Hromadná řízení

Tyto právní předpisy představují opožděnou transpozici Směrnice Evropského parlamentu a Rady o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů. Do českého právního řádu zavádějí institut zástupných žalob, a to v podobě žaloby hromadné a žaloby na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů. Účelem článku je představit základní mechanismy fungování těchto žalob.

Související právní předpisy:

• Občanský soudní řád
• Občanský zákoník
• Zákon o ochraně spotřebitele

Související právní průvodci:

• Právo ochrany spotřebitele
• Základy občanského soudního řízení

Úvod

Až do přijetí výše uvedených předpisů je možné v českém právním řádu najít otázku hromadných žalob řešenou pouze fragmentárně na různých místech občanského soudního řádu a dalších předpisů. Za zmínku stojí ust. § 83 dost. 2 občanského soudního řadu, podle kterého není možné, aby proti témuž žalovanému probíhalo u soudu další řízení o žalobách jiných žalobců požadujících z téhož jednání nebo stavu stejné nároky. Toto ustanovení se však vztahuje pouze na zákonem taxativně vymezené případy, které zahrnují například věci náhrady škody nebo dorovnání výše protiplnění podle zákona o nabídkách převzetí anebo ve věci přezkoumání protiplnění při výkupu účastnických cenných papírů (např. kmenové listy, akcie, opční listy, dluhopisy).

Na toto ustanovení pak navazuje ust. § 159a občanského soudního řádu, podle něhož výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věcech uvedených v § 83 odst. 2 občanského soudního řádu, je závazný nejen pro účastníky řízení, ale i pro další osoby oprávněné proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu.

Další možností, kterou občanský soudní řád nabízí, je spojení věci ve smyslu ust. § 112 občanského soudního řádu. Občanský soudní řád tímto dal soudu možnost, nikoli povinnost, v zájmu hospodárnosti řízení spojit ke společnému řízení věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají stejných účastníků. Taková „hromadná žaloba“ (termín je záměrně uveden v uvozovkách) tedy vzniká až po zahájení sporu a pouze na základě rozhodnutí samotného soudu, kterým upravuje způsob vedení řízení.

Ani zástupné žaloby však nepředstavují úpravu zcela komplexní. Jak bude v článku nastíněno, jejich účelem je výhradně posílení ochrany a postavení spotřebitelů v soudním řízení. Nejedná se tedy o úpravu, která by umožňovala podání hromadné žaloby v jakékoliv věci, která náleží do působnosti civilních soudů. I tak se jedná o významný institut – spory mezi více spotřebiteli na jedné straně a jedním podnikatelem na straně druhé jsou už ze své samotné povahy nejčastějším typem sporů, kde přichází hromadné žaloby vůbec v úvahu. Současně nároky spotřebitelů, které jsou obvykle představovány jen malou částkou, v porovnání s prostředky, které by museli vynaložit na soudní řízení, se často spotřebitelům – jednotlivcům vůbec nevyplatilo uplatňovat. To se teď může změnit.

Zástupné žaloby

Jak už bylo řečeno, nová legislativa s sebou přinesla nový institut zástupných žalob. Zástupné žaloby obecně upravuje zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Tyto žaloby pak zákon rozděluje na:

• hromadné žaloby upravené v zákoně o hromadném občanském řízení soudním (a rovněž návrh na nařízení předběžného opatření);
• žaloby na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů upravené v občanském soudním řádu;
• jiné obdobné návrhy na zahájení řízení nebo na nařízení předběžného opatření podaný v jiném členském státě Evropské unie nebo v jiném státě, který je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

Především je potřeba zdůraznit, že oprávnění podávat zástupné žaloby mají pouze právnické osoby zařazené na seznam oprávněných osob. Tyto seznamy existují dva. První je veden Evropskou komisí, druhý pak Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky. Oprávněné osoby vedené na evropském seznamu oprávněných osob pak mohou podávat žaloby jak po celé Evropské unii, tak ve svém domovském státě.

