Konkurs

Zpeněžení majetkové podstaty

Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů.

Protože účelem konkursu, coby jednoho ze způsobů řešení úpadku, je poměrně uspokojit zjištěné pohledávky věřitelů, a protože toto uspokojení věřitelů se provádí plněním v penězích, je převod majetku tvořícího majetkovou podstatu na peníze podmínkou, jež musí nezbytně předcházet uspokojení věřitelů.

Zpeněžení majetkové podstaty provádí insolvenční správce. Lze k němu však přikročit teprve po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu a po první schůzi věřitelů. Výjimkou jsou věci bezprostředně ohrožené zkázou či znehodnocením; výjimku z jiného důvodu může povolit též insolvenční soud.

Zatímco zákonnými předkupními právy je insolvenční správce při zpeněžování majetkové podstaty vázán, smluvními předkupními právy nikoli. Insolvenční správce je vázán především zákonným předkupním právem nájemce bytu, kterým je fyzická osoba, k jednotce zahrnuté do majetkové podstaty při jejím prvním převodu podle § 1187 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

V souladu s § 1188 občanského zákoníku má insolvenční správce také povinnost nabídnout převod jednotky zahrnuté do majetkové podstaty v ustanovení uvedeným osobám. Těmi jsou nájemci, tj. členové nebo společníci právnické osoby, která je vlastníkem nebo spoluvlastníkem domu, ve kterém vznikla jednotka, a to za podmínky, že se podíleli prací nebo majetkovou účastí na pořízení nemovité věci.

Pokud insolvenční správce zpeněží nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení svému nebo své rodiny, anebo byt ve vlastnictví dlužníka, je dlužník povinen tuto nemovitost nebo tento byt vyklidit. Nabyvatel nemovitosti či bytu se v případě, že nedojde k dobrovolnému vyklizení, může vyklizení domáhat žalobou u příslušného soudu.

Majetkovou podstatu lze zpeněžit čtyřmi způsoby; o jejich užití rozhoduje insolvenční správce se souhlasem věřitelského výboru. Jde o následující možné způsoby:

• veřejnou dražbou podle zákona č. 26/2000 Sb. o veřejných dražbách,
• prodejem movitých i nemovitých věcí podle ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, konkrétně dle části upravující otázku výkonu rozhodnutí,
• prodejem majetku mimo dražbu (tzv. prodej z volné ruky),
• v dražbě provedené soudním exekutorem podle exekučního řádu.

Zpeněžení veřejnou dražbou

Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, rozlišuje dva základní typy dražeb – dražby dobrovolné a dražby nedobrovolné. V případě prodeje věcí insolvenčním správcem půjde o dražbu dobrovolnou, neboť dle ustanovení § 17 odst. 1 je dobrovolnou dražbou ta dražba, která je prováděna na návrh vlastníka, za kterého se  považuje v tomto případě insolvenční správce.

Insolvenční zákon z uvedených způsobů zpeněžení majetkové podstaty veřejnou dražbu jednoznačně preferuje, neboť jde o velmi transparentní způsob prodeje majetku, čímž je přispíváno k získání co nejvyššího výnosu z prodeje dražených věcí. Veřejná dražba se provede na návrh insolvenčního správce; smlouva o provedení dražby se stane účinnou až dnem, kdy ji schválí věřitelský výbor.

Schválení smlouvy o provedení dražby je zákonným předpokladem nabytí účinnosti smlouvy a lze se domnívat, že představuje promítnutí principu posílení postavení věřitelů v insolvenčním řízení, neboť je tím zajištěna kontrola věřitelů nad průběhem konkursu a nad způsoby zpeněžení majetkové podstaty, což má opět za cíl maximální transparentnost a co nejvyšší výnosy ze zpeněžení majetkové podstaty.

