Indonésie

Budování infrastruktury a zlepšení dopravní konektivity – pozemní, letecké a námořní – bylo hlavním bodem desetiletého mandátu prezidenta Jokowiho, v němž bude jeho nástupce dle očekávání pokračovat. Na programu je vše od obnovy a modernizace železnic a vozového parku, k posílení městské hromadné dopravy v metropolitních oblastech. Zatím nejdále je v tomto ohledu Jakarta se svou historicky první linkou metra, kdy práce na druhé lince aktuálně probíhají. Zavedena byla také návazná příměstská nadzemní kolejová doprava známá jako LRT. Velké příležitosti bude i nadále skýtat především železniční doprava. Dle plánu rozvoje by do roku 2030 mělo být postaveno na 10 524 km železničních spojů včetně 3 755 km městských železničních spojů.

Další strategické priority v infrastruktuře jak jsou uvedeny v Plánu místního rozvoje pro roky 2025 – 2029

V rámci Vize 2030 indonéská vláda plánuje usměrnit energetický mix ve prospěch čistých zdrojů energie v míře 29 % z celkové národní spotřeby. Jeden z největších emitentů skleníkových plynů na světě se tak chystá významně investovat do elektromobility a výroby i recyklace lithiových baterií. Elektromobilita je novou prioritou v rámci vládního investičního programu známého jako Positive Investment List. Rozvoj odvětví bude bezpochyby vyžadovat zásadní vstupy zvenčí, jak v podobě know-how a technologií, tak i přímých investic, což přináší řadu příležitostí a uplatnění nejen v osobní či hromadné dopravě, ale především dopravě nákladní. Lze očekávat zájem o akvizice vozů na solární pohon pro městskou hromadnou dopravu, a řešení na poli akumulace energie.

Indonéská vláda tak plánuje vytvořit v zemi výrobní hub s kapacitou až 600 000 kusů elektrických vozů a 2,5 milionů elektrických motorek v horizontu roku 2030. Nespornou výhodou a zároveň další obchodní příležitostí je výroba lithiových baterií obsahujících nikl, jehož světově významné zásoby se nachází právě v Indonésii. Investiční pobídky vyplývající z EV Roadmap nabízí vše od zproštění daně z luxusu a dovozních cel, po nízko-úrokové splátky. Indonésie chce být globálním hráčem v elektromobilitě, pro což hledá zahraniční investory. Ti nyní budou moci zakládat podniky se 100 % podílem zahraničního kapitálu. Podniky s kapitálovou investicí nad 500 mld. IDR (35 M USD) budou moci využít 100 % osvobození od daně právnických osob, v případě investice nižší zase budou moci stále žádat o 50 %  vratku této daně.

Indonésie při svém dynamickém rozvoji narazila na otázku udržitelnosti tempa růstu a řadu negativních jevů vyvolaných rychlým nárůstem kupní síly, populačním boomem a současně nižší mírou dobrého vládnutí a schopnosti tvořit a aplikovat nové technologie. Nutná sebereflexe dovedla již řadu zákonodárců k uvažování nad konceptem inteligentních měst ve smyslu dopravy, správy věcí veřejných, energetických zdrojů a životního prostředí obecně. Mohutným krokem kupředu je v této otázce megaprojekt výstavby nového hlavního města IKN na východním Kalimantanu, kde se otevírá nespočet obchodních příležitostí v této první fázi vycházejících z nutnosti zavedení základní infrastruktury – dopravní, energetické, občanské. Podobné projekty ovšem v Indonésii, ačkoliv v menším měřítku, vznikají průběžně – jsou často financovány čínskými investory a proces výstavby je často kontroverzní, nicméně vždy jsou v rámci nich preferovány inteligentní přístupy pro “ekologická města”, a pro řadu místních zastupitelstev je právě značka “smart city” klíčem k otevření obchodní spolupráce.

