Island

Island, podobně jako ostatní severské země, má ambici zařadit se mezi globální premianty přechodu k zelené ekonomice. Země se plně připojuje ke klimatickým cílům EU a chce redukovat emise do roku 2030 na 55 % oproti roku 1990. Island se také zařadil mezi země, které schválily legislativu směřující k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2040. Jakkoli je nejisté, nakolik se cíle podaří splnit, klimatická agenda nachází velkou odezvu na politické scéně, a to nejen proto, že jednou ze stran vládní koalice je hnutí Zelená levice se silnými ekologickými akcenty. Navýšení produkce čisté elektrické energie má Islandu zajistit naplňování ambiciózních klimatických závazků a zároveň postupně omezovat závislost na dovozu fosilních pohonných hmot. V důsledku velkého množství geotermální energie a energeticky využitelných vodních toků je Island schopen pokrýt veškerou domácí poptávku po elektrické energii z obnovitelných zdrojů. S produkcí zhruba 55 000 kWh na osobu je Island touto optikou největším producentem elektrické energie na světě. Nicméně potenciál využití obnovitelných zdrojů energie je v zemi stále značný – aktuálně je podíl jeho využití odhadován asi na jednu třetinu. Navíc poptávka po elektřině v dalších letech významně poroste. Dostatečně ilustrativní je v tomto smyslu růst elektromobility – aktuálně činí podíl elektromobilů mezi nově prodanými vozy asi 60 %. Prudký rozvoj produkce energie na Islandu může dále podnítit zvažovaný projekt Icelink – podmořský energetický kabel mezi Islandem a Velkou Británií. Čeká se na rozhodnutí vlády o dalším osudu tohoto projektu.

Existuje proto prostor k dalšímu rozvoji produkce elektrické energie z domácích ekologických zdrojů. Značný potenciál k rozvoji skýtá rovněž větrná energie, k níž se stále více upíná pozornost vlády. Podíl tohoto energetického zdroje je na Islandu zatím prakticky nulový, přitom místní klima nabízí k provozování větrných elektráren ideální podmínky. Na Islandu zatím stojí jen několik zkušebních turbín – dosavadní poznatky z jejich provozu podle místní vlády ukazují na řadu výhod tohoto zdroje energie. V současnosti existují plány na výstavbu asi 40 větrných parků po celé zemi, a to jak na pevnině, tak na moři. Ne všechny zřejmě budou realizovány, nicméně první z nich (o výkonu 120 MW) by měl začít dodávat elektřinu již v roce 2025.

Také síť stávajících hydro- a geotermálních elektráren je postupně rozšiřována a prochází modernizací (některé z nich pocházejí ze 60. či 70. let minulého století). Cílem je, aby tato zařízení zanechávala minimální uhlíkovou stopu a uměla vyprodukované emise CO₂ zachytit k dalšímu využití či uskladnění (vzhledem ke geologickému složení podloží má Island velký potenciál pro zachycování a ukládání CO₂). Jak budoucí rozvoj větrné energie, tak modernizace stávajících hydro a geotermálních elektráren přináší poptávku po klíčových komponentech. Patří mezi ně mimo jiné elektrické motory a generátory, transformátory, statické měniče a induktory, vodní turbíny, elektroinstalace, technologie pro hloubkové vrty a podobně. Široké využití na Islandu najdou také „zelená“ řešení a technologie umožňující omezování emisí – tepelná čerpadla, elektrolyzéry, vodíkové články a podobně.

Island je zemí s chladným klimatem, které zemědělství příliš nepřeje. Vegetační období je krátké, v létě se průměrné teploty pohybují mezi 10 a 15 °C, v zimě kolem 0 °C. Země o celkové rozloze lehce přes 100 000 km² má pouze 1 % orné půdy, zemědělství zaměstnává asi 5 % obyvatel a tento podíl bude v dalších letech dále klesat. Vzhledem k nepříznivým klimatickým podmínkám je Island potravinově soběstačnou zemí pouze ve vybraných produktech (například maso, mléčné výrobky, vejce). V omezeném rozsahu produkuje místní zemědělství brambory, vybrané druhy zeleniny či krmných plodin. Náročnější plodiny se pěstují ve sklenících vytápěných geotermální energií, často i s využitím umělého osvětlení. 

Vzhledem k výše uvedenému je na islandském trhu přetrvávající poptávka po kvalitních a cenově dostupných potravinách. Omezení vyplývá z délky dopravních cest na Island, a proto lze soutěžit zejména nabídkami v segmentu trvanlivých potravin, které mohou být přepravovány lodí (mimo jiné cukrovinky, cereální výrobky, produkty zdravé výživy, krmiva pro zvířata). Vzhledem k vysokému daňovému zatížení pálenek a vína je oblíbenou alternativou konzumace cenově přijatelnějšího piva. Další možnosti odbytu se nabízejí na úseku obalových materiálů pro islandské potravinářské výrobky.

