Kolumbie

Se sílícím globálním trendem přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku a zároveň ve snaze diverzifikovat energetický mix zařadila kolumbijská vláda ke svým hlavním sektorovým politikám rozvoj tzv. nekonvenčních obnovitelných zdrojů energie (OZE). Jedná se zejména o větrnou a solární energii, pro jejichž využití má Kolumbie ideální klimatické podmínky. Současná kapacita z těchto zdrojů dosahuje 505 MW a jen za rok 2023 narostla o 70 %. V letošním roce se očekává spuštění dalších 22 solárních parků s celkovou instalovanou kapacitou 1 240 MW. Podíl nekonvenčních OZE by tak měl vzrůst na 9 % a do roku 2032 dokonce na 45 %. V únoru 2024 byl na karibském pobřeží slavnostně otevřen největší solární park v zemi s rozlohou 437 hektarů s více než 400 tisíci solárními panely. I přes větší byrokratické překážky se pracuje na projektech větrných elektráren. Momentálně v zemi fungují pouze dva eolické parky, oba na severním pobřeží v departamentu La Guajira. Podle registru Organizace pro plánování těžby a energetiku (Unidad de Planeación Minero Energética – UPME) je aktuálně ve fázi přípravy či realizace 31 větrných projektů – 19 na pevnině a 12 na moři – s celkovým výkonem 8,3 GW. Rostoucí zájem o větrnou energii na moři navazuje na zveřejnění příslušného vládního plánu z května 2022. Dokument UPME předpokládá do roku 2030 až 1 GW instalovaného výkonu větrných elektráren na moři, do roku 2040 až 3 GW a do roku 2050 až 9 GW.

Klíčovým nástrojem vládní strategie přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku je Národní plán rozvoje 2022-2026, který navazuje na zákon č. 2099 o energetické tranzici přijatý předchozí vládou. Zavedena je řada nástrojů k podpoře zahraničních investic. Existují i daňové pobídky, kdy si investoři mohou odečíst 50 % ze základu pro výpočet daně z příjmu po dobu 15 let a veškeré vstupy a zařízení nezbytné pro provoz jsou automaticky vyjmuty z platby DPH. Zavedeny jsou také celní úlevy a výhody zrychlené depreciace aktiv. Rozvoj nekonvenčních OZE tak nabízí příležitosti v dodávkách specifických komponent i celistvějších technologických řešení.

Klíčovým nástrojem pro celý energetický sektor je v červenci 2021 schválený Zákon č. 2099 o energetické tranzici (Ley de transición energética), který stanovuje jasný legislativní rámec a zavádí řadu nástrojů k podpoře zahraničních investic. Existují i daňové pobídky, kdy si investoři mohou odečíst 50 % ze základu pro výpočet daně z příjmu po dobu 15 let a veškeré vstupy a zařízení nezbytné pro provoz jsou automaticky vyjmuty z platby DPH. Zavedeny jsou také celní úlevy a výhody zrychlené depreciace aktiv. Rozvoj nekonvenčních OZE tak nabízí příležitosti v dodávkách specifických komponent i celistvějších technologických řešení.

Kolumbie je zemí s šestým největším objemem vodních zdrojů na světě, a díky tomu již za běžných klimatických podmínek získává přibližně 65 – 70 % elektřiny z vodních elektráren. Velká vodní megadíla, jako Hidroituango v departamentu Antioquia, se však často potýkají s problémy a mívají nepříznivé dopady na okolní prostředí. Jako vhodná alternativa se proto jeví malé vodní elektrárny, především v oblastech nezapojených do centrálního rozvodného systému. V Kolumbii je v současné době aktivních více než 130 projektů s výkonem mezi 500 a 20 000 kW a další projekty jsou ve výstavbě. Aktuální fenoménem El Niño, který omezil provoz vodních elektráren, poukázal zároveň na význam systému tepelných elektráren jako záložních zdrojů energie v případě výpadků OZE. Do roku 2027 se plánuje rozšíření kapacity z těchto zdrojů o 48 MW. Zajištění dodávek je klíčové i v souvislosti s rostoucí poptávkou po elektrické energii v zemi, kdy odhady hovoří o průměrném růstu o 3,1 % ročně do roku 2032. Pro české exportéry se tak otevírají možnosti v dodávkách turbín (vodních, parních, plynových), generátorů, transformátorů a elektrických rozvaděčů, včetně zmíněných malých vodních elektráren. Země navíc potřebuje modernizovat a rozšířit stávající distribuční systém elektrické energie v různých částech země, což se neobjede bez inovativních IT řešení. 

