Insolvence – úpadek a způsoby jeho řešení

Reorganizace

Způsob řešení dlužníkova úpadku, při kterém dlužník může i nadále vyvíjet podnikatelskou činnost, avšak pouze v mezích tzv. reorganizačního plánu, který sleduje mj. ozdravění provozu dlužníkova podniku a uspořádání vzájemných vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli.

Možnosti řešení dlužníkova úpadku v rámci reorganizace je mnoho a limity klade jen to, zda navržené řešení není českým právem zakázáno, a zda s ním souhlasí věřitelé. Podle výsledku se rozdělují do skupin, které pak plán reorganizace schvalují. Věřitelé tak činí na schůzi věřitelů, která je za tímto účelem svolána. Věřitelé dále mají právo průběžně provádět kontrolu, jak dlužník plní reorganizační plán. Pro věřitele má takové řešení výhodu v tom, že pokud se podaří reorganizaci zrealizovat, s velkou mírou pravděpodobnosti budou jejich pohledávky uspokojeny ve větším rozsahu než by tomu bylo v případě, kdy byla podnikatelská činnost dlužníka zastavena, a dlužníkův úpadek by se řešil konkursem.

Reorganizace připadá v úvahu jen u podnikatelů, kteří:

• nejsou v likvidaci,
• nejsou obchodníky s cennými papíry nebo osobami oprávněnými k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu,
• jejichž celkový roční úhrn čistého obratu dlužníka za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň 50 000 000 Kč, nebo zaměstná-li dlužník alespoň 50 zaměstnanců v pracovním poměru.

Oprávněným k podání návrhu na povolení reorganizace je dlužník nebo přihlášený věřitel. Návrh na povolení reorganizace podaný dlužníkem musí vedle obecných náležitostí obsahovat:

• označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat;
• dlužníkovi známé údaje o kapitálové struktuře a majetku osob, které dlužníka ovládají nebo které tvoří s dlužníkem koncern;
• údaj o způsobu navrhované reorganizace.

Lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že návrhem na povolení reorganizace je sledován nepoctivý záměr, insolvenční soud jej zamítne.

Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení reorganizace lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu:

• v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek, a to v závislosti na výsledku takového řízení,
• podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Rozhodnutí o povolení reorganizace obsahuje:

• výrok o povolení reorganizace,
• informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem,
• výzvu, aby dlužník ve lhůtě 120 dnů předložil reorganizační plán nebo aby bez zbytečného odkladu insolvenčnímu soudu sdělil, že jej předložit nehodlá,
• informaci o tom, za jakých podmínek mohou předložit reorganizační plán další osoby,
• případně může obsahovat i výrok o jiných opatřeních týkajících se majetkové podstaty a nezbytných k zajištění účelu reorganizace.

Právní mocí rozhodnutí o povolení reorganizace se ruší omezení dispozičních oprávnění dlužníka, ke kterým došlo ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu v dosavadním průběhu insolvenčního řízení.

Ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky povolení reorganizace, sestaví dlužník mezitímní účetní uzávěrku. Rozhodnutím o povolení reorganizace se pozastavuje výkon funkce valné hromady nebo členské schůze dlužníka a místo valné hromady nebo členské schůze dlužníka rozhoduje v její působnosti insolvenční správce.

V řízení o reorganizaci se dlužníci dělí do několika skupin, a to tak, aby v každé skupině byli věřitelé se zásadně shodným právním postavením a se zásadně shodnými hospodářskými zájmy. Rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin obsahuje reorganizační plán, v němž se vždy uvede, podle jakých kritérií k rozdělení věřitelů došlo.

Reorganizační plán

Reorganizační plán vymezuje právní postavení dotčených osob v důsledku povolené reorganizace.

