Irák

Irák je zemí extrémně závislou na těžbě a prodeji ropy. Příjmy z ropy tvoří cca 45 % iráckého HDP, 85 % vládního rozpočtu a 99 % příjmů z exportu. Vzhledem k této závislosti se jedná o nejdůležitější průmyslový sektor v zemi. Kromě ropy jsou v Iráku také významná naleziště zemního plynu, fosfátů (okolí městečka Akashat v provincii Anbár) a síry (důl al-Mishraq jižně od Mosulu v provincii Ninive). S výjimkou ropy jsou technologie na těžbu a zpracování těchto surovin značně zastaralé a poddimenzované.

Veškeré nerostné bohatství je v Iráku vlastněno státem a proto v případě zakázek ve zvýšených sektorech je třeba jednat se státními společnostmi. V oblasti ropného průmyslu se jedná o společnosti SOMO – Oil Marketing Company, IOTC – Iraqi Oil Tanker Company, OPC – Iraqi Oil Pipelines Company, OPDC – Oil Products Distribution Company, OEC – Oil Exploration Company, IDC – Iraqi Drilling Company, SCOP – Oil Project Company, Dhi Qar Oil Company, Basra Oil Company, Maysan Oil Company, MOC – Midland Oil Company, South Refineries Company, Midland Refineries Company, North Refineries Company, North Gas Company, SCGFS – State Company for Gas Filling and Services. Všechny tyto společnosti spadají pod irácké Ministerstvo ropy. Irák investuje do své ropné infrastruktury skrze tyto společnosti a Ministerstvo ropy, proto je dobré sledovat výběrová řízení vyhlášená na jejich webových stránkách. Je ale potřeba mít na paměti, že oficiální webové stránky v Iráku ne vždy spolehlivě fungují, a že v Iráku jsou důležité osobní vztahy, skrz které se firmy mohou o výběrových řízeních dozvědět více. Je proto důležité najít si v Iráku spolehlivého partnera – což platí v Iráku ve všech oblastech.

V současné době je prioritou vlády modernizace a navyšování kapacity při těžbě ropy, budování domácích kapacit na rafinace ropy (zajištění soběstačnosti při výrobě benzínu a nafty), zachytávání při těžbě unikajícího plynu (flairing) a jeho přeměna na elektrickou energii. Do budoucna má dojít také k výstavbě terminálu pro dovoz LNG a po zajištění samostatnosti při výrobě elektřiny a zemního plynu (cca rok 2030), má také dojít k výstavbě závodu na zkapalňování plynu a k výstavbě vývozního terminálu pro export LNG.  

Těžba dalšího nerostného bohatství pak spadá pod Ministerstvo průmyslu a minerálů a State Company of Mining Industries. Dlouhodobě se mluví o rekonstrukci dolu a továrny na zpracování fosfátů Akashat (State Company of Phosphate) a stejně tak o obnově dolu a továrně na zpracování al-Mishraq (Mishraq State Company For Sulphur), které byly poničeny během válek s ISIS. Díky průmyslové spolupráci od 70. let mají české firmy a Česká republika v těchto oblastech velice dobrou pověst. Irácké Ministerstvo průmyslu a minerálů projevilo zájem o spolupráci v oblasti geologického průzkumu kvůli eventuální těžbě dalších minerálů (Iraqi Geological Survey).

Irák dlouhodobě řeší energetickou krizi, kdy domácí produkce elektřiny nedokáže uspokojit poptávku. Situaci nepomáhá ani chabé napojení na sousední státy. Irácká vláda se problém snaží řešit výstavbou nových elektráren i napojováním irácké elektrické sítě na sítě sousedních států. Vzhledem k tomu, že tyto investice povedou k výsledkům nejdříve až ve střednědobém horizontu, většina Iráčanů se spoléhá na vlastní elektrické generátory na benzín a fotovoltaické panely na střechách svých domů. Věc komplikuje i špatný stav rozvodné sítě. Dodávky, obzvláště v letních měsících, zcela kolabují.

Největší poptávka po elektřině je tradičně v létě, kdy teploty dosahují přes 50°C a v zimě, kdy teploty padají k 0°C. Podobné teplotní výkyvy jsou také v okolních zemích a plánované napojení na elektrické sítě sousedů situaci zcela nevyřeší. Např. v roce 2021 dovezl Irák ze zahraničí 41,5 TWh elektrické energie (dle údajů iea.org) a byl tak čtvrtým největším dovozcem elektřiny na světě. 

Spotřebě elektřiny nepomáhá ani skutečnost, že cena elektřiny je vládou dotována. Vysoké jsou také ztráty v přenosové síti. Nefakturace a neinkasa patří k nejvyšším v regionu a údajně se pohybují mezi 40% a 50%, podobně jako v Libanonu. Velká část těchto ztrát je nedohledatelná, nedostatečně vykazovaná a spadá do společenské smlouvy. I když existuje několik opatření ke snížení těchto ztrát, vláda je kvůli obavám ze ztráty politické a volební podpory obyvatel ignoruje.