Z uvedeného tedy plyne, že souhlas věřitelského výboru nemusí být dán před samotným uzavřením smlouvy, je ale možné jej získat i po jejím uzavření. V rámci praktičnosti je však příhodné doporučit, aby jednání mezi insolvenčním správcem a věřitelským výborem probíhalo již před samotným podpisem smlouvy, aby se tak předešlo případným komplikacím.

Při zpeněžování majetku ve veřejné dražbě je třeba rozlišovat, zda jde o majetek zajištěný či nikoliv. Pokud je majetkem, který je předmětem dražby, zajištěná pohledávka, která byla přihlášena do insolvenčního řízení, je insolvenční správce podle ustanovení § 293 insolvenčního zákona vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení, zpeněžuje-li věci, práva, pohledávky či jiné majetkové hodnoty, které slouží k zajištění pohledávky.

V tomto případě se tedy neuplatní princip společného udělování pokynů více věřitelů. Je-li věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se v rámci zajištění uspokojuje jako první. Pokud tento věřitel pokyn neudělí, má toto oprávnění věřitel v pořadí další. Má-li insolvenční správce za to, že předmět lze zpeněžit výhodněji, může tyto pokyny odmítnout. V tomto případě je však povinen požádat soud o přezkoumání daných pokynů.

Kromě výše uvedeného je dále nepochybně třeba zmínit, že z výtěžku zpeněžení lze odečíst náklady pouze do výše 5 % výtěžku zpeněžení. Vyšší náklady je možné odečíst pouze se souhlasem zajištěného věřitele (viz ustanovení § 298 odst. 4 insolvenčního zákona).

Výši odměny dražebníka je možné sjednat dle ustanovení § 18 odst. 3 zákona o veřejných dražbách až do výše 10  % z ceny dosažené vydražením, nejvýše však 1 000 000 Kč zvýšených o 1  % z ceny dosažené vydražením přesahující 10 000 000 Kč. Pokud by tedy odměna dražebníka měla přesáhnout 5  % výtěžku zpeněžení, je třeba souhlasu zajištěného věřitele.

Je-li dražbou zpeněžován majetek, ke kterému není zřízeno zajištění, nestanoví insolvenční zákon kromě schválení smlouvy o provedení dražby věřitelským výborem žádná další omezení. Smlouva o provedení dražby dobrovolné musí mít náležitosti, které vyplývají z ustanovení § 19 zákona o veřejných dražbách. Musí v ní být označeno, že jde o dražbu dobrovolnou, a musí být označen navrhovatel i dražebník. Vymezen pak musí být zejména předmět dražby i lhůta pro uhrazení ceny dosažené vydražením přesahující 500 000 Kč; blíže viz § 19 odst. 2 zákona o veřejných dražbách.

Jednotlivé součásti majetkové podstaty jsou ve veřejné dražbě prodávány těm osobám, které za takovou součást majetkové podstaty nabídnou nejvyšší finanční plnění.

Po zpeněžení majetkové podstaty je insolvenční správce povinen předložit soudu kopie písemností, které dokládají zpeněžení majetkové podstaty a podmínky, za kterých ke zpeněžení došlo.

Není-li stanoveno jinak, nepřecházejí zpeněžením majetkové podstaty na nabyvatele závazky váznoucí na zpeněžené věci.

Zpeněžení prodejem věcí podle ustanovení o výkonu rozhodnutí

Jde o stejný postup, jako když dochází k výkonu rozhodnutí soudem. Tento postup je upraven v ustanoveních ust. § 321 až 338a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon nicméně stanovuje určitá omezení pro prodej některých věcí dlužníka, a to z důvodu, že tyto věci dlužník nezbytně potřebuje pro uspokojování hmotných potřeb svých nebo své rodiny, k plnění pracovní úkolů nebo protože jejich prodej by byl z hlediska obecné morálky pro společnost nepřijatelný. Z prodeje jsou tak vyloučeny zejména tyto věci:

• běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti;
• snubní prsten, písemnosti osobní povahy a jiné předměty podobné povahy;
• zdravotnické potřeby a jiné věci, které dlužník nebo člen jeho domácnosti potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě,
• hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů;
• zvířata, u nichž hospodářský efekt není hlavním účelem chovu a která slouží člověku jako jeho společník.