Příhodné podmínky pro generaci energie z obnovitelných zdrojů poskytují zemi ideální předpoklady pro výrobu ekologického zeleného vodíku. V současné době v zemi probíhá 28 takto zaměřených projektů. Do roku 2030 se očekávají investice ve výši 5 mld. USD, které umožní instalovat kapacitu 3 GW. Předpokládá se, že do roku 2040 bude v Kolumbii vyráběný zelený vodík cenově plně konkurenceschopným ve srovnání s méně čistými alternativami. Zásadní roli by zelený, ale také modrý vodík, měli hrát především v dopravním, průmyslovém a zemědělském sektoru.  Uplatnit se tak mohou české zkušenosti v oblasti vodíkových technologií jako je ukládání vodíku, výroba svazků elektrolyzérů a vodíkových generátorů. Kolumbie se má stát také významným exportérem vodíku. Za tímto účelem chce vláda pokračovat v přizpůsobení infrastruktury, zejména úpravou přístavů na karibském i tichomořském pobřeží.

Energetický sektor v Kolumbii čelí zároveň velkým výzvám v podobě klimatických jevů El Niño a La Niña, které přinášejí velká sucha nebo naopak silné deště a záplavy. S ohledem na rostoucí spotřebu energie v zemi se tak do popředí dostává otázka efektivního využití a snižování spotřeby energie, zejména v průmyslu. Významnou roli má proto zavádění internetu věcí (senzory, digitální platformy pro kontrolu v reálném čase apod.), ale také inovativní nástroje automatizace či technologie (baterie) pro ukládání energie. Zajímavou možností financování je kolumbijský Fond pro nekonvenční zdroje energie a efektivní hospodaření s energií (FENOGE), jehož prostřednictvím se finančně podporují jak národní, tak i zahraniční společnosti při rozvoji, propagaci a realizaci projektů OZE v zemi.

Podle údajů z ledna 2024 má v Kolumbii přístup k internetu téměř 76 % obyvatel, zejména přes mobilní telefon. I přesto zůstává zemí OECD s nejmenší dostupností pevného internetového připojení a nejnižší průměrnou rychlostí připojení. Na konci roku 2023 měla země 40,4 milionů 4G připojení, tedy o 7,7 % více, než v předcházejícím čtvrtletí. Lehce však poklesl počet pevných přístupů k internetu a to na 8,91 milionů. V Kolumbii je tak nyní 17,1 pevných přístupů na 100 obyvatel. Stále existují obrovské rozdíly mezi městskými a venkovskými oblastmi. Konektivita a digitalizace je proto jedním z hlavních pilířů politiky současné vlády, která má zajistit pokrytí pro 85 % země do roku 2026. 

V únoru 2024 představila vláda Národní digitální strategii 2023 – 2026, která stanovuje politiky a plány k vytvoření propojeného ekosystému veřejných subjektů, soukromého sektoru, odborníků IKT a široké veřejnosti. Ministerstvo IKT zároveň spustilo program, který má z Kolumbie učinit digitální velmoc (Colombia PotencIA Digital). Cílem je urychlit konektivitu a digitální transformaci, rozvíjet technické dovednosti a zavést inovační ekosystémy ve všech regionech země. Jen v roce 2024 se počítá s investicí ve výši 1 mld. USD. Inovace mají být podporovány v různých klíčových odvětvích, jako jsou: Agrotech, EdTech, TravelTech, HealthTech, FinTech, Bio&NatureTech, CreaTech&MarTech a GovTech. V plánu je také zprovoznit přes 14 tisíc venkovských digitálních center. Momentálně se připravuje vládní dokument, který zakotví národní politiku pro umělou inteligenci. Masovější zavádění těchto nástrojů se očekává s obchodním spuštěním služby 5G, ke kterému by mělo dojít v průběhu tohoto roku poté, co v prosinci 2023 byla pásma spektra ve veřejné soutěži přidělena konkrétním operátorům.