Reorganizační plán musí povinně obsahovat:

• rozdělení věřitelů do skupin, s určením, jak bude nakládáno s pohledávkami věřitelů v jednotlivých skupinách,
• určení způsobu reorganizace,
• určení opatření k plnění reorganizačního plánu, zejména z hlediska nakládání s majetkovou podstatou, a s určením osob, které s ní mohou nakládat, včetně rozsahu jejich práv k nakládání s ní,
• údaj o tom, zda bude pokračovat provoz dlužníkova podniku nebo jeho části a za jakých podmínek,
• uvedení osob, které se budou podílet na financování reorganizačního plánu nebo převezmou některé dlužníkovy závazky anebo zajistí jejich splnění, včetně určení rozsahu, v němž jsou ochotny tak učinit,
• údaj o tom, zda a jak reorganizační plán ovlivní zaměstnanost v dlužníkově podniku, a o opatřeních, která mají být v tomto směru uskutečněna,
• údaj o tom, zda a jaké závazky vůči věřitelům bude mít dlužník po skončení reorganizace.

Způsob provedení reorganizace není závazně stanoven, nicméně lze ji provést zejména prostřednictvím těchto opatření:

• restrukturalizací pohledávek věřitelů, spočívající v prominutí části dluhů dlužníka včetně jejich příslušenství nebo v odkladu jejich splatnosti,
• prodejem celé majetkové podstaty nebo její části anebo prodejem dlužníkova podniku,
• vydáním části dlužníkových aktiv věřitelům nebo převodem těchto aktiv na nově založenou právnickou osobu, ve které mají věřitelé majetkovou účast,
• fúzí dlužníka – právnické osoby s jinou osobou nebo převodem jeho jmění na společníka se zachováním nebo změnou práv třetích osob, připouštějí-li to právní předpisy o hospodářské soutěži,
• vydáním akcií nebo jiných cenných papírů dlužníkem nebo novou právnickou osobou,
• zajištěním financování provozu dlužníkova podniku nebo jeho části,
• změnou zakladatelského dokumentu nebo stanov anebo jiných dokumentů upravujících vnitřní poměry dlužníka.

V reorganizačním plánu může být uplatněno i několik způsobů reorganizace současně, pokud to jejich povaha připouští.

Obecně platí, že reorganizační plán je účinný, jakmile rozhodnutí o jeho schválení nabylo právní moci. Od účinnosti reorganizačního plánu se zejména stanoví, že:

• dlužník je oprávněn nakládat s majetkovou podstatou (může být ale reorganizačním plánem omezeno),
• obnovuje se výkon funkce valné hromady společnosti nebo členské schůze družstva,
• zanikají práva všech věřitelů vůči dlužníkovi,
• zanikají ze zákona práva třetích osob k majetku, který náleží do majetkové podstaty.

Účinnost reorganizačního plánu se nedotýká práv věřitelů vůči spoludlužníkům a ručitelům dlužníka. Po účinnosti reorganizačního plánu lze proti dlužníku nařídit a provést výkon rozhodnutí nebo exekuci k vymožení pohledávek.

Provedení procesních úkonů spojených s účinností reorganizačního plánu zajišťuje insolvenční správce.

Skončení reorganizace

Insolvenční soud zruší rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu:

• do 6 měsíců od jeho účinnosti, zjistí-li, že některému věřiteli byly poskytnuty zvláštní výhody, aniž s tím ostatní věřitelé stejné skupiny souhlasili, nebo že schválení reorganizačního plánu bylo dosaženo podvodným způsobem.
• do 3 let od jeho účinnosti, pokud byl dlužník, jeho statutární orgán nebo člen statutárního orgánu pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, kterým dosáhl schválení reorganizačního plánu nebo podstatně zkrátil věřitele.

Rozhodne-li insolvenční soud o zrušení reorganizačního plánu, mohou věřitelé bez dalšího požadovat uspokojení pohledávek a jiných práv, která měli před jeho schválením. Práva věřitelů a třetích osob založená reorganizačním plánem nejsou dotčena.

Insolvenční soud rozhodne o přeměně reorganizace v konkurs, jestliže:

• reorganizace byla povolena na návrh dlužníka a ten její přeměnu v konkurs po tomto povolení navrhl,
• oprávněná osoba nebo osoba určená schůzí věřitelů nesestaví ve stanovené lhůtě reorganizační plán ani po jejím případném prodloužení insolvenčním soudem nebo předložený reorganizační plán vezme zpět, a do 30 dnů poté nebude podán návrh na svolání schůze věřitelů za účelem rozhodnutí o tom, která jiná osoba má přednostní právo sestavit reorganizační plán, anebo tato jiná osoba nesestaví ve stanovené lhůtě reorganizační plán nebo jej vezme zpět,
• insolvenční soud neschválil reorganizační plán a oprávněným osobám uplynula lhůta k jeho předložení,
• v průběhu provádění reorganizačního plánu dlužník neplní své podstatné povinnosti stanovené tímto plánem nebo ukáže-li se, že podstatnou část tohoto plánu nebude možné plnit,
• dlužník neplatí řádně a včas úroky nebo v podstatném rozsahu neplní své jiné splatné peněžité závazky,
• dlužník po schválení reorganizačního plánu přestal podnikat, ačkoli podle reorganizačního plánu podnikat měl, nebo
• dlužník po schválení reorganizačního plánu neuhradil pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky postavené jim na roveň.

Oddlužení

Oddlužení jakožto nejpoužívanější forma řešení úpadku umožňuje řešit úpadek právnických osob, které nejsou považovány za podnikatele a současně nemají dluhy z podnikání, nebo fyzických osob, které nemají dluhy z podnikání.

Nově však dluh z podnikání však nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže:

• s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, přičemž platí, že věřitel souhlasí, pokud nejpozději spolu s přihláškou své pohledávky výslovně nesdělí, že s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí, a toto své stanovisko odůvodní, nebo
• jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d) insolvenčního zákona, anebo
• jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Oddlužení je způsob řešení úpadku, při němž se konsolidují dlužníkovy dluhy tak, aby nezajištění věřitelé byli uspokojeni částečně (ne však méně než 30 %, ledaže by s takovým plněním věřitel vyslovil souhlas) a zajištění v zásadě zcela z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění a od placení zbytku dluhů byl dlužník osvobozen. Jedním z cílů tohoto institutu je kromě konsolidace ekonomické situace dlužníka rovněž dlužníkovo „hospodářské ozdravění“. Toto řešení má umožnit dlužníkovi „nový start“ a současně snížit náklady veřejných rozpočtů na sanaci těch, kteří se ocitli v sociální krizi. Toto řešení má umožnit dlužníkovi „nový start“ a současně snížit náklady veřejných rozpočtů na sanaci těch, kteří se ocitli v sociální krizi.

Výhoda, kterou institut oddlužení přináší pro věřitele, spočívá v tom, že od dlužníka získají alespoň částečné uhrazení svých pohledávek. Institut oddlužení vychází z předpokladu, že pokud je dána dlužníkovi možnost osvobození od placení zbytku dluhu, dlužník se sám mnohem aktivněji zapojí do umořování svého dluhu vůči věřitelům. V konečném důsledku může věřitel docílit větší míry uspokojení svých pohledávek. Principiálně se vychází z toho, že oddlužení sleduje uspokojení těch dlužníků, kteří se do úpadku nedostali v důsledku své podnikatelské činnosti, ale činnosti běžné – zejména provozu domácnosti.

O návrhu na povolení oddlužení, který musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem, rozhoduje insolvenční soud. Takový návrh však může být za dlužníka sepsán a podán pouze oprávněnými osobami podle insolvenčního zákona, jimiž jsou advokát, notář, soudní exekutor odlišný od toho, který proti majetku dlužníka nebo proti majetku manžela dlužníka vede exekuční řízení, insolvenční správce a akreditovaná osoba. Blíže o oprávněných osobách v části tohoto článku s názvem „Zahájení insolvenčního řízení a podání insolvenčního návrhu.“

Manželé, z nichž každý samostatně je osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, mohou tento návrh podat společně, tedy za takové manžele může být sepsán a podán společný insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení oprávněnou osobou. Pro posouzení oprávněnosti podat společný návrh manželů na povolení oddlužení, je rozhodné, zda jde o manžele ke dni, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu.

Společný návrh manželů na povolení oddlužení musí obsahovat výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů. Podpisy obou manželů u tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny. Po celou dobu trvání insolvenčního řízení mají manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, postavení nerozlučných společníků a považují se za jednoho dlužníka.

Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři zveřejněném Ministerstvem spravedlnosti ČR a musí obsahovat níže uvedené:

• označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat,
• údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 12 měsících,
• údaje o příjmech dlužníka za posledních 12 měsíců,
• návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh nevznáší.