Jediným účastníkem řízení o prodeji movitých věcí a nemovitostí je insolvenční správce, který je také jediným oprávněným navrhovatelem na zahájení tohoto řízení. Výtěžek zpeněžení movitých věcí a nemovitostí vydá soud insolvenčnímu správci a tento výtěžek bude rozdělen mezi věřitele podle pravidel popsaných dále.

Prodej mimo dražbu (tzv. prodej z volné ruky)

Se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru může insolvenční správce provést zpeněžení věcí či práv náležejících do majetkové podstaty i prodejem mimo dražbu. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji věcí z majetkové podstaty účinnosti.

Souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru však není třeba k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením (půjde zejména o věci, jež se rychle kazí – např. potraviny). Souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru rovněž není třeba k prodeji věcí, k jejichž zcizování (právní dispozici s nimi) běžně dochází při pokračujícím provozu dlužníkova podniku.

Věc je možné prodat i pod její odhadní cenou, neboť při stanovení kupní ceny je insolvenční správce povinen přihlédnout i k nákladům, které by bylo nutné vynaložit na správu a údržbu předmětné věci, pokud by zůstala v majetkové podstatě.

Zpeněžení dlužníkova podniku jedinou smlouvou

Jedinou smlouvou, kterou dochází ke zpeněžení dlužníkova podniku, je smlouva o prodeji podniku (závodu) podle ust. § 2175 a násl. občanského zákoníku. Prodej podniku jedinou smlouvou je odůvodněn předpokladem vyššího výnosu při prodeji podniku jako celku než při jeho prodeji po částech.

Se zpeněžením podniku dlužníka jedinou smlouvou je však spojeno několik odchylek od obecné úpravy smlouvy o prodeji podniku dle občanského zákoníku. Prodejem podniku jedinou smlouvou v rámci insolvenčního řízení přecházejí na nabyvatele podniku práva a závazky, na které se prodej vztahuje, včetně práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům dlužníkova podniku, s výjimkou pohledávek proti dlužníku vzniklých do účinnosti smlouvy.

Nabyvatel podniku tedy nepřebírá práva a závazky vůči zaměstnancům, která vznikla před účinností smlouvy, neboť tato práva a závazky budou vypořádána v rámci insolvenčního řízení.

Další odchylkou od úpravy smlouvy o prodeji podniku podle občanského zákoníku je skutečnost, že podle občanského zákoníku prodávající ručí za splnění dluhu, který přešel na kupujícího, a to v případě, že věřitel neudělil souhlas k převzetí dluhu nabyvatelem. Při zpeněžení podniku jedinou smlouvou v insolvenčním řízení zákon jasně říká, že za splnění závazků, které přešly na nabyvatele, prodávající neručí.

Pokyn zajištěného věřitele

Jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení. Takovou věcí sloužící k zajištění pohledávky bude zejména věc, ke které dlužník zřídil zástavní právo ve prospěch některého věřitele k zajištění jeho pohledávky.

Pokud je zajištěných věřitelů ve vztahu k jedné věci, právu, pohledávce či jiné majetkové hodnotě více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. V případě, že zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, je oprávněn je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí.

Pokud insolvenční správce dospěje k názoru, že pokyny směřující ke zpeněžení věci udělené zajištěným věřitelem jsou nevhodné, může je odmítnout. V takovém případě je insolvenční správce povinen se obrátit na insolvenční soud s návrhem na přezkoumání těchto pokynů.

Vymáhání dlužníkových pohledávek

Insolvenční správce je povinen ve prospěch majetkové podstaty uplatnit a vymáhat pohledávky dlužníka za třetími osobami. Tato povinnost se přiměřeně vztahuje i na nepeněžité pohledávky ocenitelné penězi.