Zařazení i vyškrtnutí právnických osob ve vztahu k českému seznamu oprávněných osob spadá do pravomoci Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „Ministerstvo“). Připuštěn je zápis těch právnických osob, které byly založeny v souladu s právními předpisy České republiky, aktivně působí v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů po dobu alespoň 12 měsíců, jejich účel vyplývající ze zakladatelského právního jednání dokládá, že má oprávněný zájem na ochraně zájmů spotřebitelů, nebyla založena za účelem vytváření zisku, nebylo proti ní vydáno rozhodnutí o úpadku, je nezávislá a není ovlivňována jinými osobami, které mají hospodářský zájem na podání zástupné žaloby, s výjimkou spotřebitelů, přičemž má za tímto účelem zavedeny postupy umožňující předcházet takovému vlivu, jakož i střetu zájmů mezi jejími zájmy, zájmy případného poskytovatele financování a zájmy spotřebitelů a na svých internetových stránkách jednoduše a srozumitelně informuje veřejnost o skutečnostech dokládajících splnění těchto podmínek. Dále musí na svých internetových stránkách informovat o zdrojích financování, o své organizační a členské struktuře a o svém účelu a činnostech.

Z textu zákona plyne, že Ministerstvo musí zapsat každou osobu, která podmínky splní, a to nejpozději do 2 měsíců od podání žádosti. Žádost se podává písemně a musí obsahovat také účel právnické osoby vyplývající ze zakladatelského právního jednání a odkaz na její internetové stránky. Český seznam těchto osob je dostupný přímo na stránkách Ministerstva, evropský seznam je pak dostupný na stránkách Evropské komise.

Právnická osoba zapsaná na seznam oprávněných osob, jež v konkrétním případě podá zástupnou žalobu, je povinna na svých internetových stránkách veřejně poskytovat informace o tom, jaké zástupné žaloby se rozhodla podat a o stavu řízení o nich, a dále informovat o výsledku řízení, které bylo na základě zástupné žaloby zahájeno.

Hromadná žaloba a návrh na nařízení předběžného opatření podle zákona č. 179/2024 Sb., o hromadném občanském řízení soudním

Jedním ze dvou typů zástupných žalob jsou žaloby hromadné, které jsou upravené v zákoně č. 179/2024 Sb., o hromadném občanském řízení soudním. Zákon sám obsahuje několik výkladových ustanovení, ze kterých se dozvídáme, že hromadnou žalobou se rozumí návrh na zahájení hromadného řízení, kterým se žalobce domáhá splnění povinnosti (typicky půjde o zaplacení peněžitého plnění) nebo určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, tedy jde o žaloby na plnění a žaloby určovací.

V hromadném řízení pak mohou být projednávány pouze spory vyplývající z právních poměrů mezi spotřebiteli a podnikatelem. Podnikatelem je pak ve smyslu tohoto zákona fyzická nebo právnická osoba, která sama nebo prostřednictvím jiného vystupuje v rámci své obchodní činnosti, podnikání nebo samostatného výkonu svého povolání a spotřebitelem fyzická osoba, která vystupuje mimo rámec svého podnikání nebo povolání. Vzhledem k tomu, že si zákon tyto pojmy definuje sám, nepoužije se úprava z jiných právních předpisů, které tyto pojmy mohou chápat odlišně. Takovým předpisem je zejména občanský zákoník, který shodně podnikatele i spotřebitele definuje odlišně.

Zajímavé je, že zákon o hromadném občanském řízení soudním za spotřebitele prohlašuje také (drobného) podnikatele, který zaměstnává méně než 10 osob a jehož roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahují částku 50 000 000 Kč. Toto ustanovení se do zákona dostalo až v rámci pozměňovacích návrhů. Je potřeba zdůraznit, že obě podmínky (tedy počet zaměstnanců a obrat, resp. bilanční suma) musí být splněny kumulativně – současně.

K projednání hromadné žaloby zákon stanovuje výlučnou příslušnost Městského soudu v Praze – všechny hromadná řízení tedy budou v prvním stupni probíhat pouze před tímto soudem. Pro řízení o hromadné žalobě se subsidiárně použije občanský soudní řád.