Dynamický rozvoj zaznamenala i díky pandemii oblast fintech, která v posledních pěti letech zaznamenala růst o zhruba 20 %. V současné době se jedná o téměř 400 firem, které se koncentrují ve dvou největších městech, tj. v Bogotě a Medellínu. Plnému přechodu většiny uživatelů na virtuální platformy brání zejména obavy o bezpečnost prováděných operací, obtížnost používání některých nástrojů a nekvalitní internetové připojení. Nadále tak 75 % plateb probíhá v hotovosti. I přesto se ale očekává pokračování tohoto trendu změny návyků spotřebitelů finančních služeb, což v praxi znamená poptávku po specializovaných softwarech například v oblasti posuzování úvěruschopnosti, platebních platforem či zpracování dat.

V zavádění digitálních technologií pokračují také malé a střední podniky v sektoru obchodu a průmyslu. Na 80 % z nich již používá nějaký digitální nástroj, ačkoli přechod ke komplexnějším informačním technologiím je zatím limitovaný. Nízký je i podíl elektronického obchodu, který v roce 2023 tvořil pouhá 2 % celkových prodejů. Letos by měl růst o 17 % oproti předchozímu roku a to i díky vládním programům, jako je Tvé podnikání online (Tu Negocio En Línea). Kolumbijské firmy sice pokročily v rozvoji elektronického obchodu, automatizaci procesů a implementaci cloudových systémů, nicméně zavádění technologií umělé inteligence, blockchainu, analytických nástrojů, virtuální reality, 3D či internetu věcí zatím v zemi fungují jen okrajově. Pro rozvoj softwarových řešení tohoto typu se místní firmy z velké části neobejdou bez zahraničních partnerů a know-how.

Dalším z prioritních projektů digitální ekonomiky současné vlády je digitalizace státní správy s cílem posílit vztah a komunikaci s občany i kvalitu poskytovaných služeb na národní i regionální úrovni. Země se umístila na sedmém místě v žebříčku Digital Government Index 2023 (OECD), který porovnává využívání dat a digitálních nástrojů k dosažení komplexní transformace veřejného sektoru. V tomto ohledu je tak premiantem Latinské Ameriky. Ambiciózní plány počítají především s vytvořením systémů pro služby občanům, které zahrnují digitální autentifikaci, zřízení digitální složky občana, integraci nabídky služeb veřejných institucí, automatizaci byrokratických úkonů a otevřený přístup k informacím. Počítá se také s digitalizací notářských služeb a těžkopádného justičního systému. Meziamerická rozvojová banka schválila na tento program podmíněný úvěr ve výši až 500 mil. USD. 

Dle zprávy IBM čelila Kolumbie v loňském roce druhému nejvyššímu počty kyberútoků v Latinské Americe. Zvýšená exponovanost země vůči škodlivým aktérům je dána sousedstvím s Venezuelou a přítomností sofistikovaných kriminálních skupin spojených s narkobyznysem. V posledních třech letech byla kybernetickým útokem napadena řada státních institucí, včetně ozbrojených sil, státního zastupitelství či volebního orgánu, ale také významné subjekty kritické infrastruktury (zejména energetika, zdravotnictví) a místní média. S ohledem na rostoucí počet incidentů navyšuje investice do kybernetické bezpečnosti jak vláda, tak soukromý sektor. Aktuálně se pracuje na zřízení orgánu zastřešujícího tyto politiky na způsob českého NÚKIBu. Kolumbijský trh v této oblasti by měl do pěti let narůst o více než 0,6 mld. USD na odhadovaných 1,57 mld. USD v roce 2028. Chystá se také vytvoření hubu kyberbezpečnosti v kraji Caldas, kdy do existujícího Kolumbijského centra pro bioinformatiku a výpočetní biologii (BIOS) chce vláda za tímto účelem investovat 2,3 mil. USD. Při budování robustní kyberbezpečnostní infrastruktury se Kolumbie neobjede bez odpovídajících nástrojů a technické spolupráce zahraničních partnerů. Příležitosti se otevírají pro nástroje zabezpečování přenosu a ukládání dat, aplikací a procesů, ochranu citlivých informací před zcizením, správu uživatelských účtů či ověřování digitální identity. Uplatnit se mohou i sofitiskované produkty umožňující kontinuální monitorování zajištění bezpečnosti a odhalování slabých míst v IT systémech. S ohledem na důležitost kyberkriminality pro kolumbijské prostředí mají velký potenciál na místním trhu odpovídající softwarová řešení, včetně dohledových video systémů, vyšetřování mobilních telefonů, cloudů či transakcí v prostředí blockchainu. 