Pokud zákon nestanoví jinak, podpis dlužníkova manžela na návrhu na povolení oddlužení se nevyžaduje. V případě, že zde jsou osoby ochotné poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo mu po dobu trvání oddlužení platit pravidelné peněžní dávky, je nezbytnou součástí návrhu na povolení oddlužení i písemná darovací smlouva o důchodu; podpisy těchto osob na smlouvách musí být úředně ověřeny.

K návrhu na povolení oddlužení musí dlužník dále připojit:

• a) seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil,
• b) listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za posledních 12 měsíců (např. výplatní pásky, prohlášení o dani, daňové přiznání a daňový výměr),
• c) písemný souhlas nezajištěného věřitele, který se na tom s dlužníkem dohodl, s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než míra uspokojení dle §412a odst. 1 písm. b) nebo c) InsZ – v prohlášení musí být uvedeno, jaká bude nejnižší hodnota plnění, na kterém se nezajištěný věřitel s dlužníkem dohodli;
• d) čestné prohlášení, že byl při sepisu insolvenčního návrhu poučen o svých povinnostech v insolvenčním řízení, že v oddlužení bude řádně platit pohledávky svých věřitelů, že vynaloží veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k jejich plnému uspokojení, že bude plnit všechny povinnosti vyplývající z tohoto zákona a z rozhodnutí o schválení oddlužení a že bude přiznávat veškeré své příjmy v plné výši.

Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže:

• jím je sledován nepoctivý záměr, nebo
• dlužník nebude schopen splácet v plné výši ani pohledávky podle § 168 odst. 2 písm. a) InsZ (tj. hotové výdaje a odměna insolvenčního správce), přičemž výše splátky ostatním věřitelům včetně věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň nesmí být nižší než tato pohledávka, a dále ani pohledávky podle § 169 odst. 1 písm. e) (tj. pohledávky věřitelů na výživném ze zákona), a § 390a odst. 5 InsZ (odměna ze sepsání návrhu).

Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení i tehdy, jestliže:

• dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení;
• v posledních 10 letech před podáním insolvenčního návrhu bylo dlužníku pravomocným rozhodnutím přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny;
• v posledních 5 letech před podáním insolvenčního návrhu byl návrh dlužníka na povolení oddlužení pravomocně zamítnut z důvodu, že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo jestliže z téhož důvodu nebylo oddlužení schváleno nebo bylo schválené oddlužení zrušeno;
• v posledních 3 měsících před podáním insolvenčního návrhu vzal dlužník svůj předchozí návrh na povolení oddlužení zpět.

Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení se doručuje dlužníku, osobě, která návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu může podat pouze osoba, která návrh podala.

Nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. Oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Na základě výslovného prohlášení dlužníka lze k návrhu insolvenčního správce provést oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo její části.

Oddlužení lze provést:

• zpeněžením majetkové podstaty nebo
• plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

Zpeněžení majetkové podstaty

Při zpeněžení majetkové podstaty v rámci oddlužení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a zpeněžení má tytéž účinky jako zpeněžení majetkové podstaty v konkursu.

Pokud není stanoveno jinak, do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud:

• uvede informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem,
• označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do majetkové podstaty, včetně majetku, který se stane součástí majetkové podstaty podle § 412 odst. 1 písm. b), pokud jde o majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, a hodnoty získané z neúčinného právního jednání.

Plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty

Dlužník je povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení.

Zajištění věřitelé se uspokojí z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci majetek náležející do majetkové podstaty ke zpeněžení postupem obdobným podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu a dále do doby podání zprávy o splnění oddlužení měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky.

Po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen podle § 412 odst. 1 insolvenčního zákona:

• vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat,
• hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy a část výtěžku zpeněžení majetku náležejícího do společného jmění manželů, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře (platí, že za mimořádný příjem se nepovažují plnění z pojistných smluv o škodovém pojištění a plnění z titulu práva na náhradu majetkové a nemajetkové újmy),
• bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání,
• vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání,
• nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení,
• neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody,
• nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit,
• vynaložit veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů.

Rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty doručí insolvenční soud do vlastních rukou také plátci mzdy dlužníka.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.