Kontrola z finančního úřadu a její práva

Lhůty pro vyměření

Pokud zákon nestanoví v konkrétním případě jinak, nelze daň vyměřit ani doměřit či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí tří let ode dne, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení.

Tato lhůta se prodlužuje o 1 rok, pokud v posledních 12 měsících před uplynutím původní tříleté lhůty daně došlo k:

• podání dodatečného daňového tvrzení nebo oznámení výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení, pokud tato výzva vedla k doměření daně,
• oznámení rozhodnutí o stanovení daně,
• zahájení řízení o mimořádném opravném nebo dozorčím prostředku,
• oznámení rozhodnutí ve věci opravného nebo dozorčího prostředku, nebo
• oznámení rozhodnutí o prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně.

Byla-li před uplynutím lhůty pro stanovení daně zahájena daňová kontrola, podáno řádné daňové tvrzení nebo oznámena výzva k podání řádného daňového tvrzení, běží lhůta pro stanovení daně znovu ode dne, kdy byl tento úkon učiněn.

Za určitých podmínek se navíc lhůta pro stanovení daně staví. Lhůta tak neběží po dobu:

• řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví a před Ústavním soudem,
• řízení o otázce, o níž je příslušný rozhodnout soud a která je nezbytná pro správné stanovení daně,
• od zmeškání odvolací lhůty proti rozhodnutí o stanovení daně až do oznámení rozhodnutí o jejím navrácení v předešlý stav,
• od marného uplynutí úložní doby až do dne doručení rozhodnutí, kterým je prohlášena neúčinnost doručení rozhodnutí vydaného v nalézacím řízení, nebo
• ode dne odeslání žádosti o mezinárodní spolupráci při správě daní až do dne obdržení odpovědi na tuto žádost nebo do dne odeslání oznámení o ukončení mezinárodní spolupráce při správě daní v dané věci.

Lhůta pro stanovení daně končí bez ohledu na ostatní okolnosti vždy uplynutím 10 let ode dne, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde byla současně povinnost podat řádné daňové tvrzení.

Vyloučení pracovníků správce daně

Pracovník správce daně je z daňového řízení vyloučen vždy, jestliže by rozhodoval o daňových záležitostech vlastních nebo daňových záležitostech osob blízkých. Pracovník správce daně je z daňového řízení vyloučen též v případě, že se v téže věci zúčastnil daňového řízení jako pracovník správce daně jiného stupně. Rovněž je pracovník vyloučen v případě, že jeho poměr k osobě zúčastněné na správě daní nebo k předmětu daně vzbuzuje jiné pochybnosti o jeho nepodjatosti.

Daňový subjekt, další osoby zúčastněné na správě daní i pracovník správce daně jsou oprávněni namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. Samotní pracovníci správce daně jsou naopak povinni skutečnosti nasvědčující podjatosti neprodleně oznámit vedoucímu pracovníkovi správce daně.

Pracovník, o jehož nepodjatosti jsou pochybnosti, smí do doby, než bude rozhodnuto o jeho podjatosti, provádět ve věci jen nezbytné úkony.

O vyloučení pracovníka z daňového řízení v předmětné věci rozhodne vedoucí pracovník správce daně. Rozhodnout o vyloučení může i z vlastního podnětu. Při námitce podjatosti vedoucího pracovníka správce daně rozhodne o vyloučení vedoucí pracovník nejblíže nadřízeného správce daně. Proti rozhodnutí o vyloučení pracovníka nejsou přípustné opravné prostředky.

Pro portál BusinessInfo.cz zpracoval advokát Mgr. Marek Doleček, partner DKS LEGAL.