Zásadní pro místní ekonomiku jsou příjmy z rybolovu, který zaměstnává 5,3 % obyvatel země a na národním HDP se přímo podílí 11 %. Asi 1,2 % z celosvětově vylovených ryb a mořských plodů pochází z Islandu, což je vzhledem k velikosti země velmi nadproporční údaj. Průmyslový chov ryb je velice dynamicky se rozvíjejícím odvětvím, jehož význam pro místní hospodářství stoupá a jeho produkty jsou exportovány do desítek zemí světa. Potenciál pro další růst tohoto odvětví je přitom značný – globální spotřeba ryb a plodů moře je neustále na vzestupu, a to nejen díky většímu celospolečenskému akcentu na zdravý životní styl, ale především kvůli růstu světové populace. Aktuálně jsou největší exportní trhy v Evropě, nicméně na významu nabývají odbytiště v Asii. Odhady hovoří o tom, že by příjmy z exportu produktů akvakultury mohly během příštích 10 let dosáhnout 6 % islandského HDP.

Vedle sádek umisťovaných v mořských pobřežních vodách se rozšiřuje i pevninská akvakultura, která má být dlouhodobě udržitelnější a díky využívání technologicky velmi vyspělých zařízení na čištění a cirkulaci vody má i produkce dosahovat vyšší kvality než u mořských chovů. Islandská akvakultura klade velký důraz na udržitelnost a kvalitu produkce. Provoz nesmí zatěžovat okolní ekosystémy, ať již mořské, či pevninské. V odvětví proto najde uplatnění celá řada technologií a systémových řešení. Jedná se mimo jiné o různorodé monitorovací a měřicí systémy vodního prostředí (sledující fyzikální či chemické charakteristiky), ale i zabezpečení chovných stanic (kamerové systémy). Široké využití najdou dále krmné systémy, filtrační technologie, chovné nádrže či konstrukce chovných klecí, čerpadla, řídící jednotky, ozonizátory, aerace, dezinfekce či komplexní recirkulační systémy. Příležitosti existují také v oblasti dodávek souvisejících IT systémů.

Stavební průmysl má na Islandu velký potenciál stabilního rozvoje. Populace v regionu hlavního města poměrně rychle narůstá, vláda proto hodlá podpořit výstavbu nových bytových domů a případně dovoz prefabrikovaných jednotek jako krátkodobé opatření. Dodatečným impulzem pro bytovou výstavbu v hlavním městě je rovněž přesídlení obyvatel z oblastí ohrožených sopečnou aktivitou (Grindavík). Dále bude do roku 2030 dle odhadů magistrátu nezbytné vybudovat ročně také 50–60 tisíc m² nebytových prostor pro komerční využití. Reykjavík se chce do roku 2040 stát uhlíkově neutrálním městem, proto bude důraz kladen na novostavby a přestavby šetrné k životnímu prostředí. Vláda také uzavřela rámcovou dohodu s obcemi, že během příštích 10 let bude na celém Islandu postaveno 35 000 nových bytových jednotek. 

Po pandemickém útlumu došlo ke zotavení incomingové turistiky na Islandu – turisté se do země rychle vrátili (tento sektor se dostal již na 90-95 % předpandemické úrovně a tahoun ekonomiky). To se odráží i ve stavebnictví. Dochází k modernizaci výstavby ubytovacích kapacit pro turisty. 

V souladu s programovým prohlášením budou pokračovat investice do dalších projektů silniční infrastruktury (mj. výstavba či modernizace tunelů a mostů). Provozovatel islandských letišť navíc plánuje rozšíření mezinárodního letiště Keflavík. Během 12 let chce vybudovat nové dva spojovací objekty a zcela novou třetí budovu letiště – plocha letištních budov tak vzroste o 122 000 m² a náklady na realizaci jsou odhadovány na 1 mld. EUR. Připravují se rovněž projekty na výstavbu či modernizaci regionálních letišť (Akureyri, Egilsstadir), které na Islandu mají velmi významnou roli pro konektivitu napříč ostrovem. 

