Jak vymáhat pohledávky

Exekuční titul

Kýženým výsledkem soudního řízení je exekuční titul. Ten je také předpokladem bezpodmínečně nutným pro soudní výkon rozhodnutí či exekuci, tedy pro poslední krok na cestě k vymožení pohledávky.

Exekučním titulem je listina vydaná oprávněným orgánem v zákonem předepsané formě, ve které je určité osobě (v našem případě dlužníkovi) uložena povinnost (typicky uhradit žalobci dluh spolu s příslušenstvím). Exekučním titulem je tedy zejména pravomocný rozsudek, platební rozkaz či elektronický platební rozkaz, případně výše popsaný notářský zápis s přímou vykonatelností.

Jestliže je věřiteli (žalobci) soudem doručen rozsudek, ve kterém byla jeho dlužníkovi uložena povinnost k úhradě dluhu, úroků a nákladů, ještě to neznamená, že by mohl věřitel podat exekuční návrh. Nejprve potřebuje mít na rozsudku, platebním rozkazu či elektronickém platebním rozkazu vyznačenou doložku právní moci a vykonatelnosti.

Když je rozhodnutí pravomocné, má to dvojí účinek – rozhodnutí již nejde napadnout řádným opravným prostředkem (tzv. formální právní moc) a je konečné, závazné a nezměnitelné (tzv. materiální právní moc).

Vykonatelnost pak je vlastností rozhodnutí svědčící o skutečnosti, že již uplynula doba k plnění v rozhodnutí stanovená a že je rozhodnutí vynutitelné, tedy je možné vymáhat jeho splnění pomocí exekuce či soudního výkonu rozhodnutí.

To, zda rozhodnutí nabylo právní moci, lze nejsnáze zjistit po vyplnění spisové značky a soudu, který rozhodnutí vydal, do vyhledávače zřízeného Ministerstvem spravedlnosti, kde jsou u jednotlivých řízení vypsány informace určující procesní stádium řízení. Další možností pak je zavolat do informační kanceláře příslušného soudu či ji navštívit osobně.

Po zjištění, že je rozhodnutí pravomocné a vykonatelné, je nutné jej zaslat soudu, který jej vydal, spolu s žádostí o vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti. Ta je pak příslušnou kanceláří soudu na rozhodnutí přímo vyznačena. Pokud je věřitel zastoupen, vyřídí za něj u soudu vyznačení doložky právní moci a vykonatelnosti na rozhodnutí advokát.

Po provedení popsaných kroků má věřitel v ruce exekuční titul a může se započít výkon rozhodnutí.

Předexekuční upomínka

V některých případech může být praktické před odesláním exekučního návrhu dát ještě dlužníkovi „poslední šanci“ k úhradě, než se dluh podstatně navýší o náklady exekuce. V takovém případě je vhodné zaslat dlužníkovi předexekuční upomínku, tedy výzvu, ve které věřitel zopakuje, jak rozhodl ve věci soud, uvede platební údaje k úhradě jistiny, úroků z prodlení a nákladů nalézacího řízení, a upozorní na skutečnost, že nezaplatí-li dlužník svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude věřitelem coby oprávněným neprodleně podán exekuční návrh (resp. návrh na nařízení výkonu rozhodnutí). Vzhledem ke skutečnosti, že důsledky exekučního řízení jsou široké veřejnosti dobře známy, je toto upozornění často pro dlužníka konečně impulsem k tomu, aby celou záležitost začal řešit.

Odeslání předexekuční upomínky však není povinné a jestliže k němu nedojde, nemá to pro věřitele žádné negativní důsledky.

Výkon rozhodnutí

Jestliže dlužník svůj dluh neuhradí ani po nabytí vykonatelnosti rozhodnutí, eventuálně po uplynutí lhůty stanovené předexekuční upomínkou, je čas přikročit k výkonu rozhodnutí.

Věřitel má dvě možnosti, jaký způsob výkonu rozhodnutí zvolit – soudní výkon rozhodnutí podle OSŘ, nebo exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu. Vzhledem k tomu, že v drtivé většině případů je věřitelem volena cesta exekuce, nebudeme se na tomto místě soudním výkonem rozhodnutí zabývat.