Indonéské hospodářství zažívá relativně rychlý růst, a to navíc při stoupající demografické křivce. Tyto dvě skutečnosti pak největší ekonomice jihovýchodní Asie přinášejí výzvu v podobě vysoké energetické spotřeby. Odhaduje se, že spotřeba elektrické energie se v horizontu let 2015 a 2030 v důsledku hospodářského rozvoje a urbanizace ztrojnásobí, zatímco spotřeba energie obecně vzroste o 80 %. Energetický mix Indonésie tvoří dominantně fosilní paliva (uhlí, ropa, plyn), zatímco obnovitelné zdroje energie zaujímají pouhých 11,3 %. Za celosvětově významné energetické zdroje zde lze považovat geotermální (23,9 GW) a vodní energii (94 GW). Trh s elektrickou energií je monopolizován státním podnikem PLN, který také odkupuje veškeré zdroje od soukromých dodavatelů. V současné době dochází ke změnám zaštiťující legislativy upravující energetické zdroje, a v přípravách mají být četné fiskální i jiné pobídky ve prospěch OZE, a stanovení výkupních cen energie. 

Solární energie

Indonésie má ve srovnání s okolními zeměmi dobrý potenciál pro využití fotovoltaických zdrojů díky své poloze na rovníku a nízkým sezónním výkyvům slunečního dopadu. Dosud existují izolované projekty v odlehlých oblastech – např. plovoucí fotovoltaická elektrárna v oblasti Batam, plovoucí fotovoltaická elektrárna na jezeře Cirata poblíž Jakarty. Vláda nyní prostřednictvím státního energetického podniku PLN podporuje implementaci také střešních solárních panelů. Dosud však vznikají solární farmy včetně těch plovoucích jako spíše okrajové projekty, většina realizací je spojena se zpracovatelskými či těžebními závody, které se prostřednictvím alternativních zdrojů energie snaží dostát regulaci ESG.

Větrná energie

V zemi se nachází jen devatenáct oblastí, kde vítr přesahuje požadovanou rychlost 5 m/s o síle 5 W/m² – Jogjakarta, Střední Jáva, Jižní Sulawesi, Východní a Západní Nusa Tenggara a Severní Sulawesi. Mezi stávající významné větrné elektrárny patří např. Sidrap na Sulawesi (75 MW) a Jeneponto (72 MW). 

Voda a mořské vlny

70 % území Indonésie je pokryto vodní plochou. Tato topografie nahrává rozvoji hydroenergetiky. Vláda přiděluje většinu hydroenergetických projektů k realizaci státnímu podniku PLN. Ty svou velikostí dosahují na zahraniční financování a mohou rekrutovat zkušené zahraniční projektantské firmy. Příležitosti tak představují zejména dodávky turbín či přímé konzultační služby. Realizace MVE je také ke zvážení v rámci rozvojové spolupráce.

Geotermální energie

Čilá vulkanická aktivita z Indonésie dělá svatostánek geotermální energie, který je ovšem kapitálově intenzivní a z pohledu financování rizikový. 40 % vulkánů světa se nachází právě v Indonésii a identifikováno bylo bezmála 300 ložisek vhodných pro vrt. Stávajících 16 geotermálních elektráren produkujících 9 078 GW staví Indonésii hned na 2. pozici světového žebříčku využívání geotermálních zdrojů za USA. Vládním cílem je pak USA v této oblasti předstihnout do roku 2030. Proto také plánuje geoprospekční činnosti na 20 ložiscích na Jávě, Bali, Nusa Tenggara, Sulawesi, Maluku a Kalimantanu. Indonéské ministerstvo energetiky navíc nabízí zajímavé investiční pobídky, kdy proplácí náklady na průzkumné práce. Příležitosti lze vidět i ve formě prospekčních studií, monitorování terénu a dodávkách strojírenské techniky.

Biomasa

Jakkoli je potenciál Indonésie v oblasti biomasy veliký, zůstává i nadále využit jen minimálně. Některé závody se snaží stavět bioplynové stanice na biomasu ze zbytků hojných plantáží palmy olejné, kokosového ořechu i gumovníku. Využívání bioplynu je však stále omezeno jen na osvětlení a vaření, přestože může mírně snížit náklady na elektrickou energii jinak dodávané od státního podniku PLN. Pro zpracování biomasy jsou poptávány přístroje na sušení, peletkování, i inovativní technologie, které mohou pomoci s vysokými objemy biologického odpadu k využití na energetický zdroj. Regulatorní prostředí zůstává ve vztahu k OZE v mnoha ohledech nejasné.