Insolvenční správce však není povinen vymáhat dlužníkovy pohledávky v případě, že náklady na vymáhání těchto pohledávek jsou neúměrně vysoké nebo je nelze krýt z majetkové podstaty. Úměrnost nákladů na vymáhání pohledávky je třeba posuzovat zejména s ohledem na výši této pohledávky a rovněž s přihlédnutím k šanci na úspěšné vymožení pohledávky. V řadě případů bude jistě efektivnější dlužníkovy pohledávky zpeněžit některým ze tří základních způsobů zpeněžení majetkové podstaty popsaných výše (ve veřejné dražbě, v soudní dražbě nebo mimo dražbu).

Zákaz nabývání majetku z majetkové podstaty

Za účelem zamezení nekalým praktikám při zpeněžování majetkové podstaty, jež by vedly ke snížení výnosu zpeněžení, je zákonem stanoven zákaz nabývání majetku z majetkové podstaty pro některé osoby. Tento zákaz platí i pro případ, že ke zpeněžení majetku došlo dražbou. Níže uvedené osoby nesmí nabýt majetek z majetkové podstaty, ani na ně tento majetek nesmí být převeden ve lhůtě 3 let od skončení konkursu, a to i když jim svědčí zákonné předkupní právo.

Jedná se o tyto osoby:

• a) dlužník;
• b) osoby dlužníkovi blízké; podle ust. § 22 občanského zákoníku je osobou blízkou příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel, partner (dle zákona o registrovaném partnerství) a jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní; platí vyvratitelná domněnka, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí;
• c) osoby, se kterými dlužník tvoří koncern; koncern tvoří osoby, které jsou podrobeny jednotnému řízení jinou osobou spolu navzájem i spolu s touto řídící osobou, koncern spolu tvoří rovněž ovládající osoba a osoby ovládané s tím, že ovládající osobou je osoba, která v ovládané osobě fakticky či právně vykonává přímo či nepřímo rozhodující vliv na řízení nebo provozování podniku ovládané osoby;
• d) vedoucí zaměstnanci dlužníka a osoby jim blízké;
• e) osoby, které vykonávaly v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení nebo po jeho zahájení rozhodující vliv na provoz dlužníkova podniku nebo podstatnou měrou ovlivňovaly jeho jinou majetkovou činnost;
• f) společníci dlužníka, to neplatí pro akcionáře v případě, že dlužník je akciovou společností (s níže uvedenou výjimkou);
• g) akcionáři dlužníka, který je akciovou společností, pokud jim patří akcie odpovídající více než desetině základního kapitálu společnosti;
• h) prokuristé dlužníka;
• i) členové a náhradníci věřitelského výboru, pokud jim schůze věřitelů neudělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty.
• j) osoby tvořící s členy a náhradníky věřitelského výboru (které byly specifikovány v písm. i) koncern), stejně tak osoby členům a náhradníkům věřitelského výboru blízké.

Všechny shora uvedené osoby, s výjimkou osob specifikovaných pod písmeny i) a j) předchozího výčtu, mohou v odůvodněných případech požádat insolvenční soud o udělení výjimky ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty.

Insolvenční soud nicméně o udělení takovéto výjimky rozhodne až po vyjádření věřitelského výboru. To však neplatí, pokud k nabytí majetku má dojít až po skončení konkursu. V takovém případě může insolvenční soud rozhodnout samostatně; tuto výjimku může soud učinit i v případě osob uvedených pod písm. i) a j) výše stanoveného seznamu.

Je třeba zdůraznit, že veškerá jednání učiněná v rozporu se shora popsanými omezeními jsou ze zákona neplatné. Považují se však za platné, pokud se ten, kdo je jimi dotčen, neplatnosti nedovolá. Neplatnosti se nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Takové jednání, jímž by například dlužník nabýval bez souhlasu soudu svůj dřívější majetek před uplynutím lhůty 3 let od skončení konkursu, by měl právní účinky do doby, než by se dotčená osoba dovolala neplatnosti.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.