Kolumbie patří mezi 10 zemí s největšími zásobami sladké vody na světě, nachází se zde 5 % světových vodních zdrojů. Sektor vodohospodářství se však potýká s řadou výzev, jako je kvalita vody, chybějící infrastruktura a klimatické změny, které přináší sucha či nadměrné deště. Podle údajů z posledního průzkumu kvality života statistického úřadu DANE má přístup k vodovodním službám 98 % domácností v městských a jen 62,6 % ve venkovských oblastech. Velkým problémem je však kvalita dodávané vody, která ne vždy odpovídá standardům pro pitnou vodu. V současné chvíli nemá přístup k pitné vodě 3,2 milionu Kolumbijců, z toho 2,6 milionu ve venkovských oblastech. Celá čtvrtina populace (12 milionů lidí) postrádá přístup k odpovídajícím službám v tomto ohledu. Dle předpovědi hydrometeorologického ústavu (Ideam) se má navíc poptávka po vodě v zemi v roce 2030 zvýšit až o 27 %. Podle odhadů by zajištění nezávadné pitné vody pro všechny obyvatele země znamenalo investici ve výši minimálně 8 mld. USD a trvalo by i několik desítek let (stanovený cíl je však rok 2030). Současná vláda význam vody zakotvila i do svého Národního plánu rozvoje 2022-2026 a hned v prvním roce u moci investovala 170 mil. USD do realizace 87 projektů pitné vody a základní hygieny. Momentálně se pracuje na dalších 104 schválených projektech za 385 mil. USD. 

Velké rozdíly mezi městy a venkovem existují také v přístupu ke kanalizačnímu systému, který může využívat 93,5 % městského, ale pouze 15,9 % venkovského obyvatelstva. V zemi tedy probíhá a dále se plánuje řada projektů zaměřených na rozšíření a zlepšení služeb vodovodů a kanalizací zejména v malých městech a na venkově. Momentálně je v Kolumbii náležitě čištěno přibližně 60 % odpadních vod (oproti 52 % v květnu 2022). Do roku 2030 by se tento podíl měl zvýšit na téměř 69 %. Velká část odpadních vod však stále odtéká do řek a potoků bez jakékoliv úpravy. Světový fond na ochranu přírody uvádí, že do kolumbijských řek se každoročně dostane 757 tisíc tun biologicky rozložitelného odpadu a téměř 920 tisíc tun biologicky nerozložitelných organických látek. Největší podíl na znečištění mají chemické látky pocházející z průmyslové a zemědělské činnosti, jako jsou hnojiva a pesticidy. V některých regionech jsou vodní zdroje silně znečištěny také nelegálními těžebními aktivitami. Realizují se proto projekty dekontaminace některých místních řek, včetně silně znečištěné řeky Bogota, kde se počítá s investicí přes 1 mld. USD. Stojí za zmínku, že Kolumbie má podle dat OECD největší roční spotřebu vody v přepočtu na obyvatele na světě (1988 litrů). V Kolumbii se tak uplatní především čističky odpadních vod,  technologie ekologické likvidace odpadů či následků nelegální těžby zlata, ale také technologická řešení pro úsporu spotřeby vody a elektřiny jak v zemědělství a průmyslu, tak u domácností.