Český obranný průmysl má v Indonésii mimořádně dobré jméno a v posledních letech i nemalé úspěchy. Razantně se prosadila česká firma Excalibur (CSG), která indonéské armádě dodala raketomety na podvozcích Tatra, stejně jako například pontonové mosty. Dalším logickým krokem pak bylo zavedení společné výroby obrněných vozů s lokálním partnerem PT Pindad. Na dobré jméno České republiky v této oblasti lze tedy efektivně navazovat.

Obecně lze konstatovat, že relativní zaostalost ve výzbroji armády v porovnání s nejbližšími sousedy hodlá indonéská vláda řešit zásadní obnovou a rozšířením armádní výzbroje a výstroje. Dlouhodobě je kladen důraz na konzistentní obrannou investiční politiku a položení základů moderní obranné síly, která umožní Indonésii účastnit se regionálního a globálního strategického prostředí. Zmiňovaným ambicím tak odpovídá i výše obranného rozpočtu, který je tak druhým největším obranným rozpočtem v regionu po Singapuru. Nárůst obranného rozpočtu zůstává konzistentní s hlavní indonéskou obrannou strategií Indonéské republiky známou jako Minimum Essential Force Strategy.

Indonésie v zásadě dodržuje politiku non-alignmentu a zaměřuje se v dodávkách více směry včetně USA a Ruska. Dohromady má dodavatele z 31 zemí, čímž je její dodavatelská síť jednou z nejdiverzifikovanějších na světě. Očekáváme přesun od výdajové politiky v obranné oblasti k té investiční, dále pravděpodobně v reakci na nákup jaderných ponorek ze strany Austrálie odpovídající reakci ve smyslu akvizic námořní techniky. Indonésie také poprvé v historii vytvořila vojenský útvar rezervistů Komcad v počtu 3 103 vojáků, který je nutné dovybavit.

Výrobní kapacity indonéského obranného průmyslu se postupně zlepšují. Státní podnik Defend ID fúzoval většinu státních podniků se zaměřením na obrannou produkci, a dnes aspiruje na zařazení mezi top 50 nejvlivnějších obranně-průmyslových podniků světa.

Indonéský trh se zdravotnickým materiálem a farmaceutickými prostředky je největší z celého ASEANu o celkové hodnotě přibližně 10 mld. USD s výhledem dalšího růstu. V oboru zdravotnictví a farmacie operuje přibližně 200 indonéských firem a 90 % z nich se v nějaké míře zaměřuje na vlastní produkci. Obor výroby zdravotnických pomůcek se postupně rozvíjí, avšak souběžně významně roste poptávka a zájem o dovoz dalšího materiálu. Mezi léty 2018 a 2021 tak vzrostl počet firem obchodujících se zdravotnickými pomůckami (z původních 193 na 891). Počet tuzemských firem v oboru roste také v důsledku společného rozhodnutí indonéského rezortu zdravotnictví a Indonéské investiční koordinační rady o zrychlené proceduře přidělování licencí poskytovatelům zdravotnických pomůcek, které vzniklo v období pandemie C19, kdy potřeba zdravotnického materiálu nárazově dramaticky vzrostla. O obchodní licence se tak nyní žádá skrze systém Online Single Submission a skrze Vládní investiční agenturu (BKPM Investment Control and Command Center). Následně obchodní subjekt obdrží IČO, a dva typy povolení (obchodní a provozní povolení). Poté jsou případně uděleny Distribuční a Výrobní certifikace. V tomto zrychleném řízení je možné procesovat žádosti poskytovatelů zdravotnických pomůcek souvisejících se zvládáním pandemií, tj. ochranné prostředky, antiseptické gely a všechny typy masek. BKPM od zahraničních subjektů vyžaduje investici o výši 10 bilionů Rp. (70 M EUR) s 25 % ve formě kapitálu. 

