později použít jako důkaz v řízení před soudem.
• Skončení vyšetřování nastává, pokud výsledky vyšetřování se jeví jako dostačující k podání obžaloby. Tehdy je umožněno obviněnému a jeho obhájci v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Je nutné poznamenat, že obviněný a obhájce nemusí fakticky spisy prostudovat, musí ale být bezpodmínečně na tuto možnost upozorněni.
• Jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněného před soud, podá státní zástupce obžalobu. O podání obžaloby se vyrozumí obviněný a jeho obhájce za předpokladu, že je jejich pobyt nebo sídlo známé. Státní zástupce může podat obžalobu jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání a nemůže ji později nijak rozšířit, vždy musí pro daný skutek, který je trestným činem, proběhnout trestní řízení.
• Policejní orgán je povinen skončit vyšetřování nejpozději do 2 měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o věc patřící do příslušnosti samosoudce, popřípadě do 3 měsíců od zahájení trestního stíhání, jde-li o jinou věc patřící do příslušnosti okresního soudu. V případě, kdy jde o věc, o které koná řízení v prvním stupni krajský soud, je nutné vyšetřovací fázi ukončit ve lhůtě maximálně šesti měsíců.
• Předběžné projednání obžaloby probíhá u soudu formou neveřejného zasedání, a to v zákonem vymezených případech (např. když existují určité pochybnosti o právní kvalifikaci skutku, o zákonnosti provedeného předcházejícího řízení, o dostatečné objasněnosti základních skutkových okolností apod.). K nařízení předběžného projednání obžaloby je oprávněn předseda senátu příslušného soudu. Pokud je v daném řízení místo senátu příslušný samosoudce, obžalobu předběžně neprojednává, ale přezkoumává ji, a to ze stejných důvodů, jako je tomu u předběžného projednání.
• Hlavní líčení je označováno řízení před soudem. Jedná se o fázi řízení, ve které se rozhoduje o vině a trestu obžalovaného za spáchaný trestný čin. V rámci hlavního líčení mohou nastat tyto následující situace:
  • vrácení věci státnímu zástupci, pokud je nezbytné danou věc ještě došetřit;
  • postoupení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu. O příslušnosti rozhodne soud, který je nejblíže společně nadřízený soudu, který danou věc postupuje a soudu, jenž je podle postupujícího soudu příslušný;
  • zastavení trestního stíhání za přesně vymezených podmínek;
  • podmíněné zastavení trestního stíhání a schválení narovnání;
  • přerušení trestního stíhání;
  • vyhlášení rozsudku, že se obžalovaný uznává vinným a jaký trest je mu za to uložen, a nebo že se obžalovaný obžaloby zprošťuje.
• Odvolací řízení je řádným opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Osoby oprávněné k podání odvolání jsou vymezeny zákonem. V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen a pouze státní zástupce, pokud jde ale o povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo vydání bezdůvodného obohacení, může ho podat i poškozený. Ostatní osoby mohou podat odvolání jen ve prospěch obžalovaného. Odvolání (které musí být řádně odůvodněno) je možné podat u soudu, proti jehož rozsudku odvolání směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Připadne-li však konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
• Důležité je upozornit na skutečnost, že odvolací soud nemůže uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn, ani nemůže uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým ho mohl v napadeném rozsudku uznat vinným soud prvního stupně.
• Mimořádnými opravnými prostředky jsou:
  • dovolání (lze jím napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu druhého stupně ve věci samé, za obviněného může dovolání podat pouze jeho obhájce);
  • stížnost pro porušení zákona (tu může podat jen ministr spravedlnosti proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, a to jak ve prospěch, tak i v neprospěch pachatele. Platí zde však zákaz uložení přísnějšího trestu);
  • obnova řízení za zákonem vymezených podmínek.
• Dále existují tzv. odklony, kterými rozumíme zvláštní způsoby skončení trestního řízení, které jsou alternativou k běžnému trestnímu řízení. Jedná se o podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání, dohodu o vině a trestu, trestní příkaz, dále podmíněné odložení podání návrhu na potrestání a v řízení ve věcech mládeže odstoupení od trestního stíhání. Zejména v souvislosti s hospodářskou trestnou činností je v těchto výše uvedených odklonech zdůrazňován zájem na ochranu poškozeného. Jedná se o podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnání, trestní příkaz, dále podmíněné odložení podání návrhu na potrestání a v řízení ve věcech mládeže odstoupení od trestního stíhání. Zejména v souvislosti s hospodářskou trestnou činností je v těchto výše uvedených odklonech zdůrazňován zájem na ochranu poškozeného.
• Jako další zvláštní druhy řízení pak trestní právo rozeznává řízení proti uprchlému a řízení ve věcech mladistvých, případně řízení před samosoudcem. Zde se zase projevuje zásada rychlého a účinného potrestání pachatele.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.

Přehled všech témat Právního průvodce