Podání hromadné žaloby

Jak už bylo zmíněno, hromadnou žalobu může podat pouze právnická osoba, která je zapsána do seznamu oprávněných osob podle zákona o ochraně spotřebitele (viz výše), nebo společně více takovýchto osob. Tato osoba pak v řízení vystupuje jako žalobce. Vystupuje-li v řízení více žalobců, upravuje jejich společný postup ust. § 9 odst. 2 zákona o hromadném občanském řízení soudním. Žalobcem tedy nejsou samotní spotřebitelé.

Vyvstává tedy otázka, jaké postavení vlastně mají v řízení dotčení spotřebitelé. Spotřebitelé mají v řízení postavení zvláštních subjektů, kteří stojí mimo klasické vymezení účastníků řízení, jak je známe ze sporného řízení (žalobce x žalovaný x vedlejší účastník).

Zákon o hromadném občanském řízení soudním je označuje jako zúčastněné členy skupiny a přiznává jim určitá práva (například vyjádřit se k jeho předmětu nebo průběhu řízení, nahlížet do spisu, právo podávat námitky proti návrhu smíru). Skupinou se pak rozumí více osob, které jsou tvrzenými nositeli práv nebo oprávněných zájmů založených na podobném skutkovém a právním základu – v praxi tedy více spotřebitelů, kteří byli týmž podnikatelem poškozeni podobným způsobem. Tyto zúčastněné osoby se pak mohou do řízení přihlásit buďto ještě před jeho začátkem nebo v průběhu (do konce stanovené lhůty), viz dále.

Hromadnou žalobu může podat pouze oprávněná osoba – žalobce. Tato oprávněná osoba musí být v hromadném řízení zastoupena advokátem. Kromě obecných náležitostí žaloby (42 odst. 4 OSŘ, souladně s pravidlem o jeho subsidiárním použití) musí hromadná žaloba obsahovat:

• označení, že jde o hromadnou žalobu,
• předpoklady členství ve skupině,
• uvedení skutečností, které svědčí o splnění podmínek přípustnosti hromadné žaloby podle zákona o hromadném občanském řízení soudním, a
• výši odměny, bude-li žalobce požadovat odměnu podle tohoto zákona, a uvedení skutečností, které svědčí o přiměřenosti navržené odměny, popřípadě sdělení, že žalobce odměnu požadovat nebude.

Z hromadné žaloby musí být patrno, čeho se žalobce ve prospěch členů skupiny domáhá. Požaduje-li žalobce zaplacení peněžité částky nebo splnění jiné srovnatelné povinnosti, musí v hromadné žalobě uvést výši plnění náležejícího jednotlivému členovi skupiny nebo alespoň způsob, na jehož základě bude možné tuto výši nejpozději v den rozhodnutí soudu o věci samé určit.

Aby soud žalobu připustil, musí být splněno několik zákonem stanovených podmínek:

• První podmínkou je tedy to, že žalobce je osobou zapsanou na seznam oprávněných osob vedený podle zákona o ochraně spotřebitele.
• Druhou podmínkou je to, že žalobce (oprávněná osoba) jedná v zájmu skupiny a není ve střetu zájmů. Otázku adekvátního zastoupení zkoumá soud nejen ve vztahu k žalobci, ale i ve vztahu k jejich případnému právnímu zástupci (jak plyne z důvodové zprávy zákona).
• Třetí podmínkou je minimální počet členů skupiny, kterých musí být alespoň 10. Tato podmínka musí být splněna ve chvíli, kdy uplyne lhůta pro přihlašování.
• Čtvrtá podmínka spočívá v tom, že tvrzená práva nebo oprávněné zájmy členů skupiny jsou založeny na podobném skutkovém a právním základu. Podobným skutkovým a právním základem se rozumí rozhodné skutečnosti, které jsou stejné nebo podobné do té míry, že je účelné, aby práva nebo oprávněné zájmy založené na těchto rozhodných skutečnostech byly projednány a rozhodnuty v hromadném řízení.
• Pátou podmínkou je splněna v případě, že žaloba nebyla podána ve zneužívajícím úmyslu.
• A poslední, šestou, podmínkou je, že žaloba není financována třetí osobou, která je konkurentem žalovaného (podle § 57 odst. 1 zákona č. 179/2024 Sb. soud uloží žalobci na návrh žalovaného nebo v případě pochybností i bez návrhu povinnost, aby doložil přehled zdrojů peněžních prostředků určených na placení nákladů spojených se zahájením a vedením hromadného řízení), je na žalovaném závislá nebo která nepřiměřeně ovlivňuje žalobce způsobem, který by poškodil zájmy skupiny.