Charakteristiky trhu ze zdravotnickým materiálem

• 90 % materiálu na trhu v hodnotě cca 3 mld. USD pochází stále z dovozu
• Nejčastěji se dováží nástroje pro chirurgii, elektrické zdravotnické přístroje vyšší třídy, vybavení pro obor onkologie a kardiologie, ortopedické pomůcky a protézy
• Segment s růstovým potenciálem: laboratorní vybavení, vybavení související s infekčními chorobami (tj. jejich kontrola a diagnostika)
• Tuzemská produkce je dosud omezená – většinou jde o spotřební materiál typu lehčí nemocniční vybavení (stetoskopy, kolečková křesla, tlakoměry, lůžkoviny a další zejména neelektrické vybavení)
• Tuzemská výroba pokryje pouze 10 % potřeb trhu

Předpoklady pro růst

• Od roku 2014 funguje systém všeobecného zdravotního pojištění, které nyní využívá cca. 195 milionů obyvatel)
• Plán na výstavbu 100 zdravotnických zařízení do roku 2025
• Do zavedení obchodních překážek v roce 2021 tempo růstu dovozu zdravotnických materiálu v průměru 5 %
• Rostoucí poptávka po zobrazovacích zařízeních – růst 20 %

Konkurence

• Japonsko, Čína, USA, Singapur (54 % veškerého dovozu)
• Významní dodavatelé: GE Healthcare, Pfizer, Siemens, Philips, Samsung

Indonéské ministerstvo zdravotnictví (Kemenkes) eviduje bezmála 3000 veřejných zdravotnických zařízení (typu RS). Stále však převládají zdravotnická zařízení v soukromém vlastnictví. V počtu 1787 pak tvoří bezmála přes 60 % celého systému. Do systému lze pak započíst dalších 9000 komunitních zdravotnických center (Puskemas) a na tisíce soukromých klinik. Za významné soukromé hráče mezi zdravotnickými zařízeními lze považovat: Siloam Hospitals (Siloam International Hospitals součást Lippo Group), Mitra Keluarga (PT Mitra Keluarga Karyasehat), Primaya Hospital Group (ex. Awal Bros Hospital Group), Omni Group (PT Sarana Meditama Metropolitan), Mayapada Group (PT Sejahtera Anugrahjaya), Pondok Indah Hospital Group, Ciputra Hospital (Ciputra Development) a Eka Hospital (Sinar Mas Group). Je zde také několik významných řetězců soukromých laboratoří: Prodia, Kimia Farma, Pramita, CITO, BioMedika a Parahita. Za největší soukromou laboratoř se považuje Prodia, která spravuje 142 klinických laboratoří po celé Indonésii.

Nově vláda klade důraz na omezování dovozu ve prospěch tuzemské výroby, pro kterou ovšem v tomto odvětví dosud neexistují odpovídající výrobní kapacity. Proto se odvětví nově otevřelo zahraničním investicím a bylo zařazeno na tzv. Positive Investment List. Od února 2021 je na základě prezidentského dekretu o Investicích ve zdravotnickém sektoru č. 10/2021 umožněno, aby zahraniční subjekt vlastnil 100 % společnosti dovážející zdravotnický materiál, oproti dříve platnému omezení, které tento vlastnický podíl zastropovalo na 49 % společného podniku na základě dřívějšího tzv. Negativního investičního seznamu. Stejně tak je stále možné, aby majoritní indonéská firma působila jako místní partner zahraničního výrobce zdravotnických pomůcek. V obou případech je nezbytné získat od ministerstva zdravotnictví distribuční certifikát SDAK podle nařízení č. 14/2021 o Obchodních licencích se zdravotnickým rizikem. Investor se také musí zavázat k distribučním smlouvám s jedním či dvěma místními subjekty, které se postarají o distribuci do nemocnic a klinik. Často je to právě distributor, který se také stará o skladování dovezeného materiálu, kontrolu kvality, balení a etiketování. 

Veškeré státní nákupy materiálu, stavebních či konzultačních služeb se realizují na základě prezidentského dekretu o veřejných zakázkách známým pod zkratkou PBJP, jehož poslední pozměněnou verzí je nařízení č. 12/2021. Vláda využívá primárně elektronický způsob nákupu, který probíhá za pomocí e-katalogu. Přesto mohou státní nákupy na různých úrovních státní správy (ministerstvech, místních zastupitelstvech, dílčích institucích) probíhat různými způsoby – přímým nákupem, přímým zadáním veřejné zakázky či zrychlenou VZ. Vláda mimo jiné používá elektronický systém nákupů známý pod zkratkou SPSE, který spravuje Ředitelství pro rozvoj elektronického nákupu (LKPP). Ten byl vyvinut za účelem zefektivnění státních zakázek, nevyžaduje poplatky ani využití zvláštního softwaru. Na základě tlaku na tuzemskou výrobu se nyní u přibližně 5500 artiklů tohoto odvětví určuje míra integrace z místních zdrojů (tzv. TKDN). Tuzemský výrobek tak má být z definice tvořen z minimálně 40 % v Indonésii. Vzorec pro výpočet tohoto poměru je dosud však proměnlivý a ze strany zahraničních investorů a nadřazených lobbingových skupin je vytvářen tlak na změnu legislativy.