Pro všechny výše uvedené developerské projekty mohou české firmy dodávat materiál a komponenty pro stavbu. Z konkrétních příkladů lze zmínit mimo jiné výrobky stavebního truhlářství a tesařství, plastová potrubí, keramické komponenty, stavební desky, hliníkové konstrukce, ale i dodávky nábytku a designového vybavení pro hotely, restaurace i soukromé spotřebitele. Široké uplatnění najdou i realizace montovaných staveb (průmyslové haly, datová centra a podobně) či technologie využitelné pro stavbu dopravní infrastruktury (tunely, mosty a další). Vzhledem ke specifikům místního klimatu se uplatní také konstrukce skleníků a souvisejících technologií.

Ke studiím 400 studijních programů je na Islandské univerzitě aktuálně zapsáno 14 000 studentů, z toho asi 2000 zahraničních. Strategický plán univerzity na období 2021-26 mimo jiné hovoří o cíli navýšit počet společně organizovaných studijních programů se zahraničními vysokými školami, podpořit nárůst mobility studentů a zintenzivnit vědecko-výzkumnou spolupráci se zahraničními partnery. 

Univerzita nabízí studium v širokém spektru oborů, nicméně nejvíce vědeckých pracovišť je zaměřeno na přírodní vědy. Jedná se zejména o biologii (včetně molekulární biologie, mikrobiologie či genetiky), geografii arktických oblastí, geologii (včetně vulkanologie a seismologie) či environmentální studia (včetně studia dopadů turistického ruchu na životní prostředí). Pro všechny výše uvedené obory má univerzita vlastní specializovaná výzkumná pracoviště.

Island se aktuálně zabývá například vyhodnocováním dopadů výstavby větrných elektráren na životní prostředí a ekosystémy. Předmětem zájmu je také nalezení rovnováhy mezi rozšiřováním plochy chráněného území a ekonomickým rozvojem. Mezi další perspektivní obory mezinárodní spolupráce patří studium důsledků klimatických změn pro arktické oblasti, ochrana mořských ekosystémů, vývoj monitorovacích a měřících technologií využitelných v přírodních vědách či biochemie. Island se také potýká se značným nedostatkem lékařů a zdravotnického personálu, což může vést k větší otevřenosti k (nejen) akademické spolupráci ve zdravotnickém sektoru.

Česká a islandská odborná pracoviště, akademická sféra a technologická centra zaměřená na výše uvedené obory mají otevřené dveře ke spolupráci, k čemuž přispívá i vynikající jazyková vybavenost islandských vědců a výzkumníků, otevřenost vůči zahraniční spolupráci a i přes (na evropské poměry) větší geografickou vzdálenost absence administrativních překážek, neboť Island je členem Evropského hospodářského prostoru. Některé projekty se navíc mohou rozvíjet formou bilaterální spolupráce v rámci Fondů EHP, do nichž Island také přispívá.

Také na Islandu se zdravotnictví dostalo kvůli pandemii do popředí politického zájmu, nicméně i bez covidu-19 by tento sektor byl i nadále dlouhodobou prioritou islandských vlád bez ohledu na jejich politickou orientaci. Island je typickým představitelem severského státu blahobytu, který se mimo jiné vyznačuje důrazem na schopnost státu zajistit svým občanům široce dostupnou zdravotní péči na vysoké kvalitativní úrovni.

I proto již v roce 2010 islandská vláda rozhodla o výstavbě nové národní nemocnice Landspítali v Reykjavíku. Ta má nahradit současnou zastarávající nemocnici rozesetou v 17 lokalitách po celém městě v budovách, které většinou pocházejí z 50. – 60. let minulého století. Nový nemocniční komplex bude uveden do provozu postupně v letech 2026-2030 a jeho rozloha po dokončení dosáhne kolem 70 tis. m². Jeho hlavní budova se stane největší budovou v celé zemi. Je to právě tato nemocnice, která je stabilním nejvýznamnějším odběratelem rozsáhlého spektra zdravotnického vybavení na Islandu.

Po dokončení nového komplexu se do něj přesune jen část vybavení původní nemocnice. Navíc nové zařízení bude kapacitně rozsáhlejší – má přinést navýšení kapacity o 450 lůžek (v současné době zhruba 700). Nejde však o jediný perspektivní projekt islandského zdravotnictví. Napříč zemí aktuálně vznikají také nové domy s pečovatelskou službou v souladu s vládní strategií rozšiřování dostupnosti tohoto druhu péče.

Na základě výše uvedeného lze v následujících letech předpokládat stabilně zvýšenou poptávku po lékařských, stomatologických a zvěrolékařských nástrojích, ortopedických pomůckách, zdravotnických lůžkách a vozících, diagnostických přístrojích a dalším vybavení nemocnic. Velkou perspektivu mají rovněž nabídky kvalitních IT řešení pro zajištění distanční péče. Související veřejné zakázky je možné sledovat v evropské databázi tendrů, neboť Island je členem Evropského hospodářského prostoru.