English version
Zneužití dominantního postavení
Podstatou zákazu zneužití dominantního postavení je snaha zabránit tomu, aby soutěžitel, který má na trhu velmi silné postavení (velkou tržní moc), tohoto postavení využíval na újmu svých konkurentů (především malých a středních podniků) a ve výsledku též na újmu spotřebitelů. Takový podnik má v podstatě možnost chovat se nezávisle na konkurenci, např. stanovit nepřiměřeně vysoké ceny, aniž by se musel obávat reakce spotřebitelů nebo konkurentů. Je nutné podotknout, že dominantní postavení samo o sobě zakázáno není. Zákaz se vztahuje pouze na zneužití takového postavení.
Omezení popsána dále tedy slouží k tomu, aby silní hráči nedeformovali vnitřní trh. Narozdíl od ochrany před nekalou soutěží neplatí obecně vůči všem soutěžitelům, ale jen vůči specifickému okruhu soutěžitelů a představují tak určitou „daň za úspěch“, neboť jednání, které je jimi dominantním soutěžitelům zakázáno, je u ostatních podnikatelů naopak v rámci obchodních praktik a smluvní volnosti (zpravidla) dovoleno. Na úrovni evropského práva, v čl. 102 smlouvy SFEU, je zákaz zneužití dominantního postavení upraven následovně:
S vnitřním trhem je neslučitelné, a proto zakázané, pokud to může ovlivnit obchod mezi členskými státy, aby jeden nebo více podniků zneužívaly dominantního postavení na vnitřním trhu nebo jeho podstatné části.
Takové zneužívání může zejména spočívat:
- v přímém nebo nepřímém vynucování nepřiměřených nákupních nebo prodejních cen anebo jiných nerovných obchodních podmínek;
- v omezování výroby, odbytu nebo technického vývoje na úkor spotřebitelů;
- v uplatňování rozdílných podmínek vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodňováni v hospodářské soutěži;
- v podmiňování uzavření smluv tím, že druhá strana přijme další plnění, která ani věcně, ani podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisejí.
Generální klauzule obsažená v čl. 102 SFEU tedy stanoví tři znaky, které musí být současně naplněny, aby se jednalo v daném případě o zneužití dominantního postavení, kterými jsou:
- samotná existence dominantního postavení,
- zneužívající jednání,
- možnost tímto jednáním narušit hospodářskou soutěž na společném trhu.
Jinými slovy, nestačí pouhé dosažení dominantního postavení, které pochopitelně může být výsledkem výborných podnikatelských schopností, ale musí též dojít ke zneužívajícímu jednání, které může ohrozit hospodářskou soutěž na společném evropském trhu.
Dále jsou uvedeny příklady, které mohou v praxi nastat. Z použití slova „zejména“ plyne, že naplnit skutkovou podstatu zneužití dominantního postavení lze jednak chováním uvedeným v bodech 1 až 4, ale i jiným chováním, které bude splňovat znaky generální klauzule čl. 102.
Evropské právo neumožňuje v případě zneužití dominantního postavení žádné výjimky (jako je tomu např. u kartelových dohod). Evropský soudní dvůr však ve své judikatuře dovodil, že je třeba při hodnocení, zda podnik zneužívá dominantního postavení, užít tzv. pravidlo rozumného posouzení (např. podnik oprávněně odmítne druhé straně dodávat zboží, protože obchodní partner neplní své smluvní závazky).
Orgánem, který v Evropské unii vykonává dohled nad dodržováním čl. 102 SFEU, je Komise, která má vyšetřovací a rozhodovací pravomoc při posuzování jednotlivých případů podezření na porušení čl. 102 SFEU. Z dosavadní praxe Komise vyplývá, že posuzuje chování podniků poměrně přísně a sankcemi jsou vysoké peněžní částky. Odvolací instancí proti rozhodnutí Komise je Soudní dvůr Evropské unie, resp. Tribunál.
Nařízení o provádění pravidel hospodářské soutěže
Vzhledem k tomu, že články 101 a 102 SFEU obsahují pouze základní pilíře hospodářské soutěže, přijala Rada nařízení č. 1/2003 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených čl. 101 a 102 SFEU (dále jen „nařízení 1/2003“, které je výchozím dokumentem pro aplikaci uvedených ustanovení SFEU.
Nařízení podrobně upravuje řízení podle článků 101 (dříve čl. 81 SES) a 102 SFEU (dříve čl. 82 SES) a vymezuje kompetence evropských a národních orgánů pro hospodářskou soutěž.
Zásada priority komunitárního práva
K základním zásadám zakotveným v nařízení patří zásada priority komunitárního práva, podle které pokud orgány pro hospodářskou soutěž členských států nebo vnitrostátní soudy použijí vnitrostátní právní předpisy o hospodářské soutěži na dohody, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy, pak jsou povinny zároveň přednostně aplikovat článek 101 SFEU.
Pokud orgány členských států pro hospodářskou soutěž nebo vnitrostátní soudy použijí vnitrostátní právní předpisy o hospodářské soutěži na zneužití zakázané článkem 102 SFEU, použijí přednostně také článek 102 SFEU.
Přitom platí, že použití vnitrostátních právních předpisů o hospodářské soutěži nesmí vést k zákazu dohod, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě, které mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy, ale které neomezují hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 101 SFEU, nebo které splňují podmínky stanovené v čl. 101 SFEU.
Jinými slovy, ve všech případech, kdy bude orgán členského státu pověřený rozhodováním otázek hospodářské soutěže posuzovat jednání zahrnující kartelové dohody nebo dominantní postavení, které by mohlo ovlivnit obchod mezi členskými státy, musí aplikovat čl. 101 nebo 102 SFEU a výsledkem jehož rozhodnutí nesmí být zákaz dohod, na které se vztahují výjimky podle čl. 101 SFEU.
Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.