Indonésie je zemí s největším počtem vodohospodářských staveb v regionu jihovýchodní Asie. Většina z nich se koncentruje na Jávě a ostrově Bali. Jakkoli se na první pohled zdá, že vodní zdroje v zemi jsou bohaté (v IDN se nachází 6 % světových vod, případně 21 % vodních zdrojů IndoPacifiku), odhaduje se, že 24 milionů Indonésanů nemá přístup k nezávadnému vodnímu zdroji, a 38 milionů populace nevyužívá hygienických zařízení. 

Městské odpadní vody mají zpravidla podobu septiku či jiných podobných zařízení. Zatímco se v zemi nachází přes 100 průmyslových areálů, kdy výstavba dalších 30 je očekávána v nejbližší době, jen tři čtvrtiny z nich řeší čištění odtoku vlastními kapacitami. Pouze 13 měst je vybaveno kanalizační sítí, z nichž podstatná část nefunguje efektivně. Hlavní město Jakarta je vybaveno zdaleka nejlepší sítí odpadních vod a dalších 15 projektů integrace ČOV je aktuálně plánováno. Odpadové hospodářství je spravováno prostřednictvím vládní agentury Pal Jaya a čističky vod spravuje PamJaya. Jakkoliv se Indonésie zavázala dodržet rozvojový cíl SDG 6 (čistá voda a sanitace dostupná všem), v zemi stále chybí zaštiťující legislativa upravující odpadové hospodářství s výjimkou dílčích nařízení pro správu vodních zdrojů ve městech a na venkově. Smutná statistika v podobě pouhých 200 000 domácností napojených na integrovaný systém odpadních vod, kdy většina odvádí odpadní vody napřímo do přírodních vodních zdrojů, pak bohužel nemůže být překvapivá. Významné příležitosti představují i dodávky odkalovacích zařízení. Například hlavní město Jakarta je napojeno na pouhá dvě centralizovaná odkalovací zařízení Duri Kosambi a Pulo Gebang. Zájem je tedy o fekální vozy pro vyprázdnění domácích septiků, stejně jako o anaerobní separační místnosti, přepážkové reaktory a sušičky.

Všechny speciální ekonomické zóny, kde se koncentruje průmyslová výroba, jsou povinovány založit současně centralizovaný systém odpadních vod. Zdejší průmyslové čističky vod vyžadují dodávky pump, filtrů, chemikálií, aktivního uhlíku apod. V zemi ovšem existuje pouze jediný dodavatel integrovaného koncového řešení průmyslových čističek vod, tedy PT Prasadha Pamusnah Limbah Indonesia (PPLI). Jakkoli Japonská rozvojová agentura JICA, UNICEF či Korean Water v Indonésii realizují četné rozvojové projekty zaměřené na oblast sanitace a vláda neustále navyšuje rozpočet příslušné kapitoly, jde o odvětví s maximálním prostorem pro soukromé investice a uplatnění inovativních řešení. V minulosti bylo také podpořeno z prostředků České rozvojové agentury formou dotace de minimis B2B několik projektů: např. úspěšná realizace čističky dešťové vody prostřednictvím firmy Khaanzaa na ostrově Bali.

Významné příležitosti v podobě vodohospodářských děl, sanačních technologií a řešení odpadového hospodářství lze očekávat v závislosti také na projektu nového hlavního města Ibu Kota Nusantara na ostrově Kalimantan. Více informací o příležitostech v rámci projektu Nusantara lze najít na webu.