Podmínky přípustnosti hromadné žaloby soud zkoumá kdykoliv v průběhu hromadného řízení ve věci samé.

Není-li hromadná žaloba soudem shledána jako přípustná a lze-li tyto nedostatky odstranit, učiní soud vhodná opatření k jejich odstranění. Pokud k jejich odstranění nedojde, nebo se jedná o nedostatky, které odstranit nelze, soud hromadné řízení zastaví, jinak vydá usnesení o přípustnosti hromadné žaloby.

Hromadné řízení ve věci samé je zahájeno dnem, kdy bylo uveřejněno pravomocné usnesení o přípustnosti hromadné žaloby v rejstříku hromadných řízení. Žalobce (oprávněná osoba) je povinen bez zbytečného odkladu uveřejnit oznámení o zahájení hromadného řízení ve věci samé. Je povinen uvést zejména informaci o tom, že se člen skupiny může do hromadného řízení přihlásit, jaké má toto přihlášení účinky, uvést způsob, jakým se může člen skupiny do hromadného řízení přihlásit a lhůty pro přihlašování.

Uveřejnění pravomocného usnesení o přípustnosti hromadné žaloby nebrání tomu, aby ve sporu o práva nebo oprávněné zájmy členů skupiny v rozsahu vymezeném v usnesení o přípustnosti hromadné žaloby probíhalo u soudu jiné hromadné řízení. Soud může tato hromadná řízení spojit.

Stejně tak pravomocné usnesení o přípustnosti hromadné žaloby nebrání zahájení nebo vedení individuálních řízení ve sporech o práva nebo oprávněné zájmy členů skupiny v rozsahu vymezeném v usnesení o přípustnosti hromadné žaloby. Pouze v případě, kdy se člen skupiny, který zahájil individuální řízení ve sporu o právo nebo oprávněný zájem s podobným skutkovým a právním základem, v rozsahu vymezeném v usnesení o přípustnosti hromadné žaloby, následně přihlásí do hromadného řízení, soud, který vedl individuální řízení, toto řízení přeruší. O přihlášení do hromadného řízení musí člen skupiny bez zbytečného odkladu vyrozumět soud, který vedl individuální řízení.

Členství ve skupině

Připustí-li soud hromadnou žalobu, stanoví ve smyslu § 18 odst. 1 písm. d) také lhůtu pro přihlašování do hromadného řízení. Tato lhůta je určena podle povahy sporu a velikosti skupiny a činí nejméně 2 a nejvýše 4 měsíce od uveřejnění pravomocného usnesení o přípustnosti hromadné žaloby. Jde tak o tzv. „opt-in princip“ vyžadující aktivitu na straně spotřebitele spočívající v podání přihlášky.

V rámci přípravy zákona o hromadném občanském řízení soudním byla zvažována i varianta tzv. „opt-out principu“. U něj je mechanismus vzniku členství opačný – členem skupiny se stává každý ze spotřebitelů, který mohl být konkrétním jednáním podnikatele na svých právech poškozen. Pokud si spotřebitel nadále nepřeje být členem skupiny, musí takovou vůli vyjádřit svým vystoupením ze skupiny. Oba způsoby vzniku členství mají svá pro i proti, princip „opt-in“ se však v očích odborné veřejnosti setkal s větší podporou.

Členové skupiny (spotřebitelé) se do řízení přihlašují dvojím způsobem. Prvním způsobem je podání přihlášky do hromadného řízení, a to ve lhůtě od zahájení hromadného řízení podáním hromadné žaloby do uplynutí lhůty stanovené soudem. Druhým způsobem je udělení písemného souhlasu se zahájením řízení ještě před podáním hromadné žaloby. Po uplynutí lhůty se již nelze do řízení přihlásit a nárok, tak bude muset být uplatněn individuální cestou nebo prostřednictvím jiné hromadné žaloby. Lhůty budou vždy uvedeny v přehledu hromadných řízení podle zákona o hromadném občanském řízení soudním na stránkách Ministerstva spravedlnosti.