Kolumbie je průkopníkem legislativy oběhového hospodářství v Latinské Americe. Národní strategie publikovaná v listopadu 2018 zavádí poskytování kompenzací a daňových úlev pro dovoz s tímto konceptem spojených technologií. Tržní potenciál cirkulární ekonomiky se přitom odhaduje na 11,7 mld. USD ročně. Kolumbijské domácnosti vyprodukují 12 milionů tun tuhého odpadu ročně, z nichž by se podle odhadů až 70 % dalo dále využití a 40 % tvoří organický odpad. V zemi se však nyní recykluje pouze 17 % odpadu, což je ovšem o 7 procentních bodů více než v roce 2018. Naprostá většina odpadu tak končí na skládkách, které často nevyhovují mezinárodním standardům. Příkladem je největší kolumbijská skládka Doña Juana, která každý den přijímá na 8 000 tun odpadu z hlavního města a má obrovské negativní dopady na životní prostředí. Koncept spalování tuhého odpadu v současné době existuje v Kolumbii jen ve velmi omezené míře. I přes dodatečné zdanění a omezování plastů na jedno použití zůstává jejich spotřeba velkou výzvou. Na jednoho obyvatele připadá v průměru 24 kilogramů vyhozených plastů ročně a 74 % těchto plastů následně končí na skládkách. Kolumbijská ekonomika vyprodukuje přes 150 milionů tun biologického odpadu. Sílí proto poptávka po technologiích schopných zpracovat tuto biomasu na jiné užitečné materiály či energii. Roste zájem o zařízení pro zpracování organického odpadu včetně kompostování a bioplynové stanice. Soukromé společnosti ve spolupráci s místními úřady se dále zaměřují na vybudování stanic pro recyklaci plastů a skla. Příležitosti existují i pro technologická řešení v oblasti zpracování 18 milionů tun ročně produkovaného stavebního a demoličního odpadu, který se v zemi zatím využívá jen okrajově.

Udržitelná mobilita a efektivní fungování systémů veřejné dopravy patří vedle bezpečnosti k hlavním výzvám kolumbijských měst. Radnice velkých aglomerací, ale i středních měst proto investují do rozvoje multimodálních, integrovaných a inteligentních městských dopravních systémů. Největší projekty probíhají a nové se plánují zejména v Bogotě, Medellínu a Cali. Po desetiletích studií a analýz byla v roce 2021 zahájena výstavba první linky nadzemního metra v hlavním městě. Projekt s délkou 24 km, 16 stanicemi a 30 plně elektrickými vlaky, který realizuje vítězné čínské konsorcium, má být uveden do komerčního provozu v roce 2028. Do srpna 2024 probíhá výběrové řízení na výstavbu druhé, tentokrát podzemní linky s 11 stanicemi. Trasu dlouhou 15,5 km by mělo obsluhovat 25 souprav se sedmi vagony. Vítěz veřejné soutěže by měl být oznámen koncem letošního roku. Projekt v odhadované výši téměř 9 mld. USD má již zajištěno financování první fáze ve výši 50 mil. USD od Evropské investiční banky, 255 mil. USD od andské rozvojové banky CAF a 415 mil. USD od Meziamerické rozvojové banky. V současné době probíhají studie pro výstavbu třetí linky. Systém metra rozšiřuje také město Medellín – konkrétně se jedná o projekt Metro de la 80, jehož výstavba by měla začít v tomto roce. 

Dochází i k rozšiřování autobusových tras a roste tedy zájem o nová moderní vozidla a technologie spojené s jejich integrací do systému MHD. V rámci energetické tranzice, která je jedním z pilířů vládních politik, kolumbijská města postupně obnovují stávající vozové parky, kdy jsou klasické autobusy často nahrazovány vozidly na hybridní či čistě elektrický pohon. Kolumbie je průkopníkem elektrické mobility v Latinské Americe. Momentálně je v zemi 11 % autobusů elektrických a Bogota se se svými téměř 1500 elektrobusy pyšní druhou největší městskou flotilou tohoto dopravního prostředku na světě (hned po Číně). V zemi jezdí na 20 tisíc vozidel na elektrický pohon, do roku 2030 je cílem zvýšit tento počet na 600 tisíc. Strategii rozvoje elektrické mobility zahrnula vláda prezidenta Petra také do v květnu 2023 schváleného Národního plánu rozvoje 2022-2026. Součástí je speciální fond na podporu technologické modernizace, který má financovat přechod kolumbijského vozového parku autobusů, nákladních automobilů a vozů taxislužby na technologie čisté mobility. Velkým tématem je také vodík jako palivo, na který by mělo v roce 2030 v Kolumbii jezdit na 1 500 autobusů a kamionů a dalších až 2 tisíce aut. Zatím jsou však pokroky v této oblasti omezené. V Bogotě byl koncem března loňského roku slavnostně uveden do zkušebního provozu první autobus pro 50 pasažérů fungující právě na bázi vodíku. Byl kompletován přímo v Kolumbii karosářskou firmou Superpolo, nicméně do plného provozu zatím zaveden nebyl.