Exekuce

Exekutor je fyzickou osobou, která splňuje zákonem stanovené předpoklady pro výkon činnosti exekutora, a kterou stát pověřil exekutorským úřadem. Jmenování exekutorů probíhá na základě principu „numerus clausus“, což znamená, že exekutorů, resp. exekutorských úřadů, je jen určitý počet v obvodu každého okresního soudu, přičemž tento počet může určit, resp. zvýšit, ministr spravedlnosti. Ten také exekutory jmenuje a odvolává.

Exekutor vykonává exekuční a další zákonem stanovenou činnost nezávisle a za úplatu. Při výkonu exekuční činnosti je vázán Ústavou, zákony, jinými právními předpisy a rozhodnutími soudu vydanými v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním řízení. Exekutor může zaměstnávat zaměstnance, kteří mohou na základě písemného pověření uděleného exekutorem vykonávat úkony exekuční činnosti a další činnosti za podmínek a v rozsahu stanoveném exekučním řádem.

Orgánem samosprávy exekutorů je Exekutorská komora ČR, která spolu s Ministerstvem spravedlnosti ČR vykonává nad činností exekutorů státní dohled. Zákonem stanovené podmínky pro to, aby se fyzická osoba mohla stát exekutorem, jsou podle § 9 odst. 1 exekučního řádu následující:

• plná svéprávnost,
• vysokoškolské vzdělání v oboru právo a právní věda,
• bezúhonnost,
• absolvování alespoň tříleté exekutorské praxe,
• složení exekutorské zkoušky.

Exekutor musí také složit slib do rukou ministra spravedlnosti a uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem jeho exekuční činnosti. Exekutor řídí činnost svého exekutorského úřadu. Ten jeho jménem plní všechny úkoly potřebné k řádnému výkonu exekuční činnosti.

Exekuci vede ten exekutor, kterého v exekučním návrhu označí oprávněný a který je zapsán v rejstříku zahájených exekucí. Úkony exekutora se přitom považují za úkony exekučního soudu.

K tomu, aby byla zahájena exekuce, musí oprávněný sepsat exekuční návrh. Jeho přípravu je vhodné svěřit zkušenému advokátovi. Exekuční návrh se podává k exekutorovi, kterého si věřitel pro provedení exekuce vybral. Ten pak návrh zašle příslušnému soudu, který jej provedením exekuce pověří. K exekučnímu návrhu je nutné přiložit ověřenou kopii rozhodnutí s vyznačenou doložkou právní moci (příp. originál – ten však doporučujeme si ponechat).

Účastníky exekučního řízení jsou oprávněný a povinný. Jakmile soud pověří exekutora provedením exekuce, je oprávněnému i povinnému doručeno vyrozumění o zahájení exekuce. Následně exekutor vydává exekuční příkazy, kterými postihuje majetek dlužníka. Z částky, kterou exekutor v průběhu exekuce vymůže, si strhne svoje náklady, a zbytek zasílá oprávněnému.

Někdy se stane, že i přes to, že již probíhá pro vymožení pohledávky exekuce, povinný uhradí určitou částku přímo na účet oprávněného (např. ve prospěch účtu uvedeného v předexekuční upomínce). Pokud k tomu dojde, je nutné každou takovou platbu hlásit exekutorovi. Prováděním exekuce vznikají exekutorovi náklady. Ty hradí exekutorovi povinný, který rovněž hradí oprávněnému náklady účelně vynaložené k vymáhání nároku.

Za situace, kdy má povinný nějaký majetek, se tedy nestane, že by oprávněný na exekuci ještě „doplatil“. Za určitých podmínek se však může stát, že exekutor nic nevymůže a ještě bude po oprávněném požadovat úhradu paušálně určených či účelně vynaložených výdajů. Takový postup je podle § 89 exekučního řádu možný v případě, jestliže je exekuce zastavena pro nemajetnost. Vzhledem k tomu, že případy, kdy je povinný nemajetný, jsou velmi časté, jeví se tato zákonná úprava jako velmi tvrdá.

Proto se v případech, kdy oprávněný nenese za to, že došlo k zastavení exekuce pro nemajetnost povinného, žádnou vinu (nebylo mu známo, že je povinný nemajetný, ani to nemohl důvodně předpokládat), předmětná část ustanovení § 89 exekučního řádu v praxi s ohledem na judikaturu vyšších soudů v zásadě nepoužívá, a po oprávněném nejsou náklady exekuce v případě jejího zastavení pro nemajetnost povinného vyžadovány.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.