Není to však jediný zákon, na základě kterého mohou (nejen) občané získat informace o činnosti veřejné správy. Dalším takovým zákonem je zákon č. 340/2015 Sb., o registru smluv. Ten se však od zákona, jímž je upraveno právo na poskytnutí informace zásadně liší, neboť je založen na aktivním přístupu, tj. ke zveřejňování informací dochází bez žádosti.

Související právní předpisy:

• Zákon o svobodném přístupu k informacím
• Zákon o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti
• Zákon o zpracování osobních údajů
• Ústava České republiky
• Usnesení předsednictva České národní rady o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky
• Zákon o právu na informace o životním prostředí

Související právní průvodci:

• Registr smluv
• Obchodní tajemství
• Ochrana osobních údajů

Úvod

Právo na informace je jedním ze základních lidských práv občana v demokratickém státě. V České republice je zakotveno primárně v čl. 17 odst. 5 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „Listina“), který stanoví, že státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Prováděcím předpisem k citovanému článku Listiny je zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“).

Významným nástrojem v oblasti informací o veřejné správě a jejím hospodaření je také tzv. registr smluv zřízený 1. července 2016. Prostřednictvím registru smluv jsou veřejné subjekty povinny obecně zveřejňovat všechny soukromoprávní smlouvy, které uzavřou. Tyto smlouvy bylo sice možné získat i před zavedením registru smluv právě skrze žádost dle informačního zákona, nicméně cílem současné úpravy je jednoduché zpřístupnění informací o tom, jak je nakládáno s veřejnými prostředky a posílit tak transparentnost veřejné správy. Blíže se k tomuto tématu můžete dočíst v článku o registru smluv. Jak i dovodil Ústavní soud, nejde o právní úpravu duplicitní. Oba zákony jsou totiž založeny na rozdílných principech. Zatímco informace se v rámci zákona o svobodném přístupu k informacím poskytují pouze na žádost (pomineme-li, že některé instituce vedou archivy již poskytnutých informací), v rámci registru smluv dochází k jejich zveřejňování už na základě samotné právní normy.

V tomto článku předkládáme praktický návod, jak může občan, podnikatel i zástupce právnické osoby žádat od orgánů veřejné správy důležité informace z nejrůznějších oborů právě na základě informačního zákona.

Kdo má právo na informace?

Dle ustanovení § 3 odst. 1 informačního zákona může o poskytnutí informace žádat jakákoli fyzická i právnická osoba. V případě fyzické osoby není podání žádosti limitováno českým občanstvím, věkem, ani zletilostí. Stejně tak může o informaci žádat i zahraniční právnická osoba.

Pokud tedy oprávněná osoba bude požadovat po veřejném subjektu informaci, může tak učinit i za právnickou osobu – například za obchodní společnost nebo spolek. Jako žadatele tedy označí např. obchodní společnost XY s.r.o., která je zastoupena panem Novákem, jednatelem.

Koho o informaci žádat?

Jak již bylo zmíněno v úvodu, subjekty, které mají podle informačního zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou dle ustanovení § 2 informačního zákona tyto:

• a) státní orgány;
• b) územní samosprávné celky a jejich orgány;
• c) veřejné instituce, k jejichž působnosti se dotazovaná informace vztahuje, a dále
• d) subjekty, kterým zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti, a
• e) právnické osoby, v nichž mohou subjekty uvedené pod písmeny a) až c) vykonávat přímo nebo nepřímo dominantní vliv na základě majetkové účasti v této právnické osobě nebo pravidel, jimiž se řídí.

Někdy může být velmi problematické určit, komu má být žádost adresována. To lze demonstrovat například na Policii ČR, která se skládá z určitých organizačních složek. Z toho pak může vzniknout otázka, zda se má žádost o informaci týkající se činnosti policie v Ústeckém kraji zasílat přímo na Policii ČR, příslušnému krajskému ředitelství, případně na některou ze služeben. Ještě problematičtější může být orientace mezi jednotlivými složkami a odbory samospráv (např. obecních úřadů). Pro orientaci mezi povinnými subjekty je možné užít vyhledávač na stránce Informace pro všechny.   

a) státní orgány

Státní orgány jsou subjekty, skrze které stát vykonává státní moc. Právě zde zákonodárce způsobil výkladové nejasnosti, když určil, že informace o své působnosti poskytují všechny státní orgány, aniž by tyto orgány blíže definoval.

Obecně lze říci, že státní moc je vykonávána prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, a tedy že všechny tyto jmenované orgány budou povinnými subjekty.

Typicky se bude jednat o obě komory Parlamentu ČR, dále pak o vládu, její ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy zřízené na základě zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Z ústředních orgánů státní správy lze jmenovat kromě jednotlivých ministerstev například:

• Český statistický úřad,
• Český úřad zeměměřický a katastrální,
• Úřad průmyslového vlastnictví,
• Energetický regulační úřad,
• Úřad pro ochranu hospodářské soutěže,
• Úřad vlády České republiky, a další.

Dále lze do kategorie státních orgánů řadit také státní zastupitelství, všechny typy soudů včetně Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Povinným subjektem je také Česká národní banka, Nejvyšší kontrolní úřad, veřejný ochránce práv, nebo bezpečnostní sbory.

b) územní samosprávné celky a jejich orgány

Územními samosprávnými celky jsou dle čl. 99 Ústavy ČR obce a kraje. Informační povinnost se vztahuje také na jejich orgány, a to jednak na orgány vykonávající přenesou působnost – tj. obecní úřady (městské úřady, magistráty, úřady městských obvodů, úřady městských částí) či krajské úřady, a jednak na orgány vykonávající samostatnou působnost – tj. rada obce/ kraje, starosta/ hejtman, zastupitelstvo obce/kraje.

Je však nutné rozlišovat, zda požadovaná informace patří do výkonu samostatné či přenesené působnosti, a dle toho směřovat žádost na konkrétní orgán obce nebo kraje. V případě samostatné působnosti se totiž územní samosprávný celek považuje za povinný subjekt jako celek. Při přenesené působnosti pak bude žádost vyřizovat jen ten orgán, kterému byla tato přenesená působnost svěřena a tomuto orgánu je také potřeba žádost adresovat. Informační povinnost platí i pro další orgány, které jsou obcemi nebo kraji zřizovány (např. obecní policie nebo základní a mateřské školy zřizované obcí a další).

c) veřejné instituce

Opět se jedná o povinný subjekt, který je ovšem vymezen neurčitým pojmem, a jeho obsah tedy musela dovodit judikatura. Jedná se například o tyto instituce:

• Česká televize,
• Český rozhlas,
• Všeobecná zdravotní pojišťovna,
• Fond národního majetku,
• Ředitelství silnic a dálnic, příspěvková organizace,
• Národní památkový ústav,
• Kancelář prezidenta republiky,
• Fakultní nemocnice,
• Dopravní podnik hl. m. Prahy a další.

Vedle výše uvedených institucí jsou povinnými subjekty též právnické a fyzické osoby, kterým zákon svěřuje rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech jiných fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy. Tyto subjekty ovšem mají informační povinnost pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti. Může jít například o tzv. veřejné stráže (lesní stráž, stráž přírody, rybářská stráž).

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.