Ambiciózní plány má současná vláda v oblasti železniční přepravy, která se má stát důležitým pilířem nízkoemisní dopravy. Vlaky byly sice od 40. let 19. století v Kolumbii hlavním dopravním prostředkem, v současné době se však téměř nevyužívají. Z 3 533 km železniční infrastruktury je v provozu jen 30 %. Modernizace vybudovaných železnic je však komplikovaná, protože zhruba 95 % z nich nemá ve světě standardní rozchod kolejí. V březnu byl například zahájen projekt obnovy téměř 500 km dlouhé železniční infrastruktury propojující tichomořské pobřeží s městem Cali (Tren Pacífico). Trasy mezi regiony mají sloužit zejména k nákladní přepravě s cílem snížit náklady na přepravu zboží. Zároveň se připravují projekty příměstských vlaků, z nichž tím největším je RegioTram Occidente s délkou téměř 40 km a 17 stanicemi, který má propojit Bogotu s městečky na západě. Projekt v hodnotě 950 mil. USD má podle odhadů přepravit na 210 tisíc cestujících denně a zčásti využít stávající nástupiště staré železnice. Jedná se o čistě elektrický systém, který má být navázán na první linku bogotského metra. Do MHD hlavního města by měl být integrován také projekt veřejné říční dopravy po řece Bogotě. Očekává se, že první fáze by mohla být realizována za pouhý rok a stát přibližně 64 mil. USD. Turistický příměstský vlak, který přestal fungovat před více než 10 lety, se chystá obnovit město Cali. Do lehkých železnic investuje také Medellín, nedaleké městečko Rionegro či Barranquilla na karibském pobřeží.

Kromě dopravních prostředků jako takových potřebují kolumbijská města také další inteligentní nástroje pro dopravu od nástrojů pro kontrolu vstupu osob do prostředků MHD, přes interoperabilní systémy výběru jízdného až po sofistikované systémy řízení dopravy a informační služby pro pasažéry. Nedílnou součástí dopravní infrastruktury je také okolní veřejný prostor, který zahrnuje mimo jiné vybavení zastávek, zázemí pro chodce či místa pro zanechání sdílených kol. Uplatnit se tak mohou inovativní produkty českých firem, které dodávají související městský mobiliář.

Velké infrastrukturní projekty probíhají a nové se plánují i na národní úrovni. Podle Ministerstva dopravy se v následujících 30 letech počítá s vládními investicemi v celkové výši téměř 62 mld. USD. Ostatně do sektoru dopravy v roce 2024 směřuje největší podíl prostředků vyhrazených na investice ze státního rozpočtu – téměř 14 % (3,4 mld. USD). Stovky kilometrů dálnic a železničních koridorů mají zkvalitnit dopravu mezi významnými centry země. Vláda Gustava Petra se zároveň zavázala k rozšíření a zlepšení silnic třetí třídy s cílem propojit odlehlé regiony. Chystá se také modernizace a přestavba letišť a hlavních přístavů v zemi. Pokračují práce i na projektu, který má zajistit splavnost řeky Magdaléna. 

