Joint venture (evropské soutěžní právo)

Pravomoci Komise a orgánů pro hospodářskou soutěž členských států

V návaznosti na zakotvení priority komunitárního soutěžního práva upravuje nařízení také pravomoci Komise a stanoví vázanost orgánů pro hospodářskou soutěž členských států jejími rozhodnutími. Komisi je zejména svěřeno:

• zjištění a ukončení protiprávního jednání – pokud Komise na základě stížnosti nebo z vlastního podnětu zjistí jednání v rozporu s články 101 nebo 102 SFEU, může svým rozhodnutím nařídit, aby dotyčné podniky a sdružení podniků takové protiprávní jednání ukončily. Za tím účelem jim může ukládat nápravná opatření,
• vydávání předběžných opatření – v naléhavých případech, kdy hrozí vážná a nenapravitelná škoda hospodářské soutěži, může Komise z vlastního podnětu na základě zjištění zjevného protiprávního jednání svým rozhodnutím nařídit předběžná opatření,
• rozhodování o závazcích – pokud Komise zamýšlí přijmout rozhodnutí, které nařizuje ukončení protiprávního jednání, a dotyčné podniky nabídnou Komisi závazky, které reagují na její výhrady, může Komise svým rozhodnutím prohlásit tyto nabídky pro dotyčné podniky za závazné,
• rozhodování o nepoužitelnosti – pokud to vyžaduje veřejný zájem Evropské unie týkající se použití článků 101 a 102 SFEU, může Komise z vlastního podnětu svým rozhodnutím konstatovat, že článek 101 Smlouvy není použitelný na dohodu, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě buď proto, že podmínky čl. 101 odst. 1 Smlouvy nejsou splněny, nebo proto, že jsou splněny podmínky čl. 101 odst. 3. Komise může rovněž učinit takové konstatování, pokud jde o článek 102 Smlouvy.
• šetření hospodářských odvětví a druhů dohod – pokud vývoj obchodu mezi členskými státy, stabilita cen nebo jiné okolnosti naznačují, že hospodářská soutěž na společném trhu může být omezena nebo narušena, může Komise provést šetření určitého hospodářského odvětví nebo určitého druhu dohod v různých odvětvích. V průběhu tohoto šetření si může Komise vyžádat od dotyčných podniků nebo sdružení podniků informace nezbytné pro použití článků 101 a 102 Smlouvy a může provádět jakékoli kontroly, které jsou k tomuto účelu nezbytné.
• právo požadovat informace – za účelem plnění povinností svěřených jí tímto nařízením si může Komise prostou žádostí nebo rozhodnutím vyžádat od podniků a sdružení podniků veškeré nezbytné informace. Za účelem plnění povinností svěřených jí tímto nařízením se může Komise dotazovat každé fyzické či právnické osoby, která s tím souhlasí, za účelem shromáždění informací týkajících se předmětu šetření.
• kontrolní oprávnění – za účelem plnění povinností svěřených jí tímto nařízením může Komise provádět veškeré nezbytné kontroly podniků a sdružení podniků,
• právo ukládat sankce – Komise může rozhodnutím uložit podnikům a sdružením podniků pokuty za porušení povinností souvisejících s ochranou soutěže,
• právo odnětí blokové výjimky – pokud Komise prostřednictvím nařízení prohlásí čl. 101 odst. 1 SFEU za nepoužitelný pro určité kategorie dohod, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě, může z vlastního podnětu nebo na základě stížnosti odejmout výhodu plynoucí z takového nařízení o výjimce, pokud v konkrétním případě zjistí, že dohoda, rozhodnutí nebo jednání ve vzájemné shodě, na které se vztahuje nařízení o výjimce, má určité dopady, které nejsou slučitelné s čl. 101 odst. 3 SFEU.

K pravomocem orgánů pro hospodářskou soutěž členských států patří zejména používat články 101 a 102 SFEU v jednotlivých případech. Za tímto účelem mohou z vlastního podnětu nebo na základě stížnosti přijímat tato rozhodnutí:

• požadovat ukončení protiprávního jednání,
• nařizovat předběžná opatření,
• přijímat závazky,
• ukládat pokuty, penále nebo jiné sankce stanovené vnitrostátními právními předpisy.
• rozhodnout, že není důvod k jejich zásahu, pokud na základě informací, které mají k dispozici, nejsou splněny podmínky zákazu,
• provádět šetření na svém území,
• odejmout výhodu plynoucí z nařízení o blokové výjimce na svém území.