Irácká vláda si je nedostatků dobře vědoma a snaží se investovat do výstavby nových zdrojů a do rozvodné sítě, vč. rehabilitace existujících. Problém s nedostatkem zemního plynu se Irák snaží řešit projekty na zachytávání zemního plynu při těžbě a novými projekty těžby plynu. Irák má 12. největší zásoby zemního plynu na světě. V Iráku jsou ideální podmínky pro výstavbu solárních elektráren a vláda plánuje jejich výstavbu v téměř všech provinciích. Irák se také usiluje o obnovu své rozvodné sítě, nutná bude výstavba vysokonapěťových 400 kV páteřních napojení a trafostanic. Irák navíc plánuje propojení své elektrické rozvodné sítě se sousedy. V minulosti se hovořilo také o možné výstavbě jaderné elektrárny, v současné době (v roce 2024) se však o této možnosti již mezi iráckými představiteli nehovoří.

Irák má zájem o spolupráci s českými firmami nejen v oblasti rekonstrukce a výstavby elektráren a rozvodné sítě. Irák dlouhodobě usiluje o partnerství s českými protějšky v oblasti recyklace baterií, výroby elektrických kabelů a na to navázané výroby mědi, výroby solárních panelů a elektrických měničů. Více informací o veřejných zakázkách Ministerstva průmyslu a minerálů a Ministerstva elektřiny naleznete na jejich webových stránkách. Mimo to může být pro potenciální zájemce o tento obor v Iráku zajímavá každoroční akce Iraq’s Energy Exhibition & Conference.

Kromě irácké armády jsou důležitými odběrateli také další ozbrojené a  bezpečnostní složky. Partnery odpovědné za nákup naleznou české firmy na ministerstvech obrany a vnitra. Pod ně spadá celá řada jednotek.

Velkou výhodou pro české zbrojovky je fakt, že více než 60 % irácké obrněné techniky pochází z bývalého východního bloku. Obdobná situace je také u palných zbraní. Irák má zájem o munici, náhradní díly, údržbu a modernizaci této techniky. Jedná se z velké části o tanky T-72, obrněnce BVP nebo helikoptéry Mi-17. Další velkou výhodou pro české zbrojovky je zkušenost s transformací výbavy z bývalého východního bloku na kompatibilitu se západní výbavou.

Mimo to má Irák zájem o nové vybavení a techniku. Zaznamenali jsme zájem např. o odstřelovací pušky, dříve také o obrněné transportéry, lehké bojové letouny, drony, protidronovou ochranu nebo rušičky. V současné době v Iráku roste zájem irácké strany o lokalizaci obranného průmyslu, což má na starost Defence Industries Commission. Partnery českým firmám mohou být také státní společnosti State Company for Military Industries a General Company for Copper & Mechanical Industries. 

V oblasti obranné techniky se silně doporučuje najít si v Iráku spolehlivého místního partnera. Pro průzkum iráckého trhu v oblasti obranné techniky a navázání obchodních kontaktů s ministerstvy i místními státními podniky se doporučuje účast na každoročním veletrhu obranné techniky v Bagdádu IQDEX a mezinárodní konference a výstava protiteroristických a speciálních operací a kyberbezpečnosti ATSO.

Irák se dlouhodobě potýká s akutními nedostatky vody, což má řadu přímých i nepřímých negativních dopadů na kvalitu života, na irácké zemědělství i průmysl. V Iráku dochází i k takovým situacím, kdy vláda kvůli nedostatku vody zakáže využívat polovinu zemědělské půdy. Nedostatky v oblasti vodohospodářství zasahují tento sektor celoplošně, od celostátního systému vodního hospodářství po lokální infrastrukturu.

Irácké Ministerstvo průmyslu a minerálů projevilo zájem o spolupráci s českými firmami v oblasti filtrace a čištění vody, desalinizace (zejména boilery), rozvod a distribuce vody, vodní pumpy a technologie s těmito oblastmi související. Informace o výběrových řízeních české firmy naleznou na webových stránkách iráckého Ministerstva vodních zdrojů a Ministerstva průmyslu a minerálů. Mimo to do vodohospodářství investují rámci rozvojové pomoci také mezinárodní neziskové organizace, a je proto dobré sledovat i jejich poptávku. Největší z nich, agentury OSN (zejména UNDP a UNICEF) a Světová banka pravidelně zveřejňují veřejné zakázky k projektům v Iráku na svých webových stránkách.