Pandemie covidu-19 uspíšila digitální transformaci a posunula Indonésii o několik let dopředu. Indonésie se již nyní může chlubit hned sedmi technologickými giganty, jejichž hodnota převyšuje 1 mld. USD. Vlajkovým nákupním portálem typu Amazon zůstává indonéská Tokopedia následovaná ve velké pětce dalšími obdobnými portály, tj. Shopee, Bukalapak, Lazada a Blibli. Za nejúspěšnější z hlediska vlastní hodnoty byznysu lze považovat dopravní služby Gojek, které letos svou hodnotou převýšily 10 mld. USD. O něco méně významná je pak indonéská obdoba české Zásilkovny známá pod názvem J&T. Již zmiňované nákupní portály Tokopedia a Bukalapak pak svou hodnotou dohánějí aplikace pro vyhledávání dopravních spojení a služeb v oblasti hoteliérství a restauračních zařízení. Hotovost částečně pod tlakem protipandemických hygienických opatření téměř stoprocentně vytlačila indonéská firma OVO se svou elektronickou peněženkou. Ve spolupráci s indonéskou státní správou, konkrétně generálním ředitelstvím finanční správy, jako obdoba české aplikace MojeDaně funguje úspěšně portál OnlinePajak, který dnes dosahuje hodnoty téměř 2 mld. USD. Potenciál jihovýchodní Asie je v internetovém světě bezkonkurenční a v případě Indonésie se hraje o stovky milionů uživatelů, z nichž přes 70 % aktivně využívá chytrých telefonů. Úspěšné technologické giganty se navíc zpětně podílejí na formulaci politik ve prospěch dalšího rozvoje digitalizace malých a středních podniků, takto například spolupracuje portál Bukalapak s indonéským ministerstvem pro malé a střední podniky. Indonéské MSP totiž sice mají nápady, ale k jejich cestě na výsluní zatím chybí daňové pobídky, zrychlené licenční řízení, nízkoúrokové půjčky, ale i byznysová partnerství. Pod vlivem nově ratifikované regionální dohody o digitálním obchodu ASEANu lze ale čekat poměrně rychlou odezvu na poli národní legislativy, a stejně tak i řadu příležitostí pro zahraniční investory a jejich digitální nápady. Indonésií taktéž ratifikovaná Dohoda o digitálním obchodu předpokládá posílení spolupráce v oblasti digitální obchodní výměny napříč regionem a měla by pomoci překlenout rozdíly v národních legislativách ošetřujících vše od ochrany spotřebitelů přes elektronické transakce, hospodářskou soutěž, ochranu duševního vlastnictví po kyberbezpečnost.

Sektor informačních technologií prozatím tvoří jen přibližně 4 % HDP. Rychlé tempo růstu a obecná nakloněnost Indonésanů k digitalizaci, kdy nejvyšší počet uživatelů s nejdelší dobou strávenou používáním smartphonu se nachází právě v Indonésii, pak logicky vedou k pozitivním prognózám do budoucna. Odhaduje se, že indonéská digitální ekonomika bude už k roku 2025 generovat i 150 mld. USD napříč segmenty – e-zdravotnictví, digitální zemědělství, retail, telekomunikace a média, správa těžby a zpracovatelských oborů. Indonéská vláda se snaží přechod na digitální technologie uspíšit pomocí programu e-smart IKM ministerstva průmyslu, kdy pomocí řady pobídek podporuje MSP ve využívání online obchodů, big data, robotizaci, kyberbezpečnostních a cloudových řešení. V rámci programu bylo také otevřeno 5 technologických parků, kdy pro jejich úspěch lze předpokládat, že bude trend koncentrace digitálních inovátorů na jednom místě pokračovat.

V zájmu nivelizace hospodářského rozvoje v zemi indonéská vláda implementuje projekt rozvoje internetové infrastruktury s dosahem až 13 000 obcí, které dosud nebylo připojení dostupné. Časté výpadky a relativně slabé připojení je pak dáno geografickou polohou ostrovního státu. Projekt Palapa Ring tvoří masivní výstavba optických kabelů na souši i v moři. Kromě jiného došlo také ke spuštění vysoko výkonného multifunkčního satelitu SATRIA-1, který doplnil stávající optickou kabelovou síť. Vláda navíc za nemalé náklady buduje také telekomunikační služby sítě 5G jak pro veřejnost, tak pro komerční využití.  