Rozdělení kompetencí mezi Komisi a orgány pro hospodářskou soutěž členských států

Vztahy mezí Komisí a orgány pro hospodářskou soutěž členských států jsou založeny na vzájemné spolupráci a výměně informací. K řízení podle článků 101 a 102 SFEU jsou zásadně oprávněny národní soutěžní úřady s tím, že pokud zahájí jednání na základě článků 101 nebo 102 SFEU, jsou povinny písemně informovat Komisi před nebo neprodleně po zahájení prvního formálního vyšetřovacího opatření.

Národní soutěžní úřady jsou také povinny informovat Komisi o rozhodnutí, které nařizuje ukončení protiprávního jednání, přijímá závazky nebo odnímá výhodu plynoucí z nařízení o blokové výjimce, a to nejpozději 30 dnů před přijetím takového rozhodnutí. Za tím účelem sdělují Komisi vylíčení případu, předpokládané rozhodnutí, nebo pokud neexistuje, jiný dokument naznačující navrhovaný postup. Na žádost Komise musí dát jednající orgán pro hospodářskou soutěž Komisi k dispozici další dokumenty, které má k dispozici a které jsou nezbytné pro posouzení případu.

V průběhu řízení mohou orgány pro hospodářskou soutěž členských států konzultovat s Komisí jakýkoli případ, při němž se použije právo Evropské unie.

Zahájením řízení ze strany Komise za účelem přijetí rozhodnutí o ukončení protiprávního jednání, o předběžném opatření, o přijetí závazku nebo o zjištění nepoužitelnosti však národní soutěžní úřady automaticky ztrácejí příslušnost používat články 101 a 102 SFEU, tj. zaniká jejich rozhodovací kompetence. Pokud orgán pro hospodářskou soutěž členského státu již v nějakém případě jedná, převezme Komise řízení teprve po konzultaci s tímto vnitrostátním orgánem pro hospodářskou soutěž.

Pro účely použití článků 101 a 102 SFEU jsou Komise a orgány pro hospodářskou soutěž členských států oprávněny vzájemně si sdělovat a užívat jako důkazy jakékoli takto sdělené skutkové nebo právní skutečnosti, včetně důvěrných informací.

Takto získané informace však smějí být využity pouze jako důkazy za účelem použití článků 101 nebo 102 SFEU a v souvislosti s předmětem, pro který je shromáždil předávající orgán. Pokud se však ve stejném případě použije vnitrostátní právo pro hospodářskou soutěž souběžně s právem Evropské unie pro hospodářskou soutěž a nevede k odlišnému výsledku, mohou být informace vyměněné podle tohoto článku použity také pro uplatnění vnitrostátního práva pro hospodářskou soutěž.

Pro vztahy mezi národními soutěžními orgány jednotlivých členských států nařízení stanoví, že pokud orgány pro hospodářskou soutěž dvou nebo více členských států obdržely stížnost nebo jednají z vlastního podnětu podle článků 101 nebo 102 SFEU proti stejné dohodě, rozhodnutí sdružení nebo stejným jednáním, je skutečnost, že se případem zabývá jeden orgán, pro ostatní orgány dostatečným důvodem k přerušení vlastního řízení nebo k zamítnutí stížnosti. Z důvodu, že se případem zabývá orgán pro hospodářskou soutěž některého členského státu, může zamítnout stížnost i Komise.

Pravidla spolupráce se uplatní také ve vztazích Komise a vnitrostátních soudů. Zde však platí také výslovný zákaz adresovaný vnitrostátním soudům, podle kterého pokud vnitrostátní soudy rozhodují o dohodách, rozhodnutích nebo jednáních podle článků 101 nebo 102 SFEU, které jsou již předmětem rozhodnutí Komise, nemohou rozhodnout v rozporu s rozhodnutím přijatým Komisí. Musí se rovněž vyvarovat rozhodnutí, která by byla v rozporu s rozhodnutím, které má Komise v úmyslu přijmout v řízení, jež zahájila. Za tímto účelem může vnitrostátní soud přezkoumat, zda je nezbytné, aby své řízení přerušil.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.