Přihláška se pak podává na standardizovaném formuláři, který uveřejňuje Ministerstvo spravedlnosti. Podává se primárně k žalobci, nicméně přihláška je učiněna řádně také tehdy, je-li podána ve lhůtě přímo u soudu. Z přihlášky musí být patrno, kdo ji činí, kterého hromadného řízení se týká, čeho se člen skupiny po žalovaném, v rozsahu vymezeném žalobcem v hromadné žalobě, domáhá a musí být podepsána a datována. Přihláška musí obsahovat též skutková tvrzení a důkazy osvědčující, že člen skupiny, který se do hromadného řízení přihlašuje, splňuje předpoklady členství ve skupině.

Žádá-li člen skupiny něco jiného, nebo nad rámec toho čeho se žalobce ve prospěch členů skupiny v hromadném řízení domáhá, je nejprve žalobcem vyzván k opravě přihlášky, a pokud tak neučiní, k rozsahu, kterým tento individuální nárok překračuje předmět hromadné žaloby, se nepřihlíží. Chce-li člen skupiny vzít svou přihlášku zpět, může tak učinit opět na předepsaném formuláři, a to až do uplynutí lhůty pro přihlašování.

Přihlášením do hromadného řízení vznikají členovi skupiny procesní práva zúčastněného člena skupiny. Jedná se o tato práva:

• právo vzít zpět svoji přihlášku,
• právo vyjádřit se k jeho předmětu nebo průběhu,
• právo na informace o jeho průběhu,
• právo nahlížet do spisu,
• právo podávat námitky proti návrhu smíru, návrhu na změnu hromadné žaloby nebo návrhu na její zpětvzetí,
• právo vyjádřit se k odvolání a
• právo vyjádřit na určených jednáních nařízených soudem

Procesní práva, která zákon přiznává členům skupiny, jsou tedy podstatně užší než práva účastníka (individuálního) civilního sporného řízení. Právo vyjadřovat se v hromadném civilním soudním řízení je navíc ještě dále okleštěno, neboť člen skupiny musí svůj záměr vyjádřit se v soudním řízení předem sdělit soudu, a to ve lhůtě, kterou soud určil. Později se už může vyjádřit pouze se souhlasem soudu. Pro takové omezení je možné mít pochopení – v případě většího množství osob, které na jednání hodlají svého práva vyjádřit se využít je pro soud důležité předem naplánovat jednání tak, aby jej nenadále události neprodlužovaly.

Po uplynutí lhůty musí být pro přípustnost hromadné žaloby do řízení přihlášeno alespoň 10 členů skupiny, jinak soud řízení zastaví. Přihlášení do hromadného řízení brání tomu, aby právo nebo oprávněný zájem zúčastněného člena skupiny s podobným skutkovým a právním základem v rozsahu vymezeném v přihlášce, mohl zúčastněný člen skupiny vymáhat v jiném řízení. Člen skupiny, který má však další nárok – jiný nebo nad rámec toho, co je požadováno v hromadné žalobě, jej individuální žalobou uplatnit může.

Skončení hromadného řízení

Procesní úkony účastníků

Hromadné řízení může skončit několika způsoby. Prvním z nich je uzavření smíru, který představuje dobrovolný dispoziční úkon stran řízení. Na rozdíl od obecné právní úpravy v OSŘ se v případě smíru v hromadném řízení uplatní řada odlišností.

První odlišností od obecné úpravy je povinnost soudu návrh smíru zveřejnit v rejstříku hromadných řízení. Účastníci se však mohou dohodnout, že se takový návrh nezveřejní. V tom případě ale musí žalobce seznámit zúčastněné členy skupiny s jeho obsahem.