Mimo to má Irák zájem o spolupráci s českými partnery v oblasti recyklace. V Iráku se až na výjimky nerecykluje a zpracování a likvidace odpadu ve srovnání s Českou republikou na velice nízké úrovni. Příležitosti se nabízejí například v oblasti recyklace baterií, pneumatik a plastů obecně. Objevují se také výběrová řízení na výstavbu elektráren na spalování odpadu (W2E PP). 

Irák je zemí, která vychází z dvou dekád konfliktů a politické nestability. V posledních letech však stát významně profitoval z vysokých cen ropy na světových trzích a je tak po finanční stránce více než dobře připraven zdravotnictví financovat. Navzdory úsilí vlády není zdravotnická infrastruktura dosud plně obnovena. Přístup ke specializované péči je omezený.

Systém zdravotní péče je centralizovaný a zaměřený na nemocnice (státní, vojenské a soukromé). Veřejný sektor pokrývá zhruba 75 % všech zdravotnických zařízení, soukromý sektor zbývajících 25 %. Podle ústavy je vláda odpovědná za poskytování bezplatné zdravotní péče prostřednictvím sítě veřejných klinik a nemocnic všem lidem v Iráku. KIMADIA je monopolní státní společnost řízená ministerstvem zdravotnictví zodpovědná za dovoz a distribuci léčiv, lékařských přístrojů, laboratorního vybavení, spotřebního materiálu a lékařského vybavení pro všechna veřejná zdravotnická zařízení v Iráku. Ta na svých internetových stránkách na denní bázi zveřejňuje poptávky. K účasti ve výběrových řízeních není nutné mít místního zástupce, i když praxe ukazuje, že KIMADIA má tendenci upřednostňovat společnosti s místními zástupci. Irácké soukromé společnosti mají právo dovážet a prodávat léčiva a lékařské přístroje a vybavení soukromým klinikám a soukromým nemocnicím v Iráku.

Irácké Ministerstvo zdravotnictví má zájem zlepšit kvalitu nabízenou ve veřejných nemocnicích, čemuž by měla napomoci také plánovaná reforma a zavedení všeobecného zdravotního pojištění. 

V Iráku je údajně 286 veřejných nemocnic a 126 veřejných zdravotních center. Dále je zde 143 soukromých nemocnic a zdravotnických zařízení. Nejvíce nemocnic a zdravotnických zařízení je v Bagdádu, Sulejmánii a Erbílu. Dynamika výstavby nových nemocnic v Iráku je vysoká, nejen s ohledem na dlouhé dekády podinvestování zdravotního sektoru, ale i s ohledem na dynamicky rostoucí populaci.

Kromě vybavení nemocnic Irák trpí akutním nedostatkem léků i na základní nemoci. V tomto ohledu irácké Ministerstvo průmyslu a minerálů oslovilo českou stranu se zájmem o intenzivnější spolupráci s českými farmaceutickými firmami na dodávkách léků. Zároveň projevilo zájem o možnosti vybudovat produkční kapacity na výrobu léků v samotném Iráku.

Českým firmám se silně doporučuje najít si schopného a důvěryhodného místního partnera pro fungování v této oblasti. Aktuální veřejné tendry iráckého Ministerstva zdravotnictví naleznete na jejich webových stránkách.

Ve stavebnictví nejde jen o výstavbu samotnou, ale i o dodávky stavebních strojů, zařízení a nářadí, o dodávky stavebních směsí a instalačního materiálu a zboží, stavebních technologií apod. 

Irácká politická garnitura si velmi uvědomuje potřebu obnovy země a stavebnictví je hlavním hybatelem procesu obnovy země. V roce 2022 měly největší dynamiku výstavba obytná a výstavba infrastruktury. Geograficky jde především o region hlavního města Bagdádu a v menší míře pak o projekty ve vybraných regionálních centrech (podle největších aktuálních projektů provincie: Karbala, Babylon, Nineveh a Anbar). 

Mezi zahraničními společnostmi získávají velký podíl zakázek čínské společnosti – zejména v dopravní infrastruktuře, protože dokáží nabídnout nejnižší cenu. V případě výstavby obytných domů jsou realizátorem místní irácké soukromé společnosti a v případě velkých obytných komplexů společnosti zahraniční.

Podle Ministerstva průmyslu bylo v Iráku v březnu 2024 celkem 104 továren a cementáren, které nevyrábí. To je zcela v rozporu s dynamikou výstavby a explozi poptávky po stavebním materiálu. Ministerstvo zřizuje zvláštní komisi, která má pomoci jejich znovuzprovoznění a privatizaci. Některé budou potřebovat obnovit své zastaralé výrobní technologie, v případě jiných už obnova výroby nemusí být ekonomicky rentabilní. Pokud jde o irácké cementárny, všechny již přešly na spalování plynu namísto ropných produktů.

Z profesních akcí a veletrhů můžeme doporučit bagdádský Building Iraq či Baghdad Build Expo, v Basře Build Expo Basra, v Erbílu Erbil Build Expo či Construct Iraq.