Kolumbijské Ministerstvo pro vědu, technologie a inovace (VTI) vyčlenilo na období 2023 – 2024 více než 745 mil. USD na podporu různě zaměřených projektů. Například v říjnu 2023 ve spolupráci s Národní vzdělávací službou (SENA) zveřejnilo výzvu SENAINNOVA zacílenou na zvýšení konkurenceschopnosti a udržitelnosti zemědělských činností s pozitivními dopady na kvalitu života obyvatel venkovských oblastí. Ze 7,2 mil. USD rozpočtu tohoto programu je financováno 54 vybraných celostátních projektů zaměřených na rozvoj technologií a inovací v oblasti potravinové bezpečnosti a suverenity. Tematické linky výzvy zahrnují zvýšení produktivity zemědělských aktivit a chovu hospodářských zvířat, zlepšení úrodnosti půdy a zásobování vodou, zajištění přístupu k potravinám uváděním zemědělských produktů na trh, výrobu kvalitních základních potravin s vysokou výživovou hodnotou či zlepšení efektivity a produktivity v zemědělském odvětví. Právě otázky adaptace zemědělství na klimatické změny jsou jedním z klíčových témat výzkumu a inovací v Kolumbii. Místní odborníci například vyvinuli platformu klimatických služeb Aclimate Colombia, která pomáhá pěstitelům optimalizovat produktivitu s ohledem na počasí nejen v několika zemích Latinské Ameriky, ale také v Africe a Asii. Výsledkem spolupráce veřejného sektoru, kolumbijských oborových svazů a mezinárodních i národních výzkumných center je program Udržitelné zemědělské a potravinářské Kolumbie (Colombia Agroalimentaria Sostenible). Pracuje na zavádění inovací k efektivnímu hospodaření s vodou, ochraně půdy i postupech pro zvýšení rozmanitosti plodin a živočišných druhů. Probíhá i řada dalších iniciativ, které s využitím informačních technologií, klimatických nástrojů a genetického zlepšování usilují o udržitelné zvýšení produktivity venkova.

Kolumbie jako země s druhou největší biodiverzitou na světě má velký potenciál v oblasti bioekonomiky. Náležité využití obnovitelných biologických zdrojů ve zpracovatelském, potravinářském, zemědělském, chemickém či zdravotnickém sektoru k výrobě produktů udržitelným způsobem by se mohlo podle odhadů podílet na HDP země v roce 2030 až 10 %. V únoru 2024 byla slavnostně zahájena výstavba prvního bio-ekonomického centra v jižní části kolumbijského Pacifiku s počáteční investicí 1,3 mil. USD. Probíhá řada projektů a výzev za finanční podpory Ministerstva VTI, nezávislých institucí i akademického sektoru. Například iniciativa Bioekonomika pro region, financovaná třemi kolumbijskými univerzitami, podporuje v současné době tři takto zaměřené projekty dohromady za více než 46 tis. USD.

Vysoké školy v zemi rozšiřují nabídku svých doktorských studijních programů, kterých je momentálně téměř 250. Existují také vládní programy stipendií na podporu studia v zahraničí. Důraz je kladen na agroindustriální, ale také technicky zaměřené obory, vzdělávání lékařů a výzkum ve zdravotnictví. Ministerstvo VTI ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví nedávno zveřejnilo výzvu s investicí 12,6 mil. USD na podporu programů výzkumu, technologického rozvoje a inovací, které přispějí k posílení kapacit v oblasti zdraví v kolumbijských regionech. Projekty mohou zahrnovat vše od lékařských postupů, léčiv, zdravotnických prostředků až po organizační systémy ve zdravotnictví. Významnou platformou pro výzkumné iniciativy je také bogotský Institut pro vědu, biotechnologie a inovace ve zdravotnictví (IDCBIS).

Co se týče farmaceutického průmyslu, bogotská radnice v roce 2023 uzavřela dohodu s čínskou společností Sinovac na výstavbu a provoz první továrny na vakcíny v Kolumbii – BogotáBio. Sinovac investuje zhruba 300 mil. USD do projektu, který by měl trvat nejméně 10 let. Samotná výroba vakcín by měla být zahájena do pěti let a zahrnovat minimálně čtyři typy očkovacích látek: proti covid-19, žloutence typu A, planým neštovicím, dětské obrně a případně chřipce. Iniciativa společnosti Sinovac v Bogotě však není jediná. V polovině roku 2023 otevřela v Medellínu své sídlo pro výzkum vakcín a biologických léčiv kolumbijská biotechnologická společnost VaxThera. Do laboratoře investovala 4 mil. USD, včetně vybavení technologiemi, jako jsou mRNA a virové vektory, pro výzkum metod výroby vakcín. V nedalekém městě Rionegro buduje zároveň závod na výrobu vakcín a biologických léčiv, který bude mít kapacitu 100 mil. dávek ročně.