Zveřejnění nebo alespoň seznámení se s obsahem návrhu smíru je pro členy skupiny nezbytné pro uplatnění jednoho z jejich procesních práv. Zúčastněný člen skupiny může ve lhůtě 15 dnů od uveřejnění smíru v rejstříku (nebo do 15 dnů ode dne, kdy byl seznámen s jeho obsahem) podat námitku proti návrhu smíru.

Po uplynutí lhůty k podání námitek nařídí soud jednání, kde tyto námitky i samotný smír projedná. Soud bude posuzovat, zda je možné považovat smír za spravedlivý zejména s ohledem na zájem skupiny. Přitom přihlédne k obsahu námitek a dále k tomu, zda:

• žalobce při vyjednávání s řádnou péčí zastupoval zájem skupiny,
• návrh smíru nebyl sjednáván způsobem, který zavdává pochybnosti o vzájemné nezávislosti nebo nepropojenosti žalobce a žalovaného,
• právo nebo oprávněný zájem, které jsou v návrhu smíru přiznávány zúčastněným členům skupiny, jsou spravedlivé, při zohlednění
  • nákladů, rizik a délky hromadného řízení,
  • účinnosti způsobu vypořádání práv zúčastněných členů skupiny a
  • výše případné navržené odměny pro žalobce a způsobu její výplaty,
• je v návrhu smíru se stejnými nebo obdobnými právy nebo oprávněnými zájmy zúčastněných členů skupiny nakládáno rovnocenným způsobem.

Je-li smír s ohledem na zájem skupiny nespravedlivý, soud jej neschválí, v opačném případě vydá snesení o schválení smíru. Toto usnesení se opět zveřejňuje v rejstříku hromadných řízení (ledaže se strany řízení dohodly jinak, viz výše).

Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku také vůči všem zúčastněným členům skupiny.

Navzdory důvodové zprávě a tomu, co stanoví transponovaná směrnice, zákon neumožňuje, aby zúčastněný člen, který podal námitku a s návrhem smíru nesouhlasil (a současně nebylo jeho námitkám vyhověno), vzal svoji přihlášku dodatečně zpět.

Dalším procesním úkonem stran, v tomto případě výlučně žalobce, je zpětvzetí hromadné žaloby. Opět je zde potřeba zdůraznit, že žalobce je osobou, který zastupuje určitou skupinu, soud tedy nemůže připustit zpětvzetí hromadné žaloby v případě, kdy by to bylo na újmu zájmů skupiny.

Rozhodnutí v hromadném řízení

Rozhodnutí soudu v hromadném řízení může být nemeritorní (například rozhodnutí o odmítnutí hromadné žaloby), nebo meritorní povahy. U nemeritorních rozhodnutí se uplatní příslušná ustanovení OSŘ. Pro meritorní rozhodnutí – rozhodnutí ve věci samé – však zákon o hromadném občanském řízení soudním stanoví opět určité odlišnosti.

Předně není možné vydat v hromadném řízení rozsudek pro uznání na základě tzv. fikce uznání. Fikce uznání se netýká situace, kdy žalovaný uzná nárok žalobce (to je samozřejmě možné i v hromadném řízení), ale zvláštního případu, kdy strana nereaguje na takzvanou kvalifikovanou výzvu (viz ust. § 153a odst. 3 OSŘ).

Další odlišností je obligatorní uveřejňování rozsudku vydaného v hromadném řízení ve věci samé. Jedná se o povinnost soudu, žalobce i žalovaný mají ale nad rámec tohoto vlastní povinnost informovat členy skupiny o výsledku hromadného řízení. Žalovanému tato povinnost náleží v případě, kdy bylo žalobě alespoň částečně vyhověno, v ostatních případech má tuto povinnost žalobce.

Odměna a náklady řízení

Jednou z náležitostí hromadné žaloby je i vyčíslení výše odměny žalobce, případně sdělení, že tuto odměnu požadovat nebude. V případě, že žaloba směřuje k tomu, aby soud uložil žalovanému povinnost něco konat, může žalobce navrhnout, aby mu byla vůči žalovanému přiznána peněžitá odměna v procentuální části z přisouzeného plnění. V případech, kdy to povaha povinnosti něco konat vylučuje (například má být uloženo provedení nějaké práce), může žalobce v hromadné žalobě navrhnout, aby mu byla peněžitá odměna přiznána v paušální výši.