Největšími zahraničními hráči na ICT trhu jsou Austrálie, Čína a USA. A Čína zůstává největším investorem do indonéských start-upů. Největšími čínskými pak byly zejména e-commerce a konglomeráty, jako je Alibaba, JD a Tencent. Z amerických firem se ujala formou joint venture Plug and Play ve spolupráci s Telkom Indonesia. Australský Equinix zde založil joint venture v podobě gigantického datacentra. Telstra se spojila s Telkom Indonesia a poskytuje cloudová řešení a správu internetových sítí. Snad největší digitální hub v zemi pak jde za singapurským developerem Sinarmas Land.

Indexy související s ICT trhem (v tabulce pod textem) potvrzují zrychlení procesu digitalizace, kdy indonéské digitální prostředí je čím dál bezpečnější, internetové připojení je rychlejší a digitální finanční transakce jsou častější.

Indonéská mentalita upřednostňuje rovnováhu sil a ICT trh je otevřen všem hráčům ze všech zemí. Vstupovat na něj lze formou joint venture, ale taktéž jako společnost se 100 % zahraničním kapitálem. Zájem je doslova o veškerý hardware a software, druhově pak segmentem s nejvyšším růstem jsou fintech společnosti. Těch je nyní v zemi kolem 200. Dle průzkumů však trh uživí až čtyřikrát tolik, a to se zaměřením na investiční správu, pojišťovnictví, či tradičně půjčky a investice do nich.

Zájem o výzkumnou spolupráci se opakovaně skloňuje ve všech smluvních i nesmluvních dokumentech vzájemné česko-indonéské spolupráce napříč sektory. Stavět lze zejména na prioritách v životním prostředí a klimatické agendě, naopak asymetrický zájem o společný vývoj a přenos know-how je z české strany u high tech produktů vyžadujících větší míru preciznosti, odpovídající klimatické podmínky, vyšší kvalifikaci pracovníků apod. 

Ve snaze umístit se do roku 2030 v první desítce světových ekonomik nabírá indonéské hospodářství směr digitalizace a technologického rozvoje, jen tak lze ostatně docílit zajištění odpovídajícího počtu pracovních míst pro 4. nejlidnatější zemi světa. Pandemie covid-19 uspíšila tuto digitální transformaci a posunula Indonésii o několik let dopředu. Indonéské IT start-upy hledají zahraniční partnery pro společný vývoj ryze uživatelských aplikací, budování metaverza, ale i vývoj zabezpečení datových toků. Do Indonésie se úspěšně lokalizovaly firmy z oblasti ICT, např. japonské Hitachi nebo čínské Huawei a ZTE jako poskytovatelé kyberbezpečnostních technologií. Mezi indonéským výzkumným institutem BRIN a jeho singapurským protějškem probíhají společné práce na prvním větším jazykovém modelu v mutaci pro indonéskou bahasu.

Stejně tak se objevuje zájem zahraničních investorů využít nerostného bohatství a zájmu o scale up ekonomiky prostřednictvím zavedení výroby elektrických baterií a továren elektromobilů – Mitsubishi, Hyundai, BYD. Řada místních výzkumných institutů zkoumá možnosti v alternativních zdrojích energie, na které je Indonésie bohatá. Významnější postavení mezi nimi má Technologický institut v Bandung či Univerzita Surabaya. Snaha zajistit si energetickou soběstačnost se tak obrací směrem ke geotermálním, solárním zdrojům stejně jako energii generované z biomasy či vlnobití. Stejně tak prosperující farmaceutický průmysl Indonésie definuje snaha o emancipaci, resp. navýšení kapacit a výroby léčiv nové generace v rámci zahraničních partnerství. Zájem je o relokalizaci výroby cytofarmak a společné vědecké projekty při vývoji léků na rakovinu, diabetes a dalších civilizačních chorob.

Indonéská vláda si uvědomuje význam VVI pro dlouhodobý hospodářský růst a v roce 2023 do rozvoje a výzkumu investovala přes 600 milionů USD v rámci vládního programu Smart Indonesia. Při větších univerzitách průběžně vznikají inovační technologické parky většinou za přispění ADB. 

Výsledky indonéských výzkumných a inovačních center se každoročně představují na veletržní akci INARI Expo v Cibinongu na Jávě.