Odměna žalobce musí být přiměřená vzhledem k očekávané složitosti a délce hromadného řízení. Současně nesmí přesáhnout 16 % z přisouzeného plnění nebo 2 500 000 Kč, byla-li stanovena paušálně.

Právo na náhradu nákladů náleží pouze účastníkům řízení, tedy žalobci a žalovanému, případně ještě státu. Zúčastněnému členovy skupiny jako takovému právo na náhradu nákladů nepřísluší, naopak ale, pokud zúčastněný člen skupiny zaviní vznik nákladů, které by jinak nevznikly, může mu soud uložit povinnost je nahradit.

Přiznání odměny žalobci je nezávislé na přiznané náhradě nákladů.

Žaloby na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád

Řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů představují druhý případ řízení zahájeného na základě zástupné žaloby. Nejsou upraveny v samostatném právním předpisu, ale jejich úpravu nalezneme v občanském soudním řádu v ust. § 181 až § 194.

Stejně jako v předchozím případě, je i k řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů v prvním stupni dána výlučná příslušnost Městského soudu v Praze. Stejně tak to, co platilo o osobě žalobce u hromadných žalob podle zákona o hromadném občanském řízení soudním, platí i o žalobci v řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů. Žalobcem může být opět pouze právnická osoba, která je zapsána do seznamu oprávněných osob podle zákona o ochraně spotřebitele, nebo společně více takovýchto osob.

Samotný princip těchto žalob je však od hromadných žalob podle zákona o hromadném občanském řízení soudním poněkud odlišný, nicméně nejedná se o princip, který by byl pro občanský soudní řád zcela nový (viz úvod článku). U této žaloby platí, že spotřebitel není účastníkem řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a nemůže se řízení zúčastnit ani jako vedlejší účastník. Spotřebitel se tedy vůbec soudního řízení neúčastní a nemá žádná procesní práva ani povinnosti. Princip těchto žalob pak spočívá v tom, že výrok pravomocného rozsudku, který vynese soud v řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů je závazný i pro spotřebitele oprávněné proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu.

Žalobce je povinen uvést v žalobním návrhu dostatečný popis dotečených spotřebitelů, tak, aby bylo pro spotřebitele rozpoznatelné, že se jich žaloba týká. Proti žalované nemůže být zahájeno další řízení o návrzích jiných osob požadujících z téhož jednání nebo stavu stejný nárok. Překážka litispendence se však vztahuje pouze na budoucí řízení, ne ta která už byla zahájena – v tomto případě se ale bude na takové žalobce vztahovat výjimka vyjádřená v ust. § 186 odst. 2 OSŘ, kdy pro tyto osoby není výrok pravomocného rozsudku, který vynese soud v řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů, závazný. Konkrétně není závazný v případech, kdy:

• proti témuž žalovanému zahájil řízení pro nárok z téhož jednání nebo stavu před podáním žaloby na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů, nebo
• se přihlásil do řízení podle zákona o hromadném občanském řízení soudním zahájeného před podáním žaloby na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů proti témuž žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu.

Stejně jako v případě hromadných žalob, i zde platí informační povinnost pro soud i pro žalobce. Soud uveřejňuje informace o průběhu řízení o žalobě na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů v rejstříku hromadných řízení.

Závěr

Zda budou zástupné žaloby představovat efektivní způsob vymáhání práva v oblasti ochrany spotřebitele, je zatím předčasné hodnotit. Na jednu stranu se jedná o nástroj, který umožní spotřebitelům vymáhat jejich nároky, aniž by sami nesli náklady na soudní řízení, na druhou stranu možná až přílišná závislost na „zprostředkovateli“, kdy v případě obou zástupných žalob může být žalobcem pouze určitá právnická osoba, bude pravděpodobně největší slabinou tohoto nástroje. Jisté je, že měsíc od účinnosti zákona zůstává seznam oprávněných osob zatím prázdný.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.

Přehled všech témat Právního průvodce